Kouzlo plnokrevných rodin II: Rodiny v historii

Autor: Jana Němečková, publikováno: 6. duben 2021, foto: link SporthorseData

Z předchozího dílu víme, že plnokrevné rodiny v zahraničí se těší velké pozornosti a péči chovatelů. Kam až tento pohled sahá, to je sporné: přinejmenším autorce se do rukou zatím nedostala žádná moudra chovatelů třeba z takového sedmnáctého století. Víme však, že počátky plnokrevníka už znaly úspěšné sourozence: byli jimi například nejlepší potomci Godolphin Arabiana Lath a Cade. Také Darley Arabianovu linii neprodloužil legendární Flying Childers, ale jeho pravý bratr Bartlet's Childers, praděd Eclipsův, který nemohl být trénován pro krvácení z nosu (nechce se ani přemýšlet, kolik dnešních chovatelů by v tomto momentu rovnou zabilo plnokrevníka). Ostatně, výmluvná jsou i pojmenování klisen z prvních generací plnokrevníka jako "Sister to" - tedy sestra určitého známého koně, a šlo o pojmenování děděná po matce, stejně jako dnešní konvence.

V každém případě, dostihový svět na cvrnknutí do nosu, že rodiny mají něco do sebe, nečekal nijak dlouho. Za jednu z nejslavnějších rodin je dodnes považována rodina Highflyerovy dcery Prunelly, narozené roku 1788, matky vítěze Derby Pope i vítězky Oaks Pelisse. První dcera Prunelly jménem Penelope dala dva vítěze Derby a zásadní plemeníky Whalebone a Whisker, druhá dcera Parasol dva vítěze Two Thousand Guineas, další dcera Pledge Derbyvítěze Tiresiase, čtvrtá dcera Pope Joan tři vítěze Guineas i Oaks a pátá dcera Prudence dva vítěze Guineas... Neuvěřitelné skóre deseti klasických vítězů v druhé generaci podtrhla pravá sestra Whalebona s Whiskerem jménem Web, z jejíž rodiny pocházeli další slavní koně včetně dvojnásobné klasičky Cobweb a jejího syna, rovněž dvojnásobného klasika Bay Middletona. I díky tomuto fantastickému klanu si rodina později vysloužila číslo 1 v klasifikaci Bruce Lowea.

Potomstvo Prunelly však přece jen žilo v rané éře klasických dostihů a podobná dominance se už příliš neopakovala. Chovatelům přesto neuniklo, že obdobný jev se v menší míře neustále vracel: historie turfu dnes zná řadu "matriarchs," velkých klisen, které založily vynikající rodiny. Bezesporu by sem patřily například Catnip s dcerami Nera di Bicci (odtud německá rodina Nixe) a Nearkova matka Nogara, dále třeba Američanky La Troienne a Rough Shod II - prabába Buckpassera a pra-prabába Sadler's Wellse, britská Mumtaz Mahal - bába Mahmouda a Nasrullaha, a nakonec i Kanaďanka Natalma, samozřejmě matka Northern Dancera, abychom jmenovali skutečně jen legendární jména mezi početným výtečným potomstvem.

Proč byly dobré rodiny pro chovatele klíčové? Odpověď leží v dnes námi hluboce ignorované, ale neotřesitelné pravdě: i slavná chovná klisna totiž dává slabé potomstvo. Secretariat měl polosestru Swansea, která se neumístila z deseti startů, a z deseti pravých nebo tříčtvrtečních sourozenců Phar Lapa nestál za nic ani jediný.

Škála, na které se úspěšnost chovné klisny může pohybovat, je tak obrovská: v dobrém případě alespoň na konstantní produkci malých vítězů. V lepším případě na produkci skutečně dobrého koně... a v nejlepším na jejich opakované produkci. Kdo by nechtěl klisnu kalibru Fausty - slavné italské matky tří derbyvítězů, Plucky Liege - matky tří předních francouzských koní a navíc čtyř zásadních plemeníků, nebo Festy, slavné německé matky pěti velkých vítězů. V ještě lepším případě pak třeba fenomenální Hasili z přelomu našeho tisíciletí, která dala šest milionářů a dva další Gr.1 umístěné potomky...

Teď tyto slavné klisny porovnejme nejen s matkou, která má potíže dát vůbec vítěze... ale i jejíž dcery mají stejnou potíž dát vítěze... a vnučky, které neumějí dát vítěze. A nebo dají jen několik podprůměrných vítězů tam, kde konkurenční rodiny dávají vítěze konstantně a tu a tam přidají nadprůměrného až výborného potomka.

