Chovatelský zápisník

Barevní plnokrevníci III: dominantní bílá

- historické případy a moderní mutace

Autor: Jana Němečková, foto: sporthorse-data.com; publikováno: únor 2020

Dnešní článek je posledním z celé série o barevných plnokrevnících, a bude věnován zbarvení, které hýbalo dostihovým světem podstatně dříve, než strakoši v Evropě a zvěsti o amerických palominech. Nevěříte?

Psal se přelom tisíciletí, internetové připojení obstarávalo vytáčení přes modemy, a wi-fi byla hudbou daleké budoucnosti, stejně jako internet v kapse na každém kroku. Nebyl žádný facebook, a ostatně ani žádný google coby univerzální vyhledávací nástroj; bylo Yahoo s vynikajícími fotoreporty z amerických dostihů, přičemž běžná internetová ilustrační fotka na zpravodajských webech typu Bloodhorse tehdy měla šířku 3 centimetry (a na Sporting Lifu 5). Internetová dostihová komunita žila na diskuzních fórech, a kultem byly fotospeciály některých předních autorů, zejména skvělé Barbary Livingston. Právě ona na svých snímcích o několik let později představila světu groteskně strakatého plnokrevníka - hřebce s bílým břichem a hnědým, jakoby posněženým hřbetem. Jeho jméno bylo Puchilingui, a odhlédneme-li od faktu, že tehdy NIKDO neměl nejmenší tušení, jak toto zbarvení vzniklo, tak trvalo ještě dalších více než dvanáct let, než se dostihová komunita začala, pomalu a někdy neochotně, učit název tohoto zbarvení: dominantní bílá.

Lekce z genetiky

Dominantní bílá není označení pro jediný univerzálně opakovaný genetický jev, ale pro celý soubor poměrně různorodých mutací KIT genu, který je zásadní pro vývoj krevních, pohlavních, ale také pigmentových buněk. Připomeňme z hodin biologie, že geny primárně kódují produkci proteinů, a KIT gen kóduje produkci proteinového receptoru, který přijímá rané embryonální signály, nutné k migraci pigmentových buněk z nervové trubice do kůže na různých částech těla. V případě správného fungování receptoru pigmentové buňky "odcestují" do několika obvyklých pozic - u očí, uší, na temeni, po stranách těla a konečně podél ocasu. V těchto pozicích se pigmentové buňky množí a diferencují, a "osidlují" odtud celou plochu těla a končetiny. Jakékoliv bílé odznaky, od hvězdy na čele po zcela bílou srst, jsou pak důsledkem narušení tohoto procesu migrace pigmentových buněk.

V tuto chvíli už asi začíná být jasné, v čem se skrývá problém. Pokud proběhne mutace KIT genu, tedy genové předlohy pro receptory, pak nejsou vytvořeny správně fungující receptory. A pokud tyto receptory nedokážou správně zpracovat embryonální signály z nervové trubice, pak migrace pigmentových buněk do kůže neproběhne, nebo proběhne "vadně." Výsledkem je nepigmentovaný kůň, či kůň pigmentovaný jen nepravidelně.

Zradou v tomto procesu je, že mutace probíhají spontánně, tedy k narušení pigmentace a výsledné "bílé" barvě může dojít i u potomka normálně zbarvených rodičů. Druhou zradou je, že tyto mutace mohou být velmi různorodé: někdy jde o chybné "vystřižení" některých úseků genů, jindy o vzájemné záměny aminokyselin či nesmyslné spárování nukleotidů, a to vše se navíc může dít na různých oblastech daného genu, v oblasti exonů i intronů. Z toho vyplývá, že každý výskyt dominantní bílé má svou vlastní, specifickou příčinu, a proto mají jednotlivé mutace také různé vnější "barevné" projevy.

Obecné charakteristiky dominantní bílé mutace

Pokud půjdeme po jednotlivých aspektech:

Mutace - viz výše. Jde o náhodně objevený, nepředvídatelný fenomén u narozených hříbat po normálně pigmentovaných rodičích. Jelikož se však jedná o genovou mutaci, tedy součást genotypu, je tato mutace přenášena na potomky, tedy dědičná.

Bílá v tomto případě znamená nevybělující zbarvení srsti, se kterým se hříbě rodí, a které se během života už nemění.

Dominantní znamená dominantní dědičnost: k projevu u hříběte stačí, pokud W alelu zdědí od jednoho ze svých rodičů. Některé mutace (mutace jsou značeny W1-W27) vykazují neúplnou dominanci, což znamená, že bílý homozygot WW bude mít výraznější, plošně větší "zbarvení" než heterozygot W. Tento efekt lze pozorovat dokonce i u některých kombinací dvou různých typů W mutace.

Čímž se dostáváme k čtvrté zásadní charakteristice: homozygotnost dominantní bílé není letální.

Přesnější vyjádření je, že není letální ve smyslu typického lethal white syndromu coby známého genetického postižení spojeného se zbarvením overo. Taková hříbata se rodí donošená, s bílou srstí a modrýma očima; umírají během pár dní v důsledku nefunkčního tlustého střeva. Dominantní bílá může být spojená s homozygotní letalitou, ovšem v průběhu raného embryonálního vývoje. Příčinou jsou takové mutace, které zcela znemožňují produkci KIT proteinu; jelikož ten hraje v organismu několik zásadních úloh, plod se při jeho absenci přestane vyvíjet. V každém případě opět platí, že s ohledem na různorodost mechanismů mutací i míry postižení se jednotlivé dokumentované "genotypy dominantní bílé" chovají odlišně: W1 homozygot se přestane vyvíjet v děloze, zatímco W20 homozygot bude normálním zdravým koněm.

Dominantní bílá není albinismus. Albinismus nebyl u koní zaznamenám, a navíc vzniká zcela odlišným mechanismem: albíni mají normální distribuci melanocytů, které však nedokážou produkovat barevný pigment melanin. K jeho produkci je potřeba enzym tyrosináza, a postižení albínů spočívá v tom, že je poškozen gen pro produkci tohoto enzymu. Jak už víme, dominantní bílá v tomto procesu jaksi "o krok předchází" samotnému albinismu: albíni mají nefunkční melanocyty, ale dominantně bílí jedinci tyto melanocyty - v důsledku poruchy v embryonálním vývoji - v kůži ani nemají.

A konečně, dominantní bílá mutace neznamená vždy čistě bílého koně. Většina koní se skutečně zejména historicky rodila sněhobílá, což mutaci také získalo označení, nicméně řada koní zůstává částečně pigmentovaná. A to od minimálního rozsahu a tzv. "medicine hat," tj. žlutých uší a temene hlavy jinak bílého koně, přes nejrůznější typ a rozsah skvrn na srsti, až po prakticky celotělové zbarvení s bílými odznaky. Velmi názorná bude v tomto ohledu galerie jednotlivých mutací níže v článku.

Sedmým bodem by mohla být prostá poznámka: zdaleka nejde o moderní fenomén.

Historie výzkumu dominantní bílé

Dominantně bílí koně byli poprvé popsání v roce 1912, zásluhou chovatele Williama Newella, který upozornil výzkumníky z kolumbijské univerzity na své stádo neobvykle bílých koní, včetně ročního hřebečka s modrýma očima. Vědci se shodli, že bílá barva a modré oči u hřebce jsou dvěma nesouvisející fenomény, ale jeden z těchto vědců, A.P. Sturtevant, byl prvním, kdo téhož roku uvedl "bílý znak" ve spojení s předpokládaným genovým W lokusem, tehdy samozřejmě bez jakékoliv znalosti příslušných chromozomů a genů. Pojmenování samotného "W genu" bylo navrženo v roce 1948.

V roce 1969 se odehrála první studie bílých koní, a jejím ústředním hrdinou byl Snow King, vnuk hřebce z původního Newellova stáda. Na základě testovacích spojení a projevených fenotypů vědci z Alfred University a Cornellu odvodili, že bílá barva se dědí dominantně, a také že je letální v homozygotním stavu, protože žádný z jimi sledovaných koní nedával pouze bílé potomstvo, které by odpovídalo homozygotnímu WW genotypu rodiče. Zároveň uvedli, že úmrtnost novorozených hříbat není vyšší než u klasických zbarvení, a přičetli tento fenomén embryonální letalitě.

Tentýž rok Miguel Odriozola uvedl, že příslušný chromozom může nést několik různých míst pro bílou mutaci, což by umožňovalo její fenotypově rozdílné projevy.

V roce 1988 došlo k mapování KIT genu na "W lokusu," a bylo objeveno 90 W alel, z nichž každá reprezentuje unikátní mutaci KIT genu, a produkuje různé stupně bílé barvy od "fleků" až po celotělové zbarvení. Jelikož šlo o výzkum na myších, v pokusech se objevily i mírná až smrtelná anémie či sterilita; žádný z takových zdravotních efektů však dodnes není znám u koní.

Od roku 2007 se pak podařilo identifikovat nejen řadu různých mutací dominantní bílé napříč koňskými plemeny, ale i jejich genetickou podstatu.

Tabulka známých mutací dominantní bílé
MutacePlemenoPoznámky, popis
W1freibergerpotomci klisny Cigale, nar. 1957
W2plnokrevníkpotomci hřebce KY Colonel, nar. 1946
W3arabpotomci hřebce R Khasper, nar. 1996
W4camarillopotomci hřebce Sultan, nar. 1912
W5plnokrevníkpotomci hřebce Puchilingui, nar. 1984
W6plnokrevníknalezena u klisny Marumatsu Live (JPN), nar. 2004; bez potomků
W7plnokrevníknalezena u klisny Turf Club (USA), nar. 2005, s bílou dcerou
W8islandský kůňrodina koně Pokkadis von Rosenhof
W9holštýnmutace u jednoho koně
W10quarterpotomci hřebce GQ Santana, nar. 2000
W11jihoněmecký tažný kůňpotomci hřebce 'Schimmel' nar. 1997
W12plnokrevníknalezena u hřebečka nar. 2010, který téhož roku uhynul
W13quarternalezeno rovněž u kříženců paso peruviano s quartery a u 'amerických bílých koní', kteří ovšem s quartery nejsou spříznění.
W14plnokrevníkrodina klisny Shirayukihime (JPN), nar. 1996
W15arabzakladatelem byl patrně Khartoon Khlassic, nar. 1996
W16oldenburgzakladatelem patrně Celene, nar. 2003
W17japonský tažný kůňnalezena u koně s rozdílnou barvou obou očí
W18švédský teplokrevníknalezena u klisny Colorina von Hoff, nar. 2009
W19podílový arabtři koně s odznaky typu sabino
W20-jedna z původních mutací objevená v roce 2007. Objevená i u W5 plnokrevníků; způsobuje odznaky typu výrazných lysin a ponožek, a v kombinaci s jinými mutacemi výrazně zvyšuje podíl bílé.
W21islandský kůňzakladatelem je Ellert fra Baldurshaga
W22plnokrevníkpotomci klisny Not Quite White, nar. 1989
W23arabnalezena u hřebce Boomori Simply Stunning
W24italský klusáknalezena u klisny Via Lattea, 2014
W25plnokrevníknalezena u klisny Laghyoumay (AUS), nar. 2001
W26plnokrevíknalezena u klisny Marbrowell (AUS), nar. 1997
W27plnokrevníknalezena u klisny Milady Fair (AUS), nar. 1960

