Chovatelský zápisník

Grey Sovereign

nar. 1948, Nasrullah - Kong, Baytown

Autor: Jana Němečková, publikováno: říjen 2019

Nasrullah
GB, 1940
Nearco
ITY, 1935
Pharos
GB, 1920
Phalaris GB, 1913
Scapa Flow GB, 1914
Nogara
ITY, 1928
Havresac FR, 1910
Catnip IRE, 1910
Mumtaz Begum
FR, 1932
Blenheim
GB, 1927
Blandford IRE, 1919
Malva GB, 1919
Mumtaz Mahal
GB, 1921
The Tetrarch IRE, 1911
Lady Josephine GB, 1912
Kong
GB, 1933
Baytown
IRE, 1925
Achtoi
IRE, 1912
Santoi GB, 1897
Achray AUS, 1894
Princess Herodias
GB, 1920
Poor Boy FR, 1905
Queen Herodias IRE, 1916
Clang
GB, 1925
Hainault
GB, 1914
Swynford GB, 1907
Bromus GB, 1905
Vibration
GB, 1918
Black Jester GB, 1911
Radiancy GB, 1908

Grey Sovereign se narodil v roce 1948, jako příslušník čtvrtho ročníku potomků Nasrullaha. A podobně jako mnohem později Seattle Slew, ani Grey Sovereign od počátku rozhodně nebyl hřebcem předurčeným k zakládání linie.

Linie ve schématu

Rodokmen Grey Sovereigna, jak bude rozebrán v článku o rodokmenových raritách, je nepředvídatelným mixem sprinterských a vytrvaleckých vlivů. Nasrullahův otec Nearco i mateřský otec Blenheim vyhráli Derby - první v Itálii, druhý v Británii; totéž se povedlo mateřskému otci Grey Sovereigna Baytown, který triumfoval v Irsku. Rovněž se umístil v irském St. Legeru a Jockey Club Cupu na distanci více než dvě míle. Baytownův otec Achtoi vyhrál válečný St. Leger a doběhl druhý v irském Derby, a děd Santoi dokonce získal čtyřkilometrový Ascot Gold Cup. Baytownova matka přitom ironicky pochází z krosu dvou vyhraněných sprinterů. Baytownova partnerka a bába Grey Sovereigna Clang odpovídala zaměřením Baytownovi, a pocházela z krosu dvou vítězů St. Legeru, Swynforda a Black Jester. Dcera Baytowna a Clang, matka Grey Sovereigna jménem Kong, byla navzdory vší logice stakes sprinterkou, a sprinterem se stal i syn Grey Sovereign ze spojení s Nasrullahem, jenž do rodokmenu Grey Sovereign přinesl prochování na rychlíky Sundridge a The Tetrarch. Jiný syn Kong, Nimbus po Nearco, získal téměř dvouapůlkilometrové Derby Stakes, což mluví za vše.

Grey Sovereign nebyl na dráze žádnou hvězdou. Jako dvouletý získal uznávané Richmond Stakes a došel třetí v prestižních National Breeders Produce Stakes, ale zdaleka nešlo o špičkové výsledky, což platí i pro druhé místo v Challenge Stakes o rok později. Největším zásahem Grey Sovereign bylo druhé místo v Nunthorpe Stakes na 1000 metrů, jednom z nejdůležitějších ostrovních sprintů sezóny, ve věku čtyř let.

Historický přehled

Co se týče Grey Sovereignovy kariéry, nebyla to zkrátka žádná sláva, a okamžitý úspěch se nedostavil ani v chovu. Příbeh celé uznávané, leč ne vždy dostatečně oceňované větve je však fascinující, a to tím spíše, že probíhal na pozadí celé obrovské éry sílícího vlivu Northern Dancera. Pojďme se podívat, jak vypadala cesta "bílých rychlíků," jak je kdysi nazval článek v Jezdectví, ke slávě.

Grey Sovereign jako plemeník debutoval v sezóně 1953, ale svět si musel počkat dalších deset let, než se dnes nejslavnější bílá krev skutečně prosadila. První viditelné úspěchy přišly díky klisně Algaiola z druhého ročníku Grey Sovereigna, která vyhrála italské Guineas v roce 1958, a brzy nato díky Grey Monarchovi, jenž došel druhý v amerických Travers Stakes 1958 po několika pěkných výkonech mezi předními americkými tříletky. Pro zajímavost, Grey Monarch byl později přesunut do Kanady, kde posbíral řadu umístění v předních dostizích a také dva traťové rekordy závodiště Woodbine. Ovšem zpět do domovské Anglie, kde Queensberry vyhrála Cheveley Park Stakes pro dvouleté klisny hned následující sezónu, a rok 1960 konečně přinesl prvního skutečně velkého vítěze, když Sovereign Path získal špičkové mílové dostihy Lockinge Stakes a Queen Elizabeth II. Stakes.

Šedesátá léta zahájil dnes pozapomenutý Gustav, který triumfoval v Middle Park Stakes 1961 nad paternitním polobratrem Sovereign Lord, jenž si už dříve v sezóně připsal Richmond Stakes a Gimcrack Stakes. Ke stejnému ročníku dvouletých patřila vítězka Lowther Stakes La Tendresse, nicméně v tomto období dominovali především sprinteři. Cynara, někdejší dobrá dvouletka, porazila polobratra Silver Tora v boji o druhé místo v Nunthorpe Stakes 1961, a zmíněná La Tendresse ho odsunula z druhého místa v neméně prestižních King's Stand Stakes o rok později. Fortino získal prestižní Prix de l'Abbaye de Longchamp 1962, a stejný rok přinesl překvapivou hvězdu na písku v podobě Merry Rulera. V Británii narozený hřebec byl exportován do Spojených států, a z nevýrazné tříleté sezóny se vypracoval na vítěze prestižních sprinterských handicapů Gravesend, Toboggan a nakonec i Carter, dnešní trvale velmi prestižní G1 dostih.

