Chovatelský zápisník

Nijinsky (CAN)

nar. 1967, Northern Dancer - Flaming Page, Bull Page

Autor: Jana Němečková, publikováno: únor 2020

Northern Dancer
CAN, 1961
Nearctic
CAN, 1954
Nearco
ITY, 1935
Pharos GB, 1920
Nogara ITY, 1928
Lady Angela
GB, 1944
Hyperion GB, 1930
Sister Sarah GB, 1930
Natalma
USA, 1957
Native Dancer
USA, 1950
Polynesian USA, 1942
Geisha USA, 1943
Almahmoud
USA, 1947
Mahmoud FR, 1933
Arbitrator USA, 1937
Flaming Page
CAN, 1959
Bull Page
USA, 1947
Bull Lea
USA, 1935
Bull Dog FR, 1927
Rose Leaves USA, 1916
Our Page
USA, 1940
Blue Larkspur USA, 1926
Occult USA, 1931
Flaring Top
USA, 1947
Menow
USA, 1935
Pharamond GB, 1925
Alcibiades USA, 1927
Flaming Top
USA, 1941
Omaha USA, 1932
Firetop USA, 1928

Nijinsky se narodil ve druhém ročníku Northern Dancerových potomků, a je natolik slavným jménem, že nepotřebuje rozsáhlé komentáře: první vítěz britské Trojkoruny po 35 letech, a dosud také poslední; Kůň roku s Timeformem 138 a s gloriolou skutečného šampiona. Nepřehlédnutelná zůstala i chovná kariéra Nijinského, kdy většina jeho klasických potomků patří k velmi dobře známým jménům světového turfu.

Je na místě drobná poznámka, ovšem bez jakéhokoliv negativního nádechu, že britský hrdina Nijinsky byl dvougeneračním čistým Američanem, a evropské kořeny ve třetí generaci měl pouze jeho děd Nearctic, in utero importovaný do Kanady. Další generace jsou v tomto kontextu ještě zajímavější, protože nesou tak skvostné linie, jako Omaha - Gallant Fox - Sir Gallahad - Teddy, Man o'War, a a na dovršení všeho Ultimus, známý 2x2 produkt linebreedingu na Domina. Opomíjeným faktem na "nejlepším synovi Northern Dancera" je také 4x6 inbreeding na Teddyho u jeho matky, v nejklasičtější podobě skrze Bull Dog a Sir Gallahad; fanfár se asi nedočká ani inbreeding na Selene v páté generaci, přes polobratry Hyperion a Pharamond. Zkrátka, Nijinsky je dalším jménem, které jsme si zvykli používat jako prostý popisný prvek, bez vnímání toho, jak skvělý a koncepčně promyšlený rodokmen se za tímto jménem ukrýval.

Co se týče rodiny Nijinského, i tu jsme si zvykli "nechávat stranou," zpravidla s Nijinského polosestrou Fleur a jejím synem, Nijinského tříčtvrtečním bratrem The Minstrelem, vítězem anglického Derby 1977. Flaming Page sama přitom byla výbornou klisnou, umístěnou v Princess Elizabeth Stakes i Coronation Futurity proti hřebcům, tedy v předních kanadských dostizích dvouletých; ve třech letech Flaming Page nejen získala Canadian Oaks, ale i klasický Queen's Plate, nejprestižnější kanadský dostih. Ten ovšem až po výletu do Států, kde v Kentucky Oaks porazila celou místní elitu klisen kromě fenomenální šampionky Cicady. Kola osudu se točí, a tak koho by překvapilo, že nad ní v Coronation Futurity zvítězil, a Queen's Plate s ní prohrál, jakýsi Choperion, polobratr Northern Dancerova otce Nearctika...

Zajímavé je, že zatímco Flaming Page se stala nesmrtelnou se svým synem a vnukem, její matka Flaring Top naopak se šesti dcerami: mimo Flaming Page tu byla Gleam, z jejíž rodiny pocházel přední dvouletek Royal Ski; Flaming Wind, s rodinou plemeníka New Regent a kanadské šampionky Chopinina; Merry And Bright, jejíž rodina doputovala k anglické klasičce Lahan a americké šampionce My Miss Aurelia; a nakonec Flaming Victress a Friendly Relations, s malými plemeníky Cool Victor a Morning Frolic. Stejně vehementně jaksi není nutné připomínat, že polosestrou Flaring Top byla dvojnásobná americká šampionka Doubledogdare.

Třetí matka Flaming Top pocházela z fascinujících 17 sourozenců, z toho 16 hříbat v řadě, a navíc bez dvojčete hnědáka Transatlantic z roku 1945. Přitom prvorozená dcera Columbiana byla nejen první (a dodnes jedinou) vítězkou historického Widener Handicapu, ale také první klisnou v historii, která zaběhla 2000 metrů za dva minuty a dvě vteřiny. Columbiana se stala matkou řady tvrdých mnohonásobných vítězů, a to včetně vítěze Blue Grass Stakes Ocean Wave, a jeho pravého bratra Free America. Ten nikdy nezískal vlastní velké vítězství, ale jinak byl soupeřem šampionů Bewitch, Citation, Coaltown i Armed. Syn Free America jménem Correlation, poražený favorit všech tří klasik a druhý o krk z Preakness Stakes 1954, se stal třetím otcem nejvlivnějšího Mr. Prospectorova syna Fappiano.

I čtvrtá matka Firetop pocházela z několika úspěšných sester. Maharanee dala přední tříletku Hindu Queen, vítězku Alabama Stakes a třetí z CCA Oaks; rodina její pravé sestry Scally pak poněkud ironicky doputovala k našemu velkolepě přehlíženému plemeníku All Tiger. Další sestra Apogee dala zapomenutého Flood Town, opět jen malého vítěze, ovšem soupeře šampionů Pavot, Polynesian a Jeep, které do jednoho zvládl porazit, a její rodina později dala předního amerického sprintera a japonského plemeníka Swept Overboard.

A konečně, i pátá matka Nijinského Summit pocházela z několika amerických dcer importované Britky Torpenhow, připouštěné předními americkými plemeníky té doby. Kromě Summit po Ultimus tu byla Dare Say po Cudgelovi, z jejíž rodiny pochází naprosto zapomenutá vítězka Kentucky Oaks My Portrait; jinak rivalka dvojnásobné šampionky Bowl of Flowers i zmíněné Cicady, Robertovy matky Bramaley i skvělé chovné klisny Primonetty, polosestry Chateaugaye. Jméno třetí sestry Herd Girl po Colin asi nikomu povědomé nebude; jméno její fenomenální pravnučky Best In Show už ale rozhodně ano.

