Chovatelský zápisník

Bílí plnokrevníci IV.

- bílá větev Rust

Autor: Jana Němečková, foto: sporthorse-data.com; publikováno: leden 2020

Závěrem minulého článku jsme si řekli, že od "zdroje" bílé barvy, klisny Bab, se bílý gen dostal ke dvěma zásadním plemeníkům bílé barvy: Drone a Rust, polobratrům po Master Robert.

Zmiňme ale ještě třetí "větev," která vedla od Master Robertovy polosestry Hollyhock mare k hřebci Master Bagot. Jeho "bílou krev" lze vystopovat v první polovině 20. století v Uruguayi a později Argentině, odkud se s několika jedinci dostala do USA. Patřili k ní uruguayský Gr.1 hřebec De Frente nebo argentinský vítěz Gulfstream Park Handicapu Tudor Way, ale to je zhruba vše, co je potřebné o této větvi vědět. V rámci přehlednosti tuto skutečně nepatrnou linii nebudu dále rozvádět.

Starší větev Drona se ukázala být širší a úspěšnější, ale nejen pro jednoduchost začneme u slabší větve Rusta, jehož bílá krev později Dronovu větev významně ovlivnila. Měla bych však zdůraznit, že se tu nebudeme zabývat všemi jmény a všemi významnými koňmi po celém světě - to znamená včetně velkých australských vítězů či vlivných klisen. Kompletní dynastie běloušů, dokonce i pouze těch velmi významných, je natolik obrovská, že naprosto přesahuje kapacitu tohoto článku, který si klade za cíl především popsat, jak se bílý gen v populaci dostal do 21. století.

Rust, ač hřebec z vynikající rodiny Prunelly, rozhodně nepatřil k modrému konci plemenné knihy. Nezanechal příliš hříbat, a na jeho potomstvu je zajímavý prakticky jen Polish, mateřský otec dvojnásobného bílého vítěze irské Grand National Scot's Grey. Bílá linie však pokračovala - nám už známým, nenápadným způsobem - k hřebci Pepper And Salt, synu vítěze Middle Park Stakes The Rake. Pepper And Salt, bez ohledu na průměrný původ, něco po The Rake podědil, a v roce 1885 vyhrál Prince of Wales's Stakes nad Dandie Dinmont a Royal Hamptonem, který tu sezónu přišel třetí v Derby za Meltonem a druhý v Sussex Stakes za Paradox. Pepper And Salt už byl jako plemeník použit přece jen víc, než jeho předek Rust, a nejlepším "barevným" výsledkem byl jeho pravnuk George Smith, vítěz Kentucky Derby 1916. Co se týče "bílého" vlivu, ten tu odbočil nejen k vítězi Derby Italiano Van Dyckovi, ale také přes dceru Mostazu do Jižní Ameriky, kde se její syn Pippermint, vnuk Hermita, nejprve stal vítězem místní Trojkoruny (lépe řečeno "čtyřkoruny"), a později šampionem mateřských otců 1932. Jeho bílý vliv zahrnoval syna Papanatas, vnuka Flying Foxe z rodiny Rock Sanda, jenž získal Gran Premio Montevideo; Papanatas se jako zdroj bílé příliš neosvědčil, ale jeho krev v rodině nesli nejen americký šampion a vlivný plemenik Crimson Satan, třetí otec Storm Cata, ale také výborný argentinský mateřský otec Interprete z linie Nasrullah - Nashua, a také úspěšná americká matka Blue Canary, polosestra Crimson Satana, jejíž rodina dala po několika generacích šampiona a úspěšného plemeníka Tiznow.

Grey Leg, databáze Sport-Horse Data

Pepper And Salt však dal i jiného důležitého potomka, naštěstí pro všechny zúčastněné hřebce - Grey Leg, hřebce z další vynikající klasické rodiny Fenelly, jež dala Sansovino, Ogden či německého Oleander, a také větev německé rodiny Wiener Madel - An Der Wien, s velkým vlivem na našem území. Grey Leg, sám vnuk Bend Ora, tedy daleko od obskkurního původu svých předků, už byl velmi kvalitním dostihovým koněm. Ve dvou letech vyhrál v Newmarketu dostih na 1000 metrů; jako tříletý ztratil Lowther Stakes s trojnásobně klasicky umístěným Matchboxem, a vyhrál poměrně prestižní City And Suburban Handicap; o rok později údajně přidal ještě All-Aged Stakes, předchůdce sprinterských Diamond Jubilee Stakes. V chovu už se Grey Leg stal poměrně vlivným plemeníkem, a bílý gen rozšířil asi nejlépe, jak bylo v jeho možnostech.

Alespoň pro krátkou představu, co následující schéma neobsahuje: bílými koňmi pocházejícími od Grey Leg, jejichž případný chovný vliv se ztratil v barevném potomstvu, byli matka Queen's Hussara (otec Brigadier Gerarda) Jojo, vítěz Prix de la Salamandre John de Coombe, matka Ashkalaniho Ashtarka, matka Decoy Boye Scargill, druhý z francouzského derby Grazing, vítězka irských Guineas Glannarg a vítězka irských Oaks Silken Glider, a to skutečně hovoříme jen o zlomku nejznámějších jmen. Co se týče zásadního bílého vlivu Grey Leg, ten pokračoval čtyřmi směry.

