Chovatelský zápisník

Předmluva: Co je hřebčí linie?

A co nikoliv? Zamyšlení k výchozím úvahám analýzy krevních linií.

Autor: Jana Němečková, publikováno: říjen 2019

Nápad zanalyzovat současné krevní linie anglického plnokrevníka, který se zvolna formoval v mých představách během roku 2017, je z principu jednoduchý. Je k němu ovšem potřeba zásadní věc: ony linie, respektive jejich vlastní stanovení.

Ujasněme si na tomto místě jednu zásadní věc: neexistuje žádná základní definice pojmu "hřebčí linie." Nikdo nikdy neurčil, kde přesně taková linie začíná ani kde končí. Z dětství mám vštípené, že existují tři otcovské linie plnokrevníka: ty zakládajících hřebců Darley Arabian, Byerley Turk a Godolphin Arabian. Což je stále pravda, dokonce i po třech stoletích: z tohoto úhlu pohledu jsou všechny moderní "hřebčí linie" pouze větvemi těchto gigantických základních rodů.

Touto úvahou se snažím naznačit, že vše kolem takzvaných hřebčích linií je otázkou perspektivy. Dnešní "linii Northern Dancer" stanovila její historická význačnost, nikoliv společenský konsensus nebo jakékoliv oficiální ukotvení. Zásadnější je, že stejně tak nikdo neurčil ani ostatní linie a jejich zakladatele. Použití jakýchkoliv názvů linií je tak vesměs veřejnou konvencí (jako u Northern Dancera) či invencí jednotlivých autorů, takže nezřídka bývá na čtenáři, aby si sám dovodil, že linií Round Table, linií Princequillo a linií Prince Rose ve třech článcích z různých období rozumíme jednu a tutéž rodovou posloupnost.

Tento přístup ovšem autorům můžeme těžko vyčítat. Perspektiva pohledu na linii v průběhu několika desetiletí je značně rozdílná, a to ani nemluvě o historických liniích, které hodnotíme s odstupem třeba celého století. Jsou hřebci, které můžeme nazvat "zakladateli linie" beze vší pochybnosti - St. Simon a Hyperion jsou dvěma typickými příklady. Ale kde přesně začít nebo skončit s pokračovateli Phalarise? Byl to Nearco, jeho otec Pharos, nebo samotný děd Phalaris, který by se měl honosit titulem "zakladatel?" Všichni rozvětvili svou linii do několika různých směrů...

Dovedeno do extrému, měli bychom patrně většinu moderních plnokrevných linií nazývat "větvemi" velkého Phalarise. Ovšem jakkoliv historicky spravedlivé by se to mohlo zdát, pro nás by to znamenalo, že bychom potomstvo ne méně než 13 zásadních hřebců posledního století shrnuli pod jedno označení, a takový přístup, z hlediska jakékoliv analýzy, není dobrý naprosto k ničemu.

Prvním úkolem celé analýzy tedy bylo stanovit samotné "hřebčí linie." Nebo jinými slovy definovat plemeníky, kteří neoddiskutovatelně přispěli k rozvoji struktury hřebčích linií plnokrevníka ve 20. století, zároveň s ohledem na to, aby výsledky analýzy byly co nejvýmluvnější z hlediska 21. století. Výsledkem bylo 33 linií, jejichž detailní profily budou postupně prezentovány v sekci Hřebčí linie, spolu s diskuzemi k jejich výběru. Na tomto místě musím zdůraznit, že toto rozdělení bylo vytvořeno výhradně pro analýzu krevních linií 2018, a odsud použito na jednotlivé profily linií. Nejde o žádný oficiální popis ani rozdělení, pouze o rozdělení, které považuji za vhodné pro vysvětlení struktury a významu jednotlivých linií.

Plné analýze za rok 2018 předcházel nedokončený "pokus" z roku 2017, jenž byl publikován na webu TB Diamond. Jak on, tak přípravné práce na analýze 2018, které započaly doslovně v lednu téhož roku, přinesly několik překvapivých aspektů a úvah, a dokonce i mírnou revizi původního seznamu linií. Ráda bych některé z těchto aspektů probrala na následujících řádcích, protože se nezřídka budou opakovat v jednotlivých profilech linií.

