Chovatelský zápisník

Vice Regent (CAN)

nar. 1967, Northern Dancer - Victoria Regina, Menetrier

Autor: Jana Němečková, publikováno: březen 2020

Northern Dancer
CAN, 1961
Nearctic
CAN, 1954
Nearco
ITY, 1935
Pharos GB, 1920
Nogara ITY, 1928
Lady Angela
GB, 1944
Hyperion GB, 1930
Sister Sarah GB, 1930
Natalma
USA, 1957
Native Dancer
USA, 1950
Polynesian USA, 1942
Geisha USA, 1943
Almahmoud
USA, 1947
Mahmoud FR, 1933
Arbitrator USA, 1937
Victoria Regina
CAN, 1958
Menetrier
FR, 1944
Fair Copy
GB, 1934
Fairway GB, 1925
Composure GB, 1924
La Melodie
GB, 1939
Gold Bridge FR, 1929
La Souriciere FR, 1930
Victoriana
CAN, 1952
Windfields
CAN, 1943
Bunty Lawless CAN, 1935
Nandi USA, 1932
Iribelle
CAN, 1942
Osiris GB, 1926
Belmona USA, 1925

Osud Vice Regenta a Nijinského, dvou hřebců stejného ročníku, se lišil jako noc a den. Fenomenální hnědák Nijinsky byl vítězem Trojkoruny; ryzák Vice Regent patří mezi vzácné plemeníky, kteří ovlivnili plnokrevný chov bez prokázané výkonnosti. Nijinsky byl koněm s modrou krví, zatímco původ Vice Regenta může budit zdvižené obočí a možná mírný údiv, jak to mohl se svými liniemi dotáhnout tak daleko. Odpověď je možná skrytá ve třetím rozdílu: zatímco Nijinsky byl ze zakoupené báby, Vice Regent byl pojítkem se samotnými dostihovými začátky E.P. Taylora.

Rodina Vice Regenta

Eddie Taylor začal svou kariéru majitele zhruba ve třiceti letech, a jedním z jeho prvních koní byla klisna Nandi, nečekaně tvrdá dcera Stimuluse a mnohonásobná vítězka během pěti sezón na dráze. Tak se mohla potkat s o tři roky mladší Monou Bell, kterou Taylor koupil jako ročku, a s kterou vyhrál klasické Breeders' Stakes 1938 nad skvělým Bunty Lawless, vítězem King's Plate a dodnes hřebcem považovaným za jednoho z největších kanadských plnokrevníků historie. Mona Bell si jako čtyřletá zlomila nohu v blátě, ale Taylor od chovatele T. Callahana koupil i její pravé sestry, o pět let mladší Lady Monu a dokonce o sedm let mladší Iribelle. Lady Mona v našem příběhu nehraje roli, ale stojí za zmínku, že z ní Taylor odchoval klasického vítěze Acadian; co se týče Iribelle, ta nedosáhla velikosti své sestry, ale ukázala určitý talent třetím místem v Plate Trial Stakes - jedná se o hlavní předzkoušku Queen's Plate, a tedy o tradičně velmi dobře obsazený dostih, a také Iribelle ho prohrála s hřebci The Sheriff a Hemjohn, soupeři pozdějšího vítěze kanadské trojkoruny Uttermost. Obě klisny, Nandi i o dekádu mladší Iribelle, samozřejmě Taylor zařadil do chovu.

Co se týče Nandi, tu nechal v začátcích její chovné kariéry několikrát připustit právě Bunty Lawlessem. Druhým hříbětem z tohoto spojení byl Windfields, velmi tvrdý kůň, který během pěti let absolvoval 75 startů, a kterého Taylor považoval za dost dobrého na to, aby ho poslal závodit do Států. Přitom ne do ledajakého dostihu, ale do Dwyer Stakes proti čerstvě trojkorunovanému Assaultovi - Windfields sice odešel poražen čtyřmi a půl délkami, ale sám si odvezl skalp Lord Boswella, Assaultova jarního přemožitele, který ho navíc v Belmont Stakes donutil vybojovat Trojkorunu o pouhý krk. Windfields byl vůbec koněm nedoceněných zapomenutých výkonů - v pěti letech v Kalifornii porazil Shannon II, šampiona předchozí i budoucí sezóny, který ve stejném roce ustanovil tři traťové rekordy a vyrovnal dva světové. Není divu, že Windfieldse, jehož oficiální záznam jinak neoplývá velkými dostihy, si Taylor přivezl zpátky na Winfdields Farm jako plemeníka. A to nesmírně vlivného - včetně Koně roku Canadian Champ a jeho trojkorunovaného syna Canebora, pravnučky Fanfreluche, Night Shifta i šampionky Bessarabian, a konečně včetně Victoria Park, o němž bude řeč za moment.

Iribelle, někdejší náhrada za skvělou pravou sestru Monu Bell, dala jako své druhé hříbě Canadianu, narozenou 1950 po Chop Chop, vítězku 20 z 62 startů, kanadského Koně roku 1952, členku špičky tříletých klisen ve Státech a domácí vítězku Queen's Plate. V roce 1951 přišel první ročník hříbat Windfieldse, a téhož roku jím byla připuštěna i Iribelle. Narodila se Victoriana, kterou Taylor z neznámého důvodu nenechal startovat, a už jako tříletou ji poslal k plemeníku Bull Page. Ze spojení se narodil Bull Vic, pramálo známý přední kanadský dvouletek, vítěz Coronation Futurity a třetí za New Providence z Cup And Saucer Stakes. Po něm přišel ještě daleko lepší Victoria Park: vítěz obou zmíněných dostihů dvouletých, který byl jako tříletý poslán do Států. Výsledek byl fantastický: druhý ve třech trialech před Kentucky Derby, z toho dvakrát za Bally Ache; třetí v Kentucky Derby za Venetian Way a Bally Ache, a do čtveřice všeho zlého za Bally Ache druhý v Preakness Stakes. Místo Belmont Stakes se Victoria Park vrátil domů do Kanady, kde získal Queen's Plate v rekordu dostihu, který nebyl překonán dalších 40 let. Stejně jako předtím Windfields, i Victoria Park se stal úspěšným plemeníkem, a za všechny potomky jmenujme mnohonásobného kanadského šampiona Kennedy Road, a vnuky The Minstrel a mnohonásobného japonského šampiona plemeníků Northern Taste.