Toto je však pouze část příběhu dominantní bílé, z hlediska jejího výskytu u koní obecně. Zcela jinou perspektivu nabídl v 90. letech Jorge Martínez-Gonzales svojí prací "White Thoroughbreds - History And Development," a my si pojďme volně projít jím uvedený historický přehled. Volně proto, že nejenže nechci opisovat cizí práci, ale předeším Martínez uvádí řadu případů neregistrovaných plemennou knihou, bezejmenných, či dokonce, se vší úctou k nesmírně erudovanému autorovi, poměrně pochybných, kde autor dokonce odhaduje typ zbarvení. Celá práce je navíc dnes překonaná i v jeho domněnkách příčiny zbarvení a možných genotypů: Martínez je ještě vyhledává v původech či vzdáleném inbreedingu, a výskyt pigmentovaných oblastí přičítá heterozygotnosti. Přesto jde patrně o nejucelenější a dodnes impozantní historický přehled výskytu dominantní bílé. My si pojďme projít - už ovšem v mojí interpretaci - jasné historické případy:

Historie dominantní bílé v plnokrevné populaci

Zcela prvním bílým plnokrevníkem, kterého Martínez jmenuje, byl White Cross, nar. 1896 v Tennessee, syn ryzáka a vranky s původem Palestine - Black Girl, Khartoum (pod odkazy budu vždy uvádět kompletní původy). Údajně šlo o bílého hřebce s několika tmavými skvrnami a černě pigmentovanýma očima, a na dostihovou dráhu v Nashvillu prý přilákal řadu diváků, kteří se přišli podívat na bílého plnokrevníka. Později se stal vítězem steeplechase, ale bohužel nezanechal potomky.

Mont Blanc II, databáze Sport-Horse Data

Po několika poměrně pochybných klisnách z druhé dekády 20. století přišla německá bělka Woher?, nar. 1925, dcera dvou hnědáků Pergolese - Lonja, Majestic. Zajímavostí je, že její třetí otec Fels byl polobratrem Pergoleseho otce Festino, a právě velmi tmavou rodinu jejich matky Festa Martínez podezříval z původu bílého genu. Jak už víme, s původem bílé je všechno jinak, a prochování na Festu uvádím pouze jako kuriozitu s ohledem na našeho Gradiva, který byl, jak je dobře známo, na Festu prochován dokonce 4x. Bohužel, napajedelský hřebčín se bílého plnokrevníka nedočkal. Co se týče Woher?, nám se dochovala fotografie klisny, ale bohužel, ona sama v chovu nikdy použita nebyla.

Rok 1963 kuriózně přinesl tři bílé plnokrevníky na dvou stranách Atlantiku. Ve Francii se u malého chovatele Adolphe Besnarda narodil bílý hřebec Mont Blanc II, Murghab - Tharsine, Tharsis, opět potomek dvou generací hnědáků. Mont Blanc II byl jako roček prodán do Anglie, kde údajně zvítězil dvakrát v sedmi startech; nebyl zvlášť úspěšným koněm, nicméně byl použit jako plemeník, než byl zakoupen a převezen zpět do Francie svým velkým příznivcem, vikomtem de la Grandiere. Údajně zanechal zhruba patnáctku bílých hříbat, nicméně zajímavější jsou pokusy madam Couturié, údajné sousedky Adolpha Besnarda. Ta začala Mont Blanka systematicky připouštět ke svým vlastním klisnám, a výsledné narozené dcery buď zpět k Mont Blankovi, nebo případně k po něm narozeným bílým hřebcům. Samozřejmě šlo o dobu dlouho po počátečních amerických výzkumech, nicméně ve své době byla madam Couturié zcela jistě průkopnicí, která doslovně na vlastním poli prokázala jak dědičnost dominantní bílé, tak i její poměrně vysokou dědivost.

Podobně husarský kousek, jen odlišného významu, se povedl ve Státech, a jeho protagonistou byl Ky Colonel, podezřelý sabino ryzák zmíněný v minulém článku. V roce 1962 už osmnáctiletý hřebec stále připouštěl na své domovské Patchen Wilkes Farm manželů Goodwinových, a dostal i dvě klisny, které naprosto neuvěřitelně dostal darem tehdejší manažer farmy, jistý Herman Goodpaster. Obě pocházely z vynikajících rodin, ale byly po slabých otcích - desetiletá hnědka Filly O'Mine po Holdall, synu Bull Doga, a sedmiletá ryzka Why Wander po Great Admiral, synu War Admirala. Obě klisny připuštěné Ky Colonelem příští jaro porodily bílá hříbata: Filly O'Mine klisnu White Beauty, a Why Wander hřebce War Colors.

War Colors a White Beauty, databáze Sport-Horse Data

Podle vzpomínek Martíneze nastaly obrovské potíže s registrací obou hříbat, a původně zamítavé stanovisko Jockey Clubu změnily až krevní testy a osobní prohlídky obou koní; přesto byli alespoň groteskně zaregistrováni každý pod jiným zbarvením. Raritní fotografie obou koní v tréninku je zcela jistě jedním z nejvzácnějších snímků celé historie dostihové fotografie, a to tím spíš, že War Colors uhynul před svým dostihovým debutem, během jarní dvouleté přípravy. Co se týče White Beauty, ta nejen úspěšně běhala několik let (alespoň ve smyslu trvání, ne už tolik dosažených výsledků), ale posléze byla použita i v chovu a postarala se o zachování bílé dynastie až do současné doby.

V roce 1966 spatřil světlo světa první bílý plnokrevník narozený v Austrálii. Stala se jím klisna Glacial, dcera oficiálně šedohnědého páru Grey Marwin - Milady Fair, Jambo. My už z výše uvedené tabulky víme, že Milady Fair byla nositelkou původní mutace, o čemž svědčí i fakt, že o pět let později se jí narodilo další bílé hříbě, Miasmic po hnědáku Istanbul. Glacial se sice z pěti startů ve dvou a třech letech nedokázala umístit, ale v chovu dokázala bílou barvu předat dál několika generacím potomků. Byla utracena v roce 1983, kdy jí další kůň ve výběhu zlomil nohu.

Clarence Stewart, narozený 1977 ve státě New York, byl údajnou senzací tamních dostihových drah na přelomu 70. a 80. let. Byl synem hnědáka a ryzky Thomasville - Brimstar, Mielleux, a příliš informací o něm nemáme; byl vítězem a několikanásobně umístěným z 29 startů. Opět podle vzpomínek Martíneze zanechal svému chovateli Leonu D. Starovi několik hříbat, včetně bílého White Flight z tmavé hnědky Mishagos po hnědém Rip 'N Skip, vnuku Nasrullaha. Oba bělouši však byli pro nezvladatelnou povahu časem vykleštěni.

V roce 1979 se bílý plnokrevník narodil v Japonsku, a byl jím hřebec Haku Taiyu, s původem Long Ace - Homare Bull, Double Mark. Haku Taiyu byl údajně nezvítězivší ze čtyř startů, a o pár let předstihl klisnu Kamino White, nar. 1983, Kaburaya O - Kurenai Oza, Golden Plume. Oba pocházeli z hnědorezavého páru, a Kamino White se později stala matkou jedno z bílých hříbat jinak nevýznamného plemeníka Haku Taiyu, čímž se patrně stali vůbec prvním oficiálním plnokrevným dominantně bílým párem v historii.

Not Quite White s matkou, databáze Sport-Horse Data

Zcela neoficiální titul majitele nejlepšího původu mezi bílými plnokrevníky by asi náležel Grand Espoir Blanc, narozenému v USA roku 1984, po šampionu One For All - Erasure, What a Pleasure. Grand Espoir Blanc měl údajně modré oči a byl trojnásobným vítězem ze 16 startů, nicméně byl bohužel také valachem.

Jen o pět let později ho následovala Not Quite White, Northjet - Sad Song, Roberto, klisna po ryzákovi z téměř vrané matky. Martínez opět přidává dnes už zapomenutou historku, že její jméno bylo vybráno v soutěži vyhlášené úředníkem Jockey Clubu Buddy Bishopem. Not Quite White, mimochodem odchovankyně prestižního Airdrie Stud, nikdy nestartovala, a poprvé byla nakryta ve dvou letech; celkem dala čtyři známá hříbata po plemeníku Naevus, a jak uvádí tabulka, je "zakladatelkou" mutace W22, kterou v populaci předal dál její syn Airdrie Apache.

Malou zajímavostí je, že stejnou barevnou kombinaci rodičů - ryzák a velmi tmavá matka - nesla i další bílá klisna v pořadí, Australanka The Bride, nar. 1991 po Star Shower - Salomeneo, Idomeneo, což Martínez považoval za jednu z predispozic narození bílého hříběte. The Bride sama neměla větší význam, navzdory bílému synovi Spooky po Lordly Looker.

Tím zároveň končí historický přehled Martíneze, respektive jeho soupis "zakladatelů" dominantně bílé barvy. Je překvapivé, že v technickém dodatku uvedl japonskou bělku Shirayukihime, narozenou 1996, a její hříbata, ale už nikoliv amerického Puchilingui, po němž však uvádí bílá hříbata. Tento a další drobné nedostatky se pokusím opravit v další části článku:

Známé linie dominantních bílých plnokrevníků

Následující text se bude samozřejmě prolínat s historickým přehledem. Do něj vepisovat technická schémata a moderní zástupce by ale bylo velmi nešťastné, a proto jsem zvolila tuto formu. Postupovat budeme opět chronologicky:

Mont Blanc II, 1963

K Mont Blankovi bylo dost řečeno v historickém přehledu. Co se týče jeho chovného působení, stále se pohybujeme ve Francii 70. let; většinu z jeho údajných cca patnácti dominant white potomků bohužel nelze ověřit. Z těch ověřitelných pak nejdále došla rodina klisny Blanche Fleur, jež mimo tří bílých hříbat dala také rezavého Cache Fleur, vítěze Whitbread Gold Cupu G3 z roku 1995. Z běloušů se Pasquin Fleuri stal malým plemeníkem, zatímco Fleur de Mad napodobila svou matku produkcí Russe Blanc, vítěze Gr.3 Classic Chase ve Warwicku v lednu 2016. Zda rodina přežije, není jisté - žádná z údajně bílých dcer, navíc už v pokročilém věku, nemá uvedené potomstvo.