Nijinsky tak byl jedním se vzácných případů, kde se snoubil dokonalý původ se stejně perfektní dostihovou kariérou. A jak měl svého času poznamenat John Magnier - co se týče chovné kariéry, Nijinsky byl za pět a půl milionu syndikalizován ještě neuvěřitelně levně, protože od poloviny 70. do poloviny 90. let dostihový svět, jen s mírnou nadsázkou, patřil jeho potomkům.

Klasičtí vítězové větve Nijinsky

Caucasus vyhrál irský St. leger, ale mnohem zásadnější byla jeho americká kariéra, kde získal G1 Sunset Handicap a G1 San Luis Rey Stakes na 2400 metrů, a umístil se v několika špičkových kalifornských dostizích ve společnosti rekordmana Vigorse či dokonce Dahlie. Jako plemeník stál v Marylandu a Kalifornii, a zanechal pouze vnuky Air Express, otce výtečné Airwave, a Yamanin Vital, novozélandského plemeníka.

Nijinsky
CAN, 1967
Northern Dancer
CAN, 1961
Nearctic CAN, 1954
Natalma USA, 1957
Flaming Page
CAN, 1959
Bull Page USA, 1947
Flaring Top USA, 1947
Green Valley
FR, 1967
Val de Loir
FR, 1959
Vieux Manoir FR, 1947
Vali FR, 1954
Sly Pola
USA, 1957
Spy Song USA, 1943
Ampola USA, 1949

Green Dancer získal Observer Gold Cup ve dvou letech, a Poule d'Essai des Poulains G1 ve třech letech; jako favorit selhal v anglickém Derby, kde přišel šestý. V chovu se Green Dancer stal šampionem francouzských plemeníků 1991, ale sám v linii nepokračoval: z jeho synů je nutné zmínit klasika Suave Dancer, jehož jméno se objevuje v několikáté generaci rodokmenů moderních koní jako Zoffany, Pastorius či Limato; dalšího klasika Green Tune, otce našeho Certuse, s dosti ojedinělou G1 produkcí u dcer; a rovněž Cadoudala, který se stal vlivným překážkovým plemeníkem ve Francii.

Green Dancer byl ovšem skvělým mateřským vlivem: mezi jeho vnuky jsou klasikové Quest For Fame, Pennekamp, Black Minnaloushe, plemeníci Halling, Septieme Ciel, Peaks And Valleys, Jeune, Pursuit of Love a špičkoví dostihoví koně Sandpit a Kalanisi; mezi pravnuky klasik Footstepsinthesand a plemeníci Malibu Moon, Tejano Run, Pedro the Great; a ve čtvré generaci ho najdeme u klasika Power nebo japonského plemeníka King Kamehameha.

Ile de Bourbon přicházel do formy relativně později; jako dvouletek zůstal neumístěný, ve třech letech skončil druhý v listed trialu pro Derby, a konečně triumfoval v červnových G2 King Edward VII. Stakes na Royal Ascotu. Jeho největším triumfem byly následující King George VI. and Queen Elizabeth Stakes nad vítězem francouzského derby Acamasem a druhým z anglického Derby Hawaiian Sound; následně získal i Geoffrey Freer Stakes na téměř 2700 metrů, ale v St. Legeru se neumístil. Ve čtyřleté sezóně se mu už příliš nedařilo, kromě překvapivého vítězství v Coronation Cupu; kariéru zakončil startem v Prix de l'Arc de Triomphe, 14. místem z 22 startujících.

Nijinsky
CAN, 1967
Northern Dancer
CAN, 1961
Nearctic CAN, 1954
Natalma USA, 1957
Flaming Page
CAN, 1959
Bull Page USA, 1947
Flaring Top USA, 1947
Roseliere
FR, 1965
Misti
FR, 1958
Medium FR, 1946
Mist FR, 1953
Peace Rose
FR, 1959
Fastnet Rock FR, 1947
La Paix FR, 1951

Ile de Bourbon nebyl zcela špičkovým koněm a v chovu si nevedl nikterak skvěle - zanechal vítěze Preis des Winterfavoriten a Deutsches Derby Lagunase, pozdějšího německého plemeníka; druhou z obou ostrovních Oaks Bourbon Girl, mnohem později třetí matku fenomenální Enable; málo známého, ale úspěšného středotraťaře Ile de Chypre; třetího z Irish Derby Ile de Nisky; vítězku Irish St. Leger a třetí z Irish Oaks Petite Ile; a konečně vítěze Derby Stakes i Irish Derby Kahyasi. Ani Kahyasi jako plemeník díru do světa neudělal, s několika G1 vítězi a klasičkami Verevou a Zaintou, nicméně zanechal turfu poklad jménem Hasili: fenomenální chovnou klisnu a matku šesti G1 koní, o níž blíže pojednává profil její rodiny Itsabet.

King's Lake se stal otcem hrstky málo známých G1 koní, a především mateřským otcem vítězky Poule d'Essa des Pouliches a třetí z One Thousand Guineas Valentine Waltz, a také vítězky německé Preis der Diana Amarette, což bylo vše podstatné v jeho produkci.

Sportin' Life strávil v chovu minimálně 16 let, a nedal v podstatě nic mimo Bet Twice, který sebral Alyshebovi Trojkorunu v sezóně 1987.

Golden Fleece, jeden z nejrychlejších vítězů Derby Stakes a neporažený ve čtyřech startech, uhynul po jediné sezóně v chovu na následky komplikací operace střevního nádoru. Z minima potomků, které zanechal, se narodilo několik G1 umístěných koní a Julie la Rousse, třetí z irských 1,000 Guineas za Kooyongou.

Nijinsky
CAN, 1967
Northern Dancer
CAN, 1961
Nearctic CAN, 1954
Natalma USA, 1957
Flaming Page
CAN, 1959
Bull Page USA, 1947
Flaring Top USA, 1947
Foreseer
USA, 1969
Round Table
USA, 1954
Princequillo IRE, 1940
Knight's Daughter GB, 1941
Regal Gleam
USA, 1964
Hail to Reason USA, 1958
Miz Carol USA, 1953

Caerleon byl jedním z nejtřídovějších synů Nijinského, když získal francouzské derby a v irském přišel druhý za Shareef Dancerem se skalpem vítěze Epsom Derby Teenosa; později v sezóně přidal ještě vítězství v Benson & Hedges Gold Cupu. Caerleon se stal dvojnásobným šampionem plemeníků Velké Británie a Irska z let 1988 a 1991, a v jeho produkci vynikli dvojnásobný derbyvítěz Generous, dvojnásobný vítěz St. Leger Moonax, klasičky Cape Verdi, Lady Carla a Caerlina, vítěz Prix de l'Arc de Triomphe Marienbard, a také výborná americká středotraťařka a světová rekordmanka Kostroma. Caerleon byl rovněž úspěšným mateřským otcem, včetně německého šampiona plemeníků Areiona.

