Barevní plnokrevníci II: strakoši

- historické případy a současné linie strakatých plnokrevníků

Autor: Jana Němečková, foto: sporthorse-data.com; publikováno: 30. leden 2020

Nebylo úplně mým záměrem dělat strakatým plnokrevníkům samostatný článek. Čtenáři nechť mi odpustí, ale do rozlišení a dědičnosti "fleků" jsem nikdy úplně nepronikla, a dodnes to nepovažuji za vzdělání, které bych si chtěla nutně pořizovat - dokonce ani kvůli současnému boomu strakatých plnokrevníků. Čímž se na tomto místě rovněž omlouvám: veškeré popisy strakatých koní přebírám z původních zdrojů, ať už databází či stránek chovatelů, a pokud se někde vyskytují chyby, uvítám jejich opravení někým fundovaným :)

Počet zástupců strakatých plnokrevníků nakonec narostl do takové míry, že je samostatný článek zcela na místě, i s ohledem na budoucí aktualizace. Pravdou ale je, že u strakatých plnokrevníků nemůžeme vystopovat žádné "původní vlivy" ve stejném smyslu, jako u raných "barevných" plnokrevníků - nic jako původní strakatý orientální hřebec zkrátka neexistovalo. A ač byl raný plnokrevník, jak jsme ostatně viděli, plný všelijakých eskapád, ty strakaté se mu vyhnuly. Snad jedinou zmínkou, na kterou jsem kdy narazila, je minule uvedený Curwen's Bay Barb, jako možný nositel barevných odchylek a snad rabicano vzoru. Zbytek plnokrevných dějin už se hemží pouze lépe či hůře doloženými případy, z nichž slavné byly pouze tři - a dva z toho s výhradami.

Grey Lag (USA), 1918

Před více než stoletím narozený ryzák je právě oním jediným slavným a nepochybným historickým "strakatým" plnokrevníkem. Grey Lag se narodil u slavného chovatele John E. Maddena, který se mohl pyšnit produkcí legendárních koní typu trojkorunovaný Sir Barton nebo mnohonásobní šampionové Old Rosebud a Zev. Pozapomenutý Grey Lag by ovšem patřil po jejich bok: jako dvouletý sice přes vítězství v Champagne Stakes nepatřil k úplné špičce ročníku, a z Kentucky Derby 1921 ho vyřadilo zranění; po vítězství v Belmont Stakes ovšem absolvoval šňůru osmi vítězství bez porážky, z toho neuvěřitelných šest startů v rámci samotného července. I přes podzimní druhá místa v Jockey Club Gold Cupu či Lawrence Realization byl Grey Lag zvolen šampionem tříletých i Koněm roku, a stejně tak šampionem starších ve čtyřleté i pětileté sezóně. Jako čtyřletý utrpěl jedinou slavnou porážku v Brooklyn Handicapu od Exterminatora, který sice získal titul Koně roku, ale titul staršího šampiona trochu paradoxně dostal napůl právě s Grey Lagem; jako pětiletý ztratil Grey Lag pouze Long Beach Handicap se Snobem II, nesoucím o 8 kg méně.

Grey Lag odešel do chovu, kde dal údajných devatenáct hříbat, než se stal úplně sterilním; posléze byl vrácen na dráhu, kde ještě v deseti letech získal Arizona Handicap. Znovu měl odejít do dostihového důchodu, ale byl prodán a místo odpočinku ještě po dalších třech letech běhal prodejní dostihy v Kanadě. Naštěstí měl příběh dobrý konec: když se o osudu starého Grey Laga dozvěděl jeho původní majitel Harry Sinclair, hřebce vykoupil a nechal ho pokojně dožít ve svém hřebčíně.

Grey Lagovy odznaky sice bylo možné přehlédnout pod bandážemi nebo při dostizích na levou ruku, nicméně foto z levé strany mluví naprosto jasně. Špatná zpráva je, že z jen hrstky a k tomu bohužel velmi slabých potomků Grey Laga jeho "barevný" gen téměř určitě nikdo dál nepředal, a zcela určitě ne k dalšímu "barevnému problému" v amerických dějinách. Před ním je však na místě malá odbočka do Evropy:

Gong (GB), 1933

Jméno Gonga patrně nezaslechnete v žádné diskuzi na téma barevných plnokrevníků. Je někdejším náhodným objevem autorky v historickém sportovním časopise, a jeho podoba si zaslouží přepublikování v plné dostupné velikosti:

Gong přitom nebyl ledajakým koněm. Byl předním dvouletkem francouzské sezóny 1935, kdy se umístil v Prix Robert Papin i Grand Criteriu, předním a špičkovém dostihu dvouletých; oba ztratil s Mistress Ford, vítězkou Prix Morny, která jako tříletá přišla o "klasický" treble Poule d'Essai des Pouliches, Prix de Diane a neklasická Prix Vermeille jen druhým místem v prostředním dostihu. Sám Gong si vedle těchtou dvou porážek připsal vítězství v neméně prestižní Prix de la Foret, otevřené starším koním; porazil tu Remember, vítěze dašího špičkového dostihu dvouletých Prix de la Salamandre a následující sezónu druhého z Prix Jean Prat za druhým z francouzského derby Vatellorem.

Šlo tedy o koně vynikající třídy, ovšem dlužno dodat, že podobných talentů měla Francie v první polovině století celou řadu, a to i daleko významnějších a stejně otřesně zapomenutých. Ve své době navíc Gong zbarvením nevzbudil sebemenší rozruch, což je možná nepochopitelné dnes, ale patrně ne v historickém kontextu, jak dokládá následující příběh:

V raných 60. letech se údajně na deauvillské dražbě ročků objevil syn klasického vítěze Free Mana jménem Valencay. Mělo jít o koně spíše s vzezřením painta: všechny čtyři bílé vysoko nad karpální a hlezenní klouby, a bílé skvrny na krku a podél horní linie. Valencay nikdy nestartoval, nicméně samotná tato historka z éry plně rozvinuté klasické fotografie se opírá pouze o slovní popis, dochovaný díky jedinému autorovi.