Pasquin Fleuri a Russe Blanc, databáze Sport-Horse Data

W2: White Beauty, 1963

Američanka White Beauty, která po úhynu War Colors zbyla sama z dvojice bílých potomků Ky Colonela, zanechala v chovu šest hříbat, z toho tři bílá; běžnější statistikou pak pět startujících a čtyři několikanásobné vítěze. Tím nejlepším byl Vennie Redberry, třetí z Bashford Manor Stakes, ale bohužel vybělující bělouš po šedém Tudor Grey. Rodina pokračovala v produkci vítězů i několika náhodných bílých koní, ale skutečnou pokračovatelkou se stala až pravnučka jménem Patchen Beauty, jediná bílá dcera klisny Precious Beauty.

White Beauty, její vnučka Precious Beauty a pravnučka Patchen Beauty, databáze Sport-Horse Data

Patchen Beauty už se nenarodila v oficiálním chovu Hermana Goodpastera, jako její matka, ale v chovu Patchen Wilkes Farm, odkud její jméno. Byla dcerou bělouše Hatchet Mana, a v pozdních devadesátých letech už poměrně známým běhajícím bílým plnokrevníkem. Nakonec si ze 23 startů připsala 2 vítězství a 4 umístění, a zisk 54,268 dolarů. V chovu dala pět dominantně bílých hříbat, z nichž prvorozený syn The White Fox a provorozená dcera Spot of Beauty, oba vítězové, důkladně rozšířili řady amerických dominant white běloušů. Pro zajímavost, všechna hříbata Patchen Beauty startovala - šest zvítězilo, dvě se umístila. Další zajímavostí je šedá dcera Angel In Disguise po černém Devil His Due, která zdědila vybělující gen přes Patchen Beauty, po jejím otci Hatchet Manovi.

Prvorozený syn Patchen Beauty The White Fox byl synem ryzáka Pioneering, polobratra Storm Cata, a vyhrál nebo umístil se v dobré polovině z osmi startů, ač mimo stakes úroveň; v chovu působil v letech 2007 - 2009. Na jaře 2010 bohužel podlehl kolice. Bílou štafetu kromě dcer převzali i dva nestartovavší synové, Banachek a White Mercedes; oba patrně byli z chovu Xanthus Farm převedení do teplokrevného chovu. Celkově je však potomstvo The White Foxe i jeho polosestry Spot Of Beauty (6 bílých hříbat, 5 startujcích potomků, 4 vítězové) natolik mladé, že mimo výčtu nemá smysl dělat další závěry. Snad kromě jediného - bílá rodina má dnes sedm generací a pro fanoušky je jednou z ozdob amerického turfu.

Schéma potomků White Beauty
Kultovní bílý klan Patchen Beauty: The White Fox, Patchen Prince a Patchen Princess, databáze Sport-Horse Data

W27: Milady Fair, 1960

Australská mutace klisny Milady Fair od počátku neměla štěstí. Bílý syn Miasmic nebyl zařazen do chovu, a starší bílá dcera Glacial dala ze sedmi hříbat jediné bílé: hřebce Khaleben po Khalif, který byl paternitním polobratrem Miasmika. Khaleben odběhal přes šedesát startů a v devíti z nich zvítězil nebo se umístil. Zanechal jen dvě známá hříbata: Tetrarchs Lady, která nezanechala potomky, a dalšího hřebce Colourful Gambler. Ten měl skokový talent a údajně zanechal řadu dobrých potomků v této disciplíně, nicméně plnokrevná bílá linie upadá, pokud vůbec stále žije.

Milady Fair s malou Glacial, Glacial a Colourful Gambler, databáze Sport-Horse Data

Haku Taiyu, 1979

Početně slabý zůstal i "číselně neidentifikovaný" klan japonského hřebce Haku Taiyu. Jeho bílá kolegyně Kamino White dala jediné hříbě, hřebce Misawa Botan právě po Haku Taiyu. Mimo něj dal Haku Taiyu jen čtyři bílá hříbata, přičemž z těchto celkových pěti bílých potomků dva nestartovali a dva dokázali zvítězit. Jedním z vítězů byl pokračovatel Haku Taiyu jménem Hakuho Kun. Ten dal tři pravé bílé sourozence narozené v letech 2004 - 2008; žádný v 2-4 startech nezvítězil, ale obě klisny byly zařazeny do chovu a daly bílé dcery. Narozdíl od sněhobílé Dia Bijou, která je kopií svého děda, má dvakrát umístěná Miss Hakuho rezavou hřívu i ocas, a typicky "posprejovanou" srst na krku a plecích. Obě klisny běhaly v sezónách 2016, respektive 2017; potomstvo zatím nemají uvedeno.

Haku Taiyu, jeho syn Hakuho Kun a vnučka Dia Bijou, databáze Pedigree Query

W5: Puchilingui, 1984

Puchilingui, databáze Sporthorse-data

Registrovaný hnědák Puchilingui, o němž v úvodním historickém přehledu sledujícím Martíneze není zmínka, se narodil roku 1984 na Pony Horse Farm na Floridě, a byl produktem ryzího amerického chovu: jeho otec nesl kros Native Dancer x Nasrullah x Stimulus, a matka Pensive x Sir Gallahad x Questionnaire x Sweep, což je pro fanouška amerického chovu první poloviny 20. století doslovně rajská hudba.

Oba rodiče Puchilinguiho byli hnědáci, jak někdejší dobrý tříletek a vítěz Carter Handicapu G1 Native Royalty, tak čtyřnásobná vítězka Carolinaway; pro zajímavost, bába Helfersartin byla tvrdou bojovnicí, která vyhrála 9 startů z 46 a v dalších ne méně než dvaceti se umístila. Puchilingui tak celkově zdědil poměrně kvalitní původ, třebaže Native Royalty nebyl příliš dobrým plemeníkem; vytěžil z něj jedno vítězství z šesti startů, a dotace 3,435 dolarů.

Puchilingui běhal v osmdesátých letech, tedy příliš daleko na fanoušky éry jednadvacátého století, a jak jsem zmínila v úvodu, fotky starého hřebce z dílny Barbary Livingston kolem roku 2007 - v době, kdy i celoamerická média typu Bloodhorse znala sotva Patchen Beauty a The White Foxe, "vzácné bílé" a se strakatostí nijak nespojované plnokrevníky - budily na tehdejších "sociálních sítích" neuvěřitelný rozruch.

Od roku 1990 do své smrti v lednu 2008 dal Puchilingui necelou čtyřicítku plnokrevných hříbat, z nichž řada podědila otcovu predispozici dominantní bílé (ne tak zcela bílé zbarvení). Puchilinguiho potomci už navíc byli plně dostupní chovatelům s armádou "ředěných" plnokrevníků a dobrým úmyslem zmixovat co se dá; zda to přineslo více škody nebo užitku, to je bohužel těžké posoudit. V každém případě má Puchilingui solidní armádu potomků narozených mezi lety 2001 - 2010, jak uvádí schéma. Řada z nich navíc byla dále použita v chovu, a schéma pouze neuvádí jejich "žlutá" hříbata nebo hříbata, u nichž není jak ověřit dominantní bílou barvu. Celý klan se nicméně zatím těší dobrému zdraví.

Mezi svými potomky Puchilingui zanechal tři plemeníky:

Puchi's Rambo

Narozený 1993, nestartoval. V chovu působil nejméně v letech 1997 - 2010, a údajně dával úspěšné jezdecké koně všech odvětví s vynikající povahou. Mezi jeho potomky je čtveřice bílých klisen, z nich minimálně tři zařazené do barevného chovu.

Puchi's Rambo, dcera R Secret Formula a syn Jagged Illusion, databáze Sport-Horse Data

Sato

O Satovi, vnuku Milkieho, už byla zmínka v prvním článku o cream plnokrevnících. Sato byl jedním z nejpovedenějších mixů barevných vloh, a sám předával jak cream alelu po matce, tak dominant white vzory různého rozsahu po Puchilinguim.

Jinak tento hřebec, neumístěný v jediném startu, působil v chovu nejméně 9 let, mezi roky 2001 - 2009; zanechal zhruba třicítku koní nejrůznějších zbarvení. Foto jeho čistě bílého dominantního syna Cloud Ten bylo uvedeno u předchozího článku, viz odkaz; tady bych ráda prezentovala kurióznější část Satovy produkce, která subjektivně patří mezi to nejatraktivnější, co může "barevná" plnokrevná populace nabídnout.

Sato, Satův syn Red White 'N Blaze a jeho dcera American Iris, databáze Pedigree Query
Satovy dcery Saton And Lace TB, Colour Conspiracy a BCF Snow White, a syn Simba Twist, databáze Sporthorse-data

Chet D T

Syn tmavé hnědky, s neobvyklým zbarvením vzhledu spíše cremello s rezavou hřívou, ovšem prokazatelně bez cream alely. V chovu sportovních plnokrevníků působil nejméně v letech 2005 - 2010, a zanechal několik dominant white koní, z nichž syn Puchi's Special FX působil nejméně čtyři sezóny jako plemeník.

Chet D T, a jeho synové Colored Sunset a Puchi's Special FX, databáze Sporthorse-data

Plemeníkem byl i jeden z vnuků Puchilingui:

Bright White

Nestartovavší hřebec nar. 1998, z klisny Arctic Squaw. Údajně působil v chovu sportovních koní, a to i s plnokrevným původem. Kromě několika výrazně odznakových hnědáků dal bílou dceru Mystical White, chovnou klisnu. Plemeníkem se stal i jeho polobratr Puchi's Pride, hřebec velmi atraktivního zbarvení, syn Bexx Badd Boyy po Airdrie Apache; má známé jen minimum hříbat, ale údajně měl působit v Kanadě.

Bright White, Mystical White a Puchi's Pride, databáze Sporthorse-data

Dcery Puchilingui

Puchilingui se příliš neprosadil jako mateřský otec, alespoň z hlediska barev. Zmínku si zaslouží Arctic Squaw, matka zmíněných plemeníků Bright White a Puchi's Pride, a také Shew, kterou importoval německý Gestut Falkenhorst. Ve spojení s jejich plemeníky, nejčastěji RFF the Alchemist, dala šest barevných hříbat, včetně dvou bílých hřebců Snowman a Schneemann (údajně se jedná o pravé bratry narozené s rozdílem dvou let). Snowman by měl být plemeníkem ve Francii.