Caerleon bohužel nebyl úspěšným producentem plemeníků. Vítěz National Stakes G1 a čtyřnásobně G1 umístěný Caerwent nezanechal prakticky nic; vítěz Grand Prix de Paris Grape Tree Road G1 vítězku a několikanásobně G1 umístěnou mílařku Gorellu; vítěz Grand Criterium G1 a třetí z Eclipse Stakes Tenby zanechal hrstku G1 koní po celém světě, a japonský vítěz derby Fusaichi Concorde totéž doma v Japonsku. Nejlépe si vedl Generous, který měl v produkci několik talentovaných klisen včetně německé oaksistky Mystic Lips, tvrdé G1 soupeřky hřebců a druhé z BC Filly & Mare Turf Catelly, a v britských i irských Oaks umístěné Bahr; mezi vnuky pak byli vítěz Guineas a druhý z Derby za Galileem Golan, talentovaný vytrvalec High Accolade, nebo nedávný novozélandský trojnásobný G1 vítěz Gingernuts. Generous sám jako plemeník procestoval Japonsko i Nový Zéland, a otcovu větev prodloužit nedokázal.

Shadeed byl vnukem klisny Continuation, pravé sestry Tuerty, která dala americkému chovu nešťastného vítěze Kentucky Derby a Belmont Stakes Swale. Shadeed byl ve svém debutu poražen pozdějším šampionem dvouletých Kala Dancer, a jako dvouletý se nedostal na grupovou úroveň; ve třech letech snadno získal Craven Stakes o šest délek, a Two Thousand Guineas vybojoval těsně o hlavu nad Bairnem. Derby zaběhl tak špatně, že trenér s jezdcem skončili před stevardy; po tříměsíční pauze se Shadeed vrátil na mílovou distanci a získal Queen Elizabeth Stakes v rekordu dostihu. Kariéru zakončil se ctí čtvrtý v BC Mile, kde byl po diskvalifikaci Palace Music přesunut na třetí místo.

Ani Shadeed se v chovu moc neosvědčil, a vyjma známých britských klasiček Shadayid a Sayyedati zanechal už jen Alydeed, vítěze Queen's Plate a navrch dvojnásobně klasicky umístěného v Kanadě i Spojených státech. Z rodin dcer Shaded však vychází řada zajímavých koní, včetně nedávných jmen Minding, Mustashry či Channel Maker.

Nijinsky
CAN, 1967
Northern Dancer
CAN, 1961
Nearctic CAN, 1954
Natalma USA, 1957
Flaming Page
CAN, 1959
Bull Page USA, 1947
Flaring Top USA, 1947
Banja Luka
USA, 1968
Double Jay
USA, 1944
Balladier USA, 1932
Broomshot USA, 1926
Legato
USA, 1956
Dark Star USA, 1950
Vulcania USA, 1948

Osud Ferdinanda je dobře známý. Z G1 umístění ve dvou letech dozrál ve vynikajícího koně, vítěze Kentucky Derby a umístěného v Preakness i Belmont; později se zařadil k předním handicapovým koním, když získal Hollywood Gold Cup a Breeders' Cup Classic nad Alyshebou, a mimoto šest dalších G1 umístění za koňmi kalibru Broad Brush a Snow Chief, a skalpy koní jako Skywalker a Nostalgia's Star. Po vítězství v BC Classic se Ferdinand stal šampionem starších koní i americkým Koněm roku.

Ferdinand jako plemeník zklamal, a jeho jediný úspěšný syn, vítěz Florida Derby G1 Bull Inthe Heather, rovněž. Ferdinand byl jako dvanáctiletý prodán do Japonska, kde jeho porážka na jatkách vyvolala obrovskou vlnu mezinárodních protestů mezi fanoušky a pokusy o změnu amerických zákonů; od té doby bylo zpět z Japonska do Spojených států vráceno "na důchod" několik dalších plemeníků, a problematice starých hřebců je věnovanána značná mezinárodní pozornost.

Shahrastani byl rozeným koněm pro Derby, a po vítězství ve dvou grupových trialech se utkal v Epsomu s neporaženým Dancing Bravem, jehož za sebou ve finiši udržel o půl délky. Irské derby Shahrastani coby naprostý favorit získal osmi délkami; tím jeho spanilá jízda skončila, nicméně čtvrtá místa z King George VI. and Queen Elizabeth Stakes a Prix de l'Arc de Triomphe zůstala dalšímí krásnými výsledky.

V chovu Shahrastani nedal nic mimo G1 umístěného supervytrvalce Dariyoun a G1 umístěného dvouletka Sendoro; první jmenovaný byl prvním hříbětem Darary, polosestry Darshaana a famózní matky šesti G1 koní, a rovněž báby loňského šampiona a letos klasicky umístěného Too Darn Hot. Nejlepším vnukem Sharhastaniho byl Alamshar, který prohrál Derby Stakes s Kris Kinem, ale v irském porazil francouzského derbyvítěze Dalakhaniho v jeho jediném životním ztraceném dostihu. V King George VI. and Queen Elizabeth Stakes Alamshar přidal skalp vítěze předchozího ročníku francouzského derby Sulamaniho, a pro dobrou míru ve dvou letech porazil ještě vítěze St. Leger Briana Boru. Bohužel ani Alamshar, který byl jako plemeník prodán do Japonska a pouze na dvě sezóny pronajat do Irska, nezanechal nejmenší stopu, ač je stále aktivním plemeníkem.