Rok po Victoria Parkovi dala Victoriana první dceru, ryzku pojmenovanou Victoria Regina. Do třetice i ta byla špičkovým dostihovým koněm, vítězkou nejdůležitějšího dostihu dvouletých klisen Princess Elizabeth Stakes, a navrch umístěná rivalka hřebců z Carleton Stakes i Coronation Futurity, které ztratila s vynikajícím dvouletým Jammed Lucky. O rok později získala ceněný Nettie Handicap, stejně jako třetí místo ve Woodbine Oaks. Pro zajímavost - po Victorii Regině přišla ještě Nearctikova výtečná dcera Northern Queen, přední dvouletka i dvojnásobná klasická vítězka ve třech letech; po ní už Victoriana nedala doslovně nic, včetně spojení s Northern Dancerem. Drobnou výjimkou byla úspěšná chovná klisna Victorian Heiress, matka kanadské šampionky Northern Blossom, jejímž vnukem byl i nám dobře známý plemeník Jape. Vraťme se však ke třetí dceři Victoriany, Victorii Regině: osudnou se jí stal tragický požár stáje na Windfields Farm, ale stihla dát tři syny - bezvýznamného Page Royal, a dva pravé bratry po Northern Dancer: Viceregal a Vice Regent.

Viceregal byl koněm, jehož možnosti si tým E.P. Taylora netroufal odhadovat dokonce ani v době, kdy už byl neporaženým Koněm roku. Důvody byly dva: první, při žádném z osmi startů a osmi vítězství ve dvou letech nebyl přinucen ukázat své maximální schopnosti. Druhý byl daleko horší: Viceregal od hříběte trpěl problémy s nohama, což nejen neuniklo kupcům na dražbě ročků, ale i znepříjemňovalo trenérovi a majiteli celou dvouletou kariéru. Viceregal navíc trpěl špatnou koagulací krve, která každé zranění ještě zhoršovala. Svého času byl považován - po vzoru svého otce Northern Dancera, z jehož prvního ročníku pocházel - za koně pro Kentucky Derby, ale nakonec se v tříletém debutu zranil a víc se na dráze neobjevil.

Stejný problém měl i Vice Regent. I on zůstal na dražbě neprodán, a třebaže svůj debut získal fantastickými čtrnácti délkami, do chovu odešel s nepříliš působivým skóre 2 vítězství a 1 umístění z 5 startů, s výhrami 6,215 dolarů. Existují dvě verze jeho dostihového neúspěchu - první jsou častá zranění, stejně jako v případě jeho bratra; druhou pak nehoda, při níž se splašil a poranil, a po které už nikdy nebyl zcela zdravotně v pořádku. V každém případě je poněkud překvapivé, že oba hřebce i přes zjevnou měkkost si Taylor vzal zpátky na Windfields Farm jako plemeníky. Přinejmenším zajímavý je i fakt, že Vice Regent začal připouštět až jako pětiletý, a to po prvním narozeném ročníku hříbat Viceregala. A zatímco někdejší šampion - jinak ovšem otec několika klasických klisen a mateřský otec pozdějšího plemeníka Beau Genius - během pár let zmizel za Atlantikem, konkrétně ve Francii, mladší z obou bratrů zůstal navždy.

Vice Regent je z moderního hlediska vnímán jako špičkový plemeník, a to jako třináctinásobný a dodnes nepřekonaný šampion kanadských plemeníků zcela po zásluze. Následující řádky jsou však výmluvným důkazem, jak těžká byla jeho cesta ke slávě, a to dokonce i pod patronátem Windfields Farm.

Vice Regent, foto v databázi Sporthorse-Data

Potomstvo Vice Regenta: 1973 - 1996

První skromný ročník necelé dvacítky hříbat přinesl Military Bearing, hřebce, jenž měl tu smůlu v ročníku potkat vynikajícího Norcliffe; za ním zůstal druhý jak v Coronation Futurity, tak v klasickém Queen's Plate. Pro nás je zajímavé, že šlo o vnuka Tantieme, a pro znalce chovu tím, že pocházel ze staré Tesiovy rodiny Fausty; v kanadském chovu později dal několik užitečných vítězů. Částečně italské kořeny měla i Christy's Mount, která se sice zvládla umístit druhá v klasických Wonder Where Stakes, ale do skutečné formy se dostala až jako starší: v sezóně 1978 se stala šampionkou starších klisen, a v sezóně 1979 nejen zvládla konkurovat šampionkám Glorious Song a La Voyageuse, ale i porazit hřebce v Seagram Cupu.

Malou zajímavostí v prvním ročníku byl, při "úrazové historii" obou bratrů, valach Oriental Vice, vítěz více než 30 dostihů ze 177 startů. Ve druhém ročníku ho napodobil Regent Bird se 143 starty, o rok později se narodil Springtide s 26 triumfy a 51 umístěními ze 189 startů. Přes stovku se dostali i Daring Regent, Noble Regent se 137 starty, Storm Regent se 117 a Vancouver Vice se 105. Posledně jmenovaný se narodil už roku 1996 a byl vnukem Mr. Prospectora, tedy řečí moderních "objevů" nejspíše koněm, který neměl dokázat vylézt ze stáje, a ne získat čtyřicítku dotovaných umístění.

Druhý ročník Vice Regenta byl početně ještě slabší než první, se zhruba jen desítkou registrovaných hříbat. Mezi nimi byl nešťastný Pro Consul, který narazil na duo šampionů Sound Reason a Giboulee; s oběma prohrál Plate Trial Stakes a s Gibouleem později i ceněný Vigil Handicap, ale získal alespoň Colonel R.S. McLaughlin Stakes. S Gibouleem se setkal i zmíněný Regent Bird, jinak dobrý dvouletek a třetí z Carleton Stakes. Malým stakes vítězem byl i Canadian Regent, vnuk Windfideldsova vnuka Canebory a pravnuk Lady Angely; tolik čistě pro zajímavost, protože v této době se patrně počítal každý dobrý kůň, kterého Vice Regent dokázal dát.

Vice Regent
CAN, 1967
Northern Dancer
CAN, 1961
Nearctic CAN, 1954
Natalma USA, 1957
Victoria Regina
CAN, 1958
Menetrier FR, 1944
Victoriana CAN, 1952
Close Embrace
CAN, 1969
Nentego
IRE, 1962
Never Say Die USA, 1951
Tideless GB, 1951
Hold Me Close
USA, 1963
Native Dancer USA, 1950
Sticky Case GB, 1958

Z tohoto hlediska byl požehnáním třetí ročník, který obsahoval ne méně než PĚT kvalitních z osmi známých hříbat. Nejlepší byl Regal Embrace, poněkud ironicky pojmenovaného vnuka obskurního Nentego po Never Say Die; bez ohledu na původ, v Queen's Plate 1978 porazil hned dva budoucí Koně roku v Overskate a L'Alezane, a v klasických Prince of Wales' Stakes ještě po diskvalifikaci obsadil třetí místo. Kvality ostatně potvrdil i druhým místem v International Turf Cup Handicapu za Overskate.