Sprinterské úspěchy pokračovaly i dál. Matatina se ukázala být špičkovou klisnou, a její konečná staristika zahrnuje vítězszví v Nunthorpe Stakes 1963, umístění v King's Stand Stakes, v další edici Nunthorpe Stakes a ve dvou ročnících July Cupu. Merry Madcap ji pomstila vítězstvím v July Cupu 1965, a následně se umístila v prestižní francouzské Prix de la Foret. Young Emperor představoval drobnou výjimku, když na svá dvouletá vítězství v Coventry Stakes a Gimcrack Stakes navázal čtvrtým místem v Two Thousand Guineas 1965. A po krátké pauze přišel Zeddaan.

Grey Sovereign
GB, 1948
Nasrullah
GB, 1940
Nearco ITY, 1935
Mumtaz Begum FR, 1932
Kong
GB, 1933
Baytown IRE, 1925
Clang GB, 1925
Vareta
FR, 1953
Vilmorin
GB, 1943
Gold Bridge FR, 1929
Queen of the Meadows GB, 1938
Veronique
FR, 1937
Mon Talisman FR, 1924
Volubilis FR, 1922

Zeddaanova matka Vareta jako dvouletá získala Prix de la Foret proti starším koním, a její otec Vilmorin, syn Gold Bridge, získal King's Stand Stakes. Nicméně další hřebci v rodokmenu Zeddaana byli vytrvalci, a tentokrát rychlostně-vytrvalý mix zafungoval výtečně: Zeddaan jako dvouletý vyhrál tři budoucí grupové dostihy na distanci 1000 metrů, a dobře napodobil svou matku druhým místem v Prix de l'Abbaye de Longchamp, pouze za tříletým Pentathlonem. Ve třech letech pak Zeddaan ovládl klasické Poule d'Essai des Poulains na míli, přidal druhé místo v trialové Prix Eugene Adam na 2000 metrů, a vyhrál pouze o něco kratší Prix d'Ispahan.

Zeddaan byl prvním kvalitním koněm po Grey Sovereign schopným prostát i delší distanci, ale bohužel také posledním. V Itálii narozený Don, příslušník slavné rodiny Delleany, vyhrál francouzské Guineas hned po Zeddaanovi v roce 1969, ale nikdy nezískal stejnou slávu. Nicméně od roku 1966 už měli své potomky na dráze rychlíci Sovereign Path a Fortino, a pro linii začala zcela nová éra. Příslušníci linie zůstali rychlí, ale už ne extrémně vyhranění sprinteři.

Fortino
FR, 1959
Grey Sovereign
GB, 1948
Nasrullah GB, 1940
Kong GB, 1933
Ranavalo
FR, 1954
Relic USA, 1945
Navarra ITY, 1948
Chambord
GB, 1955
Chamossaire
GB, 1942
Precipitation GB, 1933
Snowberry GB, 1937
Life Hill
GB, 1940
Solario GB, 1922
Lady of the Snows GB, 1928

Caro, šedý syn Fortina, získal Poule d'Essai des Pouliches rok po Donovi, a přidal třetí místo za třídovým Sassafrasem ve francouzském Derby. Stojí za zmínku, že v té době se francouzské Derby ještě běhalo na obvyklé distanci 2400 metrů místo pozdějších 2100, a že Sassafras byl excelentní vytrvalec, který později triumfoval i v místním St. Legeru, a navrch v Prix de l'Arc de Triomphe nad Nijinským. Pokud jde o Cara, ten se ukázal - s vydatnou injekcí krve vítěze St. Leger Chamossaire a vítěze Ascot Gold Cupu Solario - skutečně talentovaným středotraťařem, který ve čtyřech letech získal pár G2 dostihů na 2000 metrů, stejně jako G1 Prix Ganay na o fous delší distanci. Ozdobou jeho kariéry pak zcela jistě bylo i druhé místo za Mill Reefem v Eclipse Stakes.

Caro ovšem nebyl jediným klasikem linie v roce 1971; druhé vítězství obstarala Sovereign Pathova dcera Humble Duty ve One Thousand Guineas. O rok později si Fortinova dcera Pidget připsala nejen irské Guineas, ale také umístění v irských Oaks a šokující triumf v irském St. Legeru. Není bez zajímavosti, že s Carem sdílela i mateřského otce Chamossaire a krev vítěze Ascot Gold Cupu, tentokrát Foxhuntera. Následující sezóna 1973 přinesla první Zeddaanovy potomky, a syn Kalamoun se stal dalším hrdým vítězem francouzských Guineas po dobré dvouleté sezóně, která zahrnovala i čtvrté místo v Observer Gold Cupu, dnešní Racing Post Trophy. Kalamoun došel na těžké půdě ve francouzském Derby až sedmý, ale po návratu na mílové distance zdemoloval pole Prix Jacuqes le Marois a došel druhý za Sparklerem v Prix du Moulin de Longchamp, obou špičkových dostizích. Vyběhal si sice "jen" rating 129, ale na konci sezóny byl ve Francii považován za nejlepšího středotraťaře svého ročníku.

Sovereign Path si mezitím nevedl o nic hůře, než jeho paternitní polobratři Fortino a Zeddaan. Jeho vnuk Furry Glen získal irské Guineas v roce 1974, a vnučka Nocturnal Spree britské Guineas v roce 1975. Koncem sezóny se na scéně navíc objevil dvouletý Wollow. Jeho otec Wolver Hollow se vynořil z handicapových krihů v roce 1968 druhým místem v Queen Elizabeth II. Stakes, a překvapivě získal Eclipse Stakes 1969 nad skvělou Park Top. Neporažený Wollow získal Champagne Stakes i Dewhurst Stakes, spolu s titulem šampiona dvouletých 1975. O rok později pokračoval ziskem Two Thousand Guineas, a ačkoliv neprostál Derby, připsal si později Eclipse Stakes (přes diskvalifikaci), Sussex Stakes, a také Benson & Hedges Gold Cup. Dodnes tak zůstává jedním z nejlepších, byť také nejvíce zapomenutých koní linie.