Z výrazně barevných klisen si zaslouží zmínku Jinx a Puchi Doll, která je se svými tmavými skvrnami raritou i mezi dominantními bělouši; zajímavé je, že jejich původ se v rodokmenu nabitém předními plemeníky nedá vystopovat. Do třetice si zaslouží zmínku vnučka Puchilinguiho Prideandprejudice, dcera sněhobílé Arctic Color a přes své zbarvení matka další sněhobílé klisny Cielo Arctic Chill.

Dcery Jinx a Puchi Doll, a vnučka Prideandprejudice, databáze Sporthorse-data
Schéma potomků Puchilingui

W22: Not Quite White, 1989

Airdrie Apache, databáze Sport-Horse Data

Not Quite Qhite se narodila jako dcera špičkového francouzského mílaře Northjet a vranky Sad Song, klisny s královským původem Roberto x Bold Ruler x Bull Lea. Jak už víme, Not Quite White se stala zakladatelkou bílé mutace W22, a její jméno odkazovalo nejen na místa tmavší srsti, ale především "žluté" uši, horní třetinu hřívy a kořen ocasu. Not Quite White, jinak odchovankyně slavného Airdrie Stud, nikdy nestartovala, a v chovu dala čtyři známá hříbata v letech 1992 - 1995. Všechna byla po otci Naevus, který si zaslouží detailnější zmínku: tento ryzák narozený 1980 byl dalším koněm elitního původu, synem Mr. Prospectora a pravnukem Tom Fool z legendární rodiny La Troienne. Naevus byl jako tříletek dobrým trialovým koněm před Kentucky Derby a dvakrát odešel poražený od Desert Wine, později dvakrát klasicky umístěného hřebce; v chovu se mu však nedařilo, a onu "zvláštní zmínku" si zasluhuje především zvláštním bílým flekem z boku břicha, viz foto. Naevus neměl barevný původ a neměl ani typické "sabino" znaky, s minimálně bílými zadními spěnkami a absencí odznaků na hlavě; nebyl ani zdrojem zvláštních zbarvení, a víceméně s jistotou nijak nepřispěl k potomstvu prokazatelně bílé Not Quite White. Jeho fyzickým vzhledem je možná vysvětlitelný samotný jeho výběr pro spojení s Not Quite White, ovšem už nic více.

Ze čtyř hříbat narozených z tohoto spojení podědila zbarvení dvě: Spotted Lady, jejíž foto bohužel není k dispozici, ale která dala dominant white dceru Holy Moly Molly, a ta údajně bílou vnučku My Fancy Pants. Druhým "barevným" potomkem byl o rok mladší hřebec Airdrie Apache, který podědil podobný typ "strakatého" zbarvení, jako o deset let dříve Puchilingui. Spolu s ním se také stal druhým klasickým jménem mezi "strakatými" plnokrevníky.

Co se týče lepších fotek Airdrie Apache, které ve veřejných databázích bohužel nejsou k dispozici v dostatečné kvalitě, odkážu na galerii Barbary Livingston, respektive především alespoň na tento snímek.

Airdrie Apache

Registrovaný ryzák narozený 1993, nikdy nestartoval. V chovu působil v letech 1998 - 2010; utracen byl o čtyři roky později, ve věku jednadvaceti let. Narozdíl od Puchilingui, který zanechal necelou čtyřicítku hříbat, dal Airdrie Apache za 13 let více než stovku potomků, z nichž mnozí zdědili dominant white zbarvení, a to včetně několika plemeníků, kterým se pojďme věnovat nejdříve.

Aladin Dancer

Narozen 2001, nestartovavší. V chovu použit od tří let. Do roku 2007 zanechal v americkém chovu zanechal zhruba desítku známých plnokrevných potomků, většinou údajně dominantních běloušů. Později prodán do Německa.

Aladin Dancer a dcera PDF Silverdrift, databáze Sport-Horse Data

Allamystique

Hřebec narozený 2001 dokázal v jedenácti startech zvítězit a dvakrát se umístit, i když v malých dostizích. V chovu měl působit v Texasu, od roku 2007 minimálně do roku 2017, a údajně až 2020. Zanechal minimánlně zhruba čtyřicítku potomků, z nich hnědého vítěze Allomyprospects a zhruba dvacítku dominantně bílých hříbat, všechna v produktivním věku.

Allamystique, syn All Decorated a dcera Alla Aurora, databáze Pedigree Query
Synové Allamystique Art In Motion, Heliodoris a Strobe, databáze Pedigree Query

Arctic White

Pravnuk bílé americké šampionky Open Fire; neumístěný v jednom startu. Plemeník v letech 2003 - 2008. Otec zhruba pětice bílých hříbat, včetně malého plemeníka Zazen Fox.

Air to Apache

Pravý bratr o čtyři roky staršího plemeníka Arctic White, a o dva roky starší klisny Arcticanna. Nestartoval, v chovu působil nejméně v letech 2007 - 2014, a zanechal nejméně pětici dominantě bílých dcer.

Arctic Cielo

Hřebec z vynikající plnokrevné rodiny Anne Campbell. Nestartoval. V chovu působil nejméně mezi lety 2007 - 2015. Zanechal opět zhruba pětici "bílých" potomků, včetně spíše odznakového tmavého hnědáka Cielo Irish Chrome, viz dále v článku.

Plemeníci Arctic White, Air to Apache a Arctic Cielo, databáze Sport-Horse Data

Painting Freedom

Nestartovavší, plemeník v letech 2006 - 2017, mj. také partner Milkieho dcery Springtime Girl, matky plemeníků Sato a RDA Oro Blanco. Zanechal zhruba desítku známých bílých potomků, včetně malého plemeníka Thesecolorsdorun. Dalším hřebcem je Hagia Sophia, který byl in utero importován do Austrálie s klisnou Pretzel po palomino GP's Kruggerand. Pretzel byla zakoupena Winning Colors Farm, majitelem plemeníka Profile In Style, viz minulý článek. Hagia Sophia se objevil na dostihové dráze, kde sice zůstal neumístěn z šesti startů, nicméně vzbudil důkladný rozruch; podle dostupných informací přímo z webu farmy byl prodán do Victorie a rovněž zařazen jako plemeník.

Painting Freedom a jeho synové Thesecolorsdorun a Hagia Sophia, databáze Pedigree Query

Paint the Cat

Hřebec nar. 2002, z klisny po Storm Cat. Jako dvouletý byl exportován do Francie, kde se stal plemeníkem, v letech 2005 - 2010, patrně pro SCEA Demon de Van. Zajímavostí je jeho syn Color Notch Up z klisny po Siam, někdejším mimoňském plemeníku, viz foto; podle dostupných informací byl Color Notch Up rovněž omezeně použit v chovu. Další dcera Painted Ballerina se objevila na dostihové dráze, ačkoliv ze čtyř startů zůstala neumístěná; dle údajů Racing Postu lépe řečeno dvakrát na chvostu pole.

Paint the Cat, jeho syn Color Notch Up a dcera Painted Ballerina, databáze Pedigree Query

RDA Oro Blanco

Syn Airdrie Apache z palomino klisny Springtime Girl po Milkie, rovněž zmíněn v prvním článku, s polobratrem Sato po Puchilingui. Plemeník minimálně v letech 2008 - 2015, i když s minimem potomků. Předává cream alelu i dominant white zbarvení různého rozsahu, včetně čistě bílé.

RDA Oro Blanco, a jeho synové RDA Jumpn Jak Flash a RDA Dusted In Gold databáze Pedigree Query

Arctic

Hřebec narozený 2008, jehož matka byla polosestrou klasického vítěze a šampiona Silver Charma. V chovu působil v letech 2013 - 2019 (?). Otec zatím zhruba pětice bílých hříbat.

Arctic a jeho dcery Double Divine a Strawberry Ices, databáze Pedigree Query

Další potomci Airdrie Apache

Airdrie Apache zanechal minimálně desítku plemeníků, a samozřejmě také řadu dcer v chovu. Z dalších synů ještě krátce jmenujme Bexx Badd Boyy, otce výše uvedeného plemeníka Puchi's Pride po Puchilingui. Z dcer Snow Baby Go dala plemeník Arctic Blue, a Silverella plemeníka Silverello; Painting Shadows dala "strakatou" klisnu Starresha, která sice odběhla jediný start bez umístění, ale díky narození v roce 2015 se stala kanadskou mediální hvězdou už během své tréninkové přípravy.

Painting Miss Riva a její dcera Miss Panoramic, a hřebec Bexx Badd Boyy, databáze Pedigree Query
Hřebec All Glory to God, a klisny Paintd Dsert Flame a Painting Ms Seattle, databáze Pedigree Query
Dcery Painting Shadows a Colourful Secretary, a známá vnučka Starresha, databáze Sport-Horse Data
Schéma potomků klisny Not Quite White

Our White Lady, 1991

Our White Lady už nejen neuvádí Martínez, ale dokonce se zdá, že zatím nebyla prozkoumána ani její mutace. Our White Lady se narodila v roce 1991 v Austrálii, po dvou nestartujících rodičích Brazen Bay a Moncharm, obou spíše druhořadého původu. Our White Lady byla importována do Ameriky, a v chovu Bridget Kline-Perry byla bohužel použita s cream linií Milkieho, konkrétně s jeho vnukem Issue of Gold a jeho cremello syny Billionair a Zillionair. Její hříbata jsou dobře zdokumentovaná, a naštěstí jde s jistotou říct, že dominantní bílou podědili čtyři potomci, z toho jeden relativně vlivný plemeník. Druhý bílý syn byl ale valachem, a ani jedna z bílých dcer Our White Lady nebyla použita v chovu.

Pure White Gold

Syn cremello Billionaira, nestartovavší. Pure White Gold působil v plnokevném chovu od roku 2004 minimálně do roku 2017. Předával cream i dominant white vlohy; prvním případem je evropský plemeník The Gold Fox, druhým zhruba šestice bílých potomků. S ohledem na cream kombinace jsou ve schématu uvedeni jen očividně bílí nebo testovaní koně.

Zajímavostí v produkci Pure White Gold je Magical Gold Dust, poslední hříbě tehdy třiadvacetileté klisny Issue's Call. Na ni - matku plemeníka Issue of Gold, v přímé linii děda Pure White Gold - byl valach Magical Gold Dust 1x4 prochován, což je v mém osobním archivu bezkonkurenční rarita. Podobně byl použit i s Queen Debonair, což byla matka jeho vlastního otce Billionaira, tvořící 1x3 inbreeding u hříběte; do třetice byl mnohokrát použit s dcerami Zillionaira, tvořící 2x2 "inbreeding" na pravé bratry Billionair a Zillionair, respektive 3x3 na jejich rodiče. Takovým produktem je i dominant white Preakness Gold, viz foto.