Koho pak může překvapit, že Gong je pro plnokrevný svět neznámým jménem. Přesto ho jeho fyzická podoba řadí mezi nejkřiklavější případy "strakatých" plnokrevníků v dějinách, dobře viditelný bílý flek na břiše nevyjímaje. Přitom co se týče původu, stejně jako později Valencay pocházel Gong z naprosto konvenčních krevních linií - po otci z linie Cyllene, po matce byl vnukem slavného francouzského Bruleura, a po bábě pra-pravnukem legendárního Chaucera.

Je dlužno dodat, že Gongův otec Chateau Bouscaut byl hnědákem s velmi nápadnou lysinou, rozšířenou přes nozdry a tlamu; jeho polobratr, dvojnásobný klasický vítěz Rodosto, však byl zcela klasickým téměř bezodznakovým hnědákem, a třetí z bratrů Rovigo měl velmi úzkou lysinu. Navíc sám Chateau Bouscaut vyhrál francouzské derby, stejně jako mateřský otec Gonga jménem Pot Au Feu, podle dobové kresby jen velmi umírněně odznakový ryzák. Z příkladu samotného Gonga sice vidíme, že absence odznaků mezi nejznámějším potomstvem nemusí nic znamenat, nicméně historicky opravdu nejde o původ jakkoliv spojený s produkcí "podezřelých" koní. Sám Chateau Bouscaut byl později klasifikován jako chefs-de-race plemeník, a spolu se syny The Phoenix a Chanteur ovlivnil řadu pokolení plnokrevníka; další známé spojení s produkcí "barevných" koní se však dosud nikde neobjevilo, a Gong tak zůstává čistokrevnou historickou raritou.

Po krátkém evropském intermezzu se nyní pojďme vrátit do Ameriky, ke krátkému zbytku tohoto historického povídání.

Ky Colonel (USA), 1946

Ky Colonel, syn vraníka Balladiera a po matce pravnuk The Tetrarcha, bohužel byl, jak bylo zmíněno, spíše tím problémem, než jakoukoliv formou "strakatého" plnokrevníka. Jeho popis - bílé skvrny na břiše - se opírá pouze o údajná očitá svědectví; z fotografie (uvedené níže v článku) se dívá naprosto nevinný ryzák s jednou zadní bílou ve spěnce a druhou do půlky holeně, což zcela určitě neodpovídá typické představě strakatého plnokrevníka. Ky Colonel byl navíc na svou dobu jen relativně úspěšný, žádný dostihový zázrak - získal spíše druhořadé Bashford Manor Stakes pro dvouleté, a Sheridan Handicap ve světovém rekordu 1:21.40 na 1400 metrů, což je dnes zcela standardním časem. V chovu měl působit kolem dvaceti let, a zanechal zhruba 150 hříbat, z nichž však pověst "strakatáho" plnokrevníka nepodědilo jedno jediné. Paradoxně se nezdá, že by to někomu při popisu Ky Colonela dělalo starosti... V rozporu se svým popisem a veřejným povědomím nakonec Ky Colonel sehrál zcela jinou, a to už nad veškerou pochybnost prokázanou úlohu: nebyl zdrojem sabino zbarvení, ale dominantní bílé mutace označené později jako W2, a k jeho potomkům se vrátíme v příštím článku zaměřeném na toto zbarvení.

Candy Spots (USA), 1960

Candy Spots byl odchovancem Rexe Ellswortha, kontroverzní americké a spíše "kovbojské" než dostihové postavy, jehož jméno je však pevně spjato s dostihovými dějinami Ameriky díky legendárnímu Swapsovi, jehož Ellsworth odchoval i vlastnil. Candy Spots se na Ellsworthově farmě narodil osm let po Swapsovi, a byl po Nigromante, vynikajícím argentinském hřebci, poraženém jen dvakrát v osmi startech a lokálním šampionu plemeníků. Ellsworth Nigromante jako plemeníka pro svůj kalifornský ranč importoval ve věku třinácti let, avšak Nigromante po pouhých pěti letech uhynul po prasknutí aorty. Matkou Candy Spotse pak byla dcera Khaled, Swapsova otce.

Candy Spots jako dvouletý nebyl poražen a získal důležité Arlington-Washington Futurity; jako tříletý získal Santa Anita Derby i Florida Derby, vítězství v Preakness Stakes, umístění z obou zbylých dostihů Trojkoruny i čtvrté místo v Travers Stakes; bohužel to nestačilo na titul šampiona tříletých, který si odnesl vítěz Kentucky Derby i Belmont Stakes Chateaugay, který navíc Candy Spotse porazil i v Travers.

Ve čtyřech letech Candy Spots z neznámých důvodů nestartoval, ale vrátil se jako pětiletý, jako vítěz San Pasqual Handicapu a tvrdý konkurent vynikajících hřebců Hill Rise, Native Diver či Gun Bow ve velkých kalifornských handicapech. V chovu byl Candy Spots relativně úspěšným hřebcem, a dal klasicky umístěného No Le Hace, stejně jako matky šampionů Candy Eclair a Lemhi Gold.

O tom, že by jakkoliv předával své "zbarvení" ale neexistuje žádná zmínka, a ostatně i dle fotografie Candy Spots nevypadá na obvyklé "skryté sabino" zbarvení, z něhož bývají plnokrevníci podezřívání. Pojmenování Candy Spots naznačuje (a údajně tomu tak skutečně bylo), že za něj vděčí právě svým bílým "flekům;" jaký měly původ, to už se bohužel nedochovalo.