Daleko méně štěstí v tomto ročníku měla Don't Be Shy, jejíž kariéra mohla mít pro E.P. Taylora poněkud hořkou pachuť. Za vše mohla Ciboulette, klisna z Taylorova stáda, kterou v dražbě koupil kanadský filantrop a chovatel Jean-Louis Levesque; hned jejím prvním hříbětem, navíc po Northern Dancerovi, byla světoznámá kanadská šampionka a později skvělá matka Fanfreluche. A aby nebylo smůly dost, Fanfreluchina dcera La Voyageuse, trojnásobná kanadská šampionka, porazila Don't Be Shy ve všech velkých startech, kde se setkaly, jmenovitě například v Ontario Fashion Stakes ve dvou letech, a Ontario Matron Handicapu i Canadian Stakes ve třech letech. Jen malou náplastí pro produkci Vice Regenta byly menší, ale zdaleka ne bezvýznamné stakes úspěchy Regent Gal i hřebce Viceera, a v neposlední řadě také Springtide, který si na cestu ke zmíněným téměř dvěstě startům vyšlápl umístěním ve špičkových Cup And Saucer Stakes ve dvou letech.

Ještě ani čtvrtý ročník se nedostal nad hrstku narozených hříbat, a mimo kuriózně pojmenovaného Artoo Deetoo, narozeného rok před premiérou Hvězdných válek a v Taylorových pětasedmdesáti (!) letech, měl jen úspěšného staršího sprintera Bull Regent, a americkou lokální šampionku Porpourie.

Uděláme-li malou vsuvku, pak první ročník Vice Regentových dvouletků debutoval v sezóně 1975, s klasickým ročníkem 1976. Zpětně shrnuto, z 12 startujících potomků obsahoval 12 vítězů a jednoho předního dvouletka. Narozený ročník 1977 byl početně dvojnásobný oproti všem předchozím, a obsahoval neuvěřitelných sedm kanadských stakes dvouletků. Z prestižnějších výkonů jmenujme druhé místo Lady Regent v Ontario Debutante Stakes, druhé místo Sea Regent v Ontario Lassie Stakes a druhé místo La Louve v Ontario Damsel Stakes; dále souboj Northern Regent a Later Regent o Kingarvie Stakes, a souboj Northern Regent s New Regent v Simcoe Yearling Stakes. New Regent triumfoval, a vzápětí si připsal nejen druhé místo v Coronation Futurity, ale také třetí za budoucím americkým šampionem Plugged Nickle (po Key to the Mint) v americkém Laurel Futurity G1. Ve třech letech pak Sea Regent navázala vítězstvím nad La Louve v Ontario Damsel Stakes, ale spolehlivá La Louve získala třetí místo v klasických Wonder Where Stakes. Na ročník zhruba 20 koní to, v rámci Kanady, byly skvělé výsledky.

Vzestupný trend pokračoval i s ročníkem 1978: cca pětadvacítka hříbat, která řádila napříč kanadskými drahami. Kushog vyhrála Ontario Debutante Stakes, ale možná zásadněji zatápěla budoucí dvojnásobné šampionce Rainbow Connection (po Halo) a trojnásobné šampionce Eternal Search (Northern Answer) v Natalma Stakes i Princess Elizabeth Stakes. Lady Sheppard odběhla jen devět startů, ale v Mazarine Stakes, tehdejším jedničkovém dostihu, odkázala Eternal Search na třetí místo. No One Bundles nedosáhla na velký triumf, ale v Clarendon Stakes zametla s hřebci, včetně několikanásobného stakes vítěze Moterala (Lord Durham). Regal Stafford zase prohrál Kingarvie Stakes s Eternal Search, ale v Cup And Saucer Stakes odešel poražen jen o krk od budoucího šampiona Frost Kinga (Ruritania). Čtyřnásobný šampion a kanadský Kůň roku Frost King si mimochodem schytal svůj díl porážek, a dvě byly od potomků Vice Regenta - od Regimena v Alberta Derby, a od Regent Cat v Jacques Cartier Stakes v sezóně 1983. O dva roky dříve byl Regent Cat aktérem kuriózního doběhu Sir Barton Stakes v pořadí Play the Hornpipe, Same Direction a Regent Cat, tedy 1-2-3 pro Vice Regenta. Bravurně je napodobily Regent Miss a Holiday Regent, 1-2 v klasických Woodbine Oaks, a svůj díl slávy přidala i Empire Heroine, starší soupeřka šampionek Eternal Search a Sintrillium (Sinister Purpose).

Proč uvádím tento dlouhý výčet? Obvyklé zdroje uvádějí jako prvního velkého koně po Vice Regent až Deputy Ministera, narozeného 1979, tedy v sedmém ročníku potomků, a i po něm už jen náhodné grupa 1 vítěze. Jak je zjevné, celý příběh se odehrál trochu jinak: Vice Regent se jako plemeník vypracoval z naprosté nuly, respektive desítky potomků na každý ročník, a leckdy s "podporou" partnerů typu Dear Brutus, Ouzo, Bing, Dutch Lane a dalších obskurních jmen. A vypracoval se v šesti ročnících v mnohonásobného stakes producenta koní z řady předních kanadských dostihů, jak se nikdo z "nekanadského" prostředí bez podobného zevrubného výpisu nedovtípí.
Samozřejmě by bývalo snazší odstartovat u Deputy Ministera, ale... proto tu přece nejsme, ne?

Ročník 1979 potvrdil kvantitativní i kvalitativní vzestup produkce. Brave Regent v něm, vůbec poprvé pro Vice Regenta, získal velevýznamné Cup And Saucer Stakes, a po umístění z Plate Trial Stakes na 1800 metrů se stal úspěšným mílařem; Regency Gold se stihla stát další poraženou stakes rivalkou Eternal Search. Fraud Squad prohrál Bull Page Stakes pro dvouleté s Deputy Ministerem, i Grey Stakes s pozdějším americkým trialovým vítězem Tampa Bay Buck (Mickey McGuire); později si vyměnili několik úderů se známým Son of Briartic (Briartic), a spolu s o rok mladším Vice Presidentem proháněli už zmíněnou Sintrillium. Výčet úspěšných dostihů Fraud Squad nikomu moc neřekne, snad mimo dnešních grupa Highlander Stakes, ale v každém případě byl tento hřebec z rodiny Equipoise kanadským šampionem sprinterů. Jak bylo naznačeno, v jeho ročníku byl ale i jiný a daleko známější šampion.