Nijinsky
CAN, 1967
Northern Dancer
CAN, 1961
Nearctic CAN, 1954
Natalma USA, 1957
Flaming Page
CAN, 1959
Bull Page USA, 1947
Flaring Top USA, 1947
Crimson Saint
USA, 1969
Crimson Satan
USA, 1959
Spy Song USA, 1943
Papila ARG, 1943
Bolero Rose
USA, 1958
Bolero USA, 1946
First Rose USA, 1946

Royal Academy byl polobratrem Terlinguy, matky Storm Cata, který se narodil o čtyři roky dříve; v době, kdy Vincent O'Brien zaplatil za ročního Royal Academyho 3.5 milionů dolarů, byl sice Storm Cat dvouletým G1 vítězem, ale teprve začínal připouštět na Overbrook Farm, a to v době, kdy měl za sebou i neúspěšnou tří- a čtyřletou sezónu. Royal Academy se však ukázal být výborným koněm: přišel druhý v Irish 2,000 Guineas, získal July Cup na 1200 metrů a ve Sprint Cupu podlehl jen několikanásobnému šampionu Dayjurovi, králi evropských sprintů a nešťastně druhému z BC Sprint později v sezóně. Royal Academy se s ním v Breeders' Cupu nestřetl - při slavném comebacku Lestera Piggota získal Breeders' Cup Mile na trávě.

V jeho produkci vynikli excelentní vytrvalec Oscar Schindler, vítězka One Thousand Guineas Sleepytime, vítězka Poule d'Essai des Pouliches Zalaiyka, rychlý vítěz BC Mile Val Royal, a vnučka Finsceal Beo, evropská šampionka dvouletých klisen, vítězka britských i irských Guineas a druhá z francouzské edice. Val Royal jako plemeník sám dal vítěze obou ostrovních edic Guineas Cockney Rebel, který je ovšem slabým plemeníkem; v australském chovu však stále ještě působí dvacetiletý veterán Bel Esprit, někdejší dvojnásobně G1 vítězný sprinter a čtyřnásobně G1 umístěný až do míle. Mimoto je Royal Academy mateřským otcem Fastnet Rock, dvojnásobného australského šampiona plemeníků po Danehill.

Lammtarra pocházel z posledního kompletního ročníku Nijinského, který uhynul v dubnu 1992, zhruba dva měsíce po narození Lammtarry. Ryzák zůstal neporažený ve čtyřech startech: dvouletém debutu, po němž prodělal vážné zdravotní problémy; byl však vždy považován za koně pro Derby, v němž - bez přípravného dostihu - také po skvělém zrychlení v cílové rovince vyhrál v rekordním čase 2:32.21. Následoval těžce vybojovaný King George VI. and Queen Elizabeth Stakes nad vítězem Irish Champion Stakes Pentirem, a konečně suverénní triumf v Prix de l'Arc de Triomphe, nad druhým z Irish Champion Stakes Freedom Cry a pozdějším šampionem Swainem.

Lammtarra byl po jediné sezóně na Dalham Hall Stud prodán do Japonska, ale přesto jeho jedinými úspěšnými potomky zůstali Melikah, klisna z prvního ročníku, která přišla třetí v Oaks Stakes a druhá v Irish Oaks; a šejkem Mohammedem odchovaný Simeon, hřebec ročníku 1999, který přišel třetí ve francouzském Derby za Sulamanim. Lammtarra je také mateřským otcem Rajsamana, mladého francouzského plemeníka s vítězem francouzských Guineas i derby Brametotem v prvním ročníku.

Další významní hřebci

Dancing Champ, americký handicapový G2 vítěz na 1800 metrů, zanechal stopy především jako mateřský otec. Jeho vnuk Success Express po Hold Your Peace byl jedním z posledních článků linie St. Simona, kterou v Austrálii prodloužil o plemeníka Mossmana; je rovněž mateřským otcem novozélandského šampiona plemeníků Savabeela a dalších plemeníků Duport, Squamosa a Shamus Award. Druhou část své kariéry strávil Dancing Champ v Jižní Africe, kde jeho dcery rovněž vyprodukovaly několik plemeníků včetně vítěze UAE Guineas a UAE Derby Victory Moon.

Whiskey Road
USA, 1972
Nijinsky
CAN, 1967
Northern Dancer CAN, 1961
Flaming Page CAN, 1959
Bowl of Flowers
USA, 1958
Sailor USA, 1952
Flower Bowl USA, 1952
Giftisa
NZ, 1974
Rich Gift
GB, 1959
Princely Gift GB, 1951
Riccal GB, 1953
Wakheena
NZ, 1963
Red Jester NZ, 1948
Royal Souci NZ, 1952

Whiskey Road, syn dvojnásobné americké šampionky Bowl of Flowers, byl jako roček prodán za čtvrt milionu dolarů, ale na dráze nepředvedl téměř nic kromě malého stakes vítězství; ve čtyřech letech byl poslán do Austrálie, kde v prvním ročníku dal vítěze Melbourne Cupu Just a Dash, a ve třetím hřebce Strawberry Road, pocházejícího ze staré australské rodiny - v tomto případě třináctigenerační z první čtvrtiny 19. století. Strawberry Road se stal mnohonásobným G1 vítězem v Austrálii, kde získal Rosehill Guineas, AJC Derby i W.S. Cox Plate, a v sezóně 1983 se stal Koněm roku; po poklesu formy ve čtyřech letech byl prodán do Evropy, čímž začala jeho heroická mezinárodní cesta. V tréninku Johna Nichollse získal Grosser Preis von Baden 1984, páté místo v Prix de l'Arc de Triomphe, třetí ve Washington D.C. International a sedmé v Japan Cupu. Pro Patricka Biancone získal Prix d'Harcourt následující sezónu, a pro majitele Daniela Wildensteina Grand Prix de Saint-Cloud a druhé místo v BC Turf za Pebbles. Po dalším prodeji, v péči Charlieho Whittinghama, pak Strawberry Road zakončil kariéru několika grupovými umístěními a triumfem v G2 Arcadia Handicapu.

Příběh Strawberry Road je o to víc fascinující, že neselhal ani jako plemeník: jeho potomstvo zahrnuje vítěze BC Turf Fraise, šampionky Escena a Ajina, a mezi vnuky šampiona Vindication a šampiona mladých plemeníků Quality Road, vedle řady dalších G1 potomků.

Maruzensky, tříčtvrteční bratr Caucasuse, se narodil v Japonsku z importované Shill, dcery Buckpassera a šampionky a výtečné chovné klisny Quill. Maruzensky dostál očekáváním jako šampion dvouletých hřebců Japonska po vítězství v Asahi Hai Sansai Stakes, dodnes nejdůležitějším dostihu dvouletých; v chovu byl bohužel vrstevníkem nepřekonatelného Northern Taste, na nějž navázal Sunday Silence. Přesto dal Maruzensky vítěze japonského derby Sakura Chiyono a dva vítěze japonského St. Leger v Horisky a Leo Durban; mezi řadou úspěšných vnuků a pravnuků vynikli klasikové Winning Ticket po Tony Bin a Special Week po Sunday Silence. Druhý jmenovaný se stal úspěšným plemeníkem a otcem šampionek Cesario a Buena Vista, která dokonce získala titul Koněm roku 2010, zatímco Cesario se stala dvojnásobnou klasickou matkou.

