Chovatelský zápisník

Bílí plnokrevníci III.

- bílí pokračovatelé

Autor: Jana Němečková, foto: sporthorse-data.com; publikováno: leden 2020

V minulém článku jsme probrali všechny známé zdroje bílého genu v populaci. Fakticky pravděpodobně ne úplně všechny, protože řada raných předků plnokrevníka je stále obklopena tajemstvím, ať jde o dovezené orientální hřebce typu Oglethorpe Arabiana či Selaby Turka, neznámé barvy, nebo už jejich rané potomky. A to ještě nemluvě o zakladatelkách rodin bez další identifikace. Krásným příkladem takové nemožnosti identifikovat zdroj bílého zbarvení je zmíněný bílý Cartouch, syn Bald Gallowaye - který, ač z bílé matky, patrně nebyl běloušem, ale jistotu nemáme; v případě, že Cartouch zdědil bílý gen po matce, existuje hned několik možných zdrojů: přes mateřského otce k Chillaby Barb, přes čtvrtého Place's White Turk, nebo přes pátou matku Layton Barb Mare - a jejího otce Layton Barba, nebo neznámou matku. U nikoho z rodiny ovšem neznáme barvu, a jelikož se jí zatím nedopátrali ani skuteční historikové plnokrevného chovu, stěží to dokážeme my.

Dobrá zpráva však je, že i když možná nemáme "pochytané" zcela všechny bílé geny, které se kdy vyskytly v plnokrevné populaci, máme naštěstí přesně ty, které potřebujeme. Na tomto odvážném tvrzení ve skutečnosti není vůbec nic odvážného, protože připomeňme si: bílá barva je od potomka k rodiči a od rodiče k prarodiči stopovatelná jako nekončící bílá nit. V moderních databázích tak není těžké se dopátrat, kudy vedla až k původním zakladatelům. A v neposlední řadě: kdo z orientálních prapředků tedy bílou barvu předal do celé plnokrevné populace.

Původ bílého genu v moderní populaci plnokrevníka

Předpokládám, že většina čtenářů by na tomto místě chtěla znát jméno onoho bílého prapředka, který "za to všechno může." Musím však zklamat: žádný takový není.

Pokud bychom roli "viníka" chtěli někomu přisoudit, měla by to být vícekrát zmíněná klisna Bab, narozená 1787 po Bourdeaux ze Speranza, prochovaná na bílého Craba. Čtenáři předchozího textu už ale vědí, že Bab se na zakladatelku čehokoliv narodila poměrně pozdě, a navíc, že k ní vedou stopovatelné bílé linie z předchozích dekád. V čem je tedy problém?

Než budeme pokračovat, musím zdůraznit, že na tomto místě mluvíme v ryze teoretické rovině. Bab byla jakousi "bílou křižovatkou" či spíše "spojnicí" několika bílých krevních linií, a zatímco je prakticky jistě tou, která bílý gen předala dál do plnokrevné populace, tak bohužel není jisté, odkud ho získala.

Na prvním místě, Bab měla bílé oba rodiče. Jak bylo výše vysvětleno, v takovém případě mohla dominantní G alelu získat pouze od jednoho rodiče - a v takovém případě nevíme od kterého; nebo mohla získat obě bílé alely GG od obou rodičů - a pak nemůžeme tušit, kterou (respektive čí) předala dál, protože mohla předat pouze jednu. V případě GG genotypu by všechna hříbata Bab musela být bílá - což v internetové databázi skutečně má, jenže tato hříbata jsou dvě a nikdo netuší, zda se narodila nějaká další a jaké barvy. Bab tedy nemůžeme prohlásit za homozygotku ani heterozygotku; a aby nebylo zlých zpráv dost, hlouběji v rodokmenu Bab se tato situace s dvěma bílými rodiči několikrát opakovala.

Následující schéma je v podstatě schéma krevních návazností, jak jsme zvyklí, pouze "obrácené" - generace směřují zprava doleva, stejně jako v rodokmenech, a zobrazuje předky Bab, nikoliv její potomky. Schéma zahrnuje pouze bílá "vlákna" v rodokmenu Bab, a kdekoliv je jméno uvedeno tučně a má vyznačené dva předky, mohl bílý gen přijít z obou větví. Godolphin Blossom tak - stejně jak bylo vysvětleno u Bab - mohla dostat bílý gen buď od Craba, nebo od matky Sister Three To Steady, a my nevíme který; nebo mohla dostat oba, ale nevíme, čí předala dál. Miss Belvoir a její otec Grey Grantham jsou pak stejnými případy.

Nyní už zcela konkrétně: matka Bab, Speranza, je naprosto přehledně dědičkou genu Alcock Arabiana, případně, jak bylo vysvětleno, D'Arcy's White Turka přes Hautboye a Old Wen Mare, která mohla být matkou Alcock Arabiana. Co se týče Bourdeaux, otce Bab, je situace podstatně horší. Prvním "rozcestníkem", koněm s oběma bílými rodiči, byla Godolphin Blossom, dcera Craba z bílé rodiny Sister Three to Steady, která směřuje hluboko do historie k Fairfax Morocco Barb. Bába Godolphin Blossom Miss Belvoir byla po bílém Grey Grantham, který sám měl bílé oba rodiče - Brownlow Turka i Grey Grantham's Dam.

Celkem tedy máme čtyři možné zdroje bílého genu v plnokrevné populaci: Brownlow Turk, Grey Grantham's Dam, Fairfax Morocco Barb, a Alcock Arabian - či jeho předci k D'Arcy's White Turk. Kdo vyhrál loterii, neboli čí gen Bab nesla a předala? To už se nikdy nedozvíme.

Schéma: bílé linie v rodokmenu klisny Bab

Pokračování příběhu

Mezi Bab, narozenou koncem 18. století, a moderním plnokrevníkem přece jen ještě zeje obrovská propast. Máme lapený bílý gen na křižovatce jeho historie, ale zatím nevíme, kam se vydal dál. I toto je část, která si zaslouží vyprávění, ač není nikterak komplikované. Přes nepojmenovanou dceru Bab a vnučku jménem Spinster se bílý gen konečně dostal k dalšímu hřebci, a sice Master Robertovi, synovi Buffer z Shuttle Mare, což jsou jména mluvící svou obskurností sama za sebe. Naštěstí pro nás, bílý gen zkrátka k množení nepotřeboval elitní plnokrevnou populaci, a tak ho Master Robert, nepříliš významný pravnuk Florizela, jednoduše předal dál, svým synům Drone a Rust. Drone dal Whim, klisnu z barevné větve nám známé rodiny Grey Brocklesby, jenž se stala matkou Chanticleera, vítěze Doncaster Cupu a úspěšného plemeníka. Tím byla splněná základní námi definovaná podmínka - bílá barva potřebuje silného hřebce, a v Chanticleerovi ho dostala, s čímž se pro tuto chvíli spokojíme.

Větev Rusta donesly tři klisny k plemeníku Pepper And Salt, vítězi Prince of Wales's Stakes 1885, který se postaral o podstatně menší, ale stále významnou část bílé plnokrevné populace.

Schéma: pokračování bílé linie klisny Bab

Bílé větve Drone a Rust už jsou těmi, ke kterým se dnes řadí moderní bílí plnokrevníci. Přesto obě větve čekal ještě dvě století dlouhý vývoj, a o něm již v příštích dílech.