Vice Regent
CAN, 1967
Northern Dancer
CAN, 1961
Nearctic CAN, 1954
Natalma USA, 1957
Victoria Regina
CAN, 1958
Menetrier FR, 1944
Victoriana CAN, 1952
Mint Copy
CAN, 1970
Bunty's Flight
CAN, 1953
Bunty LawlessCAN, 1935
BroomflightUSA, 1947
Shakney
USA, 1964
JabnehUSA, 1952
Grass ShackUSA, 1951

Deputy Minister mimo Bull Page Stakes i Clarendon Stakes doma v Kanadě získal i americké Gr.1 Laurel Futurity a Young America Stakes, a stal se nejen šampionem dvouletých ve Státech, ale i v Kanadě přes místní největší vítěze typu Brave Regent; zároveň byl také zvolen kanadským Koněm roku 1981. Deputy Minister byl jedním z raných favoritů Kentucky Derby 1982, ale kromě zklamání ze dvou špatných přípravných startů si z obou odnesl zranění, a stál téměř do konce sezóny. Po pozvolném návratu získal prestižní únorový Donn Handicap, ale infekce kopyta s razantní léčbou ho vyřadila na dalších pět měsíců. V návratu získal G2 Tom Fool Handicap na 1400 metrů v poměrně rychlém čase 1:22.20 o téměř pět délek, a do konce sezóny se ještě umístil v jedničkovém Meadowlands Cupu na 2000 metrů za Slewpym, a ve Vosburgh Stakes na 1400 metrů. Co se týče chovné kariéry, Deputy Minister stal prakticky jediným zásadním pokračovatelem Vice Regenta, a to navíc ve Spojených státech: bude mu proto věnována samostatná část článku.

Ročník 1980 už se blížil obvyklé čtyřicítce potomků, a ač neměl hvězdu kalibru Deputy Ministera, povedl se. Netřeba přitom dodávat, že Vice Regent byl nadále primárně regionálním kanadským plemeníkem, a proto pokračujme v detailnějším duchu. Deputy Regent si nepřipsal velké vítězství, ale zapsal se do historických tabulek závodiště Woodbine, s traťovým rekordem 0:58 na 1000 metrů. Bull Page Stakes ztratil s Haliburton Huskie, málo známým, ale vynikajícím dvouletkem, jehož spanilou jízdu přes Simcoe Stakes a Vandal Stakes zastavil v Coronation Futurity až pozdější vítěz Kentucky Derby Sunny's Halo (Halo). Dobrou dvouletkou byla i Regal Taheka, vítězka Ontario Lassie Stakes; ještě lepším byl Victorious Emperor, druhý vítěz Cup And Saucer Stakes v řadě, navíc nad pozdějším klasikem Bompago (Upper Case). Právě ten připravil o vítězství v Queen's Plate Vice Regentova syna Sir Khaled. Druhé klasické umístění ročníku získala Lady Ice ve Woodbine Oaks, a konečně Mrs. Specklewing se vypracovala ve výbornou starší sprinterku, rivalku i přemožitelku šampionky Summer Mood (Raja Baba).

Ročník 1981 plně držel nastavenou vynikající úroveň. Archregent získal Vandal Stakes pro dvouleté, ačkoliv v Clarendon Stakes se musel sklonit před Deputy General. Park Regent si připsal nejen Yearling Stakes, ale i třetí Cup And Saucer Stakes v řadě; o Coronation Futurity se pokusila Bounding Away, a došla se ctí třetí za Prince Avatarem (Avatar), hřebcem, jehož Park Regent smetl při obou svých vítězstvích. Park Regent později zůstal velmi dobrým mílařem, což byl patrně i strop prověřené stakes sprinterky Regent's Walk, aktérky 1-3 doběhu La Prevoyante Stakes spolu s Bounding Away a Lantana Lady. Druhá jmenovaná byla výbornou klisnou, v sezóně 1984 vítězkou nebo umístěnou v sedmi zásadních stakes dostizích a šampionkou trávařek; v klasických Wonder Where Stakes však triumfovala právě Bounding Away. Bez zajímavosti není Vast Domain, která se v stejném roce blýskla umístěním v páru budoucích amerických G3 mílových dostihů na trávě.

Vice Regent
CAN, 1967
Northern Dancer
CAN, 1961
Nearctic CAN, 1954
Natalma USA, 1957
Victoria Regina
CAN, 1958
Menetrier FR, 1944
Victoriana CAN, 1952
Tete de Linotte
CAN, 1969
Turn-To
IRE, 1951
Royal Charger GB, 1942
Source Sucree FR, 1940
Pink Nightie
CAN
Windfields CAN, 1943
Pink Sapphire USA, 1950

Vavříny ročníku 1982 patřily klisnám. Regal Remark a Forever Regal si střihli 1-2 doběh Bull Page Stakes, a první jmenovaný dokonce vyhrál americké Tampa Bay Derby G3 ve třech letech, nicméně to bylo nic proti divadlu, které předvedlo "slabší" pohlaví. Pravnučka Windfieldse Bessarabian jako dvouletá získala Mazarine Stakes, Ontario Debutante Stakes i grupové Gardenia Stakes a Natalma Stakes, ale šampionkou dvouletek se stal někdo jiný: Deceit Dancer, dcera Vice Regenta a vynikající americké tříletky Deceit, a to i přes trio vítězství v nepříliš důležitých stakes dostizích. Mimochodem - Princess Elizabeth Stakes, nejvýznamnější dostih dvouletých klisen, vyhrála jakási In My Cap, samozřejmě dcera Vice Regenta a vnučka Buckpassera; toto všechno byl ale jen začátek.

Bessarabian jako tříletá získala několik menších, ale prestižních kanadských stakes; porazila jak In My Cap v Lady Angela Stakes, tak La Lorgnette (Val de l'Orne) v Selene Stakes. Především však z výletu do Států přivezla fantastické druhé místo z Coaching Club American Oaks, a to za nikým menším, než vítězkou klisní trojkoruny a šampionkou Mom's Command (Top Command). Odpověď na otázku, na co to v ročníku stačilo, ovšem zní "vcelku na nic." Dvouletá šampionka Deceit Dancer byla s formou dávno pryč, a porážel ji kde kdo, nevyjímaje právě In My Cap.

Vice Regent
CAN, 1967
Northern Dancer
CAN, 1961
Nearctic CAN, 1954
Natalma USA, 1957
Victoria Regina
CAN, 1958
Menetrier FR, 1944
Victoriana CAN, 1952
Passing Look
USA, 1971
Buckpasser
USA, 1963
Tom Fool USA, 1949
Busanda USA, 1947
Gay Meeting
USA, 1967
Sir Gaylord USA, 1959
Secret Meeting USA, 1950

In My Cap předvedla fantastickou sezónu, a mimo vítězství v La Prevoyante Stakes nad Viceregalovou vnučkou Regal Jill a Vice Regentovou dcerou Queen of Egypt si připsala grupa 3 Maple Leaf Stakes, a daleko zásadněji dva dostihy kanadské Trojkoruny: Wonder Where Stakes i Bison City Stakes. Šampionkou tříletých klisen se přes to všechno stala La Lorgnette, která jediná In My Cap porazila v chronologicky prvním dostihu klisní trojkoruny Woodbine Oaks. Třebaže vzájemné skóre z klasik bylo 1:1 a La Lorgnette prohrála i s Bessarabian, rozhodnutí mělo trošku jiný podtext: La Lorgnette totiž vyhrála Queen's Plate nad Imperial Choice, se kterým sice prohrála Prince of Wales's Stakes, ale to byl pochopitelně vynikající výsledek; Imperial Choice navíc přišel druhý i v posledním dostihu Trojkoruny, Breeders' Stakes, a tak konkurenceschopnost hřebcům porazila bez přehánění fantastické výkony obou Vice Regentových dcer.