Niniski byl rozeným vytrvalcem z rodiny Yelapy a Riboccare. Ve dvou letech ho téměř stál život zápal plic, a do formy přicházel pomalu; zúčastnil se jako outsider anglického Derby, ale přišel devátý z třiadvaceti koní. S prodloužením distance vyhrál tradiční přípravné Geoffrey Freer Stakes, ale jako spolufavorit přišel až třetí v St. Legeru; vše si vynahradil ziskem irské i francouzské edice proti starším koním, k čemuž jako čtyřletý ještě přidal druhé místo v Coronation Cupu; v posledním životním startu se neumístil v Prix de l'Arc de Triomphe.

S ohledem na uvedené je překvapivý jeho okamžitý úspěch v chovu. Kala Dancer získal G1 Dewhurst Stakes a dopomohl svému otci k zisku titulu šampiona plemeníků s prvním ročníkem na dráze; Kiliniski ze stejného ročníku přišla druhá v Yorkshire Oaks, když za sebou nechala vítězku Irish Oaks Helen Street, pozdější matku Street Cry; dalším koněm ročníku byl Petoski, třetí z Champagne Stakes a vítěz King George VI. and Queen Elizabeth Stakes a třetí v Coronation Cupu. V dalších letech přišli vítěz francouzského derby a druhý z derby irského Hernando, vítěz St. Legeru Minster Son, a v neposlední řadě výtečný německý Lomitas, druhý z Deutsches Derby, vítěz Grosser Preis von Baden, Grosser Preis von Berlin i Europa Preis; šampion dvouletých, tříletých, německý Kůň roku i pozdější šampion německých plemeníků.

Lomitas se sám stal mezinárodním plemeníkem, když část své kariéry strávil na Dalham Hall Stud pod vlajkovou lodí Darley; v chovu zanechal vítěze Deutsches Derby Belenuse, vítězku Preis der Diana Salominu a další lokální klasiky Sumitas, Liquido, Sadowa či Meridiana, a především dvě mezinárodní hvězdy: Danedream a Silvana. Danedream po nadějné dvouleté sezóně přišla třetí v italském derby, získala italské Oaks, a později napodobila svého otce triumfy v Grosser Preis von Berlin i Grosser Preis von Baden. K nim závěrem sezóny přidala skalp výborné Sharety i dvojnásobné klasičky Snow Fairy z Prix de l'Arc de Triomphe. Později přidala do sbírky ještě jednu edici Grosser Preis von Baden, stejně jako britský King George VI. and Queen Elizabeth Stakes nad Nathanielem a St. Nicholas Abbey.

Lomitas
GB, 1988
Niniski
USA, 1976
Nijinsky CAN, 1967
Virginia Hills USA, 1971
La Colorada
GER, 1981
Surumu GER, 1974
La Dorada IRE, 1974
Spirit of Eagles
USA, 1986
Beau's Eagle
USA, 1976
Golden Eagle FR, 1965
Beaufield USA, 1970
Big Spirit
USA, 1980
Big Spruce USA, 1969
Beautiful Spirit USA, 1973

Silvano měl v porovnání s Danedream chudší kariéru, přesto se z domácího grupa 2 koně vypracoval na neuvěřitelného mezinárodního cestovatele: vítěze Singapore Cupu, třetího z Dubai Sheema Classic G2, vítěze Queen Elizabeth II. Cupu v Hong Kongu, pátého ze Singapore International Cupu G1, vítěze Arlington Million G1, druhého z Man O'War Stakes, a v předposledním startu kariéry ještě čtvrtého z australského Cox Plate. Silvano stačil ve dvou německých ročnících 2003 a 2004 dát vítězku německých Guineas Mi Emma, třetí z Bayerisches Zuchtrennen Fair Breeze, a také vítěze Velké jarní ceny Lord Silvana a slovenského klasika Proud Borise. Zbytek kariéry, s výjimkou jarní sezóny 2010, kdy byl zpět v Německu, tráví na jihoafrické Maine Chance Farm, přičemž se stal několikanásobným šampionem jihoafrických plemeníků, otcem několika šampionů, cca padesátky G1 vítězů a G1 umístěných, a téměř devadesátky stakes koní. Stojí za zmínku, že po jeho boku na Maine Chance Farm připouští jeho syn Vercingetorix, šampion mladých plemeníků 2019.

Druhý ze zmíněných synů Niniského, Petoski, je u nás známý především jako mateřský otec plemeníka Next Desert. Zbývá Hernando, který mimo zmíněných úspěchů v derby získal i druhé místo v Prix de l'Arc de Triomphe za Carnegiem, a třetí v Japan Cupu za Landem a Hishi Amazon. V prvním ročníku dal vítěze francouzského derby Holding Court, jenž však byl jako plemeník poslán do Saúdské Arábie. Další syn Sulamani byl ještě lepším koněm, když mimo derby získal i druhé místo v Prix de l'Arc de Triomphe, a v následujcícíh dvou sezónách G1 triumfy v Arlington Million, Dubai Sheema Classic, Juddmonte International i Canadian International. Bohužel ani Sulamani se jako plemeník neprosadil, když jeho nejlepším potomkem byl vítěz St. Legeru Mastery; ten byl jako plemeník exportován do Ruska.

Sky Classic byl synem výjimečné kanadské chovné klisny No Class, a polobratrem (mimojiné) klisny Classy 'n Smart, matky kanadské šampionky a vítězky Trojkoruny Dance Smartly a amerického šampiona plemeníků Smart Strike. Sky Classic rozhodně rodinnou čest neporušil: po vítězstvích v Grey Stakes a Cup And Saucer Stakes se stal šampionem dvouletých, a po promeškané tříleté sezóně pro zranění se vrátil jako šampion starších koní 1991 a 1992, včetně vítězství v Rothmans International, Canadian Maturity Stakes, ale také americkém Manhattan Handicapu, a včetně druhých míst v Arlington Million a Breeders' Cup Turf za pravnukem Nijinského Fraise, se kterým porazili vítěze anglického Derby Quest For Fame.

Sky Classic, který se dočkal uvedení do kanadské dostihové Síně slávy, dal přes 50 graded vítězů včetně kanadského Koně roku Thornfield a šampiona trávařů Sky Conqueror, a jeho krev nesou klasička Speciosa, vítěz BC Mile Tourist, či letošní vítěz Kentucky Derby Country House.