Caro
IRE, 1967
Fortino
FR, 1959
Grey Sovereign GB, 1948
Ranavalo FR, 1954
Chambord
GB, 1955
Chamossaire GB, 1942
Life Hill GB, 1940
Hermieres
FR, 1958
Sicambre
FR, 1948
Prince Bio FR, 1941
Sif FR, 1936
Vieille Pierre
FR, 1951
Blue Peter GB, 1936
Vieille Maison FR, 1936

Carův velký rok v roli otce přišel v sezóně 1977. Neporažená Madelia získala jen čtyři vítězství, ale mezi nimi byly francouzské Guineas i Oaks, a navrch Prix Saint-Alary, což bylo víc než dost k zisku titulu šampionky tříletých klisen. Kategorie hřebců patřila skvělému Blushing Groomovi, ale Carův syn Crystal Palace se rozhodně nenechal zahanbit triumfem v Prix Lupin a následným pohodlným vítězstvím ve francouzském Derby, před čtvrtým místem ve výtečně obsazeném King George VI. and Queen Elizabeth Stakes za The Minstrelem, Orange Bay a Excellerem. Zpátky ve Francii se Crystal Palace rehabilitoval triumfem v Prix Niel, a zakončil kariéru výborným třetím místem v Prix de l'Arc de Triomphe za Alleged a Balmerinem. Na konci sezóny byl Crystal Palace s Timeformem 132 čtvrtým nejlepším tříletkem Evropy, za sestavou Alleged, Blushing Groom a The Minstrel, kteří všichni patří k dostihovým legendám.

Francouzské Guineas 1978 si připsal Zeddaanův syn Nishapour, který porazil Carova syna Rusticaro. Není nutné dodávat, že to už byla linie výborně zavedená, ale rok 1978 přesto přinesl zlom: export Cara do Spojených států. Jeho evropské úspěchy ovšem neustávaly: v roce 1980 se Nebos stal německým Koněm roku, a dvouletá Tropicaro získala Prix Marcel Boussac, na kterou o rok později navázala triumfem v Prix Saint-Alary. Zásadní je, že byli následování Carovými potomky ze Států: Smuggly, vnučka Prince Johna, získala Prix Saint Alary jen o dva roky později, a k tomu druhé místo v Prix de Diane. Na podzim téhož roku byl Siberian Express již vítězem Prix Morny, a v anglických Dewhurst Stakes odešel poražen jen od pozdějších šampionů El Gran Senor a Rainbow Quest. V duchu "rodinné" tradice Siberian Express už téměř povinně získal i francouzské Guineas 1984. Sharrood v roce 1986 došel čtvrtý v britských Guineas, a polepšil si na třetí místo v irském ekvivalentu. Pravá sestra Smuggly jménem Asl získala italské Oaks 1988, a Gabina byla jednou ze zapomenutých hvězd pozdních 80. let, když se kromě vítězství v Prix de la Foret umístila ve čtyřech dalších G1 dostizích, za hvězdami typu Miesque, Warning, Soviet Star či Indian Skimmer. Éru Carových potomků v Evropě uzavřel symbolicky atypický Turgeon, vítěz francouzského i irského St. Legeru a umístěný z Ascot Gold Cupu, vedle mnoha dalších výborných výkonů.

Caro
IRE, 1967
Fortino
FR, 1959
Grey Sovereign GB, 1948
Ranavalo FR, 1954
Chambord
GB, 1955
Chamossaire GB, 1942
Life Hill GB, 1940
Ride the Trails
USA, 1971
Prince John
USA, 1953
Princequillo IRE, 1940
Not Afraid USA, 1948
Wildwook
USA, 1965
Sir Gaylord USA, 1959
Blue Canoe USA, 1958

Carův první americký ročník přinesl jen vítěze Flash Stakes Ringaro, jenž se později stal předním plemeníkem v Argentině. V druhém už se ale narodil Cozzene, který se velkou měrou podílel na mezinárodní úspěchu celé linie. Byl jen pomalu dozrávajícím hřebcem, který se začal umísťovat v předních amerických handicapech až koncem čtyřleté sezóny. Tu uzavřel třetím místem v úvodním ročníku Breeders' Cup Mile, ale hned další ročník už ovládl i navzdory slabší přípravné sezóně. Zásadnější byl vliv Cozzene v chovu, kde se stal mezinárodně respektovaným plemeníkem i šampionem amerických plemeníků 1996.

Dr. Carter byl mladší ročníkem, ale zazářil dříve než Cozzene, v roli jednoho z předních dvouletků sezóny 1983. Později se umístil v několika trialech a byl dobrým handicapovým koněm ve čtyřech letech. Tejano, narozený 1985, získal tři pískové G1 dostihy jako dvouletý před třetím místem v Breeders' Cup Juvenile, a později prokázal především mílařský talent. Ze stejného ročníku ovšem pocházela daleko větší hvězda jménem Winning Colors, legendární bělka, která získala Kentucky Derby i Preakness Stakes 1988, a v Breeders' Cup Distaffu prohrála pouze s Personal Ensign. Carova chovná kariéra se uzavřela zanedlouho poté, ale ve velkém stylu: With Aprpoval získal kanadskou Trojkorunu 1989, a byl zvolen kanadským Koněm roku.