Ohledně původu opět platí, že hledáme jehlu v kupce sena, pokud nějaká taková vůbec existuje: Nigromante měl bílou pravou zadní a snad úzkou lysinu, zatímco Khaled byl tmavým hnědákem bez odznaků; třetí otec Beau Pere byl bezodznakovým hnědákem luxusního a po generace zdokumentovaného původu. V případě Candy Spotse navíc máme k dispozici i fotky matky a prabáby - první měla malou hvězdičku, druhá byla dle fotografie patrně bezodznaková.

V každém případě - s ohledem na typ zbarvení je Candy Spots v tomto přehledu spíše jakýmsi formálním členem. Zejména ve Spojených státech je ale v živé paměti fanoušků jako "strakatý kůň," a tak by nebylo spravedlivé hoz přehledu vynechat.

Tím ale sláva historických strakatých plnokrevníků končí. Znovu se objevili kolem osmdesátých let, a převážně už ve stálejších liniích.

Moderní linie strakatých plnokrevníků

Blue Gazi

Registrovaný hnědák Blue Gazi se narodil roku 1978, a v populaci strakatých plnokrevníků je spíš jakousi chimérou. Není dostupná žádná fotografie, a dokonce ani popis hřebce; mezi jeho potomky jsou ale dva prokazatelní strakoši z různých matek, čímž zhruba končí veškerá diskuze. Blue Gazi, jinak potomek historické linie Commando se spíše druhořadým původem, byl tvrdým koněm, čtrnáctkrát vítězem a šestnáctkrát umístěným z pětaosmdesáti startů včetně malých stakes dostihů. V chovu zanechal jen něco přes desítku známých plnokrevných hříbat.

Prvním barevným potomkem byl roku 1991 narozený Tri Chrome, hřebec obskurního původu, nicméně v tréninku Jacka Van Berga známý strakatý vítěz alespoň jediného z třinácti startů, s kontem 33,905 dolarů. Tím druhým byl o dva roky mladší a daleko důležitější Blue Eyed Streaker, modrooký (jak jméno napovídá) frame overo. Streakerova matka Bev's Girl vyhrála jednou z devíti startů, a získala už téměř klasických 2,740 dolarů; jejím otcem byl Gage Line, vítěz několika lepších handicapů z 85 startů, a matka Lourose nestartovala. Další klisna v rodině, Shelia Lou z velmi obskurní rodiny, vyběhala v deseti startech bez umístění 250 dolarů.

Co se týče Blue Eyed Streaker, z pětadvaceti pokusů získal jedno třetí místo, a 1,395 dolarů; dvě ze tří polosester se zvládly pouze umístit, a to s výhrami 140, 331 a 2,567 dolarů. Opět nejde o žádný převratný plnokrevný materiál, a podle dostupných informací se na dráze objevil jediný potomek Blue Eyed Streakera, hřebec Koda Chrome, narozený 2012 a tedy naplno si užívající pozornost médií. I on se ovšem umístil jedinkrát ze čtyř pokusů, a získal 1,710 dolarů.

Blue Eyed Streaker zanechal v letech 2003 - 2015 zhruba dvacítku potomků, z toho tři plemeníky. Yellowhands Quanah patří do zcela okrajové sféry, nicméně v letech 2013 až nejméně 2017 připouštěl v USA. Caught Streakin je po matce vnukem cremello Zillionaira, a nese jak buckskin zbarvení, tak overo geny, přičemž obojí se již projevilo v jeho nepočetné produkci. Plemeníkem údajně nakonec má být i Koda Chrome, který má narozené hříbě z ročníku 2019 ve Virginii, kde má rovněž působit.

Celkově je nejstarší "strakatá linie", narozdíl od těch novějších, velmi početně slabá, a je spíše zázrakem, že se vůbec zachovala do dnešní doby. Je otázkou, jestli se někomu z mladých hřebců povede ji prodloužit.

• Blue Gazi (USA), 1978
  • Tri Chrome (USA), 1991
  • Blue Eyed Streaker (USA), 1993
    • Yellowhands Quanah (USA), 2007hnědý overo; plemeník USA
    • Caught Streakin (USA), 2010frame overo / buckskin; plemeník USA
    • Koda Chrome (USA), 2012plemeník USA

Dancebel

Dancebel souboj s Blue Gazim o titul nejstarší strakaté linie prohrál jen o dva roky, ovšem kvalitativně tu pojmu "linie" už dal zcela jiný význam. Ani o Dancebelovi ale bohužel nemáme příliš mnoho informací, ani fotografii; narodil se roku 1980 po kanadském klasickém vítězi Dance In Time, čistém hnědákovi po Northern Dancer, a z francouzské stakes vítězky St. Isabel po Saint Crespin. Dancebel byl trojnásobně prochovaný na Nearco a Hyperion, ovšem s mírnou nadsázkou můžeme říct, že totéž platí pro polovinu plnokrevné populace; v jeho rodokmenu se jinak nevyskytuje žádné "podezřelé" jméno. Dancebel sám měl být - a ačkoliv je řeč o chovu 90. let a přelom tisíciletí, opět se opíráme jen o slovní popis - ryzákem se sabino odznaky. Narozdíl od některých svých předchůdců už je ale také předával na potomstvo.