Chronologicky prvním byla Grey Lady, klisna narozená 1898, jejíž vliv pokračoval přes pětigenerační rodinu, obsahující třetí z Cheveley Park Stakes Blue Fairy, až k Vilmorinovi. Vilmorin pocházel z vyhraněné linie Orby - Golden Boss a zcela v jejích intencích vyhrál King's Stand Stakes na 1000 metrů; porazil tu paternitního polobratra Golden Cloud, stejně jako zásadního plemeníka Royal Charger. Vilmorin byl zdrojem rychlosti, a také vynikajícím plemeníkem; bílou barvu rozšířil k několika desítkám velkých vítězů. Byli mezi nimi vítěz King's Stand Stakes Chris, který se později stal australským plemeníkem, stejně jako Grey Ghost a Vibrant; poslední jmenovaný předal bílou barvu až k vynikajícímu Schillaci, mnohonásobnému G1 vítězi a australskému šampionu sprinterů. Anglickým plemeníkem zůstal mílař Quorum, druhý z Two Thousand Guineas a sám předek několika klasických koní, včetně vítěze francouzského derby Celtic Arms; nerovinovou i barevnou nesmrtelnost mu obstaral legendární vítěz Grand National Red Rum. V neposlední řadě dal Vilmorin řadu úspěšných bílých klisen, a jednou z nich byla Vareta, jež se zapsala do dějin jako matka Zeddaana. Můžu předeslat, že vynikající francouzský klasik a později plemeník Zeddaan byl nejen potomkem dvou bílých rodičů, ale i vzácným plnokrevným bílým homozygotem, který svou bílou barvu předal VŠEM potomkům, a těch u úspěšného plemeníka opravdu nebylo málo.

Vilmorin, databáze Sport-Horse Data

Druhým směrem, kterým se bílý gen rozběhl od Grey Leg, byl jeho syn Grey Plume, narozený 1901 a druhý z Craven Stakes. Jeho největším přínosem byl hnědák Verwood, druhý z Prix Noailles 1913 a později vlivný mateřský otec; bílý vliv si odnesli zmíněný Grazing a také vítěz Poule d'Essai des Poulains Xandover. Ten byl bohužel kalibrem daleko od plemeníků kvalit Grey Leg a dokonce Zeddaan, a jeho vliv nezasáhl dál, než k několika klasickým koním a hnědému pravnuku Sing Sing, úspěšnému plemeníkovi.

Třetí větev je jednou z nejzajímavějších. Začíná bílou Barrier, prabábou Prince Rose, a pokračuje k bílému vítězi anglického Derby Aiborne po Precipitation. Airborne však nebyl dobrým hřebcem, a mimo bílé irské klasičky Silken Glider zanechal pouze stopu vedoucí ke Good Bloke, výbornému brazilskému hřebci pozdějšího grupa 1 standardu a plemeníkovi.

Poslední významnou bílou stopou Grey Leg se stala dcera Statue, jež s bílým Stefan the Great dala klisnu Czarina; její dcera, šikovná sprinterka Catherinette, se stala bábou Djebelova bílého syna Djebe, špičkového francouzského sprintera na 1000 - 1400 metrů. Djebe je pozapomenutým plemeníkem, z jehož dcer vzešli klasikové Ma Biche, Mrs. McArdy, Oath, Colorspin či Gold River, nicméně s bílou barvou neměl příliš štěstí. Podědily ji klasicky umístěná Djelouba, vítězka Coronation Stakes Aiming High, sprinterka Djanet i skvělá Midget, dvojnásobně klasicky umístěná bába Ma Biche; k další dceři Blue Sash směřuje rodina rovněž zapomenuté mezinárodní bojovnice přelomu 90. let Ruby Tiger. Djebeho bílou štafetu bohužel převzal jediný hřebec, a to americký Ruritania, syn Aiming High po Graustarkovi. Ruritania byl na americké poměry vytrvalcem, když Belmont Stkaes ztratil s Riva Ridgem a stejně dlouhý Lawrence Realization s Halo; jeho největším úspěchem bylo vítězství v divizi Manhattan Handicapu 1972 nad prověřeným Droll Role. Ruritania jako plemeník působil na kanadské Windfields Farm, kde si v pouhých devíti letech vyžádalo jeho život schvácení kopyt. Před svou smrtí stihl kanadskému turfu zanechat Frost Kinga, čtyřnásobného šampiona a Koně roku 1982, bohužel valacha; o deset let později získal titul Koně roku další bílý valach, tentokrát pravnuk Ruritania Benburb.

Schéma bílé linie hřebce Rust

Jak je patrné ze schématu, bílá větev Rusta postupem času téměř celá vymizela, ač její historický barevný vliv byl nezanedbatelný.

Je také na místě připomenout, že vzhledem ke shodnému počátku nesly větve Rusta i Drona stejný bílý gen. Ten putující přes Rustovu větev se však nepochybně zachoval do dnešních dní: a to v potomstvu homozygotního bělouše Zeddaana, který ho s veškerou logikou MUSEL předat minimálně části svého potomstva.

O počátcích rozvoje složité dynastie Drone již příště.