Schéma neklasických větví linie

Nijinsky
CAN, 1967
Northern Dancer
CAN, 1961
Nearctic CAN, 1954
Natalma USA, 1957
Flaming Page
CAN, 1959
Bull Page USA, 1947
Flaring Top USA, 1947
Millicent
USA, 1969
Cornish Prince
USA, 1962
Bold Ruler USA, 1954
Teleran USA, 1954
Milan Mill
USA, 1962
Princequillo IRE, 1940
Virginia Water USA, 1953

K několika dalším hřebcům už pouze stručně: Quiet Fling, vítěz Coronation Cupu a druhý ze St. Legeru za Caucasusem, dal v chovu pouze vítěze St. Leger Old Country. Baldski byl mateřským otcem populárního dua pravých sourozenců Mecke a Beautiful Pleasure, a mnohem později třetím otcem významného plemeníka Include. Lucky Sovereign, druhý z irského derby za The Minstrelem, je mateřským otcem japonského plemeníka Shonan Kampf z linie Nasrullah - Princely Gift. Yeats je zodpovědný za několik G1 koní v Austrálii, a je třetím otcem našeho Tiger Cafe. Encino byl mateřským otcem výborného mílaře a nešťastně uhynulého Kip Deville. Hostage, vítěz Arkansas Derby G1, zanechal relativně obskurního trávaře Jackie Wackie, vítěze těsného doběhu Secretariat Stakes G1, ale také pravnuka Gold Allure, úspěšného japonského plemeníka. Serheed, polobratr plemeníků Ajdal a Formidable a klisny Fabuleux Jane, báby Araziho, zůstal jen malým vítězem, ale v chovu byl úspěšným západoaustralským plemeníkem. Jeho nejlepším potomkem byl devítinásobný G1 vítěz Northerly, vítěz Cox Plate, Australian Cupu i Caulfield Cupu, mezi jinými, a australský Kůň roku. Nagurski, syn výborné Američanky Deceit a úspěšný kanadský starší kůň, dal japonskou klisnu Hokuto Vega, vítězku poslední odnože klisní Trojkoruny Queen Elizabeth II. Commemorative Cup a japonskou šampionku "pískových" koní, které se stal osudným start v Dubai World Cupu 1997. Tights, americký mílař a G2 vítěz na 1800 metrů, se stal úspěšným novozélandským plemeníkem; jeho krev nese vnuk So You Think, prověřený novozélandský G1 plemeník po High Chaparral. Dalším úspěšným australským plemeníkem byl Western Symphony z polosestry Mill Reefa, irský dvouletý G3 vítěz na 1400 metrů. Moscow Ballet, jeho o rok mladší pravý bratr, rovněž vyhrál irské Railway Stakes G3 na 1200 metrů; jako plemeník působil v Kalifornii, přičemž jeho nejlepší dcerou byla lokální šampionka a G1 vítězka Golden Ballet, později matka vítěze Belmont Stakes a úspěšného jihoamerického plemeníka Drosselmeyera. Seattle Dancer dal vítězku Kentucky Oaks Pike Place Dancer, a německé klasičky Que Belle a Rose of Zollern; dlouhodobý přínos zatím nemá. Loose Cannon je mateřským otcem argentinského cracka Gentlemen.

Nijinsky jako mateřský otec

Třebaže Nijinsky sám byl velice úspěšným producentem hřebců, z jeho synů tuto charakteristiku nikdo nepodědil. Linii nejdále dostal Green Dancerův syn Cadoudal, ovšem do national hunt sfér, zejména díky svému synovi Saint des Saints; linii do dnešních dní zachoval i Lomitas, s v Polsku působícím Belenusem a rovněž national hunt synem Malinasem. Další větev stále drží Cockney Rebel, vnuk Royal Academyho a syn slabého plemeníka Val Royal, ovšem šance má rovněž velmi malé. Jedinou skutečnou nadějí někdejšího impéria Nijinského se tak zdá být Silvano, jemuž se v Jižní Africe daří nadmíru dobře.

Pokud Nijinsky ale selhal jako producent otců, tak extrémně dobře uspěl v jiném ohledu: jako producent matek. Je mateřský otcem plemeníků Java Gold, Jade Robbery, Numerous, Rubiano, Broken Vow, Fantastic Light, Dance in the Dark a Umatilla; třetím otcem Carson City, Hawk Wing, Vettori, High Yield, Al Maher, Union Rags, Blame, Pure Prize, a především Tapit, Redoute's Choice a Scat Daddy; a rovněž čtvrtým otcem Inchinor, Lawman, Pulpit, Tale of the Cat a Declaration of War.

Větev Nijinsky v ČR

Kyrton © Jana Němečková

Prvním plemeníkem linie byl Gouriev, dvouletý vítěz Horris Hill Stakes G3 na 1400 metrů, ale bohužel syn velmi slabého plemeníka Gorytuse. Ze čtyř ročníků, konkrétně 1993 - 1996, Gouriev zanechal zhruba dvacítku potomků, z nich dvojkového vítěze Aurum a především Kyrtona, známého jedničkového vítěze na steeplech i krosech a svého času šestého z Velké pardubické.

Ve stejné době jako Gouriev k nám byl na dva roky pronajat Nijinského syn Angel Falls, polobratr Sharooda, hřebce klasicky umístěného v Irsku a později úspěšného plemeníka. U samotného Angel Falls chybí detaily o dostihové kariéře; dvakrát se zúčastníl Velké ceny Slovenska, kde přišel čtvtrý z devíti za Noblesternem a Razmachem, a v ročníku 1992 poslední z šesti startujících. V českém chovu zanechal Angel Falls jen zhruba desítku potomků, kteří nepřekročili čtyřkovou kategorii. V chovu byla použita jen Marquise, jejíž nejlepší dcera Moe po Magnus byla trojkovou vítězkou.