Our White Lady, Pure White Gold a Preakness Gold, databáze Sport-Horse Data

W14: Shirayukihime, 1996

Bílá klisna Shirayukihime se narodila v Japonsku, v chovu slavné Northern Farm a po legendárním plemeníku Sunday Silence, z rodiny směřující k neméně pověstné Tesiově klisně Fausta. Shirayukihime absolvovala dostihovou kariéru, a umístila se jedenkrát z devíti startů.

Shirayukihime, databáze Sport-Horse Data

V chovu se Shirayukihime ukázala skutečnou raritou: nejen zdrojem dominant white mutace označené W14, ale především dokonalým synonymem slova "dominantní": z jejích jedenácti hříbat podědilo deset dominantní bílé zbarvení, a klasické zbarvení jen jediné, vybělující bělka Mama's Dish nar. 2007 po bělouši Kurofune. Podobně je klan Shirayukihime závodící dynastií, s osmi startujícími dominantními bělouši a šesti několikanásobnými vítězi, což jsou nevídané výsledky. Přitom nejmladší Shironii je koněm nízké stakes úrovně; o mnoho známější "strakatá" Buchiko, narozená 2012, je stakes vítězkou, a nejznámější sněhobílá Yukichan mnohonásobnou oficiálně listed vítězkou, ovšem na tomto místě je nutné zdůraznit, že v Japonsku se běhají i takzvané "domácí graded" dostihy pod záštitou National Association of Racing, kde byla Yukichan nejen několikanásobnou graded vítězkou, ale také NAR šampionkou starších klisen 2010. V kontextu toho, že Shirayukihime byla klisnou s velmi dobrým původem po skvělém hřebci, a v chovu byla připouštěna šampionem Kurofune a dvojnásobným šampionem plemeníků King Kamehameha, nejde o překvapivé výsledky; jde však o fantastické úspěchy v rámci dominantně bílého zbarvení.

Konečně, v případě Shirayukihime zůstává výjimečný i fakt, že stále jde především bílou rodinou. Ze čtyř synů Shirayukihime nebyl použit v plnokrevném chovu žádný; z dcer prozatím všechny mimo nejmladší, teprve čtyřleté Butchini. Nutno ovšem říci, že zdaleka nejplodnější je bohužel šedá Mama's Dish.

Protože celá rodina je poněkud chaotická, pojďme si jednotlivé potomky Shirayukihime probrat ještě postupně:

Co se týče hřebců, Shirokun byl neumístěný v pěti startech. White Vessel získal 3 vítězství a 2 umístění ze 17 startů. Po ukončení kariéry byl používán jako vodící pony na závodišti v Kyotu; pro poranění krční páteře byl utracen v lednu 2017. Společníka v úloze vodícího koně mu dělal valach Shirobee, jenž nikdy nebyl trénován. Poslední syn Shironii běhal nejméně od dvou do čtyř let, a ve všech ročnících byl vítězem či umístěným v malých stakes dostizích. Celkem získal 4 vítězství a 8 umístění z 22 startů.

Prvorozená dcera Yukichan získala ze 17 startů 5 vítězství a 4 umístění. Ve třech letech získala Kanto Oaks (lokální Gr.2), ve čtyřech Queen Sho (lokální Gr.3) a v pěti Jo-o Hai (lokální Gr.3); mimoto se v dalších minimálně třech grupových dostizích umístila. NAR šampionka starších klisen. Yukichan dosud dala osm hříbat, z toho pět dominantně bílých. Shiroinger se ze čtyř startů neumístila, Hau Nani zvítězila dvakrát ze sedmi startů, Maillot Blanc vyhrál svůj jediný start. Latte Macchiato uhynula v březnu jako dvouletá. Yukichan má v chovu jak hnědou dceru Poliahu, tak bílou Shiroinger, která však dosud dala jen dvě hnědá hříbata.

Marshmallow vyhrála 2 ze 12 startů. V chovu zatím dala pět hříbat, z toho jednoho bílého hřebce jménem Hayayakko, který je ve čtyřech letech aktivním dostihovým koněm. Je patrně také nejlepším koněm rodiny, z 10 startů 3x vítězem a 4x umístěným; v srpnu 2019 vyhrál mezinárodní Gr.3 Leopard Stakes na písku na 1800 metrů. Zajímavostí je, že Marshmallow, dcera "šedého" Kurofune, předává i vybělující gen, o čemž svědčí vybělující hříbata po hnědých plemenících.

Blanc Manger se neumístila ve třech startech. V chovu zatím dala šest hříbat, bílou Oeufs a la Neige a o rok mladšího hřebečka. Oeufs a la Neige by měla být v tréninku, ale dosud nestartovala. Stejně jako Marshmallow i Blanc Manger je dcerou Kurofune, a dala vybělující hříbě s ryzákem.

Marble Cake odběhala čtyři sezóny a 24 startů, a získala 3 vítězství a 2 umístění. Zatím dala jediné hříbě, hnědou klisnu narozenou 2019.

Buchiko rovněž odběhala čtyři sezóny, z 16 startů získala 4 vítězství a 3 umístění. Vyhrála Kazusa Stakes v Nakayamě, malý stakes dostih na písku na 1800 metrů. V chovu dala dvě klisny po Kurofune, starší dominantní bělku a mladší hnědku.

Čtyřletá Butchini je aktivním dostihovým koněm a vítězkou jednoho ze tří pokusů.

Potomstvo Shirayukihime je výborně fotograficky zdokumentované, a tak se pojďme pokochat:

Synové Shirayukihime: Shirokun, duo Shirobee a White Vessel, a Shironii, databáze Sport-Horse Data
Yukichan, její dcera Shiroinger a uhynulá Latte Macchiato, databáze Sport-Horse Data
Marshmallow a její syn Hayayakko, databáze Sport-Horse Data
Poslední tři dcery Shirayukihime: Marble Cake, Buchiko a Butchini, databáze Sport-Horse Data

W26: Marbrowell, 1997

Marbrowell se narodila v Austrálii v roce 1997, z hnědých rodičů Rule Supremar a Somebody's Angel, opět minimálně druhořadého původu. Marbrowell nestartovala a na dominantního bělouše nemá zcela typické znamení; byla nicméně zakoupena nám už dobře známou Winning Colors Farm.

Chovná kariéra klisny je ovšem poněkud záhadou, protože Marbrowell má první plnokrevné hříbě uvedené ve věku 16 let. Byla jím však bílá Maybe Mabelline, její pokračovatelka; o dva roky později dala Marbrowell palomino hřebce Gorgeous In Gold po cremello hřebci Glacial Gold, a údajně následují další dvě klisny z let 2018 a 2019, po strakoších Moonlark a Got It In Vegas. Všechna jména jsou spojená s Winning Colors Farm, která však Marbrowell uvádí mezi prodanými koňmi. Jaký je skutečný osud letos dvaadvacetileté klisny tak těžko říci. Podle dostupných fotografií se alespoň zdá, že Happy, dcera Marbrowell narozená roku 2018, je sice z levé strany strakošem nedefinovatelného vzhledu, ale z pravé typickým dominant white zbarvením.

Maybe Mabelline, narozená 2013, byla dcerou overo hřebce Profile In Style z minulého článku, do Austrálie importovaného syna Ellusive Quest. Údajně nestartovala a měla být připuštěna Glacial Gold už ve třech letech; výsledná barva narození klisny Mellow Yellow se nejvíce blíží dominant white, ačkoliv bez genetického testu těžko říci vzhledem k tomu, že klisna je po cremello otci z matky sabino + dominant white. O rok mladší Elton po Moonlark je strakatým bílorezavým hříbětem. Maybe Mabelline je rovněž uváděna jako kůň na prodej.

Rodina mutace W26 je tak zatím velmi úzká, a uvidíme, co přinesou další roky.

Marbrowell, Maybe Mabelline a Mellow Yellow, databáze Sport-Horse Data

W25: Laughyoumay, 2001

S Winning Colors Farm je úzce spojen i osud dalšího původce bílé mutace, klisny Laughyoumay, narozené 2001 po někdejším předním australském tříletkovi Sky Chase z patrně nestartovavší Harrisburg. Nestartovala ani Laughyoumay, která se svého prvního plnokrevného hříběte dočkala také až relativně v pokročilém věku 10 let. Jejími partnery se postupně stala stejná trojice, jako u Marbrowell, tedy Profile In Style, Glacial Gold i Moonlark, nicméně s nimi dala pouze dva známé bílé hřebce:

Třetím hříbětem snad měl být černý (smoky black?) valach po Glacial Gold, a čtvrtým hřebec po Moonlark, narozeným 2016. Tím kusé stopy po rodině Laughyoumay ovšem končí, a s poznámkou "prodána" na webu farmy končí také známá kariéra Laughyoumay. Zda tento příběh bude někam pokračovat, to uvidíme, ale zatím to tak příliš nevypadá.

W7: Turf Club, 2005

Turf Club se narodila z prvního ročníku G1 vítěze Trust N Luck a dcery Gone Westa z vynikající rodiny Uviry. Absolvovala šest startů s jedním umístěním, a před předčasným úhynem ve věku 12 let zvládla dát šest hříbat, z toho jedinou prokazatelně bílou dceru Passionforfashion.

Dál je příběh stručný: Passionforfashion nestartovala, byla připuštěna jako tříletá, a její první hříbě po Lucky Pulpit je tříletý dominant white hřebec Designedforu. Zda bude zařazen do chovu, nebo zda se objeví další potomci z Passionforfashion, to je prozatím otázkou.

Turf Club a její dcera Pashionforfashion s malým Designedforu, databáze Sport-Horse Data

The Opera House, 2006

Turf Club je poslední známou identifikovanou mutací, a s ní měl její přehled také končit. Pokud si zaslouží zmínku ona, tak ale nepochybně i rok mladší bělka The Opera House, narozená na Novém Zélandu. Pikantní je její původ, kdy je tříčtvrteční sestrou někdejší australské legendy předinternetové éry Might And Power, vítěze jedenácti grupových dostihů včetně Melbourne Cup 1997 a Cox Plate 1998. The Opera House se narodila po stejném otci, tehdy už dvacetiletém legendárním Zabeelovi, a z Might And Powerovy poloviční sestry Carmina Burana. Jako roční stála na Magic Millions Sale 270 tisíc dolarů, a ačkoliv vyběhala sotva desetinu, získala z 9 startů 1 vítězství a 5 umístění. Jako své první hříbě porodila v roce 2012 hnědou klisnu po americkém vítězi Kentucky Derby Big Brown; s lokálnílními novozélandskými plemeníky se jí už dařilo lépe a v letech 2014 - 2016 dala tři bílá hříbata. Podle dostupných informací bílé hříbě z roku 2017 uhynulo, v roce 2018 porodila hnědáka po Rageese, a v roce 2019 hnědku po Charm Spirit.