Dokonce ani to ještě není konec příběhu, ke kterému můžeme doplnit zajímavé post scriptum. Bessarabian udržela vynikající formu i jako čtyřletá, a po vítězství v Canadian Handicapu a Seaway Stakes G3, a získání Woodbine BC Handicapu pro nedovolenou medikaci první Triple Wow se konečně stala kanadskou šampionkou starších klisen 1986. La Lorgnette, ač do našeho příběhu tak úplně nepatří, se stala slavnou jako matka trojnásobného G1 vítěze Hawk Winga, hřebce ze skvělého evropského ročníku dua High Chaparral a Rock of Gibraltar, za nimiž přišel druhý v Two Thousand Guineas i anglickém Derby. Deceit Dancer bohužel nedala potomka, a Bessarabian z hrstky hříbat vítěze Canadian Maturity Stakes G1 Dagda. Historické spravedlnosti se dostalo In My Cap, která se na dráze musela obejít bez titulu, ale v chovu se stala bábou vynikajícího Albert the Great, a prabábou někdejší vítězky Breeders' Cupu a loňské dvojnásobné grupa 1 vítězky Rushing Fall.

Ročník 1983 byl prvním, který následoval po dvouleté kariéře Deputy Ministera, ale podle konvenčních měřítek se nekonala žádná velká senzace. Eastern King byl "jen" G3 umístěným dvouletkem z Grey Stakes, a Dice Cup "jen" G3 vítěznou sprinterkou; Regency Silk v kvalitní tříleté sezóně přišla druhá v klasických Bison City Stakes, ale zajímavějším koněm byl Royal Treasurer, druhý za šampionkou Carotene (Great Nephew) v klasických Breeders' Stakes. Royal Treasurer byl dvojnásobným vítězem tradičního Seagram Cupu G3, ale jinak disponoval schopností a ochotou prohrát cokoliv - od Niagara Handicapu s dvojnásobným klasikem Golden Choice (Val de l'Orne), Rothmans International s americkým G1 vítězem Southjet (Northjet) a předním britským tříletkem Shardari (Top Ville), Connaught Cupu s někdejším šampionem Grey Classic (Grey Dawn), až po americké Elkhorn Stakes s úřadujícím vítězem BC Turf Manilou (Lyphard). Do třetice byl už velkou raritou Grey Salute, který vyhrál anglický Chester Cup 1989, dostih na více než 3600 metrů.

Vice Regent
CAN, 1967
Northern Dancer
CAN, 1961
Nearctic CAN, 1954
Natalma USA, 1957
Victoria Regina
CAN, 1958
Menetrier FR, 1944
Victoriana CAN, 1952
Loudrangle
CAN, 1974
Quadrangle
USA, 1961
Cohoes USA, 1954
Tap Day USA, 1947
Lady Known As Lou
CAN, 1965
Nearctic CAN, 1954
Dawns Delight GB, 1950

Ročníku 1984 opět vládly klisny, a tak trochu se opakovala situace z před dvou let. Situace ve dvou letech ovšem byla přehledná: Nandi Stakes, Mazarine Stakes, Ontario Debutante Stakes i Princess Elizabeth Stakes vyhrála Ruling Angel, a nezpochybnitelný titul šampionky korunovala třetím místem v amerických Arlington-Washington Lassie Stakes G1, za párem grupa 1 klisen Delicate Wine (Knight's Choice) a Sacahuista (Raja Baba). Ruling Angel si udržela výbornou formu i jako tříletá, nevyjímaje vítězství v klasických Bison City Stakes, nicméně to už vystrkovala růžky další dcera Vice Regenta jménem Hangin On a Star. Polosestra šampionky Rainbow Connection, a tedy blízká příbuzná Rainbows For Lifa, se blýskla celkem ve čtyřech klasikách: ve Woodbine Oaks přišla třetí za One From Heaven (Affirmed) a Ruling Angel, a ve Wonder Where Stakes druhá za Misty Magic (Master Willie). Stejné umístění vybojovala v Prince of Wales' Stakes proti hřebcům, a v Breeders' Stakes je dokonce porazila. Znovu ale platilo, že Queen's Plate má největší váhu... a tak One From Heaven, vítězce Woodbine Oaks, stačilo třetí místo za Market Control (Foolish Pleasure) a Koněm roku Afleetem (Mr. Prospector) k tomu, aby brala vavříny klisní divize. Jen pro zajímavost: Afleet nevyhrál klasiku žádnou, pouze Plate Trial Stakes; byl ale jedničkovým vítězem ze Států, kde porazil vynikající tříletky Lost Code a Cryptoclearance.

Vrátíme-li se ke kanadským klisnám, Ruling Angel jako starší se ukázala už spíše formálně, zatímco Hangin On a Star ukázala zhruba G3 třídu ve Státech jako čtyřletá, a jako pětiletá získala ceněný Canadian Handicap. V něm jí sekundovala Arcroyal, třetí neopomenutelné jméno ročníku, a svého času druhá za Ruling Angel v Bison City Stakes. Arcroyal ale byla pozdní klisnou, a úspěšnou čtyřletou sezónu korunovala druhým místem za americkou vítězkou Acorn Stakes G1 Grecian Flight (Cormorant) ve Woodbine Handicapu, a třetím v mezinárodních G1 E.P. Taylor Stakes. Podobnou třídu udržela i jako pětiletá, kdy se umístila v řadě předních dostihů, získala druhé místo za G1 vítězkou Dance Teacher (Smarten) v Gallorette Handicapu, a opětovné třetí v E.P. Taylor Stakes za úspěšnou Angličankou Braiswick (King of Spain).

Vice Regent
CAN, 1967
Northern Dancer
CAN, 1961
Nearctic CAN, 1954
Natalma USA, 1957
Victoria Regina
CAN, 1958
Menetrier FR, 1944
Victoriana CAN, 1952
No Class
CAN, 1974
Nodouble
USA, 1965
Noholme AUS, 1956
Abla-Jay USA, 1955
Classy Quillo
CAN, 1969
Outing Class USA, 1960
Quillopolly USA, 1958