Třídou neoplýval ani další syn Nijinského Friedland, hřebec z historické rodiny Frizette, z větve Darshaana či vynikající matky Ebaziya. Sám byl polobratrem G2 mílaře Trojan Fen, ale dosáhl pouze na listed vítězství v Německu; v tréninku Josefa Váni byl vítězem trojkových proutěnek, ale posledním ze Zlatého poháru ZN. V chovu Vítězslava Vandy dostal Friedland, už na přelomu tisíciletí, poměrně slušnou příležitost s výslednými padesáti hříbaty. Zanechal třetího z Karlovarské dvojnásobné míle I.kat. a později dvojkového krosaře Chailanda, třetího z Gomba Handicapu Cheisona a jeho pravou sestru Christia, třetí z Ceny zimní královny; dále jedničkově umístěnou mílařku Miss Fair, jedničkového a NL krosaře Mr. Land a jedničkově umístěnou proutěnkářku Shangilu. V chovu bylo použito šest dcer, ale všechny daly jedno nebo dvě hříbata; na jedničkové scéně se z vnuků představila, byť bez umístění, Miss Monarch.

Po dvou synech Nijinského přišel pravnuk Ponsardin, syn předního britského tříletka Petoskiho a grupa 3 sprinterky Premiere Cuvee, z rodiny výtečného Zeddaana. I Ponsardin byl sprinterem, a to negrupové úrovně v Německu. V českém chovu dal cca čtyřicítku hříbat, z nich jen třetí z Memoriálu R. Deyla Calisto a jedničkově umístěnou mílařku Luanda. Jako mateřský otec má Ponsardin pět vnuků ze čtyř dcer, z toho ze dvou startujících trojkově umístěného Viakose.

Ryzák Victory Piper byl hřebcem s modrou krví, synem Nijinského a vnukem Mr. Prospectora z polosestry G1 umístěného "půlmilionáře" Pair of Deuces. Z šesti startů získal irské Beresford Stakes G2 na 1600 metrů, a po čtyřech sezónách v italském chovu a pěti ve slovenském byl na roky 2001 - 2003 pronajat do ČR. Ze svého působiště ve Vlachovicích zanechal také necelou čtyřicítku potomků, mezi nimi dvojkového vítěze Agent James Bond a druhého z NL Lázeňské míle Asijský Tygr. Do plnokrevného chovu byly zařazeny jen dvě dcery, polosestra Ligrety Lakosta a dcera Solvy Mist Santa Anna Marie; synové druhé jmenované se ukázali jako tvrdí, ale bohužel čtyřkoví koně.

Demikát po Victory Piper, a klasický vítěz Lord Silvano po Silvanovi © Jana Němečková

Další Nijinského syn Horesti byl tříčtvrtečním bratrem Ponsardinova otce Petoskiho, z klisny Sushila po výtečném Petingo a z vynikající francouzské rodiny Vali. Ve Velké Británii Horesti získal z devíti startů tři umístění class D - F, a v listed společnosti dostal naloženo od budoucího předního středotraťaře Pentire přes 20 délek. V českém tréninku absolvoval Horesti třináct startů ve steeplechase, se dvěma umístěními třetí kategorie. V chovu u Ludvíka Hesse zanechal Horesti patnáctku hříbat, často nestartující, v opačném případě s ojedinělými umístěními. Po Horestim zůstali dva vnukové, kteří nevyběhli.

Překážkářem byl i Curtino, syn bezvýznamného plemeníka Solo Dancer z rodiny importované Ciel de Pluie, která německému chovu zanechala třetího z Deutsches Derby 1963 Cher, ale už nic dalšího. Curtino byl listed umístěným z dlouhých steeplů z Německa, a do ČR přišel jako pětiletý; v tréninku Pavlíny Baštové vyběhal přes milion korun a po diskvalifikaci Kreatora si připsal prestižní vítězství ve Zlatém poháru Paramo. Curtino v našel chovu zanechal pětici startujících potomků, z nichž tři se nepodívali do cíle, čtvrtý přišel daleko poslední v jediném startu, a ryzka Quadrina to se štěstím dotáhla na čtyřkové umístění. Vnuky Curtino nemá.

Ryzák Wallace k nám přišel jako třídou i původem nejlepší hřebec linie. Byl po šampionu a prověřeném plemeníku Royal Academy z vítězné matky Masskana, která dala francouzskou šampionku dvouletých klisen Sulk; mateřským otcem byl skvělý Darshaan a bábou klasická vítězka Masarika. Z bezprostřední rodiny páté matky přitom pocházejí plemeníci St. Paddy, Great Nephew, Nearctic či lokální šampioni Northern Taste a Count Rendered. Sám Wallace byl mílařem, dvakrát G3 umístěným mj. za pozdějším G1 vítězem Lear Spear, a čtvrtý z Celebration Mile G2 za pozdějším špičkovým plemeníkem Cape Cross a Almushtarak. Do ČR byl importován jako šestiletý, ovšem jeho chovná kariéra byla silně ovlivněna lidským faktorem. Oficálně zanechal pouze desítku plnokrevných potomků a jen tři klisny s plnohodnotnou kariérou: několikanásobnou čtyřkovou vítězku Armea, trojkovou vítězku na rovině a vítězku na steeplech Clewbay's Girl, a čtyřkově umístěnou Salvation. Wallace má jedinou nestartující vnučku, za sebou roční působení na Křenku a několik ročních potomků. Na šestnáct (!) let v českém chovu jde o neuvěřitelně promarněnou kariéru.

Ryan © Jana Němečková

Wallace následoval také ryzák Capri, zcela odlišný druh koně: syn výtečného klasika Generouse a rovněž polobratr šampionky, tentokrát americké trávařky Fiji, měl ovšem jinak slabší a na jednadvacáté století i velmi nevýraznou spodní polovinu rodokmenu. Sám Capri začal přicházet do formy až na podzim tříleté sezóny, kdy získal G3 Cumberland Lodge Stakes na 2400 metrů. Z pouhých tří startů další sezóny mezi dvěma sedmými místy (a téměř čtyřicetidélkovou porážkou v G2 Princess of Wales's Stakes) získal vítězství v Grand Prix de Chantilly G2, nad trojicí soupeřů a na těžké půdě. I v pěti letech absolvoval jen tři starty, z nich druhé místo o hlavu za Yavana's Pace v G3 John Porter Stakes a padesátidélkovou porážku v Ormonde Stakes stejné třídy; pauzami proloženou kariéru uzavřel v umístěním v malém dostihu v Haydocku, a porážkou v Chantilly o rok později. Do ČR byl Capri údajně pronajat po dvouletém působení na Slovensku, kde dal dvojkovou mílařku Just That; u nás zanechal čtyři registrovaná hříbata, z nich v Lysé trojkově umístěnou klisnu Athabasca.