Dancebel zanechal zhruba patnáctku plnokrevných hříbat v letech 1992 - 2000; pět z nich buď ověřeně dalo strakatá hříbata, nebo má uvedenou APHA registraci. Důležití byli tři:

• Dancebel (USA), 1980
  • Dance Spot (USA), 1992ryzka overo
    • Dance Dub L (USA), 1997
      • Profile In Style (USA), 2006hnědý frame overo po Ellusive Quest; plemeník AUS
    • Dressed to Dance (USA), 2001sabino ryzka; matka GER
    • I Was Framed (USA), 2002hnědý overo po Racey Remarque; plemeník IRE, GER
  • C Spot Go (USA), 1997plemeník USA
    • Regal Regalia (USA), 2003sabino ryzák; plemeník USA
    • Music In Motion (USA), 2005
      • Musical Marque (USA), 2008hnědý overo po Letter of Marque; plemeník USA
  • Bypass Em Caskey (USA), 1999
    • Riches (USA), 2005overo ryzka po Ellusive Quest; matka USA, GER
      • Gold Bold N Rich (USA), 2008overo + palomino po Golden Bayou TB, plemeník USA

Dance Spot

Kalifornská odchovankyně Dance Spot byla poměrně úspěšnou dostihovou klisnou, která z 28 startů vytěžila 2 vítězství a 9 umístění, a získala 47,925 dolarů. Třebaže celkově nejde o nijak závratnou částku, tím méně na devadesátá léta, kdy běhala, tak proti zbytku "barevné" populace jde o výrazný úspěch. Je na místě zdůraznit, že Dance Spot už disponovala poměrně dobrým původem, jak ze strany otce, tak matky, kde byla 2x3 prochována na Bold Ruler.

Ještě výrazněji se zapsala v chovu, kde její první dcera Dance Dub L dala frame overo plemeníka Profile In Style po Ellusive Quest; s jeho polobratrem Racey Remarque pak sama Dance Spot dala svého jediného syna I Was Framed. Ke všem čtyřem hřebcům se ještě dostaneme. Dressed to Dance, o rok starší pravá sestra I Was Framed, byla pořízena německým Gestut Falkenhorst, a dala několik hříbat po RFF The Alchemist. Zbylé čtyři sestry po Racey Remarque a Ellusive Quest, narozené 2004 - 2010, byly všechny použity v barevném chovu, ale vzhledem k nízkému věku jejich potomků zatím nemají výraznější vliv.

Dance Spot byla dcerou klisny Stun, a její pravá sestra Living Dreams se narodila jen o tři roky později. Její foto bohužel není k dispozici, ale pokud nebyla nejúspěšnějším strakatým plnokrevníkem historie, pak byla nejlepším plnokrevníkem z této krve pocházejícím: získala 9 vítězství a 9 umístění z 38 startů, a vyběhala pěkných 143,730 dolarů; přitom byla malou stakes umístěnou. Její údajně hnědý syn po obskurním Rio Verde pak zvládnul nevídaný kousek: druhé místo v G3 Hollywood Juvenile Championship Stakes.

Třetím z pravých sourozenců byl hřebec narozený o další dva roky později:

C Spot Go

C Spot Go nestartoval, ale podědil "strakaté" zbarvení a byl hojně využívaným plemeníkem nejméně v letech 2000 - 2010. Dostal i matku Racey Remarque Patchy Lassy, viz dále, a stal se mateřským otcem Musical Marquee a rovněž mladého plemeníka Timbre. Dále je otcem řady dcer, ačkoliv jejich využití v chovu je zatím nejasné.

Poslední drobnou zmínku u Dancebela si zaslouží jeho impozantní vnučka jménem Riches, dcera rovněž strakatého Ellusive Questa, která před svým exportem do Německa dala palomino / overo plemeníka Gold Bold N Rich po Gold Bayou T B, který byl zmíněn v minulém článku.

Nite Spot + Patchy Lassy

Nite Spot se narodil v USA v roce 1985, a k jeho původu se dostaneme za moment - byl totiž dnes dávno zapomenutou předzvěstí strakaté dynastie Racey Remarque, respektive prvním synem jeho báby Torchy's Rainbow. Minimálně do svých 14 let přitom působil v USA, kde zanechal minimum hříbat včetně syna Spot, minimálně vyjádřeného frame overa a údajného otce několika dcer. V červenci 2006 byl Nite Spot zakoupen hřebčínem Falkenhorst, kde o dva roky později uhynul na srdeční zástavu. I přes dlouholeté působení v chovu jinak nezanechal výraznější stopu.

Pravou sestrou Nite Spota byla Patchy Lassy, výrazně odznaková ryzka se čtyřma bílýma nohama a velkou lysinou, narozená roku 1989. Celý příběh jejich narození ostatně vyvolává poněkud zdvižené obočí: nacházíme se opět ve státě Washington na západním pobřeží USA, odkud pochází palomino Milkie, a chovatelka Vina Madsen má v majetku oba rodiče Nite Spota i Patchy Lassy, bělouše Pesty Axe i hnědku Torchy's Rainbow, oba bez jakýchkoliv zmínek o zvláštních odznacích. Tito dva polosourozenci po otci Give Em the Axe spolu dají pět hříbat, z čehož nejméně dvě - Nite Spot a Patchy Lassy - si odnesou barevné geny. Ani jeden se neobjeví na dostihové dráze, narozdíl od své sestry, bělky Rusty Rainbow, která ovšem tradičně nevyběhne ani dolar.

Patchy Lassy byla, stejně jako Nite Spot, zařazena do chovu, a údajně všechna její hříbata zdědila strakaté zbarvení. Historie ví o čtyřech synech, přičemž druhý v pořadí, Red Hot Remarque po Broadways Top Gun, nezanechal potomstvo a nebude nás dál zajímat. Nejmladší Regal Regalia nar. 2003, sabino ryzák po už uvedeném C Sot Go, působí jako plemeník v Kalifornii. Jelikož nemá uvedené potomstvo ve druhé generaci, a nejmladší známá hříbata narozená roku 2017, nebude mít zatím v článku detailnější profil. My se budeme věnovat dvěma zásadním synům Patchy Lassy, pravým bratrům Racey Remarque a Ellusive Quest.