Kvalita rodin zkrátka nemohla být chovatelům jedno nikdy v dějinách a také nebyla: ekonomický dopad je až příliš velký. A to nejen na přímých výhrách potomků, ale i na tržní hodnotě zvířat, ať už přímých sourozenců nebo klisen - budoucích matek. Asi není třeba polemizovat o rozdílu ceny sourozence vítěze Derby a sourozence několika nezvítězivších koní... A co se klisen týče, i moderní doba dobře zná mnohamilionové bitvy o "broodmare prospects" - výtečné klisny právě odcházející z dráhy, stejně jako o sestry na dráze úspěšných hřebců i o jejich hříbata.

Chovatelé totiž dávno velmi dobře vystihli zásadní věc: třebaže ve světě genetiky není nikdy nic jisté, empiricky je velmi pravděpodobné, že pokud klisna dá pět vítězů, dá i dalších pět a totéž může snadno zopakovat její dcera. A pokud byly matka nebo bába klasickými vítězkami, vždy stálo za pokus, zda klasického vítěze dá i sestra, dcera nebo vnučka. V dobrých rodinách se zkrátka produkce dobrých koní opakuje: někdy ve skutečně bezprostřední rodině, někdy trochu dále, viz minule zmíněná Winx. Ale v každém případě taková rodina vždy znamená zvýšení pravděpodobnosti narození skutečně dobrého koně, a často ne jednoho.

Čistě pro zajímavost, důležitost rodiny zastával už hrabě Georg von Lehndorff, v druhé polovině 19. století vedoucí chovu hřebčína Graditz a později čestný člen britského Jockey Clubu - že by odtud německý fanatismus pro rodiny? Do dějin samozřejmě vešly i rodiny Federika Tesia - Delleana, Buonamica, Tofanella i nejslavnější Catnip. Na tomto místě však stojí za zmínku, že maestro se Donatellových úspěchů i Nearkovy evropské slávy dočkal jako sedmdesátiletý a Ribota běžet už neviděl; teprve mladé rodiny těchto velikánů (Nogaře bylo v době Nearkova narození 7 let) bohužel víceméně skončily po Tesiově smrti rozprodáním do okolních států.

Podobně slavné rodiny si však drželi i další velcí chovatelé v dějinách: lord Derby s Canterbury Pilgrim či Hyperionovou bábou Serenissimou, J.B. Joel s Absurdity, Marcel Boussac s Banshee... co jméno, to pojem historického chovu. Nelze nezmínit i klan Aga Khanovy Mumtaz Mahal, a že zdaleka nejde o překonanou strategii, o tom nejlépe svědčí jakékoliv nahlédnutí do původů dnešního Aga Khan Studs se slavnými R, S, E a Z rodinami. Ostatně, Zarkava je po jednom století a deseti generacích přímou pokračovatelkou Mumtaz Mahal pod vlajkou chovu Agy Khana...

Je-li libo návštěva u amerických chovatelů, Alydar pocházel ze čtyřgeneračního chovu Calumet Farm a Nureyev z třígeneračního chovu Claiborne, a to v zemi, kde market chovných klisen čile kvete; sám E.P. Taylor odchoval Northern Dancera z koupené matky, ale jeho syna Vice Regenta ze čtyř generací a dvou plemeníků vlastního chovu. Phippsova rodina se starala nejen po čtyři generace o rodinu šampionky Personal Ensign, ale i pět generací o rodinu Ruffianiny matky Shenanigans, než z ní vzešel vítěz Kentucky Derby Orb. A závěrem už jen nahlédněme pod pokličku Juddmonte Farms, která si nejen pečlivě hýčká celý třígenerační výše zmíněné Hasili, včetně čtyř dcer - jedničkových producentek a někdejších dvou synů ve vlastním stallion rosteru; její rodinu chová už po pět generací a čerstvě slavila klasické umístění v roce 2020 i s Quadrilateral, rovněž dcerou i vnučkou homebred plemeníků. Inu, tak se dělá chov.

Jinými slovy: schopnost rodin fungovat jako určitá samostatná jednotka je již dlouho empiricky neoddiskutovatelným faktem plnokrevného i teplokrevného chovu. Moudří chovatelé vědí, že s klisnou z dobré rodiny jejich šance na dobré hříbě výrazně roste. Co je tedy důvodem dobré rodiny dále nechovat? To je otázka ušitá na tělo českým chovatelům.