Chovatelský zápisník

Loud: americká stopa Deux-Pour-Centa

Autor: Jana Němečková, publikováno: 25. leden 2022

Dostihová historie je plná výborných koní i velkých vítězů, kteří během let upadli v zapomnění. Takovým byl i Loud, vítěz Travers Stakes 1970, po několik let přední handicapový kůň Ameriky a rival řady šampionů. Pro nás má jeho příběh zvláštní příchuť: byl totiž pravnukem Deux-Pour-Centa.

Tmavý hnědák Loud se narodil roku 1967 v chovu Claiborne Farm. Tomu, kde se jeho krev vzala ve snad nejslavnějším americkém hřebčíně, bude věnována další část článku, protože jde o neméně fascinující příběh. Nejprve se však věnujme Loudovi: jeho stopy začínají být patrné v létě tříleté sezóny, konkrétně v Jim Dandy Stakes, jednom z předních dostihů tříletých po skončení série Trojkoruny. Vítězství si ostatně připsal Personality, první z klasických Preakness Stakes, ale Loud tu odešel poražen velmi těsně: o hlavu. Na vstup na elitní scénu to byl fantastický výkon; jeho potvrzení i mnohem zajímavější výsledky však teprve měly přijít.

Třeba hned v následujících Travers Stakes, jednom z absolutních vrcholů americké dostihové sezóny. Málo prověřený Loud tu odskočil s kurzem 12:1, ale zvítězil o krk nad Judgable, což je dnes další neznámé jméno, ovšem skrývající ve své době výtečného koně. Ve tříleté sezóně Judgable vyhrál Dwyer Stakes i špičkový Whitney Handicap proti starším koním; sám jako čtyřletý získal Donn Handicap i Grey Lag Handicap nad dalším velkým vítězem Never Bow. Mimochodem, čtvrtý v Travers měl údajně přijít starý známý Personality, po dalším vítězství ve Woodward Stakes proti starším koním šampion tříletých hřebců i Kůň roku 1970...

Ovšem i Loud se po zbytek sezóny pohyboval ve velkých handicapech a výsledky stály za to. V Lawrence Realization prohrál s koněm nižší handicapové třídy Kling Klingem, ale porazil Naskru, téhož roku třetího v Belmont Stakes. V Jockey Club Gold Cupu na 3200 metrů si Loud vedl ještě lépe a se ctí přišel druhý za legendární Shuvee, vítězkou trojkoruny klisen, nesčetných elitních dostihů i dvojnásobnou šampionkou starších klisen. Sám Loud tu přitom porazil Hydrologista, dalšího koně pravidelně umísťovaného ve velkých handicapech.

Z Jockey Club Gold Cupu 1970 také - díky Shuvee - pochází jediná dnes dostupná fotka Louda. Bohužel jen v omezeném rozlišení, ale i tak je štěstí, že vůbec byla k nalezení...

Závěr sezóny zastihl tříletého Louda na trávě: v Manhattan Handicapu, budoucím Gr.2 dostihu, prohrál se čtyřletým Shelter Bay, ale porazil Cougara II, tu sezónu importovaného z Chile a budoucího famózního amerického trávaře a šampiona sezóny 1972. A konečně, Man o'War Stakes Loud sice ztratil s šampionem trávařů Fort Marcym, ale porazil tu vynikající Drumtop, která si pod vedením Rogera Laurina dva roky doslova "mazala na chleba" přední hřebce Ameriky.

Z Loudovy čtyřleté sezóny máme jen kusé informace: Ve Stymie Handicapu prohrál s vítězem Whitney Handicapu (a přemožitelem Shuvee) Protantem, ale porazil znovu Naskru. Další edici Jockey Club Gold Cupu prohrál znovu s Shuvee, i když tentokrát větším rozdílem. Největším úspěchem Louda byl Excelsior Handicap na poměrně krátkých 1800 metrů, kde valach nejen zvítězil, ale údajně i znovu porazil Personalityho a navrch Knight In Armor, vítěze menších handicapů a vůbec ne bezvýznamně třetího z velkého Metropolitan Handicapu.

Už pětiletá sezóna zastihla Louda znovu ve fantastické formě. V Grey Lag Handicapu přišel třetí za Droll Role, tu sezónu vítězem Massachusetts Handicapu, Canadian International i Washington D.C. International. Ve Stymie Handicapu potřeboval dvojnásobný klasik a šampion tříletých Canonero II nový traťový rekord, aby pokořil duo Riva Ridge - Loud. Ve Whitney Stakes Loud narazil na tříletého Ribotova vnuka Key to the Mint, který sice nestartoval v Derby, ale v Preakness přišel třetí a v Belmont čtvrtý; ve zbytku sezóny pak Key to the Mint vyhrál, co se dalo, včetne "W" série Withers Stakes, Woodward Stakes i Whitney Handicapu nad Loudem. I Key to the Mint se koncem sezóny stal šampionem tříletých. A nakonec i Loud se dočkal velkého momentu: v Grosvenor Stakes, pouhých sedm let konaném dostihu na 1800 metrů s elitním obsazením, porazil šampiona starších koní této sezóny Autobiography a také Hitchcocka, někdejšího německého Koně roku a počátkem 70. let jednoho z fenoménů amerických dostihových drah.