Caro bezpochyby dovedl linii k největší mezinárodní slávě, ale my jsme k ní odbočili od Kalamouna, který ustanovil vlastní zásadní větev v Evropě. Její příslušníci nedosahovali úspěchů tak často, ale když se povedly, stály za to. Kalamounův první ročník zahrnoval Kenmare, který získal Prix Jacques le Marois 1978 a v menší Prix de Fontainebleau porazil Zeddaanova syna Nishapoura, výše zmíněného vítěze francouzských Guineas. Shakapour odešel ve francouzském Derby 1980 poražen od Rivermanova syna Policemana, ale Bikala už si o rok později vítězství vzít nenechal, cestou k druhému místu v Prix de l'Arc de Triomphe. V roce 1982 se Kalaglow stal britským šampionem starších po triumfech v Eclipse Stakes a King George VI. and Queen Elizabeth Stakes, což sice bylo vše pro potomky Kalamouna, který uhynul v pouhých devíti letech, ale naštěstí ne pro celý rod.

Saint Andrews, syn Kenmare, mezi lety 1987 a 1989 získal 16 graded vítězství a umístění, a to včetně dvou triumfů v jedničkové Prix Ganay, a třetího místa za Carroll Housem v Prix de l'Arc de Triomphe 1989. Další syn Kenmare jménem Highest Honor finišoval "jen" druhý ve francouzských Guineas 1986, ale následující rok vyhrál Prix d'Ispahan a umístil se jak v Prix Ganay na 2100 metrů, tak v o 700 metrů kratší Prix de la Foret. Není bez zajímavosti, že právě on z celé linie se později stal mnohonásobným šampionem plemeníků. Ze stejného ročníku ovšem pocházel i Tony Bin po Kalamounově synovi Kampala, který byl druhý ve Sprint Cupu G2 v roce 1980. Dostihová kariéra Tony Bin trvala čtyři roky a zahrnovala 5 G1 vítězství a 5 G1 umístění v Itálii, třetí místo v King George VI. and Queen Elizabeth Stakes, a druhé místo a následně také vítězství v Prix de l'Arc de Triomphe. Další úspěšný pár se narodil o tři roky později, kdy Kendor po Kenmare získal francouzské Guineas, a Polytain po Bikala francouzské Derby.

Co se týče jak kvality uvedených výkonů, tak posunu, který linie zvládla během čtyř generací do neotřesitelně pevného klasického postavení v 80. letech, nepotřebují předchozí řádky komentář. Ani jedna z obou větví nevymizela ani po éře svých největších úspěchů, ale to už je téma pro další části článku.

Klasičtí a velcí vítězové linie Grey Sovereign

Další zásadní větve

Není snadné mluvit o "dalších větvích" linie, která je stále aktivní ve všech směrech. Nicméně, zmínku si zaslouží minimálně dvě jména.

Sovereign Path
GB, 1956
Grey Sovereign
GB, 1948
Nasrullah GB, 1940
Kong GB, 1933
Mountain Path
GB, 1948
Bobsleigh GB, 1932
Path of Peace GB, 1934
Latest Edition
IRE, 1951
Solferino
IRE, 1940
Fairway GB, 1925
Sol Speranza IRE, 1934
Celestial Light
GB, 1940
Donatello FR, 1934
Gleam GB, 1926

Sovereign Edition se narodil v roce 1962, z prvního ročníku Sovereign Path. Byl talentovaným koněm, který ve dvou letech došel třetí v Middle Park Stakes za Spanish Express, dalším synem Sovereign Path. Další sezónu Sovereign Edition přišel třetí v irských Guineas, a i tentokrát ho lepší výsledek stál paternitní polobratr Dandini. Sovereign Edition neuspěl v Derby, ale vrátil se na Royal Ascotu, kde v mílových St. James's Palace Stakes získal velmi dobré třetí místo za Silly Seasson, umístěným z Two Thousand Guineas a vítězem Champion Stakes. Sovereign Edition byl jako plemeník prodán na Nový Zéland, kde dal 17 ročníků potomků a zanechal nespočet G1 vítězů v dalších generacích. Jeho jméno je stále přítomno v mnoha rodokmenech, včetně superhvězdy Winx.

Kalaglow, na dráze nejlepší syn Kalamouna, nebyl zrovna plemenickou hvězdou. Strávil v chovu jen 12 let, a jeho zdaleka nejlepším hříbětem byla Timarida, který získala pět špičkových dostihů v pěti státech na obou stranách Atlantiku. Většina dobrých potomků Kalaglow byli pozdní vytrvalci, a nejlepším synem byl Jeune, který získal čtyři australské G1 dostihy a umístil se v šesti dalších. Jako plemeníka Jeune proslavil jeho syn Mummify, rival Lonhra a Makybe Divy, který získal pět G1 dostihů, včetně Caulfield Cupu. Nicméně hlavním důvodem těchto řádků je jiný syn Kalaglow, Sternkonig.

Bělouš stejně jako jeho otec, Sternkonig byl předním německým tříletkem v sezóně 1993. Vyhrál nebo se umístil v mnoha špičkových dostizích, nejlépe třetí v německém Derby za budoucími mezinárodními plemeníky Lando a Monsun. Sternkonigův největší úspěch přišel o rok později v Grosser Preis von Berlin, kde právě Monsuna dokázal porazit. Nejlepším synem Sternkoniga v chovu byl Kallisto, který vyhrál Derby Italiano a stal se užitečným plemeníkem v Gestut Rottgen. Nicméně Sternkonig, který uhynul v roce 2010, si pomalu získává i mezinárodní pozornost jako mateřský otec. Německý G1 vítěz Ivanhowe vyhrál australský Doomben Cup G1, zatímco polobratři Windstoss a Weltstar oba získali německé Derby. Windstoss následně přišel třetí za Cracksmanem v Coronation Cupu, a takový výkon už těžko mohl projít bez povšimnutí zbytku Evropy.

