Chovatelský zápisník

Bílí plnokrevníci V.

- počátky bílé větve Drone - Le Samaritain

Autor: Jana Němečková, foto: sporthorse-data.com; publikováno: leden 2020

Le Sancy, databáze Sport-Horse Data

Drone - ještě jednou připomeňme: paternitní polobratr Rusta - byl ještě hřebec důkladně prochovaný na Highflyera a Heroda. Bílý gen předal své dceři Whim, pocházející z nebílé větve rodiny Grey Brocklesby, a přes ni jej zdědil Chanticleer, vítěz Doncaster Cupu 1848, úspěšný mateřský otec. Jeho vnučkou byla čtyřnásobná britská klasička Formosa a vnukem vlivný americký plemeník The Ill-Used; vítězka St. Legeru Sunbeam pak založila velmi úspěšnou větev rodiny Prunelly. Bílou linii od Chanticleera převzal jeho vnuk Strathconan po Newminster, vítěz tehdy kvalitních Great Yorkshire Stakes na 2800 metrů. Strathconan nepřepisoval dějiny jako plemeník, ale dal několik klasických potomků včetně dvojnásobné fracouzské klasičky Escarboucle. Rovněž se stal třetím otcem Colina, neporaženého amerického dvojnásobného Koně roku a pokračovatele svého otce Commando. Nepříliš očekávaně se však v jeho potomstvu objevil i další zásadní bílý hřebec dějin: polobratr Escarboucle jménem Le Sancy.

Le Sancy, syn vítěze Guineas a třetího z anglického Derby Atlantic, rodinu nikterak nezahanbil, když přišel druhý v Grand Criteriu i Poule d'Essai des Poulains, a později se stal výborným středotraťařem, dvojnásobným vítězem Grand Prix de Deauville. Co se chovné kariéry týče, o mnohém vypovídají jeho čtyři tituly šampiona francouzských plemeníků, ke kterým později přibyl titul pro syna Le Sagittaire, jeho syna Maitenona, a dva tituly pro Alcantaru, který měl Le Sancyho jako mateřského otce. Le Sancy nejen řádně rozvířil bílý gen ve francouzské plnokrevné populaci, ale stal se i jeho pokračovatelem; o tom však za chvíli.

Co se týče běloušů, Le Sancyho krev nesli jak extrémní vytrvalec Strozzi, tak ultrasprinter Soberano; dále klasicky umístěný Le Basilic, klasicky umístěná Le Souriciere, vítěz francouzského derby Palmiste, vítěz francouzského St. Leger Chambertin i chovná klisna Gris Vitesse, matka moderního plemeníka Silver Hawk, jež pocházela ze sedmigenerační bílé rodiny směřující právě k Chambertinovi.

Klasickou vítězkou byla i Semendria, pozoruhodná klisna, která ve dvou letech ovládla původní Criterium International na 1000 metrů i Prix de la Foret proti starším koním; jako tříletá získala francouzské Guineas i Oaks, povinnou Prix Vermeille, a nádavkem k tomu všemu vítězství v tříkilometrové Grand Prix de Paris. Pravnukem Semendrie se stal Biribi, vnuk St. Simona a univerzál od dvou do čtyř kilometrů; jako tříletý získal druhé místo ve francouzském derby a vítězství v St. Legeru, druhé místo v Prix du President de la Republique i triumf v Prix de l'Arc de Triomphe. Biribi sám měl na svědomí bílé klasičky Bipearl (dcera), Camaree (vnučka) a Altissima (pravnučka), a německému chovu zanechal bílé matky plemeníků Kaiseradler a Tiger Hill. Silného hřebčího pokračovatele však bohužel nedal, a my se vraťme k potomstvu Le Sancyho, respektive ne příliš známé "záhadě" Le Samaritaina.

Le Samaritain(s)

Le Samaritain, nar. 1985, databáze Sport-Horse Data

Záhada spočívá v prostém faktu, že hřebce tohoto jména dal Le Sancy dva, oba bílé a oba plemeníky v Argentině.

Ten starší, narozený roku 1893 z klisny po Rosicrucian v chovu Jeana Prata, byl původním jménem Leopard, a navzdory různým údajům měl působit pouze v argentinském chovu. Tam se osvědčil znamenitě - zanechal vnuka Tanner a jeho úspěšného syna Parlanchin, vicešampiona argentinských plemeníků; pravnukem pak byl Rolando, čtvrtý v žebříčku argentinských plemeníků v roce 1945. Z rodin dcer Le Samaritaina dále vyšli Martinet, vicešampion otců a šampion mateřských otců 1984, a rovněž Mountdrago, šampion plemeníků 1988. Aby bylo zmatení pojmů dokonalé, tohoto hřebce, chronologicky staršího, lze najít také pod jménem Le Samaritain II - ovšem stejně, jako občas jeho mladšího jmenovce.