S ohledem na význam obou hřebců nejprve uvedu jejich původ, který stojí za bližší prozkoumání:

Na první pohled vyskočí v rodokmenu již zmíněný 2x2 inbreeding matky Patchy Lassy na hřebce Give Em the Axe. Bohužel pro nás jde o slepé vodítko: šlo o bělouše s vynikajícím původem, přičemž zbarvení všech zásadních plemeníků v přímých liniích je zdokumentováno a prokazatelně "čisté." Naneštěstí pro nás je k dispozici i fotografie jeho matky, klisny Dinnacare, což byla jen standartně odznaková ryzka po dvou velkých stakes vítězích. Fotodokumentaci samotného Give Em the Axe bohužel nemáme, nicméně nic nenasvědčuje přítomnosti "zvláštních" genů.

Abychom zbytek původu vzali už popřádku: otec Racey Remarque jménem Sonny's Solo Halo byl hřebcem relativně dobrého původu, a jako roční stál 350 tisíc dolarů, což byla (a stále je) za ročka nemalá částka. Sonny's Solo Halo však nikdy nevyběhl, a jako tříletý byl na dražbě prodán za pouhé čtyři tisíce dolarů. Podle popisu i fotografií byl čistým vraníkem bez odznaků, a podobné zbarvení často předával na potomky; těch vzhledem k lokálnímu působení příliš nezanechal, a kromě spojení s Patchy Lassy, prokazatelně nositelkou "barevnosti," nedal žádné známé podobně "strakaté" potomky.

Matka Patchy Lassy nestartovala. Její otec Pesty Axe se na dostihové dráze objevil na přelomu 70. a 80. let, a ze 42 startů si odnesl dvě vítězství, šest umístění a bídných 3,075 dolarů. Bába Torchy's Rainbow odběhla 11 startů, neumístila se, a získala údajných sto dolarů. Třetího otce Give Em the Axe už jsme se krátce dotkli, a ani on nebyl dostihovou hvězdou - 25 startů, 3,682 dolarů. Čtvrtá matka Touchibihai údajně absolvovala dva starty, bez umístění a bez výher. Její otec Big Touch měl statistiku 30 startů, 2 vítězství a 2,315 dolarů; pátá matka Night Crest 10 startů, 1 vítězství a 250 dolarů.

Sám Racey Remarque nestartoval, a z jeho bratrů se na dráze objevil jediný, Ellusive Quest. Ze dvou startů se nedokázal umístit, a vyběhal 970 dolarů. Tyto informace zcela jednoznačně ukazují, že stejně jako v případě Milkieho, i u "strakaté linie" Racey Remarque se jedná o materiál krajně nevhodný k výkonnostním zkouškám plnokrevníků, tedy dostihům. To ostatně potvrdila jediná startující dcera Racey Remarque, sabino ryzka jménem Sequined Attire, která se v jediném startu neumístila a dostihové ovály opustila se 234 dolary.

Nyní se pojďme podívat na produkci obou bratrů, z nichž každý má svou vlastní větev:

Racey Remarque

Racey Remarque, jak už bylo zmíněno, nikdy nestartoval, a do chovu byl zařazen ve třech letech. Zanechal však pouhé čtyři ročníky potomků z let 2001 - 2004, před utracením v důsledku zranění z výběhu.

• Racey Remarque (USA), 1997
  • Dressed to Dance (USA), 2001sabino ryzka; matka GER
  • Payingfordaylight (USA), 2001frame overo hnědka
    • Framed In Gold (USA), 2008palomino po Gold Bayou TB, plemeník USA
    • Paying Forward (USA), 2009frame overo ryzák po Gold Bayou TB, plemeník USA
    • Burnished Gold (USA), 2010buckskin po Gold Bayou TB, plemeník USA
  • I Was Framed (USA), 2002hnědý overo; plemeník GB, FR
  • Remarquez (USA), 2004frame overo; plemeník USA
    • RHF Harlequin (USA), 2013černý frame overo; plemeník USA

Hned první klisna ve schématu, Dressed to Dance, je už uvedenou vnučkou Dancebela, která byla později použita v chovu německého Gestut Falkenhorst s palomino RFF The Alchemist. Podobně dopadla i druhá dcera, Payingfordaylight, jen minimálně barevná tmavá hnědka, která byla první část své kariéry u slavné "barevné" chovatelky Nancy McEachern kryta C Spot Go, ovšem nezanechala významnějšího potomka; už v chovu Teresy Bergstrom byla opakovaně připouštěna palominem Gold Bayou TB, a zanechala tři plemeníky: palomino Framed In Gold, čistokrevného frame overo ryzáka Paying Forward, a údajného buckskin Burnished Gold, jehož foto bohužel není k dispozici.

Nám z nepočetného potomstva zbývají hřebci, a sice američtí a evropští pokračovatelé Racey Remarque. Tím americkým se ukázal být Remarquez, hřebec narozený roku 2004 z klisny Wine Cooler. Ta je dalším z rostoucí řady koní popisovaných jako sabino, či s odznaky na břiše; jako už několikrát, její původ ani dostupné foto nic takového nenaznačuje. V každém případě je Wine Cooler zodpovědná za tři v tomto článku zmíněné koně: Dancebelovu dceru Bypass Em Caskey, před momentem zmíněnou Payingfordaylight, a konečně minimálně barevného Remarqueze, který však byl testován jako frame overo.

Remarquez má první hříbata uvedená z roku 2007, a minimálně v roce 2018 ještě působil jako plemeník; některé dcery už stihly dát barevné potomstvo, ale většina jeho produkce pochází z období po roku 2010, a na její dlouhodobý význam si budeme muset ještě počkat. Do chovu byl zařazen jeho testovaný black overo syn RHF Harlequin, vnuk klasického vítěze Risen Stara, avšak uhynul v roce 2019 po pouhých čtyřech sezónách v chovu. Opět byl použit s "ředěnou" krví všech dostupných linií, ale také s dcerami tak kvalitních plnokrevných hřebců, jakými byli El Corredor a Thunder Gulch. Z Harlequinových synů jsou Daytona, RHF Eccentric, RHF Higlander a RHF Rockwell, hřebci ročníků 2018 a 2019, očividní nebo testovaní frame overo, a tak uvidíme, zda se s těmito jmény budeme setkávat v nadcházejících letech.