1. Historický význam
Co jiného by, ostatně, mělo být na prvním místě.
2. Pochopitelnost
Schopnost pochopit a "provázat" strukturu linií je někdy důležitější, než historický význam. To je alespoň moje osobní přesvědčení, založené na celoživotním úsilí se v hřebčích liniích zorientovat, a na mnoha diskuzích s dostihovými fanoušky. Klíčové slovo je tu "propojení." Jakmile máte jméno, které dokážete najít v paměti, a tudíž k němu "připojit" celý soubor jeho následníků, dokážete se orientovat v celé struktuře linie. Pokud za zakladatele linie označíte hřebce, jehož rodiče si nevybavíte ani na dvacátý pokus... asi to nebude úplně fungovat.
Prosím, nezapomínejte. Profily hřebčích linií na tomto webu byly vytvořeny primárně k vysvětlení struktury hřebčích linií, nezřídka méně zkušeným čtenářům. Z tohoto hlediska je pro mě jako autora srozumitelnost podstatnější, než jakákoliv historická spravedlnost.
3. Časový aspekt
Jeden z nejstarších zakladatelů, St. Simon, se narodil v roce 1881. Jeden z nejmladších, Northern Dancer, o 80 let později. Co to s čím má společného?
Linie St. Simona má kolem deseti generací, a je zřejmé, že jde o skutečnou hřebčí linii. Northerm Dancer, který je stejně zřetelným zakladatelem linie, jakým byl St. Simon, má v nejlepším případě kolem pěti generací potomků. Mnoho lidí by mohlo namítnout, že řada jeho synů byla tak vlivná, že by si zasloužila vlastní linii - zejména Danzig a Sadler's Wells. Nebudu se hádat, ostatně oba ji během několika dekád mohou mít. Ale nyní? Sadler's Wells uhynul teprve nedávno, a Northern Dancerův vnuk (!!!) Galileo stále připouští. A bez ohledu na to, jak globálně úspěšní jsou jejich potomci, chceme nazývat dvě generace "linií?" Já zcela určitě ne.
Nicméně, speciálně Northern Dancerův případ je daleko složitější. A to platí i pro některé další linie, tu St. Simonovu nevyjímaje. Proto v profilech hřebčích linií vždy vysvětlím svoje úvahy, které vedly jak k vyčlenění linie právě tím konkrétním způsobem, tak k definici jejích zásadních větví.
Když už jsme u toho, co je "větev?" Dokonce ani po měsících úvah nedokážu vymyslet lepší definici, než "menší jednotka uvnitř linie." Vlivná hřebčí posloupnost, která si zaslouží rozlišení, ale z různých důvodů nedosáhla na stejné postavení, jako linie. Některé z těchto důvodů budou zmíněny na následujících řádcích.
4. Současný význam
Jak jsem zmínila, linie St. Simona mi nadělala řadu starostí. I jen stručný pohled na její schéma naznačuje, že St. Simonův pra-pravnuk Prince Rose (předek Round Table, Sicambre, Charlottesvile atd.) by si patrně zasloužil linii vlastní. Proč ji nemá?
Odpověď je jednoduchá a ne příliš potěšující. Bez ohledu na to, jak rozšířená a úspěšná větev Prince Rose, respektive jeho synů Princequillo, Prince Bio a Prince Chevalier historicky byla, nyní se ve statistikách drží na hraničně nízkém výskytu. Nezapomeňme, linie byly definovány primárně pro účely analýzy... A pokud se současný výskyt velké historické linie St. Simon drží na 0.4% elitní populace, opravdu postrádá smysl ji dělit na dvě další.
St. Simon ovšem nebyl hlavním důvodem, proč jsem do analýzy přidala termín "větve". Byly jím primárně moderní linie, zejména synové Northern Dancera a Mr. Prospectora, kteří založili dobře odlišitelné liniové struktury významné v moderním chovu, a právě sledování jejich charakteristik a výskytu má být jedním ze základních účelů celé analýzy. Nicméně vytvoření "větví" velmi pomohlo právě i se starými liniemi s komplikovanou strukturou a nízkým celkovým výskytem v současnosti: při označení jednotlivých větví bylo možné získat smysluplné výsledky pro celou linii, a přesto rozlišovat v jejich historické struktuře, kam přesně patří zásluhy.
5. Jedinečnost
Na druhé straně jsem vytvořila některé linie, které by dozajista šly spojit s podobnými příbuznými. Typicky v případě otce a syna, jako Tourbillon - Djebel, Fair Play - Man o'War, nebo Dark Ronald - Son-In-Law. Komu by ublížilo přiřazení Djebela do Tourbillonovy linie...?