Nejstarší bělka Casta Diva byla jako dvouletá poslána do Japonska, a obě zbylá hříbata závodí v Austrálii. Všechna jsou vítězi, Grand Bernini dokonce čtyř dostihů z jedenácti startů. V každém případě jsou alespoň dvě bílé dcery nadějnější vyhlídkou, než v případě Turf Club.

The Opera House, Grand Bernini a Utzon, databáze Sport-Horse Data

S Turf Club a The Opera House tedy náš přehled známých mutací končí. Ne tak výskyt dominantních běloušů v populaci: i po The Opera House se zvládli objevit další dominantně bílí koně, alespoň pokud můžeme soudit podle vzhledu. Zajímavým zvířetem je například venezuelský hřebec Nada Igual, narozený 2007, údajný několikanásobný vítěz i umístěný z 18 startů. V roce 2013 se ve Státech narodila Painting the Sky, vítězka dvou z šesti startů, aktuálně bez potomků. A Luminous, která ji následovala v roce 2015 na Novém Zélandě, je sice dcerou šedého Reliable Man, ale vzhledem jde o sněhobílou klisnu, kterou jako "white" uvádějí i stránky majitele. S dominant white plnokrevníky tedy zábava zatím určitě nekončí.

Celý článek bych ráda zakončila třemi úvahami, které se vynořily během psaní textu. Zatímco cream i strakatí plnokrevníci mají své kontroverze v minulosti, zdá se, že dominant white pokolení, coby geneticky nejhlouběji sledované zbarvení, má řadu potíží teprve před sebou:

Otázka pro budoucnost: registrace dominant white koní

Ujasněme si: žijeme v roce 2020, a máme k ruce dostupné veškeré genetické testy, včetně těch idenfitikujících W alely. Pro chaos, který panuje v samotných slovních popisech dominant white plnokrevníků, však neexistuje slušné označení, a věc je poměrně zlá: tento chaos se totiž netýká jen internetových databází, případně "barevně zaujatých" hřebčínů a farem, ale také Jockey Clubu a APHA.

Ruku na srdce: chybná registrace dominant white plnokrevníků v "plnokrevných" papírech nikoho trápit nebude. Mimo dobře známé závodící klany typu Patchen Beauty a Shirayukihime jde stále ještě o okrajové a takřka nesledované populace, známé spíše sportovním chovatelům. Tím méně to bude trápit skutečné "barevné" fanoušky, kteří si dominant white koně a jeho fotku jednoduše vyklikají v databázích a na googlu... a kteří jsou, notabene, zvyklí na desetiletí trvající politiku "grey or roan," a na stále ještě přítomný termín roan ve směrnicích amerického Jockey Clubu. Nové zájemce o dominant white tématiku nicméně musím upozornit, že chybná barevná registrace či chybné označení opravdu jsou naprosto běžným jevem u desítek koní, a "fotokontroly" či dohledávání dalších informací jsou vždy na místě.

Smutnější je, že se chybné registrace netýkají jen sporných případů. Přímo naopak: stává se, že je kůň registrován podle zachovaného pigmentu, což sice z genetické podstaty dominant white zbarvení dává smysl, ale reálně to bývá v přímém rozporu se vzhledem zvířete. K čemu je pro identifikaci zvířete popis neodpovídající vzhledu, to asi vědí povolanější než já... V každém případě - že byl Airdrie Apache před třiceti lety zaregistrován jako ryzák, to asi pochopí kde kdo, ale že v jednadvacátém století je jeho syn Aladin Dancer "vraníkem" a vnučka Alla Aurora dokonce "ryzkou," to už vyžaduje notnou dávku tolerance. Zajímavostí na tomto místě je přitom výslovné "entire coat," tedy celá srst, ve směrnicích americké plemenné knihy jako požadavek u všech základních barev, a také běloušů. Ty Jockey Club jako "white" vedle "grey or roan" sice skutečně zná, ale dominant white specifikaci se všemi "pseudostrakatými" důsledky bohužel neuznává: sněhobílý The White Fox, narozený 2002, je tak sice uváděn jako "white," ale strakatá Starresha, narozená 2015, je oficiálně hnědkou.

Vraník, ryzka, hnědka. Dominant white realita jednadvacátého století.

Kromě "chybných" registrací se v plnokrevných databázích velmi často dá najít také termín "extrémně vyjádřený sabino." Ten je používán zhruba ve smyslu synonyma pro dominant white, a oba termíny často bývají uváděné spolu, s lomítkem či závorkou. V tomto případě jde spíš o jakési střetávání světů: dostihový zná spíše bílé plnokrevníky, okolní koňský zase nezná dominant white, ale sabino. Zejména u "sportovních plnokrevníků," pro jejichž produkci se američtí dominant white hřebci často používají, jsou tak oba termíny zkrátka zaměňovány. Zda je správné je používat jako rovnocenné, to je jiná věc.

Laicky lze říci, že otázkou sabino versus dominant white na genové úrovni se stále zabývají vědci, a dosud nebyla uspokojivě vyřešena. Fakta jsou následující: některé typy W mutací jsou svým projevem skutečně velmi podobné sabino zbarvení, či lépe řečeno s ním zaměnitelné; sabino alely JSOU lokalizované na KIT genu, stejně jako mutace W; a jak jsme si pověděli už v úvodu, leckdy nefunguje ani rozlišení podle neletální homozygotnosti sabino zbarvení, protože ani řada W homozygotů nemusí být letální.

Heterozygotní Sabino 1 zbarvení je typické lysinami, bílými ponožkami a fleky na břiše - a v tomto článku je nejeden dominant white plnokrevník, který tento popis s přehledem splňuje. Na druhou stranu je poměrně známý fakt, že ačkoliv Sabino 1 dokáže vyprodukovat téměř bílého koně, potřebuje k tomu homozygotní formu. Dominant white bělouši se ale, jak víme, rodí bílí jako heterozygoti. "Genetická blízkost" obou vloh je tak víceméně jasná, ale detaily kolem obou zbarvení a ustálená terminologie prozatím nikoliv.

Z plnokrevného pohledu je situace přehledná. Jsou zde sledovatelné W mutace, a dostihový svět je na ně už poměrně zvyklý - především ve formě bílých klanů Patchen Beauty, Shirayukihime a hřebců typu The White Fox a Arctic White. Dle mého osobního názoru tak termín "dominantní bílá" bude mít lehce navrch nad ochotou dostihového, nadto velmi konzervativního světa pouštět si do vlastních řad víceméně westernový a ryze "flekatý" termín sabino. Genetický aspekt je ale zjevný, a koneckonců, vizuální podobnost řady dominant white koní se skutečným sabino zbarvením také. Dle mého názoru by tak termín "extrémní sabino" měl být plnokrevnou komunitou asi minimálně tolerovatelný, a minimálně prozatím - než se dozvíme, jak tato zbarvení rozlišovat lépe a zda vůbec.

Zatímco "extrémně vyjádřený sabino" je v tomto kontextu ještě pochopitelný, jindy už kreativita "ujede" až do bizarních rozměrů. Samotná APHA se nerozpakuje registrovat plnokrevníky jako "roan," či ještě lépe "red roan overo;" ne že by Jockey Club postupoval moudřeji, a tak jakkoliv jde o smutnou věc při dnešní znalosti barev, běžný fanoušek už se ani nediví. Ostatně roan plnokrevníci jsou to nejmenší: Sněhobílý Pure White Gold je propagován jako "APHA palomino overo", zatímco takový Preakness Gold, syn dominant white + palomino hřebce a buckskin klisny, je popsán jako "sabino perlino," s roztomilým dodatkem "60% perlino a 40% bílý." A konečně, Double Divine, vnučka Ardrie Apache a dcera sněhobílého hřebce Arctic z čistě hnědé klisny, je opět bez skrupulí označena za overo:

"Palomino overo" Pure White Gold, "sabino perlino 40% bílý" Preakness Gold, a "bay overo" Double Divine

Pikantní v tomto případě ovšem je, že narozdíl od roztomilých, leč neoficiálních popisů obou hřebců je Double Divine jako bay overo registrována i pod APHA. APHA je na tomto poli skutečným průkopníkem, protože ponecháme-li roany a palomino overa stranou, běžně a zdá se, že v podstatě univerzálně registruje všechny dominant white plnokrevníky jako sabino. Tento přístup má z hlediska paint asociace svou logiku a z genetického částečně také, viz výše. Pamatujme ale na to, že plnokrevný svět zbarvení sabino a overo jednoduše nezná, a jakkoliv je pochopitelné, že APHA zase nezná pojem dominant white, technicky zkrátka stále jde o "něco trochu jiného," než obvyklé barevné linie westernových koní. V lepším případě o malichernou záměnu; v tom horším o velmi škaredé překvapení, protože si můžeme názorně ukázat, co takový parádní "sabino" plnokrevník dokáže vyprodukovat v další generaci:

Painted La Riva a její dcera Halo La Riva, databáze Sport-Horse Data

Řečí "papírů" sice stále půjde o "extrémního sabina" a politicky je vše v pořádku, ale přiznejme si, že očekávání chovatelů neznalých plnokrevných poměrů, s vidinou konvenčně strakatého hříběte, by v takovém případě asi dostala velmi nepříjemný zásah. Přesně to se ale s "APHA sabino" plnokrevníky pro sportovní účely, či jejich westernovými potomky bude dít. Viz další případy v tomto článku - Aladin Dancer, Marbrowell, Prideandprejudice, Sato, také konečně samotní Puchilingui a Airdrie Apache, a mnoho dalších, kteří namísto vlastních "fleků" předali svým potomkům ryzí sněhobílé zbarvení. Pokud "politicky papírově" je vše v pořádku, tak jako chovatel bych měla neodbytný dojem, že APHA jaksi inzeruje něco trochu jiného, než ve výsledku prodává.

APHA, potažmo sportovní chovatelé, se stále ještě nespokojují ani s takovými malichernostmi, jako sabino registrace. Hagia Sophia, jinak mimochodem "sabino pinto," byl aktivně a hrdě otestován na OLWS, zatímco několik dalších dominantních bílých plnokrevníků je inzerováno s udělanými 6 panel testy. S případnými požadavky australských chovatelských organizací, které opravdu neznám, by to mohlo být pochopitelné; pohledem plnokrevného světa jde o úsměvnou, leč totální absurditu. Že to nikterak nepřispěje k lepšímu pochopení genetického pozadí bílých plnokrevníků v paint světě je nasnadě.