Zatím posledním hřebcem linie byl Ryan, výjimečný vytrvalec ve slovenských barvách a občasný chuchelský host, vítěz St. Leger 2006 a Zlatého poháru 2007, a druhý z Velké ceny českého turfu 2008. Ryan vyběhal téměř šest a půl milionu, a popisovat jeho skvělou kariéru detailně nemá smysl, stejně jako se vracet ke kontroverznímu kroku korunového připouštěcího poplatku. Díky němu Ryan první sezónu dostal 52 klisen, a v druhé 4; celkem zanechal 24 potomků. V chovu dal dvojnásobnou listed umístěnou Celeste z úspěšné matky Call Me Xela, dvojkově umístěného Private Ryan a dvojkového vítěze z Bratislavy Wild Boy. Z dcer dala potomky zatím pouze Vyan v chovu Milana Foukala; Celeste ukončila kariéru 2019.

Schéma českých plemeníků větve Nijinsky

Chronologicky řazený seznam plemeníků

PlemeníkPůvodNar.RočníkyPoznámky
GourievGorytus - Balilla, Balidar198619931996import SWI, 1996 export SLO
Angel FallsNijinsky - Angel Island, Cougar198719941995pronájem z Maďarska
FriedlandNijinsky - Fenella, Thatch198819972003import z Německa; 2004 export POL
PonsardinPetoski - Premiere Cuvee, Formidable198919972009import z Německa; 2008 export SLO
Victory PiperNijinsky - Arisen, Mr. Prospector198720022004ročníky 1997 - 2001 SLO
HorestiNijinsky - Sushila, Petingo199220032007import GB 1996; z ročníku 2008 12 připuštění ve Voticích, žádné reg. hříbě
CurtinoSolo Dancer - Corsaria, Lombard1991200420091997 import z Německa; 06, 07 nepřipouštěl A 1/1; uhynul 2009
WallaceRoyal Academy - Masskana, Darshaan199620062019import USA 2005; 2014 - 2016 neuděleno osvědčení
CapriGenerous - Island Jamboree, Explodent1995200720082005 - 2006 SLO
RyanGenerous - Raysiza, Alzao200320132014export HUN 2013

Velcí vítězové v ČR

Certus © Jana Němečková

Český chov s potomky Nijinského velké štěstí neudělal, ale při třídě většiny z nich není čemu se divit. Alespoň o trošku zajímavější příběh se odehrál na českém turfu.

Jedním z prvních návštěvníků byl Ryan's Gift, Nijinského syn v majetku slovenské Kentaurs Farm, který ve Velké ceně hl. města Prahy 1990 neměl žádnou práci ani se zahraničního soupeři, tím méně s našimi koňmi v čele s klasikem Centinem. Jelikož internetové údaje jsou v tomto ohledu velmi kusé, nezbývá než konstatovat, že Ryan's Gift byl nejen mnohonásobným maďarským a rakouským grupovým vítězem a umístěným, ale také trojnásobným vítězem tehdy grupa 2 Velké ceny ministerstva podohospodárstva na 1200 metrů.

Pamětníci modernější éry, respektive už přelomu tisíciletí, si pak jistě vzpomenou na bílého vítěze St. Leger 2000 a pátého z derby Ballet du Bolshoi, který byl vnukem Green Dancera; jen o dva roky později následoval podobně pozapomenutý vítěz Velké jarní ceny Richest Vein, tentokrát vnuk Royal Academyho. I on byl lepším koněm, než je vzpomínáno, se čtvrtým místem v Derby a druhým z mostecké edice St. Legeru, v obou případech za Poderosem a v St. Legeru poctivé tři délky před výbornou vytrvalkyní Ketty Sharp.

Dalším a ne zcela typickým zástupcem linie byl fantastický Certus, další vnuk Green Dancera, tentokrát přes vynikajícího mílaře a klasického vítěze Green Tune, navíc z klasické rodiny Glaneuse. Certus byl vítězem Memoriálu prof. Václava Michala, čtvrtým z Velké jarní ceny a povinným účastníkem derby, kde přišel se ctí sedmý; především však byl po pět sezón jedničkovým a NL sprinterem a vítězem v každé jednotlivé sezóně. Ve skutečnosti po úvodních dvou startech III. a II. kategorie už nikdy neklesl mimo první a vyšší, a s osmi vítězstvími a osmnácti umístění nejvyšších kategorií vyběhal dva miliony korun. Nezbývá než uvést pár jmen z plejády famózních soupeřů, kterými - mimo nepřekonatelného Scyrise - byli Forest Man, Ozon, Socr House, Daidalos, Aryman, Torlus, Paldox, Sharpour, a také Lord Silvano, Blue Coral, De Roberto, Monolit, Tribal Instinct i Rabbit Montjeu. Fakt, že proti takové konkurenci skončil Certus mimo tabuli v pouhých pěti ze čtyřiceti pokusů v rámci regionu, a to včetně Českého derby, je neuvěřitelný.

Když je řeč o Certusovi, nejde nezmínit Jana Ráju, se kterým tvořili nezapomenutelnou dvojici českých drah. Rája seděl na Certusovi ve většině startů, ale ironicky přišel o oba největší triumfy, Svatováclavskou cenu 2005 i o rakouské Fliegerderby o měsíc dříve; v obou dostizích jezdil Petrlíkova Oro Verde, a Certuse sledovali do cíle s uctivým odstupem několika délek. Vynikající druhé místo při Scyrisově sólojízdě v CEBC Sprint 2005 zase odjezdil Gunther Schadler. Spolu však Rája s Certusem vyhráli nejen Memoriál prof. V. Michala, ale také Severočeskou cenu, Cenu přírody Transgas, Pohár filmového festivalu, Lázeňskou míli a Velkou dubnovou cenu, to vše v rozmezí zmíněných pěti let. Přinejmenším v mých vzpomínkách jde o naprosto neoddělitelnou dvojici, nejen z uvedené fotografie.

Certuse následoval už zmíněný a typově obvyklejší kůň linie, Ryan, a jen o rok později i Lord Silvano, druhý z Pardubického zimního favorita a na jaře vítěz Velké jarní ceny. Lord Silvano byl později spíše užitečným než skvělým koněm, třetím z Velké ceny Prahy a čtvrtým z Velké ceny českého turfu, vedle dalších sedmi umístění z nejvyšších kategorií, s výhrami jeden a půl milionu korun. Přehled by uzavřeli Talgado, kontroverzní vítěz Českého derby 2011 a syn Lord Silvanova děda Lomitase, a nakonec Katelbach, slovenský vítěz českého St. Legeru 2011 po Kahyasim. Odpověď na otázku, zda je o uzavření prozatímní nebo konečné, bohužel asi nabízejí předchozí odstavce.