A Loud nepolevil ani v šestileté a poslední elitní sezóně. V Grey Lag Handicapu ho porazila jenom Summer Guest, někdejší vítězka klasických CCA Oaks a na slovo vzatá špičková klisna po tři sezóny. V Massachusetts Handicapu Loud přišel třetí, když vítězný Riva Ridge vyběhl nový traťový rekord. Při třetím pokusu o Jockey Club Gold Cup se Loudovi stal osudným Prove Out - nikdo menší než přemožitel Secretariata z Woodward Stakes. Stojí za zmínku, že Prove Out vyběhl jeden z nejrychlejších časů všech dob, 3:20 čistých - rychleji dvoumílovou distanci jednoho z nejtvrdších amerických testů běhával pouze legendární Kelso...

Svou bohatou graded kariéru Loud zakončil o dva roky později, ale ve velkém stylu: v Suburban Handicapu 1975, ojedinělém ročníku na 2400 metrů, kde přišel třetí za jiným americkým velikánem, Foregem. Celkem Loud absolvoval 88 startů, vyhrál 12 dostihů a v rovných 30 se umístil. Jeho konto se zastavilo na 527 tisících dolarech a pro představu, o tři roky mladší fenomén Secretariat vyběhal 1,3 milionu a dvojnásobný šampion Riva Ridge 1,1 milionu.

Shrneme-li poslední aspekt, k dispozici máme 17 výsledků elitních dostihů, kde Loud došel do třetího místa. A to proti DESETI šampionům a šesti dalším velkým vítězům. Na svou dobu toho zapomenutý Loud dokázal opravdu hodně. :-)

Nyní se vraťme ke klíčové otázce: kde se kůň jako Loud vzal v Americe?

Rodina Louda: Fleur Bleue

Začněme tím nejzajímavějším článkem, a sice samotným Deux-Pour-Centem. Roku 1947 se ve Francii rodila jeho první hříbata a byl mezi nimi jak výjimečný Tantiéme, tak bělka Farandole, pozdější matka vynikajícího mílaře Roan Rocket. Obě jména se zasloužila o vůbec největší světovou slávu "našeho" Deux-Pour-Centa, ale ze stejného ročníku pocházela i nestartovavší hnědka Fleur Bleue, jinak dcera vítězky Prix Chloe Bluette.

Jejím prvním známým hříbětem byl v Anglii narozený Blue Choir, který se po importu do Spojených států sám stal slušným handicapovým trávařem - umístil se v několika ročnících Hialeah Turf Handicapu, Stars And Stripes Handicapu, Meadowlands Handicapu i Dixie Stakes. Největším zásahem jeho kariéry se stal United Nations Handicap, avšak jeho teprve třetí ročník tehdy zdaleka neměl prestiž pozdějších dob, kdy tu triumfovali Round Table, Dr. Fager a řada dalších skvělých trávařů. Stojí však za zmínku, že Blue Choir tu porazil Klairona, vítěze francouzských a třetího z britských Guineas. Narozdíl od Louda, foto Blue Choir je nedohledatelné, což je obrovská škoda.

Čtyři roky po Blue Choir se Fleur Bleue narodil hřebeček Blue Bill po Preciptic, údajně třetí z irských Blandford Stakes. Mnohem zajímavější je však její už americké hříbě po tehdy stále ještě britském Tulyarovi z roku 1956, naznačující import v tomto období, a především roku 1957 narozená americká pokračovatelka Hasty Dancer po Native Dancer, u níž však stopy samotné Fleur Bleue končí. Hasty Dancer, malá vítězka marylandského chovu a třetí z malých stakes na 1200 metrů, se navíc po prvním hříběti dostala do chovu nikoho menšího, než zmíněné věhlasné Claiborne Farm.

Oním prvním hříbětem byl v Illinois narozený Wonder Dancer po rychlém, ale obskurním sprinterovi Bolero U. Vyhrál 6 z 49 startů a v nejlepším výkonu si připsal třetí místo v Ak-Sar-Bar 4-h Handicapu 1966. Byl také prvním vítězem z Hasty Dancer; proč a jak se ona sama dostala do Kentucky, to zůstane záhadou. Zásadní je, že první, na místní poměry relativně povedené hříbě následovalo sedm dalších vítězů po podstatně lepších partnerech.

Na tomto místě podotknu, že celé schéma potomků je pro přehlednost uvedeno na konci článku.