Pokud s "homemade" popisy jde víceméně o legraci, a s OLWS negativitou a testovaným šestipanelem o vcelku neškodné propagační šílenství (či z plnokrevného hlediska mírné diletantství) držitelů hřebců, pak tvrdohlavé registrace APHA - a ostatně i Jockey Clubu - zůstávají otázkou do budoucna. Jako člověk zvyklý uvažovat v pětigeneračních rodokmenech si dominant white plnokrevníka v třetí generaci rodokmenů paintů opravdu nechci představovat.

Hranice dominant white fenoménu

O kus výš jsem nakousla tématiku sabino versus dominant white, což je uznávané dilema nejen vědců, ale i autorů pokoušejících se vysvětlit finesy zbarvení paintů. Příznivce plnokrevníků trápí primárně trochu jiná otázka: ani ne to, jak ty zpropadené fleky pojmenovat, ale kde se v po staletí jednobarevné populaci vůbec berou. S dominant white máme v tomto aspektu jasno, a se strakoši typu Racey Remarque koneckonců také, když už se jako linie objeví. Koncem minulého článku jsem ale naznačila problematiku výrazně odznakových koní, u kterých původ zbarvení vystopovat nelze. Část z nich má bílé fleky na břiše, a tak jsou konvenčně považováni za "sabino plnokrevníky," případně jakousi netypickou a jen mírně záhadnou odvozenou odrůdu strakatých plnokrevníků. Co když je ale všechno trochu jinak?

Článek o strakatých plnokrevnících byl zpracován pouhý týden před článkem o dominant white, a já jsem po obrázcích koní typu Moonlark, Southern Fantom, Miss Vista či The Honeypot Kid najednou narazila na klisny Anahari a Painted la Riva. Pocit vizuálního "postrčení" ráda zprostředkuju i čtenářům, prostřednictvím následující šestice obrázků:

Ne že by při troše dobré vůle nešla rozeznat jednotlivá zbarvení, minimálně pro čtenáře této minisérie znalé už uvedených fotek. Nezaujatý čtenář se ale možná trošku zapotí a bude tápat, podle čeho se rozhodovat. Obrázky ukazují postupně Moonlark - původ zbarvení neznámý, The Honeypot Kid - strakoš, Anahari - dominant white, Freestyle Dancer - dominant white, Pintadito - původ zbarvení neznámý, a Painted La Riva - dominant white.

Musím zdůraznit, že na tomto místě vůbec nejde o přesvědčení, že jde o dvě, nedejbože tři stejná zbarvení. Co se týče plnokrevných strakošů, připomeňme, že ti bývají geneticky testováni a jsou ověřenými nositeli "strakatých" genů, např. frame overo. Zajímavá je pro nás ale ona široká kategorie "flashy" plnokrevníků, tedy plnokrevníků s výraznými odznaky. Ti bývají často z prověřených, špičkových "jednobarevných" linií, a původ jejich zbarvení není možné vysvětlit.

A nyní se zastavme: jak vzniká dominant white zbarvení? Jako nečekaná mutace u potomka normálně pigmentovaného páru.

Dále víme, že dominant white vzniká jako vada v distribuci melanocytů - mechanismem, kterým, jak tvrdí odborníci, ostatně vznikají všechny bílé odznaky.

Je možné, že výrazně odznakoví plnokrevníci nejsou jakousi odvozeninou strakošů, za kterou bývají považováni, ale spíše "minimálně vyjádřenými dominant white plnokrevníky," lépe řečeno koňmi s málo nápadnou mutací KIT?

Podle mého názoru je to asi možné. Jedinou současnou zmínkou, kterou jsem byla schopná nalézt, je podotek wikipedie, že mutace W20 skutečně vytváří nápadné odznaky, nicméně... současní odznakoví plnokrevníci uniformně za dominant white W20 rozhodně považovaní nejsou, respektive neuvažuje se u nich jako o dominantní bílé vůbec. Jde tak o další otázku (a možná i chybnou hypotézu), na jejíž zodpovězení si budeme muset počkat do budoucna.

Dovolím si ale ještě jeden provokativní podotek: u koní máme popsaných 27 mutací dominantní bílé, z toho zhruba 10 u plnokrevníků. Jak už víme, některé mutace (Our White Lady, Haku Taiyu) ani nebyly zařazeny; zároveň se objevují další případy, viz The Opera House a spol uvedené na konci přehledu mutací. Pintadito na fotografii, jinak argentinská klisna narozená 2008, by hypoteticky mohla být další z nich. Nicméně bez ohledu na to, kolik mutací se už v plnokrevné populaci objevilo, připomeňme, že u myší jich bylo popsáno devadesát. Znamená to, že máme prostor ještě na řadu dalších překvapení? A že jsme ještě ani zdaleka neobjevili zcela všechna specifika dominant white u plnokrevníků? Podle mého osobního názoru je to velmi pravděpodobné.

Závěrem této části bych chtěla uvést dalších šest fotografií. U prvních tří, objevených v začátcích přípravy článku, mi skutečně "zatrnulo." Prostřední hříbě, Freeway Spirit, je polobratrem výše uvedeného ryzáka Freestyle Dancer, a jejich matka Dottie's Valentine je klisna se zajímavým bílým "flekem" na zádi, což je ovšem mimo téma tohoto článku. Oba zbylí hřebci, vnuk Airdrie Apache Cielo Irish Chrome i Out of Gold ovšem žádná "strakatá" vodítka nemají, a jejich zbarvení je čistě dominant white. Zejména poslední Out of Gold je, v kontrastu či spíše v souladu s fotkami "odznakových plnokrevníků" z minulého článku, naprosto zarážejícím zvířetem.

Cielo Irish Chrome, Freeway Spirit a Out of Gold, databáze Sport-Horse Data

Už jen třešínkou na pomyslném dortu těchto úvah jsou následující dominant white hnědky, dcery plemeníka Puchilingui, Paint the Dancer a Puchi Trap, a jeho vnučka Dodges Snow Bird ze sněhobílé Select Snow Squaw. Ani jedna z těchto klisen nemá napojení na jakkoliv "strakatou" krev, a podobnost s "flashy," tedy vysoce odznakovými plnokrevníky neznámého původu a předpokládanými "sabino" ve smyslu strakošů je opět, zejména u Paint the Dancer, téměř šokující.

Dcery Puchilingui Paint the Dancer a Puchi Trap, a vnučka Dodges Snow Bird, databáze Sport-Horse Data

Záhada na závěr: bílí homozygoti

V běžném slovníku dnešních chovatelů se při spojení "bílý homozygot" patrně vynoří, na prvním místě, obava z letality. Problém s dominantně bílými homozygoty ale leží v úplně jiné sféře.

Vlastně jsou tu problémy dva. Termín homozygotnost ve smyslu zdvojené W alely tu dostává nečekaný knockout, protože známých bílých plnokrevných alel je deset, ale jak se zdá, v podstatě je jde sbírat jako kytičky na louce. Žijeme v době genetického testování, a tak není problém odhalit hříbě, které nese W13/W20/W22 alely, což je poněkud zásah do konvenčního uvažování kolem homozygotnosti.

Tuto nečekanou zradu, pokud ovšem není smyšlená, bych dominant white homozygotům ještě odpustila. Zásadní problém je tu úplně je jiný: dvě W alely totiž nesou i koně, kteří NEMAJÍ dva známé dominantně bílé předky.

Případ 1: Pure White Gold

Už několikrát probíraný Pure White Gold, hřebec narozený roku 2002, je synem dominantní bílé Australanky Our White Lady, zakladatelky mutace, a cremello plemeníka Billionair. Připomeňme si, že mutace Our White Lady nebyla identifikována a číselně označena, a Pure White Gold údajně nese mutaci W20, která nemá přiřazeno konkrétní plemeno ani zakladatele. V dominant white sféře jde spíše o jakýsi "modifikátor," a můžeme se klidně dohadovat, že ho mohla nést i Our White Lady.

Pure White Gold je ovšem na W20 homozygot.

Jak tento příběh pokračuje dál, to se můžeme jen dohadovat. Od chybného uvedení testů v internetových zdrojích, přes absurdní předání obou alel od matky - ovšem jelikož možná jde o mutaci s možnou kumulací tří alel, tak z pozice laika už čert něčemu věř... až po velmi nehezkou možnost, že W20 mutaci nese sám cremello Billionair.

Shrneme-li známá fakta, pak Billionair byl 2x3 prochován na Milkieho, když jeho otec Issue of Gold byl vnukem v paternitní linii a matka Queen Debonair dcerou. Další známé barevné zdroje ale Billionair v rodokmenu nemá, a z necelé desítky známých plnokrevných potomků patrně nedal dalšího bělouše; dokonce pravá sestra Pure White Gold je palomino klisnou.

Další otázkou do diskuze je chování Pure White Gold jako plemeníka. V tom máme naštěstí jasno, protože Pure White Gold zanechal více než dvacítku potomků, včetně ředěných i dominant white hříbat z jednobarevných klisen, a dvakrát ředěné potomky z klisen jednou ředěných. Můžeme shrnout, že to je na palomino + dominant white hřebce vzorné chování.

Nabízí se ovšem otázka, jak by se vlastně měl W20 homozygot chovat jako plemeník: v konvenční teoretické rovině by se očekávalo stoprocentní předání W alely. To se ale konkrétně v případě Pure White Gold prokazatelně neděje.

Na tomto místě si dovolím malou odbočku, protože různá míra dominance bílých W alel je sice obecně známým, ale stále velmi zajímavým jevem: japonská bělka Shirayukihime, původní nositelka W14 alely a zcela určitě ne homozygotka, dala 90% bílých hříbat (plus jednu vybělující bělku). Airdrie Apache, přepdokládaný W22 heterozygot, zanechal cca přes stovku hříbat a minimálně padesátku zdokumentovaných bílých potomků. Oproti tomu někteří malí plemeníci typu Paint the Cat mají potíže i s onou očekávatelnou polovinou potomků. U Pure White Gold je situace dále zkomplikována předáváním cream alely, nicméně otázka, co by měl produkovat homozygotní bílý plemeník, zůstává. Připomeňme, že původní výzkumy z přelomu 70. let nebyly schopné ani systematickou snahou "vyrobit" stoprocentně "fungujícího" homozygota. I když je oprávněná připomínka, že nikdo neví, s jakou mutací tehdy vědci Cornellu pracovali, stále jde o otázku k zamyšlení. A jelikož Amerika má potomstvo Puchilingui i Airdrie Apache, plus Patchen Beauty, a poslední dobou k tomu všemu také velice dobrou vůli plodit co největší nesmysly, tak můžeme oprávněně doufat, že materiály ke studiu tohoto jevu se brzy objeví.