Schéma méně významných větví linie

Diskuze k výběru linie

Samotný historický přehled je dobrým vysvětlením, proč byl Grey Sovereign pro tento přehled vybrán jako samostatná hřebčí linie, namísto označení "větve" velké linie Nasrullahovy. Abychom byli konkrétnější, linie má všechno potřebné pro takovou klasifikaci: výrazný specifický projev od počátku své existence, stejně jako špičkové kvality v průběhu řady desetiletí. Je na místě připomenout rovněž generační hledisko, protože hříbata Nyquista, zatím posledního klasika linie narozeného 2013, budou mít zakladatele Grey Sovereign už v osmé generaci rodokmenu - a to už je skutečně víc než dost na svébytnou klasifikaci. A konečně, podobně jako v případě Seattle Slewa, linie si přenáší svůj typický exteriér. Nejde jen o barvu, díky které je Grey Sovereign už známý i mezi teplokrevnými chovateli; dodnes do očí bije i fyzická podobnost mezi vzdálenými americkými potomky větve Caro, a jejich historickým předkem Grey Sovereignem.

Nicméně pokud se vrátíme k Nasrullahovi, některé další větve měly minimálně stejný potenciál, a to zejména skvělý Mill Reef. Může být oprávněná pochybnost, zda bychom s Grey Sovereignem neměli nakládat stejně. Odpověď zní ne, ne tak úplně. Hlavním rozdílem je životaschopnost linie, která stále v tomto desetiletí má několik špičkových potomků. Pocházejí z různých větví a nacházejí se na různých místech planety, ale - jsou. Pojďme se na celou situaci podívat podrobněji.

Abychom shrnuli dosavadní fakta: větev Sovereign Path neexistovala příliš dlouho. Wollow strávil v evropském chovu pět let, načež byl exportován do Japonska; přesto nenechal téměř nic mimo vnuka Zagreba, který vyhrál irské Derby. Sovereign Edition zanechal na Novém Zélandu několik dobrých synů včetně vítěze Caulfield Guineas Beau Sovereign, ale byl lepším mateřským otcem, než producentem hřebců. One Pound Sterling byl dalším známým lokálním jménem, stejně jako Spanish Express a jeho syn Arrow Express v Japonsku. Nicméně, v obou případech to bylo málo na zachování rodu.

Carova větev se bezpochyby ukázala být tou nejsilnější. Na tom se ovšem nikterak nepodílel Carův nejlepší syn Crystal Palace, který před svým exportem do Japonska zanechal jen několik dobrých synů. Naproti tomu zanechal evropskému chovu takové poklady, jako chovné klisny Mare de Vez a Alruccaba (viz profil rodiny Mumtaz Mahal), a vnučka Daltawa. Mimochodem, Caro sám byl výtečným mateřským otcem - jeho dcera Miss Carina dala Linamixova otce Mendez, další dcery Trolley Song a Carlotta Maria vyprodukovaly přední americké bílé dvouletky a plemeníky Unbridled's Song a Maria's Mon, a Lettre d'Amour se stala bábou Danehill Dancera. Fearless Revival, dcera Carova syna Cozzene, k této působivé skupině přidala ještě fenomenálního mateřského otce Pivotala. Nicméně Caro měl také jiné talenty mimo produkce klisen, a někteří synové je naštěstí podědili.

Co se týče evropského dědictví, Nebos byl dobrým plemeníkem v Německu (připomeňme našeho Laroche), nicméně vlajku nesl někdo úplně jiný: Kaldoun, bělouš z Carova třetího ročníku, a na dráze malý stakes vítěz a několikrát G3 umístěný do míle. Kaldoun se stal úspěšným otcem rovinářů i steeplerů, a tak bylo poměrně velkým překvapením, když jeho stakes vítěz Smadoun dal hřebce Chichicastenango, špičkového francouzského tříletka klasické sezóny 2001. Chichicastenango vyhrál Grand Prix de Paris a došel druhý v Prix du Jockey Club, a ačkoliv před obligátním exportem do Japonska dal pouze šest ročníků, obsahovaly dva vítěze francouzského Derby ve Vision d'Etat a Saonois. Oba byli v roce 2018 aktivními francouzskými plemeníky.

Pokud jde o americkou superhvězdu v produkci Caro, hřebce Cozzene, ten nebyl (jak popsáno výše) žádným raným koněm, a tuto nepopulární charakteristiku předával na své potomky. Přesto dokázal dát několik výborných hříbat, včetně šampionů Cozzene's Prince a Alphabet Soup, vítěze pamětihodného Breeders' Cup Classic 1996. Následníkem Cozzene se ale ukázal být nenápadný Mizzen Mast, který prohrál Grand Prix de Paris s Chichicastenangem, a v druhém americkém startu opanoval pískové Malibu Stakes G1. Po následném vítězsví v G2 Strub Stakes byl stažen do chovu na Juddmonte Farms, v jejíchž barvách stále působí jako prověřený producent po boku mladších velikánů jako Oasis Dream, Frankel a Arrogate. Ve Spojených státech má rovněž aktivní syny, a jeho někdejší francouzský G1-vítězný dvouletek Full Mast byl v roce 2017 stažen z dráhy do argentinského hřebčína Haras Chenaud.

With Approval odešel z dráhy s poctami vítěze kanadské Trojkoruny, titulem Koně roku, světovým rekordem a brzy poté i člentvím v kanadské dostihové Síni slávy. Do chovu nicméně odešel na Floridu, a posledních pět let života strávil v britském Lanwades Stud. Stejně jako jeho otec dával především pozdní trávaře, ale i jeho potomci jsou nadějí linie. Lasting Approval, který se umístil ve dvou G1 dostizích na 1800 metrů, je v chovu v Argentině, a T.H. Approval, prověřený G2 kůň na 2000 - 2800 metrů, v Uruguayi. Oba byli ještě v roce 2015 aktivní, a oba mají potomstvo na G1 úrovni.