Druhý Le Samaritain, narozený 1895, byl z matky po Doncaster, pocházel z chovu barona de Schicklera a narozdíl od svého jmenovce byl dobrým dostihovým koněm, univerzálem od jedné do cca dvou mil a vítězem prestižní Prix Daru a Grand Prix de Deauville. Ve francouzském chovu působil od roku 1900 minimálně do roku 1909, kdy zplodil klasicky umístěného Isard II; údajně se měl do Francie vrátit ještě na jaro 1910, ale ze stejného roku působení už se datují i jeho první argentinští potomci. Po roce 1911 už se Le Samaritain do Francie nevrátil.

Ač ve francouzském chovu přepisoval mladší Le Samaritain dějiny, v tom argentinském stěží chytal dech za svým jmenovcem: zanechal nepříliš významného vnuka Picapleitos, stejně jako plemeníky zhruba argentinského top 30 standardu Matun a Dark Brown; jeho daleko nejvlivnějším potomkem byl špičkový Uruguayec a úspěšný plemeník Stayer.

Schéma: pokračování větve Drone k Le Sancy a Le Samaritain

Ve světle výše uvedeného je téměř neuvěřitelné, jaký vliv zanechal mladší Le Samaritain v evropském chovu. Výraz o přepisu dějin totiž není přehnaný: v tom doslovném byl dědem The Tetrarcha, supervýznamného plemeníka svou barvou známého i nedostihové veřejnosti; co se týče samotného barevného vlivu, od Le Samaritaina vychází její drtivě většinový podíl v současné plnokrevné populaci. Je nutné zdůraznit, že závěrečné schéma, které shrnuje vliv všech větví (tak, jak budou po částech probrány), je opravdu schematické: veškerý výčet slavných běloušů by vydal na solidní knihu. Zároveň toto schéma můžu doporučit k prokliku či průběžnému nahlížení, protože popis jednotlivých větví bude, vzhledem k jejich množství, přece jen trošku chaotický.

Isard II

Le Samaritain zanechal v evropském chovu dva bílé syny: Roi Heroda, otce právě The Tetrarcha, a Isarda II, zmíněného hřebce z posledního evropského ročníku před importem do Argentiny. Isard II se narodil počátkem 20. století do éry St. Simonových synů a jde o jméno neměřitelné s moderními krevními liniemi, jehož význam je pro plnokrevníka (a příznivce turfu) 21. století téměř nulový. Ten historický, jak brzy uvidíme, byl ale obrovský.

Isard byl pozdnějším vytrvalým tříletkem a soupeřem Bruleura z Prix Royal Oak; v Grand Prix de Deauville zase dokázal porazit excelentního vytrvalce evropského kalibru Predicateur. Isard II však, z dnes neznámých důvodů, dal jen několik velmi početně slabých ročníků, z nichž se nejvíce povedly ty 1919 - 1921, obsahující tři klasické vítěze. První z nich, Frisky, vítězka Poule d'Essai des Pouliches, dala klasicky umístěného vytrvalce Nepenthe, jehož synem je dnes zcela zapomenutý bílý vítěz francouzského derby Amber; z jiné větve vychází britský Saragan, pozdější polský plemeník.

Belfonds, databáze Sport-Horse Data

Rok po Frisky přišel Filibert de Savoie, patrně homozygotní bělouš raritně prochovaný 3x3 na Le Sancy, který je zdrojem obou bílých genů Filibert de Savoie přes Isarda II i matku Yolandu. Znovu šlo o ultravytrvalce s hrstkou potomků, mezi nimiž však byl výborný italský Emanuele Filiberto; větev má i dvě návaznosti na náš chov, když vnukem Filiberta de Savoie byl Etalon Or, paternitní děd Anilina; vnukem z dcery Rollybuchy byl bílý Sultan Mahomed, pozdější maďarský plemeník a třetí otec našeho Norberta. Ze stejného ročníku jako Filibert de Savoie pocházel i jeho soupeř z Prix Royal Oak Rust, a také L'Avalanche, matka Rialtova syna Rienza, nepříliš významného třetího otce plemeníka Misti IV, jenž se stal mateřským otcem Ile de Bourbon po Nijinsky.

Daleko nejdůležitějším synem Isarda II byl vítěz francouzského derby Belfonds, který spolu bílým pravnukem La Varende obstarali neuvěřitelnou porci klasického francouzského talentu, viz dnes zapomenutá jména bílých klasiček Peniche, Lysistrata a Sun Cap, nebo neuvěřitelných tří bílých dcer La Varende ročníku 1961, které si mezi sebou rozdělily klasiky i Prix Vermeille: Astaria, Dreida a Vesperale. Přes national hunt plemeníka Dom Pasquini pak bílý gen došel do 21. století ke G1 umístěné dvouletce Winning Express; přes Belfondsovu dceru Jacondu k naprosto nepravděpodobné americké šampionce sprinterů What a Summer; s malou pomocí genů Mahmouda k plemeníku Sea Hawk, o kterém bude řeč později, a s pomocí Kenmare dokonce ke známému současnému plemeníku Jukebox Jury.

Schéma: větev Isard

Isard II je dnes už spíše historickou zajímavostí, ačkoliv jeho kvalitativní i "barevný" výkon ve francouzském chovu nelze neobdivovat. A my se vydejme dál, k velkým jménům světového chovu: The Tetrarch a Native Dancer.