Evropskou část potomstva Racey Remarque obstaral hřebec z poslední fotografie, I Was Framed, syn klisny Dance Spot po Dancebel, pravé sestry plemeníka C Spot Go:

I Was Framed

Co se týče původu, jeho rodiče Racey Remarque a Dance Spot i mateřského otce Dancebel máme probrané. Do Evropy však byl I Was Framed - v rozporu s americkým využitím "barevných" plnokrevníků zesvětleného i strakatého zbarvení primárně jako sportovních koní (!) - přivezen jako plnokrevný plemeník, a proto si pojďme jeho původ probrat ještě z tohoto hlediska.

Sám I Was Framed nikdy nestartoval, stejně jako jeho otec Racey Remarque a děd Sonny's Solo Halo; stejně tak matka Racey Remarque Patchy Lassy, v jejíž rodině jsou po několik generací maximem výhry v řádech jednotek tisíc dolarů. Mateřský otec I Was Framed Dancebel získal z 89 startů 9 vítězství a 22 umístění, a vyběhal 200,645 dolarů, nicméně nebyl koněm ani nejnižší stakes úrovně. Abych přiblížila čtenářům méně kovaným v dostihových kruzích tuto perspektivu: i mezi nejlevnějšími americkými plemeníky s poplatkem jeden tisíc dolarů jsou Gr.1 umístění hřebci, případně graded vítězové nižších kategorií. Možno podotknout, že stakes úroveň (tj. kvalitativně pod graded 1-3 sférou) je plně akceptovatelná pro klisnu, ale sotva už pro plnokrevného hřebce; nedosáhnout dokonce ani této úrovně už je za normálních okolností pro hřebce naprosto likvidační. V historii byly výjimečné případy plemeníků bez kariéry, ovšem většinou týkající se hřebců s excelentním původem; dnes i takových už je naprosté minimum. Tato poslední poznámka je ostatně vztáhnutelná na celou hřebčí linii I Was Framed: plnokrevný chov bez testace po tři generace je z obvyklého hlediska nepopsatelnou absurditou.

Pokračujme k rodině I Was Framed. Matka Dance Spot byla dvojnásobnou vítězkou a devětkrát umístěnou, a vyběhala 47,925 dolarů, ale opět nedosáhla ani na stakes úroveň. Bába Stun se ze tří startů neumístila; třetí matka Elite Envoy ze tří startů získala třetí místo a 1,835 dolarů. Teprve čtvrtá matka Elite Khaled předvedla alespoň náznak dostihových schopností a koncem 60. let získala z 36 startů 6 vítězství a 7 umístění, plus 42,860 dolarů; pátá matka Miss Occupy získala ze 24 pokusů 3 vítězství a 3 umístění, a 6,590 dolarů.

Pokud bychom se bavili o produkci plnokrevníků pro jezdecký sport, může nám být původ I Was Framed samozřejmě víceméně jedno. Z dostihového hlediska je tento původ míle pod čímkoliv akceptovatelným pro plnokrevnou reprodukci, a musím přiznat, že se ještě velmi krotím ve vyjádření.

Nicméně faktem zůstává, že I Was Framed se v připouštěcí sezóně 2006, ve věku čtyř let, objevil v Evropě. Stejně jako u většiny barevných plnokrevníků je však s podivem, jak obtížné je dopátrat se jakýchkoliv přesných informací. I Was Framed měl stát irském Drumhowan Stud, a později na francouzském Haras de Pierres; jeho archaickou prezentaci uvádějí i britské Rectory Stables, a tu aktuální (či alespoň poslední) pro změnu vůbec žádné stránky. I Was Framed nicméně měl působit v britském, potažmo francouzském chovu nejméně mezi lety 2006 - 2016.

Jekikož byl I Was Framed používán k produkci dostihových koní, namísto schématu, které by obsahovalo dva jeho syny, uvedu raději tabulku startujících potomků, zkontrolovanou a doplněnou dle údajů Racing Postu a českého Jockey Clubu:

* - Celtyk Dyroise, Death Valley a Miluška běhaly v roce 2019, a jejich kariéra nemusí být ukončena.

Nestartujících potomků by mělo být minimálně osm, ačkoliv jejich přesného počtu asi nebude možné se dopátrat. Z celkově jedenácti startujících potomků jich pak sedm nedokázalo zvítězit. Co se vítězů týče, valach I've Been Framed byl do června 2012 překážkářem v Británii bez jakýchkoliv větších úspěchů. Silvery Moon se oficiálně umístil druhý v německé listed Zweijahrigen Trophy; neoficiálně jeho výkonnost ležela v trochu jiných sférách, jak si ukážeme za moment. Nordlys běhal v Ovrevollu a bližší údaje bohužel nemám k dispozici. Miluška je českou odchovankyní Karla Germiče a je vítězkou debutu III.kat. a umístěnou ze Simsonovy ceny II.kat. V jedničkové Ceně Masise ani listed Ceně zimní královny se neumístila. Kariéru Milušky je samozřejmě možné sledovat na webu Jockey Clubu.

Pro zhodnocení takovýchto výsledků plnokrevného plemeníka se těžce hledají slova. Nicméně, frame overo Silvery Moon byl zařazen do chovu, a jelikož i on láká české chovatele, pojďme si ho "proklepnout" blíže:

Silvery Moon

Formálně je Silvery Moon synem klisny Artzola, vítězky čtyř z pětadvaceti startů, s výhrami 6,245 liber, a vnukem výborného plemeníka Alzao, mezi jehož potomky je několik klasických koní a mezi vnuky japonská superhvězda Deep Impact. Z dalších plemeníků podél rodiny však třetí otec Free State a pátý otec Pay Up nedali doslovně nic; čtvrtý otec Polic zoufalé dva jedničkové vnuky. Co se rodiny týče, bába Polistatic získala z třiceti startů 2 vítězství a 10 tisíc liber; třetí matka Polyandrist údajně vyběhala zhruba dva a půl tisíce liber, a dále informace o klisnách úplně chybí. Rodina je větví směřující ke klasické producentce The Sleeping Beauty, narozené 1881; v této větvi po 10 generací nedala významného koně.