Je ovšem ironií, že linie, tak slavná pro svou ranost a rychlost, se nyní potýká s těmito problémy, a poslední roky se zdá, že její vývoj bude pokračovat zcela jiným směrem, nastartovaným někdejším vítězem francouzských Guineas Siberian Expressem. Ten strávil v chovu 11 let na obou stranách Atlantiku, ale nezanechal téměř nic mimo syna In Excess. Irský odchovanec s konzervativním britským pedigree byl poslán do Států v půlce tříleté sezóny, a stal se jedním z předních handicapových koní počátku 90. let. Dokázal vyhrát na distancích 1400 - 2000 metrů, na písku, a jeho vítězství zahrnovala špičkové handicapy Metropolitan, Suburban a Whitney, stejně jako Woodward Stakes. In Excess se stal předním kalifornským plemeníkem, a hned v jeho druhém ročníku se narodil Indian Charlie.

In Excess
IRE, 1987
Siberian Express
USA, 1981
Caro IRE, 1967
Indian Call USA, 1966
Kantado
IRE, 1976
Saulingo GB, 1970
Vi GB, 1960
Soviet Sojourn
USA, 1989
Leo Castelli
USA, 1984
Sovereign Dancer USA, 1975
Suspicious Native USA, 1972
Celestial Light
GB, 1940
Diplomat Way USA, 1964
Peach Butter USA, 1977

Pokud In Excess změnil někdejší bílou dynastii na hnědou a nasměroval ji z trávy na písek, pak Indian Charlie dokonal dílo jejím vystřelením do špičky amerických rodokmenů. Vyhrál své první čtyři starty včetně Santa Anita Derby, a v samotném Kentucky Derby došel třetí, než ho zranění donutilo k odchodu z dráhy. Jeho první ročník v roce 2000 obsahoval dva G1 vítěze, a v druhém přišla Fleet Indian, která se stala šampionkou starších klisen 2006. Indian Blessing zakončila svou dvouletou sezónu v roce 2007 jako šampionka dvouletých klisen, a o rok později se stala šampionkou sprinterek. Biofuel, vnučka Indian Charlieho, upoutala pozornost jako dvojnásobná kanadská šampionka a Kůň roku 2010, navíc umístěná z dvou špičkových amerických dostihů pro tříleté klisny.

Ještě podstatněji, ve stejnou dobu jako Biofuel zazářil Uncle Mo, neporažený šampion dvouletých. Stejně jako Indian Blessing získal dostih dvouletých na Breeders' Cupu, a o rok později byl G1 umístěným sprinterem a handicapovým G2 vítězem na míli. Uncle Mo byl stažen do Ashfordu, a jeho úspěch v roli plemeníka byl okamžitý. Hned první ročník 2013 přinesl Nyquista, který rovněž získal Breeders' Cup Juvenile na cestě k titulu šampiona dvouletých, a senzačně vyhrál Kentucky Derby o rok později. Uncle Mo dokázal, že první úspěchy nebyly žádná náhoda, s několika dalšími G1 potomky, a jeho připouštěcí poplatek vyšplhal až na 125 tisíc dolarů.

Celkově se dá říci, že tato nečekaná a nově ustavená větev špičkových pískových mílařů patrně bude největší nadějí rychlé linie do budoucnosti.

Kenmare
FR, 1975
Kalamoun
GB, 1970
Zeddaan GB, 1965
Khairunissa GB, 1960
Belle of Ireland
GB, 1964
Milesian IRE, 1953
Belle of the Ball GB, 1958
High River
FR, 1978
Riverman
USA, 1969
Never Bend USA, 1960
River Lady USA, 1963
Hairbrush
USA, 1970
Sir Gaylord USA, 1959
Bug Brush USA, 1955

Zeddaanova větev byla vždycky tou méně progresivní, a přežila jen díky Kenmare. Jeho son Kendor se, jak šel čas, objevil na mateřské straně rodokmenů několika předních koné, včetně Lope de Vega, dvojnásobného klasického vítěze a úspěšného mladého plemeníka. Ke konci své kariéry dal Kendor syna Literato, který ve francouzském Derby zůstal jen za Lawmanem, a získal britské Champion Stakes. Literato odešel do chovu v roce 2009, a je aktivním plemeníkem Haras Montaigu. Nicméně nakonec to byl jiný syn Kenmare, Highest Honor, který převzal pochodeň. Doběhl "jen" druhý ve francouzských Guineas 1986, ale jako čtyřletý byl předním mílařem. Highest Honor napodobil svého otce jako šampion francouzských plemeníků v sezónách 1995, 2000 a 2002. Linie stále má potenciál díky Verglasovi po Highest Honor, který přišel druhý v irských Guineas 1997, a jeho synu Stormy River, vítězi Prix Jean Prat a čtyřnásobně G1 umístěnému, včetně francouzských Guineas. Silver Frost, další syn Verglase, porazil budoucího vítěze francouzského Derby Le Havre v Guineas 2009, a spolu se Stormy Riverem je i on aktivním plemeníkem ve Francii.

Nicméně, Kenmare zůstal v rámci větve na veškerou "práci" sám. Zeddaanův syn Nishapour se ukázal pouze užitečným otcem klisen, a jeho Derbyvítěz Mouktar strávil ve Francii dva roky před vývozem do Japonska, kde nepůsobil o mnoho déle. Mouktar byl ale v každém případě slabým plemeníkem, a totéž bohužel platilo pro Bikalu, který uhynul v patnácti letech, a nepopulárního francouzského Derbyvítěze Polytaina. Kampala stál v Irsku 6 let, než dal Evropě definitivní sbohem, a Arc-vítěz Tony Bin byl vyvezen hned po skončení kariéry. Je potřeba říci, že právě Tony Bin zanechal v Japonsku výraznou stopu, a dokonce se stal japonským šampionem plemeníků v roce 1994, jako poslední před dlouhou hegemonií Sunday Silence. Dal šest šampionů a dva Koně roku, přičemž jedním z nich byl vítěz japonského Derby a Japan Cupu Jungle Pocket, sám klasický plemeník. Krev Tony Bina nesli i vnukové a plemeníci Heart's Cry a Admire Vega, oba po Sunday Silence; Jungle Pocket i Heart's Cry jsou stále aktivními plemeníky.