Po tříleté pauze přišla dcera Ritmo po Tatan, která vyhrála jeden dostih a v chovu dala z 12 startujících 10 vítězů. Druhorozeným synem z ročníku 1967 byl náš známý Loud po Herbager; o rok mladší Avid po Bold Lad v téměř 80 startech vyběhal skoro sto tisíc dolarů a přišel třetí v George E. Brandeis Handicapu. Druhorozená dcera Fiddling po Herbager, pravá sestra Louda, vyhrála nebo se umístila v 9 z 24 startů. Persuade po Hail to Reason se stala dvojnásobnou vítězkou a její blacktype syn Gary's Star se dokonce stal plemeníkem v Chile; asi nejlepší syn Morgon Star se dokonce umístil v několika tamních clasicos.

V roce 1974 následoval v produkci Hasty Dancer malý vítěz Hasten po Reviewer, a po něm Secretariatova dcera Amuse, trojnásobná vítězka a sama matka sedmi dalších vítězů. Z nich vynikla krkolomně pojmenovaná McKaymackenna, mnohonásobná vítězka ceněných menších handicapů na 1700 metrů a ke konci kariéry vítězka Gr.3 Beaugay a Noble Damsel Handicapu. Poslední, dvojnásobnou vítězkou z Hasty Dancer se stala Barre po Buckpasser, narozená roku 1978 a exportovaná do Jižní Afriky; zcela poslední dcerou pak nestartovavší Cheerleader po Bold Reason, matka pěti malých vítězů.

Nebyly to nadprůměrné, ale přesto slušné výsledky. Rodině se v dalších generacích dařilo podobně: vyprodukovala velké množství malých lokálních vítězů, ale spíše s druhořadými plemeníky a nedala již skutečně významného koně. Výjimkou byla zmíněná Gr. 3 vítězka McKaymackenna, jejíž dcera Happiness Is, hnědka nar. 2004 po Dynaformer, na oplátku přišla druhá v Locust Grove Handicapu Gr.3. Přesto nešlo ani zdaleka o úspěch Loudova kalibru... Rodina byla dokonce v dalších generacích rozevlátá doslova po celém světě - vedle Jižní Afriky také do Venezuely nebo Koreje, ovšem její ne nepodstatná část stále produkuje malé vítěze ve Státech.

Hlavní pokračovatelkou Hasty Dancer se nakonec nestala ani McKaymckenna, ani bezprostředně nejúspěšnější producentka Ritmo, ale Loudova pravá sestra Fiddling, matka jediného vítěze. Její nestartovavší dcera Forever Flying dala dvě zajímavé klisny: Amazing Star po obskurním Emmons Corner, vítězku 16 ze 44 startů s téměř 200 tisíc dolary na kontě a malou stakes vítězku z Fair Grounds; a také Buenas Naches po daleko lepším Hagley, šestinásobnou vítězku. Jediná dcera Buenas Naches jménem Sir Harriett (nejde o překlep) také zvítězila a překvapivě se dočkala solidních partnerů, včetně jmen jako Include, Mineshaft a Arch. Z jejích deseti (!) vítězných potomků vynikli tři:

Overpass po Slavic, narozený 2000, vyběhal velice slušných 280 tisíc dolarů a přišel třetí v malých Comet Stakes. Sir Five Star, nar. 2004 po výborném sprinterovi, ale slabém otci Five Star Day byl dokonce trojnásobným stakes vítězem a mnohonásobně stakes umístěným; i on vyběhal 290 tisíc dolarů. A "pouhou" stovku přidala Starship Universe, narozená 2009 po Mineshaft, umístěná v tradičních kanadských grupa 3 sprintech pro klisny Hendrie Stakes a Whimsical Stakes.

Posledním hříbětem Sir Harriett se stala hnědka Mon Arch Lass po výborném Arch, narozená 2010. A právě její první hříbě bylo vodítkem k odhalení celého příběhu Louda a jeho rodiny: hnědka In Good Spirits po Ghostzapper, narozená 2017, je totiž americkou grupa 3 klisnou sezóny 2021, kdy vyhrála Mint Ladies Sprint Stakes a přišla druhá v Caress Stakes. Mimochodem - ještě o sezónu dřív se umístila třetí v Gr.3 Regret Stakes, za jedničkovou vítězkou Harvey's Lil Goil.

Krev Deux-Pour-Centa tak dodnes žije v rodinách amerických malých - a sem tam ne tak malých - vítězů. Není to příjemné pomyšlení?

In Good Spirits, Gr.3 vítězka sezóny 2021 s krví Deux-Pour-Centa. Zobrazeno z webu BloodHorse.com

Schéma: rodina Fleur Bleue

Post scriptum: rodinou Fleur Bleue ovšem tato minisérie ještě nekončí. Polobratr Loudovy matky a vítěz United Nations Handicapu Blue Choir se totiž stal plemeníkem. Více už v posledním díle tohoto příběhu. :-)