Silvery Moon běhal od dvou do šesti let. Dostihový debut absolvoval ve Francii, v Prix Riverman, kde přišel poslední desátý, osm délek za vítězným Mister Worldwide. Pro toho to bylo jediné vítězství v kariéře; postupně přišel čtvrtý v listed, desátý v grupě 2 pro dvouleté a jako tříletý propadl do prodejek, kde zůstal do konce kariéry a kde posbíral šest umístění.

Silvery Moon je občas honosně prezentován jako blacktype kůň, ovšem už není dodáváno, že listed Zweijahrigen Trophy byla jediným dostihem z devětatřiceti startů, kde doslovně vystrčil nos z kategorie D a E, odkud také pocházejí všechna jeho vítězství. Následující tabulka zpracovaná dle turf-times.de shrnuje všechny jeho starty, a patrně vydá za tisíc autorčiných slov:

Od roku 2018 Silvery Moon působí na německém Marbach Stud, a podle dostupných informací (facebook, prosinec 2019) by tam měl být i v připouštěcí sezóně 2020. Jakkoliv tato věta do článků podobného typu nepatří, k jeho kvalifikaci pro zařazení do plnokrevné reprodukce už snad ani nemá smysl se vyjadřovat.

Se Silvery Moonem se loučíme s evropskou částí potomstva, a tedy i celou větví Racey Remarque. Nám zbývá probrat poslední "strakatou větev", a sice tu druhého syna Patchy Lassy, Racey Remarquova pravého bratra Ellusive Quest:

Ellusive Quest

Jak bylo zmíněno, Ellusive Quest byl jediným hříbětem Patchy Lassy, které se objevilo na dostihové dráze; ne že by to byl převratný počin se dvěma starty bez umístění a 970 získanými dolary. Zmínku si tento fakt zaslouží především proto, že Ellusive Quest působil v chovu podstatně později než jeho bratr, a sice v letech 2004 až minimálně 2015. Jeho potomci se také nejčastěji objevovali na dostihové dráze, ačkoliv ve třech případech nedosáhli ani na tisíc dolarů; Ellusive Disguise zvládl třikrát se umístit a získal 2,470 dolarů.

Ellusive Quest zanechal zhruba čtyři desítky známých potomků, a následující schéma je velmi redukované s ohledem na stále ještě velmi nízký věk a význam řady vnuků. Rovněž dcera Riches byla již probrána u chronologicky starší linie Dancebel.

• Ellusive Quest (USA), 2000
  • Ellusive Look (USA), 2005černý frame overo; plemeník GER, AUS
  • Letter of Marque (USA), 2005hnědý frame overo; plemeník USA, GER
    • Musical Marque (USA), 2008hnědý frame overo; plemeník USA
  • Riches (USA), 2005
    • Gold Bold N Rich (USA), 2009frame overo + palomino po Gold Bayou TB; plemeník AUS
  • Profile In Style (USA), 2006hnědý frame overo; plemeník AUS
    • Framed In History (AUS), 2009ryzák frame overo; plemeník AUS
    • Got It In Vegas (AUS), 2011černý frame overo; plemeník AUS
  • Risque Remarque (USA), 2006homozygotní černý frame overo; plemeník USA

Ellusive Look

V USA narozený hřebec působil od svých čtyř let v Německu, a jako sedmiletý byl prodán do Austrálie, kde uhynul v roce 2015. Jeho syn Peregrino, narozený v Německu z Lomitasovy dcery, údajně dokázal z deseti startů zvítězit a třikrát se umístit; podle dostupné fotodokumentace byl však obyčejným tmavým hnědákem. V Německu i Austrálii zanechal hrstku potomků; zajímavostí je, že v Austrálii byl připravován do drezur.

Letter of Marque

Nestartovavší hřebec působil nejméně od dvou do čtyř let v americkém chovu; později byl zakoupen Gestut Falkenhorst, kde jeho stopy mizí. Z amerického působení zanechal plemeníka Musical Marque z dcery C Spot Go; ten působil v chovu minimálně v letech 2012 - 2015, a zatím má tedy velmi mladé potomstvo.

Risque Remarque

O rok mladší pravý bratr Letter of Marque, nestartovavší homozygotní vraník. V chovu působí od roku 2009 patrně dosud. Dal zhruba tři desítky hříbat, většinu v posledních sedmi letech, tedy opět příliš mladou na jakékoliv zhodnocení.

Profile In Style

Hnědý frame overo hřebec byl prodán do Austrálie, kde začal v chovu působit už ve dvou letech. Jeho původním domovem byla Winning Colours Farm, která se specializuje na produkci barevných koní, ovšem dlužno dodat, že překvapivě s ohledem na dostihové kvality: svoje chovné stádo rozšiřují o relativně kvalitní klisny a mezi partnerkami Profile In Style se objevují klisny po Woodman, Rock of Gibraltar, Night Shift, Snitzel i Zabeel. Profile In Style zanechal na farmě osm ročníků potomků včetně dvou overo plemeníků a několika dominant white hříbat z bílých matek; později byl údajně prodán z farmy do jiného regionu, stejně jako jeho syn Got It In Vegas. Framed In History zanechal minimálně několik hříbat ročníku 2014, ale k jeho současnosti internet mlčí.