Celkově má linie stále osm možných cest dalšího vývoje, a to je na okrajovou linii poměrně mnoho. Evropa má potomky Kalamouna - ve Francii syny Verglase, a v Německu Literata po Kendor, a Kallista po Sternkonig. Dalším evropským vlivem jsou synové Chichicastenanga z větve Caro přes Kaldouna. Větev Caro rovněž dominuje ve Státech, a to jak díky produkci Mizzen Mast po Cozzene, tak celé větvi Indian Charlieho. Další potomci Cozzene se nacházejí v Jižní Americe, a Jungle Pocket stojí v Japonsku, přičemž všechny popsané větve jsou zatím bezpochyby schopné další špičkové produkce.

I z celkové perspektivy se tedy Grey Sovereignovi následníci nacházejí ve zcela jiné pozici, než ostatní větve Nasrullaha. A ačkoliv u evropské a japonské části linie není na místě přehnaný optimismus, tak v případě americké části s Uncle Mo a Nyquistem zase zbytečný negativismus.

Linie Grey Sovereign v ČR

Velios po Velton © Jana Němečková

Připomeňme, že linie byla "formálně založena" narozením Grey Sovereign v roce 1948, a po několik prvních generací se jednalo výhradně o linii evropskou, která za sebou v 60. a 70. letech měla už značnou část klasických úspěchů. Její první představitel se k nám dostal až v roce 1990, a byl jím bílý rychlík Harlow, který má zde na webu vlastní profil; z něj víme, že Harlow u nás zanechal zhruba stovku potomků, z toho šest jedničkových sprinterů a mílařů kalibru vítěze Svatováclavské ceny Veltona, vítěze Gomba Handicapu Talwera a jedničkově umístěných běloušů Velios, Grin a Monte Welsh. Harlow uhynul v roce 2004, tedy až po vyřazení jeho syna Veltona, který dal v českém chovu ročníky 2001 a 2002, v podstatě bez významu.

V letech 1995 a 1996 u nás působilo duo (celkem právem) pozapomenutých plemeníků linie. Barnet byl po hřebci Unoaprile z krátké italské rodiny Under the Clock, jež dala druhého ze St. Leger Italiano Latmose; Unoaprile působil bez výraznějšího úspěchu v Polsku, a jeho krev k nám přinesli i potomci polské rodiny Skadla - Skawa. Samotný Barnet byl dvakrát jedničkově umístěným dvouletkem v Chuchli i Bratislavě, čtvrtým z Velké jarní ceny, třetím z Velké červnové a druhým z derby za Gimtem; v dalším startu vyhrál jedničkovou cenu Arvy na 2400 metrů ve Varech, a přišel druhý v opět jedničkové Ceně stadionu na stejné distanci. Jako čtyřletý se Barnet vrátil třemi triumfy včetně jedničkové Ceny Tarana v Bratislavě; Jockey Club uvádí start ještě z roku 1994. V chovu Barnet strávil zmíněné dvě sezóny a v roce 1997 uhynul; výsledkem jeho působení bylo několik hříbat se čtyřkovou vítězkou Kimberly.

Noble Law byl, stejně jako Barnet, vnukem Kalamouna, ovšem po velkém vítězi Kalaglow a z matky po Nureyev, navíc z rodiny plemeníka Beringa. Noble Law získal Kincsem díj na 2400 metrů, druhé místo v maďarském St. Leger a čtvrté v rakouském Derby. Jako plemeník působil v Maďarsku až zhruba do roku 2011, a k nám byl pronajat na uvedené dvě sezóny. V chovu zanechal např. vítěze maďarského St. Leger Kegyur nebo v Oaks umístěnou Aranysarga, a z českého působení cca pětadvacítku potomků, nejlépe vítěze Decross, trojkovou překážkářku Monagua a jedničkového proutěnkáře Mrazíka. Úsměvný, oficiálně jedničkový status získala Signetta, která přišla poražená pětatřiceti délkami jako třetí ze tří startujících v jedničkové Ceně Mysa.

Grinwitch, nejlepší syn Glowinga © Jana Němečková

Stejnou krevní kombinaci jako Noble Law nesl Glowing, pravnuk Kalamouna z matky po Nureyev, vítěz Českého derby 1996 a pátý držitel naší Trojkoruny v historii. Syn šampiona dvouletých a vítěze Poule d'Essai des Poulains Kendora a G2 umístěné Only Star byl do ČR importován jako tříletý a v tréninku Františka Holčáka proslul urputnými souboji s českým šampionem dvouletých Mir Sadou; proslaveně "neměl rád" bratislavskou dráhu a Trojkorunu uzmul v nezapomenutelném souboji s Mir Sadou o hlavu. V našem chovu Glowing zanechal šest ročníků s cca šedesátkou potomků z nijak oslnivých spojení; vynikli druhý z jedničkové Ceny Muscatita I. Cosmetik, pátá z listed Jarné ceny kobýl Reason to a Joy a dvojkový vítěz Grintwich, syn jedničkové Ghimamah a Glowingův nejbohatší potomek. Z překážkářů můžeme zmínit čtvrtou z Křišťálového poháru I.kat. a pátou ze Zlatého poháru listed steeplechase Eleatu, a čtvrtého z Velké benešovské steeplechase I.kat. Nikitu.

Čtvrtým pokusem v řadě s větví Kalamoun byl Steamship po Kendorově otci Kenmare, s linií mateřského otce Deux-Pour-Cent, a jinak polobratr vítěze Grand Prix de Saint-Cloud G1 Village Star a dvou dalších G2 umístěných koní. Steamship sám byl ale listed a G3 umístěným na 2000, respektive 1800 metrů. Ze čtyř ročníků na přelomu tisíciletí zbyla doslovná hrstka potomků s nejlépe trojkově umístěným Hurry Steam.