Čím uzavřít případ Pure White Gold? Snad jen nehezkou připomínkou, že s jeho údajnou homozygotností stále jde o možnost jakési "novinářské kachny," v tomto případě spíše fanouškovské kachny. I tak se docela hodila k nadnesení otázky reprodukce moderních homozygotů, protože Pure White Gold je jediný mně známý případ, který by měl údajně nést dvě stejné alely. Co se týče dvou různých alel, v tom Pure White Gold už sám rozhodně není, a my se dostáváme do daleko víc rozbouřených vod:

Případ 2: Americansweetheart

Americansweetheart je čtyřletá klisna, geneticky ee/aa, tedy ryzka, ovšem nositelka W20/W22 mutací. W22 mutace je v tomto případě v pořádku, protože je po otci Painting Freedom vnučkou Airdrie Apache. Co opět problematická mutace W20?

W20 je sice známá "doprovázením" například W5 mutace Puchilinguiho, ale souvislost s Airdrie Apachem není nikde uvedena. Painting Freedom sám JE geneticky testován, a ač kompletní výsledky nejsou uváděny, je dle držitelů homozygotním vraníkem nesoucím W22 mutaci. O mutaci W20 ovšem ani slovo. S určitou pravděpodobností tak můžeme říci, že otcovská strana rodokmenu opravdu dvě W mutace nenese. Pojďme se tedy podívat na mateřskou stranu, kde nás čeká několik nemilých překvapení.

Matka Americansweetheart jménem Guilded Melody je totiž typickým produktem amerického superbarevného chovu. Čtenáři minulých dvou článků se patrně zorientují i ze slovního popisu, ostatním doporučuji otevít její rodokmen. Guilded Melody je po hřebci Framed In Gold: z otcovské cream linie plemeníka Milkie a z klisny po strakatém plemeníku Racey Remarque. Rovněž jeho bábu Wine Cooler jsem zmiňovala jako popisovanou, leč fotografií nepotvrzenou sabino klisnu. Matka Guilded Melody, klisna Music In Motion, je dcerou C Spot Go, syna jednoho ze strakatých "zakladatelů" Dancebel.

Mimo opětovného výskytu linie Milkie, která ovšem rozhodně není známá samovolným vyráběním bílých "fleků," tu tak máme tři potenciální zdroje W20 mutace mezi strakatými plnokrevníky: Payingfordaylight jako dceru Racey Remarque a záhadné Wine Cooler, a hřebce C Spot Go jako syna Dancebel. Plus hypotetickou čtvrtou možnost mutace v obskurní rodině, kterou prozatím necháme stranou. Většina z těchto jmen, včetně Framed In Gold samotného, jsou k dohledání v minulém článku, a já neodolám možnosti na tomto místě připomenout foto dvou koní: C Spot Go a jeho pravé sestry Dance Spot:

C Spot Go a Dance Spot, databáze Sport-Horse Data

Otázkou k zamyšlení je v tomto případě náznak vertikálního zbarvení - nepříliš podobný flekům na břiše, které obvykle mívají plnokrevníci tohoto druhu, a naopak velmi podobný zbarvení, které vykazují "sabino" potomci Aridrie Apache, viz Painted La Riva a Freestyle Dancer.

Opět se bavíme v ryze hypotetické rovině, a také trochu v rovině "vidím co vidět chci." Prosím proto čtenáře, aby tyto úvahy a tato porovnání brali se značnou rezervou. Zpětně viděno je ovšem klan C Spot Go, respektive Dancebel, lehce podezřelou záležitostí: jde o linii s nejasným zakladatelem a celkově početně slabou; vzhledem jde o málo odznakové koně, kde zbarvením nápadně vybočují pouze potomci ze spojení se strakatými syny Patchy Lassy.

Mohl být C Spot Go, respektive jeho linie, jedněmi z nositelů "odznakové" W20 mutace, spíše než strakatého zbarvení? Nebo nositelem obou naráz? Kdo ví...

Případ 3: Snowline

Snowline jako hříbě, databáze Pedigree Query

V roce 2009 narozený hřebec Snowline (nestartovavší, bez hříbat, osud neznámý) je skutečným genetickým oříškem se zmíněnými třemi W alelami. Je DNA otestovaný a má uvedený následující genotyp: ee/aa/W20/W22/W13/nd1/nd2. Pojďme po jednotlivých problémech:

Trojitý výskyt W alely, viz výše. Pikantní na něm je, že W13 je mutace quarter horse, kteří se ovšem v původu Snowline (přinejmenším oficiálně, pokud budeme podezíraví) nevyskytují. Zda jde o chybu v přepisu, dosud nezdokumentovaný výskyt W13 mutace u plnokrevníka (nebyla by první W alelou, která nemá patent na konkrétní plemeno) či jinou genetickou záhadu, ponechám pro tuto chvíli stranou.

I bez W13 alely nám zbývají další dvě: W20 a W22, a na ně jediný kůň v původu, Airdrie Apache. Snowline je jeho vnukem přes dceru Snow Dancing, odtud přehledně mutace W22. Odkud se opět bere proklatá W20?

Samozřejmě sledujeme podobnou situaci, jako u Americansweetheart, jenže Snowline nemá mezi předky žádného barevného koně, kteří byli u Americansweetheart hlavními podezřelými. Tady by tato role mohla primárně padnout přece jen na Airdrie Apache - nebýt několika zásadních problémů.

Připomeňme, že Airdrie Apache je jediným synem "zakladatelky" mutace W22 Not Quite White, bělky narozené 1989, jejíž poslední hříbě se narodilo 1995. Výzkum W alel u koní ale probíhal o 12 let později, a ačkoliv neznám podrobnosti, je poměrně pravděpodobné, že pokud byly provedeny DNA testy, stalo se tak až u Airdrie Apache samotného, který byl v té době ještě aktivním plemeníkem. V každém případě: VŠUDE je Airdrie Apache uváděn pouze jako nositel mutace W22, nikde jako nositel dvou mutací či přímo jako W20/W22. Být to jinak, proč by tyto výsledky neuvedl původní výzkum a nebyly dnes - notabene u tak vlivného hřebce, jakým byl Airdrie Apache - notoricky známé?

V rámci objektivity musím připomenout, že Airdrie Apache byl nejen synem Not Quite White, ale i Naevuse s pověstným bílým flekem na boku. Mohl toto být zdroj W20 alely? I pokud bychom na to přistoupili, opět se dostáváme k tomu, proč by ji nikdo u hřebce neuváděl...

Navíc jak víme z případu Pure White Gold, alelu W20 nesou i koně, kteří Airdrie Apache v původu nemají vůbec. W20 je sice "modifikátorem," ale faktem zůstává, že "někde" by se asi brát měl. Jenže kde?

Vrátíme-li se ke konkrétnímu případu Snowline, v prvních třech generacích jsou mimo Airdrie Apache zásadní hřebci Panoramic a Prince Stanley. V barevném plnokrevném světě jde o poměrně známá jména - jde o dva ze čtveřice černých hřebců Painted Desert Farm chovatelky Dalene Knight, která rovněž vlastnila Airdrie Apache. Jde o příběh svého druhu, kdy dcery nejstaršího Prince Stanley, nar. 1985 po Globe, byly vůbec nejčastějšími partnerkami Airdrie Apache. Následovali Sanctuary a Matricule, oba narození 1994, první po Halo a druhý po A.P. Indy; zatímco stopy Sanctuary nejsou zcela jasné, ač byl s dcerami Airdrie Apacheho sem tam použit, tak sám Matricule už na farmě stál a mimo spojení s Airdrie Apache byl překvapivě primárně producentem dostihových koní. Nejmladší vraník Panoramic, nar. 2000 po Theatrical, už je takřka dvorním partnerem Apacheho dcer. Tolik na vysvětlení a spíše pro zajímavost.

Pro nás je zajímavější otázka, zda tito černí hřebci mohli vnést barevné geny do rodokmenu Snowline. Odpověď bohužel zní, že spíš ne. U Panoramika je situace velmi zkomplikovaná tím, že skutečně přes 60% jeho plnokrevných potomků je z dcer Airdrie Apache. Potomci z jednobarevných klisen ale bez výjimky nevykazují známky zvláštních zbarvení, a totéž platí pro celou produkci Prince Stanleyho.

Tolik konvenční uvažování. Pokud se z okruhu zjevných a nám známých mechanismů přesuneme ke spekulacím, připomeňme, že zvláštní shody přítomnosti vraníků v původu u dominantně bílých hříbat si všiml už Martínez, nejnápadněji u Woher? a její "prabáby" Festy. V tomto článku je stejně nápadná fotka Sad Song a její dcery Not Quite White, a konečně také duo extrémně dominantní bělky Shirayukihime a jejího slavného černého otce Sunday Silence. Poznámka, že Sunday Silence svým vzhledem a zejména barvou silně proráží u potomstva, je už zcela manipulativní, nicméně pro dostihovou část čtenářů jde o notoricky známý fakt, nikoliv moje podsouvání. Mohli by černí koně přece jen hrát nějakou, nám dosud neznámou roli v predispozici k dominantní bílé, či v tomto případě mít nějakou souvislost s mutací W20? Další otázka, na jejíž zodpovězení si musíme počkat do budoucna.

Nám v případě Snowline po probrání "prvních tří otců" zůstává už jen obskurní rodina, která je ovšem od třetí generace a vranky Shear Native spjatá s chovem Painted Desert Farm, a dřívějším nebo pozdějším přimícháním Airdrie Apacheho. Tudíž - opět slepá stopa. Záhada alely W20 je tak prozatím nerozlousknutá, a to jak u Snowline, potažmo potomků Airdrie Apache obecně, tak v celkové populaci, viz Pure White Gold.

Závěr

Jak už víme, alela W20 není jediným problémem s dominantně bílou populací. Stejně tak při nejlepší vůli nejde uzavřít otázka homozygotnosti dominantních běloušů nebo dokonce vícenásobného výskytu W alel. A už vůbec nejde prozatím zhodnotit jejich spojení se sabino zbarvením či odznakovými plnokrevníky.

Chov dominantně bílých koní rozhodně dávno není v plenkách, ale veřejné povědomí o nich ještě ano. V plenkách nejsou ani genetické výzkumy, ale bílí plnokrevníci jsou stále o několik kroků napřed. Téma dominantní bílé tak je, nejspíše ze všech netypických zbarvení plnokrevníka, tématem pro nadcházející roky a dekády.