V ročníku 1985 pouze klisny uvolnily místo hřebcům, když za zmínku stojí snad jen Fancy You, spolehlivá přední sprinterka z řady stakes dostihů. Raritou byl rovněž Oakworth prodaný do Evropy, kde přišel druhý v Prix Robert Papin G1 i Phoenix Stakes G1; lze se jen dohadovat, jakou třídu by mohl mít v Kanadě. Co se týče tamního šampionátu hřebců, naštěstí měl dostatečnou náhradu v Regal Classic a Regal Intention. Druhý jmenovaný byl dobrým dvouletkem, a získal Kingarvie Stakes, nicméně Coronation Futurity prohrál s Regal Classic, který si z dvouleté scény udělal svoje privátní kolbiště: kromě Coronation Futurity získal Cup And Saucer Stakes, Grey Stakes, a na dovršení všeho třetí místo z Hollywood Futurity G1 a druhé z BC Juvenile. Popravdě řečeno, Regal Classic triumfoval nad Regal Intention i ve dvou ze tří zásadních střetnutí tříleté sezóny, a klasické skóre zůstalo 1:1. Tým Regal Classic však směřoval hřebce do Států, a třetí místo z Blue Grass Stakes, "jen" za Granacusem (Sweet Candy), kterého Regal Classic smetl doma v Kanadě v Cup And Saucer Stakes, nebylo zdaleka tak sladké. Regal Intention mezitím doma v Kanadě vymetl skvostnou sérii menších stakes dostihů, a když Regal Classic i Granacuse porazil v Queen's Plate, bylo vymalováno: oplacená porážka v Prince of Wales' Stakes už titul šampiona tříletých pro Regal Intention nezmařila. I když oba hřebci zůstali na dráze, stará rivalita se nikdy neobnovila - Regal Intention byl menežován spíše na sprinty, a získal víc umístění než vítězství, mimo Jacques Cartier Stakes 1990; Regal Classic skóroval ještě v ceněných Eclipse Stakes 1989. Ještě jasněji dopadlo střetnutí obou plemeníků, kde maximem Regal Intention zůstala kanadská klasička a šampionka Woolloomoolloo a přední dvouletka Silky Oaks; v potomstvu Regal Classic, syna výtečné klisny No Class, zůstala řada klasických koní, včetně vítěze Queen's Plate Regal Discovery.

Většina hřebců má silné a slabé ročníky, a Vice Regent si ho vybral s hříbaty 1986, což ovšem byl už čtrnáctý (!) ročník potomků. Za zmínku stojí jen stakes mílařka Tarage, a Tremolos, třetí ze spíše slabšího ročníku amerického G2 Rare Perfume Handicapu. Už jen kuriozitou je ryzák Nosferatu, syn Ballade a tedy polobratr Devil's Bag a Glorious Song, který se údajně stal mnohonásobným šampionem plemeníků na Barbadosu.

Ročník 1987 se vrátil k obvyklejším standardům, a mimo několika menších stakes koní se jméno Vice Regenta opět objevilo jak v kanadských klasikách, tak amerických grupách, a to v obou případech v málokdy vyprávěných příbězích. Za kanadské klasiky bojoval ryzák Iskandar Elakbar, odchovanec Windfields Farm z vnučky Vice Regala. V každém případě však měl smůlu, protože Kanada roku 1990 patřila vítězi Trojkoruny, Koni roku a v Kanadě bezkonkurenčnímu Izvestia (Icecapade); za ním přišel Iskandar Elakbar jak druhý v Plate Trial Stakes, tak třetí v Queen's Plate. Neméně zajímavým jménem byla Trumpet's Blare, pravá sestra In My Cap; už se ovšem narodila ve Spojených státech, kde také závodila. Ve dvou letech byla G2 umístěnou z Astarita Stakes, ale především velkolepě zapomenutou G1 vítězkou Arlington-Washington Lassie Stakes. Jako tříletá si nepřipsala důležitý zásah, ale nejenže ve dvou menších dostizích prohnala vítězku CCA Oaks Charon (Mo Exception), ale v Beaumont Stakes G3 navíc přišla druhá mezi nezapomenutelnou Go For Wand (Deputy Minister) a vítězkou Kentucky Oaks Seaside Attraction (Seattle Slew). Jako starší běhala Trumpet's Blare velmi úspěšně na listed úrovni, přičemž v pěti dalších grupa pokusech došla vždy do pátého místa.

Hříbata ročníku 1988 se rodila v době, kdy Vice Regentovi bylo už jednadvacet let, a kupodivu stále nacházela nové obzory. Stejně jako Trumpet's Blare byl americkým G1 umístěným i Excellent Tipper, a to rovnou z prestižního Jerome Handicapu 1991. I on byl jinak koněm niží úrovně, a G3 vítězem ze dvou následujících sezón. Mílař Ivory Regent a sprinterky Lady Regency i Regal Cameo byli všichni mnohonásobně stakes umístěnými doma v Kanadě. A světe div se, legendární Dance Smartly (Danzig) a po jejím odchodu šampionce Wilderness Song (Wild Again) zvládla zatápět Platinum Paws, klisna ze slavné rodiny Silver Fog. Za druhou jmenovanou zůstala už v Mazarine BC Stakes G1 pro dvouleté i Princess Elizabeth Stakes; s oběma klisnami, Dance Smartly samozřejmě na prvním místě, prohrála i Canadian Oaks. Mimo trojice špičkových dostihů zvládla zvítězit nebo se umístit i v sedmi dalších stakes. Osudem zapomenutá je Platinum Paws i jako matka tří stakes koní a čtyř s výhrami přes 100 tisíc dolarů, včetně třetího z Clarendon Stakes Gold Gunner, a vítěze Valedictory Stakes a téměř půlmilionáře Daddy Cool.

Z ročníku 1989 zůstalo vše při starém: Great Regent si v tvrdém souboji čtyř koní připsal triumf v Cup And Saucer Stakes, když nejméně šťastným ze čtveřice zůstal pozdější klasik a Kůň roku Benburb (Dr. Carter). Ani klasiky nezůstaly bez účasti Vice Regentových potomků, když Classic Reign přišla druhá ve Wonder Where Stakes i Breeders' Stakes proti hřebcům. Později nejen prohrála Dowager Stakes s Navarrou (El Gran Senor), matkou Indygo Shinera, kterého znají čtenáři našeho seriálu světových plemeníků na facebooku; daleko zásadněji vyhrála přední dostih starších Canadian Maturity, a to navíc nad klasikem Blitzerem (Ziggy's Boy) a v rekordu dostihu 2:00.20 na 2000 metrů. Victorious Lil byla velmi rychlou dvouletkou i tříletkou, a zvítězila v tradičních La Prevoyante Stakes; Harbor Springs ve Státech sice prohrála malé Holiday Inaugural Stakes (respektive sedmý z pětatřiceti ročníků), ale zato s Luv Me Luv Me Not (It's Freezing), v téže sezóně vítězkou Kentucky Oaks a druhou z Ashland Stakes G1. A konečně, Eishin Tennessee byla prodána jako dvouletka do Japonska, kde přišla druhá v Kyoto Kinen G2.

Zvláštní zmínku si v našem povídání zaslouží Benburb. Nebyl synem, ale vnukem Vice Regenta z malé vítězky Rosedon, jejíž rodina směřovala k páté matce Flaming Wind - jak jméno napovídá, skutečně polosestře Nijinského matky Flaming Page. Byl také pravnukem hřebce Ruritania, který dal jiného kanadského šampiona, fenomenálního Frost Kinga - jenže Benburb byl trochu jiným případem.