Symbolickým předělem byl německý Laroche, syn Nebose z jednoho z posledních evropských ročníků Cara. Nebos prohrál Preis des Winterfavoriten s Esclavem a Deutsches Derby s Konigsstuhlem, ale získal Europa Preis, dva ročníky Grosser Preis von Berlin i Grosser Preis von Baden, a přišel pátý v Prix de l'Arc de Triomphe, necelé dvě délky za vítěznou Detroit a délku za soupeřícím duem hvězd Ela-Mana-Mou a Three Troikas. Nebos, jinak člen slavné německé rodiny Nixe-Nanon-Nella da Gubbio, se stal německým šampionem plemeníků 1987, a Laroche z jiné slavné německé rodiny Licata, polobratr světoznámého Landa, se stal jeho druhým potomkem vítězným v Deutsches Derby. Mimoto právě s Landem prohrál Grosser Preis von Berlin, a s famózním Monsunem dvojkovou Hansa Preis. Laroche byl čistým středotraťařem, a do ČR byl importován po početně slabém pátém ročníku potomstva v Německu, kde zanechal druhého z německého St. Leger Sword Roche a druhého z Preis der Winterfavoriten Glad Huntera. V ČR působil v Mimoni a posléze v Doubravách, a za sedm sezón v chovu zanechal zhruba padesátku potomků, mezi nimi pátého z NL Gerschova memoriálu Carcassone, čtvrtou z Pardubické zimní královny a později jedničkově umístěnou krosařku Cennou Panenku, čtvrtou z NL Memoriálu Rudolfa Deyla Firu, a vítěze Ceny Labe Cherwicka.

Laroche © Jana Němečková

Po téměř desetiletí Laroche následovali dva hřebci pocházejíci rovněž z větve Caro, ovšem už její americké části. Prvním byl Silver Whistle, pronajatý do ČR pro sezóny 2012 a 2013. Otcem Silver Whistle byl Alphabet Soup, vítěz BC Classic 2016, a jak bylo zmíněno výše, pocházející z té části linie, která inklinuje k produkci pozdních vytrvalců. Silver Whistle navíc dostal do vínku víceméně druhořadý původ ze strany matky, plus velmi slabou až obskurní rodinu. Sám pak byl trávařem na pomezí G2/G3 výkonnosti, kterému několikrát lepší umístění uniklo po boji o krátký rozdíl; v největším úspěchu kariéry, Sword Dancer Invitational Stakes G1, nesla většina koní pouhých 116 liber, oproti klasickému standardu 126. Silver Whistle v ČR zanechal cca patnáctku potomků, z nich pátou z Ceny zimnej královej I.kat. Cennou Orchideu (vnučku z Larocheho dcery Cenné Panenky), a z importovaných matek třetího z Velké jarní ceny Johnny Whistle a letošního vítěze listed Ceny Labe Lodgian Whistle.

Silver Whistle následoval Midships, stejně jako jeho předchůdce vnuk hřebce Cozzene po dvouletém G3 umístěném a univerzálním jedničkovém středotraťaři Mizzen Mast. Hvězdnou spodní polovinu rodokmenu navíc doplňuje rodina vítěze Coronation Cupu Quiet Fling, třetí z One Thousand Guineas za Miesque Interval, a přímí sourozenci Midshipse Principal Role, třetí z Nassau Stakes G1 za Midday a Snow Fairy, a Staging Post, druhý ze San Juan Capistrano Invitational G1. Midships k nám byl importován z Francie, a působí od roku 2013; zatím má cca dvacítku potomků, včetně čtvrtého z Ceny trojročných žrebcov i listed Velké jarné ceny Finiose, druhé z jedničkové Ceny Wago a páté z Oaks Luxie, a několikanásobných vítězů nižších kategorií. Midships je také v současnosti jediným plemeníkem linie aktivním v ČR.

Malou poznámku na závěr si zaslouží Bohemian Lad, navždy "kůň, který sebral Ray of Lightovi Trojkorunu." Byl vnukem Cozzene po hřebci Environment Friend, z klisny po Soviet Star, synu Nureyeva. V ČR mimo pátého místa ve Velké jarní ceně a třetího v Derby získal i Cenu prezidenta republiky ve třech letech, a to zadrženě daleko nad hvězdným polem včetně Bajaji, Celníka, Librilly či Polynésie; jako starší získal několik tabulových doběhů typu Memoriálu Vlastimila Smolíka, Lázeňské míle a Velké dubnové ceny, ale také jedničkový dostih na 2800 metrů a třetí místo ve Zlatém poháru v úctyhodném věku sedmi let. Bohemian Lad byl inzerován jako plemeník pro sezónu 2006 s působištěm v Újezdci, nicméně žádný svazek plemenné knihy jeho působení ani hříbata neuvádí.

Schéma českých plemeníků linie Grey Sovereign

Chronologicky řazený seznam plemeníků

Pozn.: Tabulka uvádí narozené ročníky hříbat, nikoliv dobu působení v chovu.

PlemeníkPůvodVětevNar.RočníkyPoznámky
HarlowCaro - Sensitive Lady, SensitivoCaro198019912004uhynul 2004
Baltimoor csFurry Glen - Bellejolais, Arctic Slave-19821996-import IRE; uhynul 1998
BarnetUnoaprile - Barwa, BeauvallonKalamoun198719961997uhynul 1997
Noble LawKalaglow - Nuravia, NureyevKalamoun198819961997pronájem HUN
GlowingKendor - Only Star, NureyevKalamoun199319982003import FR; vyřazen 2003
SteamshipKenmare - Glitter, RelianceKalamoun198420002004import SWI, uhynul 2003
VeltonHarlow - Vandalia, BehistounCaro199120012002vyřazen 2003
LarocheNebos - Laurea, SharpmanCaro199120042010import GER; uhynul 2010
Silver WhistleAlphabet Soup - Polish Polka, Polish NumbersCaro200220132014pronájem POL
MidshipsMizzen Mast - Interim, Sadler's WellsCaro200520142016import FR