S potomstvem Ellusive Quest jsme prošli všechny tři klíčové zdroje "strakatosti" v moderní populaci plnokrevníka: okrajového Blue Gazi či spíše jeho syna Blue Eyed Streaker, Dancebel, a klisnu Patchy Lassy s jejími syny Racey Remarque a Ellusive Quest. Je to málo, nebo dost? To je otázkou k zamyšlení...

Závěrem

Během třídění informací a přípravy článku jsem došla k neradostnému závěru, že tak obyčejná věc, jako pár bílých fleků, je u plnokrevníků neuvěřitelně problematickým jevem. Uvedené tři "linie" moderních strakatých koní jsou víceméně jasné a nezpochybnitelné, ale u řady dalších koní je téměř nemožné rozhodnout, kde leží jejich skutečná klasifikace; zda do tohoto článku patří či nikoliv, a případně v jakém smyslu. Barevná rarita, či genetický základ, a potomstvo neexistující, či jen neznámé? Viděli jsme to už na historických případech "strakatosti" založené jen na slovním popisu, ale upřímně řečeno, pověst podezřele barevného plnokrevníka v historii měl také kde kdo: například takový Neil Gow, podle fotografie však poměrně obyčejný ryzák se třemi bílými ponožkami a lysinou. Podle stejného metru by do "podezřelých plnokrevných paintů" za chvíli mohl patřit i Secretariat, jehož ponožky se od těch Neil Gowových opticky téměř nelišily.

Právě výrazně odznakoví ryzáci (a občas hnědáci) burcují fantazii dostihových fanoušků jako skrytí nositelé sabino a minimálního overo zbarvení velmi intenzivně. Takovými koňmi byli například v nedávné době australští Apache Cat, nar. 2002 po Lion Cavern z Tennesse Blaze po Whiskey Road, a Miss Vista, nar. 2012 po Show a Heart z Cape Tycoon po Cape Cross. Apache Cat byl fantastickým dostihovým koněm a miláčkem publika; o desetiletí mladší Miss Vista, statečná čtyřnásobná vítězka, už byla spolu s penzionovaným Apache Catem plnohodnotnou hvězdou sociálních médií. Jen o pár let později přišel Talismanic, po Medaglia d'Oro z Magic Mission po Machiavellian, výborný trávař, jemuž celosvětovou slávu i pozornost přineslo vítězství v Breeders' Cup Turf.

Jakkoliv je pohled na tyto koně impozantní, nastává obrovský problém: na jedné straně jde o koně s neprůstřelně nebarevným, špičkovým původem; na druhé straně často o koně bez potomstva, viz Apache Cat nebo předčasně uhynulá Miss Vista. Bez publikovaných výsledků genetických testů, které se obvykle nekonají, jsme v koncích, kam podobné koně zařadit, či naopak nezařadit.

Dalším specifickým případem je Moonlark, syn Gone Westa a příbuzný několika stakes a dokonce grupa koní; tedy opět kůň zcela klasických linií. Moonlark už nese viditelné skvrny na břiše, viz foto níže, ale nastává další legrace: různé zdroje ho uvádějí jako sabino i testovaného NEnositele barevných genů. Moonlark aktuálně stojí na již zmiňované Winning Colours Farm v Austrálii, a tak snad budeme mít šanci se rozluštění alespoň této hádanky dozvědět.

Křišťálově čisté linie nesla i relativně nedávná mediální senzace Southern Phantom, vnuk Empire Makera a Bernardiniho, opět na fotce níže. Pokud je autorce známo, hřebec je nejen registrován jako hnědák, ale stále i za hnědáka považován; o DNA testech na internetu není zmínka.

Skvrny na břiše, extrémně vysoko bílé končetiny či výraznou lucernu ostatně nesla řada plnokrevníků. Z těch nám známých je nezapomenutelný Juventus, druhý a třetí z Velké pardubické v letech 2006 a 2008; rozruch svého času vzbudil také Paleface, valach po Security Riskovi nar. 2009. Pamětníkům možná bude povědomé jméno amerického Fed Watcher, narozeného o čtyři roky dříve, nemluvě o slušné řádce japonských koní, které asi nemá valný smysl jmenovat.

Zvláštní kapitolu pak tvoří koně s netradičními odznaky na hlavě. V tomto článku je výmluvná fotografie Dancebelovy dcery Dance Dub L; pokud si autorka vzpomíná, senzaci svého času vyvolávala fotka Barbary Livingston, na níž byl zobrazen Northern Dancerův syn Carnivalay. Z pravé strany krásný odznakový hnědák měl na vzácném portrétu pořízeném zleva z lysiny vybíhající bílý "klín" zhruba do půlky tváře. Budu doufat, že se mi podaří fotografie najít na starých archivních cédéčkách. Prozatím odkážu na google, který nabízí nespočet fotografií podobné rarity jménem Kool Kompany, nar. 2012, irského a francouzského grupa 2 vítěze.

Konečně, s rozkvětem sociálních médií pronikají na veřejnost i fotografie se získanými "odznaky" v důsledku např. houbového onemocnění. V některých případech určit příčínu "flekatosti" už je skutečným oříškem, a jako poslední příklad článku uvedu trochu moc rychle zapomenutého valacha Apollon, který vzbudil senzaci na podzim roku 2017, při prodeji organizací Sauver Un Cheval, neziskovkou zabývající se osudem vysloužilých dostihových koní. Apollonovo "tečkaté" zbarvení sice vyvolalo připomínky všeho od ducha nebožtíka bělouše The Tetrarcha až po "typické Bend Orovy" (bohužel tmavé) skvrny, nicméně původ jeho zbarvení nebyl schopen vysvětlit nikdo.

Co tedy říci závěrem? Stejně jako v případě "ředěných" plnokrevníků nechávám článek zcela otevřený budoucím úpravám, a nepochybuji o tom, že s rozvojem sociálních médií (a vynalézavosti chovatelů) i přídavkům dalších barevných rarit plnokrevné populace.