Byl kvalitním dvouletkem, nešťastně čtvrtým ze zmíněného těsného souboje o Cup And Saucer Stakes, a na vrcholu sezóny třetím z Coronation Futurity, kde se rozbíhal na chvostu pole a v blátě už mu nezbyly síly dohnat vedoucí pár Keen Falcon a Loudamus. Stále jako nezvítězivší vstoupil do tříleté sezóny, a přes maiden a allowance triumfy se dopracoval ke třetímu místu v Queen's Plate - 12 délek za desetinovým favoritem Alydeed. Alydeed byl hvězdou sezóny - vítězem Marine Stakes, Plate Trialu, ale také amerického Derby Trialu a hlavně druhý z Preakness. V Queen's Plate potvrdil svou naprostou dominanci - a o to větší šok přišel, když ho Benburb, v poctivém souboji přes celou cílovou rovinu, v Prince of Wales' Stakes porazil o půl délky. Poslední odnož Trojkoruny, Breeders' Stakes, které se v Kanadě netradičně běhají na trávě narozdíl od prvních dvou odnoží na písku, Benburbovi jednoduše nesedly, a přišel sedmý. Alydeed byl namísto nich poslán do Travers Stakes, a také zklamal osmým místem. Oba hřebci se před koncem sezóny střetli ještě jednou, v Molson Export Million, předchůdci dnešní mezinárodní Woodbine Mile, a na trať dlouhou 1800 metrů s nimi vyrazil i vítěz Belmont Stakes A.P. Indy. Ten přišel pátý, a Alydeed šestý; triumfoval Benburb, o oblíbenou půl délku. Když koncem sezóny A.P. Indy jako favorit ovládl Breeders' Cup Classic, těžko mohla mít kanadská volba Koně roku jiného vítěze, než Benburb.

Kanadskému ročníku 1990 mezi klisnami kralovala Deputy Jane West: nikoliv vnučka, ale v přímé linii už pravnučka Vice Regenta. O to je neuvěřitelnější, že měla konkurenci v jeho dcerách: například Bright Penny, kterou porazila v Angela Stakes, a která byla jinak klisnou kanadsko-americké G3 úrovně. Další rivalkou byla Aspenelle, kterou musela Deputy Jane West porazit přímo ve Woodbine Oaks. Passing Vice, další pravá sestra In My Cap, závodila ve Státech, stejně jako tři roky před ní Trumpet's Blare; přišla druhá v Hollywood Starlet Stakes G1, stejně jako později třetí v páru grupa 2 dostihů Princess Stakes a Delaware Handicap. Z hřebců byli jen menšími, ale prověřenými stakes koňmi Glenbarra, G3 umístěný z Niagara BC Stakes, a také sprinter Swamp King, soupeř šampiona King Ruckuse (Bold Ruckus) a vítěz prestižních Highlander Stakes v současném doběhu s americkým G1 umístěným End Sweepem (Forty Niner).

Vice Regent
CAN, 1967
Northern Dancer
CAN, 1961
Nearctic CAN, 1954
Natalma USA, 1957
Victoria Regina
CAN, 1958
Menetrier FR, 1944
Victoriana CAN, 1952
Double Set
USA, 1975
Resurgent
USA, 1965
Prince John USA, 1953
Delightful GB, 1953
Doublene
USA, 1957
Double Jay USA, 1944
Pellene USA, 1952

V Highlander Stakes se umístil i nejlepší kanadský kůň ročníku 1991, Seismic Report; porazil tu i šampiona sprinterů Deputy Inxs, opět pravnuka Vice Regenta v přímé linii. Dcerám Vice Regenta se však více dařilo ve Státech: Teewinot byla formálně G2 umístěnou mílařkou ze slabého Louisville BC Handicapu, a rovněž Investalot se po listed sprintech našla v mílových dostizích, kde získala poměrně prestižní G2 Rampart Handicap. Hvězdou se ale ukázala být Twice the Vice, mimochodem ročka za 34 tisíc dolarů. Malá stakes vítězka ve dvou letech jako tříletá získala Del Mar Oaks G1, a jako čtyřletá se stala dvakrát G2 umístěnou v předních kalifornských dostizích; v roce 1996 byla trojnásobnou G1 vítězkou z Apple Blossom Handicapu, Milady Handicapu a Santa Margarita Invitational Handicapu, přičemž smetla jedničkové vítězky Urbane (Citidancer), Sleep Easy (Seattle Slew) a Halo America (Waquoit), a dokonce také šampionky Jewel Princess (Key to the Mint) a Serena's Song (Rahy). S posledně jmenovanou ztratila ještě jedničkový Santa Maria Handicap. V šesti letech získala Vanity Handicap G1, a v Hempstead Handicapu G1 potřebovala šampionka Hidden Lake (Quiet American) nový rekord dostihu, aby porazila Twice the Vice před Jewel Princess a další budoucí šampionkou Escenou (Strawberry Road). Zmínku si ovšem zaslouží i druhé místo z Lady's Secret Handicapu G2, kde triumfovala prozměnu Sharp Cat (Storm Cat), tu sezónu trojnásobná G1 vítězka a druhá z BC Distaff.

V ročníku 1992 - už dvacátém, připomeňme - těžko očekávat koně schopného konkurovat Twice the Vice, ale malá náhrada se ukázala: Native Regent, vítěz G2 Summer Stakes a umístěný z Clarendon Stakes i Cup And Saucer Stakes. Nakonec zvítězil i v amerických Generous Stakes, dostihu, v němž v téže době začínali trávař Startac či později klasicky umístěný Peace Rules. Ve třech letech byl Native Regent úspěšným trávovým milařem, ale dá se pouze předpokládat, že později jeho kariéru přerušilo zranění. Valné proslulosti nedosáhl ani Lake George, ač byl patrně koněm slušné třídy - v San Felipe Stakes, známém kalifornském trialu, došel třetí za G1 vítězem Afternoon Deelites (Private Terms) a pozdějším klasikem Timber Country (Woodman); v Del Mar Derby G2 zase zůstal za na slovo vzatým mílařem Da Hossem (Gone West). Do třetice stojí za alespoň malou zmínku Once a Sailor, mnohonásobný stakes vítěz a držitel traťového rekordu Fair Grounds, časem 1:08.89 na 1200 metrů.

Na domácí úrovni závodila i Northern Hilite, patrně jediná z početně slabšího ročníku 1993, která stojí za zmínku - ve dvou letech byla vítězkou Nandi Stakes a umístěnou z několika respektovaných dostihů, a na podobné úrovni se udržela ve třech letech, sice pod klasickým standardem, ale třetí z G1 Selene Stakes.