Pravdou je, že tyto linie zkrátka nejsou jedno a totéž. Německá linie Dark Ronaldova syna Herolda, která vedla k Birkhahnovi a Surumu a která je pilířem německého nejen plnokrevného chovu, nemá nic společného s jiným Dark Ronaldovým synem Son-In-Law a produkcí jeho následníka Herbagera. Totéž platí pro Windfieldse a Discovery, kteří jsou přímými potomky Man o'Warova otce Fair Play, ale s dynastií velkého "Big Reda" nemají pranic společného. A konečně evropská dynastie Klairona, potomka Djebela, si rozhodně zaslouží hlubší rozlišení od argentinské větve Pronto, směřující k Tourbillonovi.
Navíc je tento bod nazván "jedinečností," a o to tu přesně jde. Pokud je pro rodokmenového badatele něco skutečně povznášející, pak to není ubíjející kumulovaný výskyt Northern Dancera, ale přítomnost těchto malých, někdy lokálních a někdy pozapomenutých připomínek dávných časů a dávného chovatelského umění. Stejně jako vědomí, že jsou stále přítomné v rodokmenech, byť třeba jen v páté generaci lokálních vítězů.
6. Současné trendy
Každá populace je živým organismem, a plnokrevník se nijak neliší. Plemeno, bez ohledu na lidskou kontrolu, má své vlastní mechanismy vývoje a vlastní trendy. Hledisko vývoje už jsem zahrnula do dvou předchozích bodů, ale co trendy? Je otázkou, zda je vhodné je do analýzy zahrnovat, ale mým názorem je, že to stojí za to.
Přiznávám, že motivací za těmito úvahami byl Tapit. Je nefér říci, že přišel odnikud, s ohledem na to, že je vnukem A.P. Indyho a pravnukem Seattle Slew, ale právě synové druhého jmenovaného velikána měli pouze omezený úspěch, a A.P. Indyho potomci, ač bezpochyby úspěšní, se nikdy neprosadili s takovou razancí, jako Tapit. Šedému hřebci je stále teprve 18 let, po tři roky po sobě byl šampionem amerických plemeníků, a jeho připouštěcí poplatek dosáhl 300 tisíc dolarů. Malibu Moon a Bernardini, další "nejdražší" synové A.P. Indyho, připouštějí za 75 a 85 tisíc dolarů; Bernardiniho synové nejvýše za 5 tisíc, a Malibu Moon by byl v podobných číslech, nemít v chovu vítěze Kentucky Derby Orba. Další syn A.P. Indyho Mineshaft i jeho vlastní syn Dialed In připouštějí za 25 tisíc dolarů. Má někdo pochyby, kdo má nejlepší naději na pokračování linie Seattle Slew?
Netvrdím, že to Tapit musí být, ostatně plnokrevná historie nám už předvedla řadu překvapujících zvratů. Nicméně Tapit je každopádně ten, kdo momentálně udává tempo - ten, kdo přitahuje pozornost k linii, i přináší příležitost pro její ostatní členy. Bez Tapita bych zvažovala vyčlenění celé větve Bold Rulera včetně Seattle Slew jako jednu linii, zatímco částečně díky Tapitovi jsem ponechala mizející boldrulerovskou větev v linii Nasrullah, a vyčlenila pouze moderní a úspěšnou část Seattle Slew. Zda je Tapit dostatečným odůvodněním pro takový krok, to je otázkou do diskuze. Nicméně pamatujme: naším primárním záměrem není definovat linie, ale analyzovat současnou krev elitních vítězů. A není taková analýza právě tím místem, kde by měly být trendy sledovány?
Právě tato úvaha byla jednou z těch, které se vynořily až během přípravných prací; vůbec nebyla původním záměrem. S ohledem na záměr analýzy ale zkrátka dává smysl, a proto byl i výběr linií a větví místy mírně uzpůsoben současným trendům.
7. Funkčnost
Tento bod bude k vysvětlení velmi snadný. Znovu si vezměme Northern Dancera s Mr. Prospectorem. Oba byli extrémně úspěšnými plemeníky, bez dalších detailů možno říci, že založili dvě nejúspěšnější linie současnosti, a tvoří valnou většinu přímých hřebčích linií v současných rodokmenech.
Problém je v tom, že Northern Dancer měl cca 15 různých úspěšných následníků, a Mr. Prospector sám není od tohoto čísla příliš vzdálen. Mnoho jejich synů má větve čítající tři, čtyři, nebo dokonce pět generací, a je zřejmé, že brzy mohou vytvořit skutečné linie. Ale nyní? Znovu na tuto situaci nahlédněme optikou extrémního pohledu: s Northern Dancerem a Mr. Prospectorem máme v analýze dvě hřebčí linie. Jaké by bylo je nahradit liniemi třiceti? Samo o sobě to nezní jako dobré řešení, nemluvě o tom, jaká by byla orientace v takovém systému ještě spolu s dalšími třiceti liniemi historickými. Navíc nutno dodat, že takové roztříštění pojmů a výsledků by asi bylo k ničemu i z moderního hlediska.

Tolik tedy stručné nastínění problematiky definování hřebčích linií, a zejména připomenutí, že pro účely tohoto webu a jeho obsahu jde o rozdělení čistě praktické a účelové, nikoliv o klenot teoretického chovatelství.