S trochou nadsázky se dá říci, že Vice Regentova kariéra končila tak, jak začala: v relativně slabých poměrech. Ne že by na tom bylo něco podivného - u hřebce ve věku šestadvaceti let, a se dvěma generacemi plemeníků mezi syny a vnuky. Úplně poslední ročníky starého Vice Regenta se navíc potkaly s ročníky, které jeho vlastnímu synovi Deputy Minister vynesly dva tituly šampiona amerických plemeníků - a to už je nějaká konkurence. V tomto kontextu je neuvěřitelné, že Vice Regent zůstal schopný dát kvalitní koně, i se slabými partnerkami, až do konce.

Vice Regent
CAN, 1967
Northern Dancer
CAN, 1961
Nearctic CAN, 1954
Natalma USA, 1957
Victoria Regina
CAN, 1958
Menetrier FR, 1944
Victoriana CAN, 1952
Muskrat Love
USA, 1984
Muscovite
USA, 1977
Nijinsky CAN, 1967
Alyne Que USA, 1970
Phils Love
USA, 1975
Philately USA, 1962
Lovely Time USA, 1966

Cup And Saucer Stakes 1996 tak ovládl, šestnáct let po prvním vítězi tohoto dostihu pro Vice Regenta, Muskrat Sammy, kůň na konec 20. století malinko nepochopitelného původu; o rok později přidal třetí místo v International Turf Cupu na velmi hluboké půdě. Patrně lepším koněm ale byl mnohonásobný stakes vítěz Randy Regent, vítěz Bull Page Stakes ve dvou letech, G3 sprinter ve třech, a prověřený soupeř Deputy Inxs, stejně jako vítěz Overskate Stakes a Jacques Cartier Stakes v pětileté a šestileté sezóně. V tomto kontextu je pozoruhodné, jak se potomstvo Vice Regenta časem orientovalo z klasických dostihů spíše na kratší distance, ovšem nakolik to odpovídalo výběru partnerek, to je mimo rozsah tohoto článku.

Ročník 1995 byl posledním kompletním pro Vice Regenta, a mimo malých stakes dcer Cherie Yvonne a Manhattan Vice to Vice Regent dotáhl do finále ve velkém stylu: s vítězem Clarendon Stakes Vice N Friendly, později v kariéře vítězem Highlander Stakes G2 na 1200 metrů, a vítězem G3 Autumn Handicapu na 1700 metrů nad trojnásobným šampionem Deputy Inxs, a nad Koněm roku Mt. Sassafrasem (Sassafras). Vice N Friendly bohužel později zahynul na dostihové dráze.

Překrásnou tečku za chovnou kariérou Vice Regent udělaly dcery Regent's Pride, umístěná v Nandi Stakes i Shady Well Stakes, a Last Vice, vítězka obou dostihů, stejně jako Ontario Lassie Stakes, a navrch druhá v Princess Elizabeth Stakes - za už pra-pravnučkou Vice Regenta Bag Lady Jane, a opět 14 let po první Více Regentově vítězce In My Cap.

Vice Regent byl uveden do kanadské Dostihové síně slávy za svůj výjimečný "výkon" v roli plemeníka. Oficiální záznamy hovoří o 13 titulech kanadského šampiona plemeníků a 60 stakes vítězích... Neoficiálně není nikde zdůrazňováno, že Vice Regent připouštěl do poslední chvíle svého života, do neuvěřitelných osmadvaceti let. Jeho srdce dotlouklo 18. června 1995. Čest jeho památce.

Větev Vice Regent v Kanadě

Následující schéma obsahuje potomky větve v přímé linii, případně v první generaci přes dcery (tedy vnučky a vnuky hřebců linie). Během své existence, tedy zhruba od 70. let, dala tato velice úzká větev faktických dvou pokračovatelů Vice Regenta sto čtyřicet klasických vítězů, klasicky umístěných a předních dvouletků.

Pro všechny, kteří dočetli celý příběh chovné kariéry Vice Regenta, musí být rozsah schématu neuvěřitelný:

Větev Vice Regent v USA

Synonymem nadpisu je víceméně působení Deputy Ministera a jeho synů v americkém chovu. V letech 1987 - 1997 však Američané z Vice Regentových dcer odchovali čtyři zásadní hřebce, a protože v článku není moc vhodnějších "mezer," kde je zmínit, pojďme na ně.

Chronologicky prvním byl Marquetry po Conquistador Cielo z Regent's Walk, někdejší soupeřky šampionky Summer Mood i dvojnásobné klasičky Bounding Away. Marquetry byl počátkem 90. let vynikajícím starším koněm na 1700 - 2000 metrů, vítězem Hollywood Gold CUp Handicapu G1, Eddie Read Handicapu G1 a Meadowlands Handicapu G1; mimoto zvítězil nebo se umístil v celé řadě kalifornských grupa 2 dostihů. V chovu se proslavil jako otec vítězů BC Sprint a šampionů Artax a Squirtle Squirt. Daří se i jeho dcerám, z nichž pocházejí například nedávní G1 vítězové Promises Fulfilled či Vasilika.

O sedm let později se narodil Boston Harbor po Capote. Jeho matka Harbor Springs byla "jen" umístěnou z malých stakes za klasičkou Luv Me Luv Me Not, ale sama byla polosestrou šampiona sprinterů 1987 Groovy. Boston Harbor jako dvouletý absolvoval sedm startů, a prohrál jen na blátě v Sanford Stakes s budoucím grupa sprinterem Kelly Kip; jinak získal Bashford Manor Stakes G3 o čtyři délky, zářijový Kentucky Cup Juvenile G3 o sedm délek, Breeders' Futurity G2 v už tvrdém souboji o půl délky, a nakonec Breeders' Cup Juvenile G1 o krk. Je pravdou, že pohled na výsledkové listiny je smutnou přehlídkou neznámých koní, nicméně titul nejlepšího dvouletého hřebce Ameriky 1996 pro Boston Harbor byl plně zasloužený. I Boston Harbor, který nakonec skončil jako plemeník v Japonsku, byl užitečnější jako mateřský otec, včetně někdejší kanadské vítězky klisní trojkoruny, šampionky a Koně roku Sealy Hill.

Jen rok po Boston Harbor přišel na svět Victory Gallop, po Cryptoclearance z Victorious Lil, stakes sprinterky a mílařky. I Victory Gallop vystrčil růžky jako dvouletý, k druhému místu v Laurel Futurity G2. Jako tříletý získal Rebel Stakes i Arkansas Derby; Kentucky Derby prohrál s Real Quietem o půl délky, Preakness Stakes o dvě a čtvrt, a v Belmont Stakes vítězstvím o nos Bobu Baffertovi možná nezlomil srdce, ale určitě zkrátil život o pár let. Připomeňme, že na přelomu tisíciletí byl Real Quiet druhým z řady čtyř zmařených trojkorunových nadějí, od Silver Charma po Point Given a War Emblem v roce 2002; a že Baffert musel počkat až do roku 2014, než mu osud vše vynahradil s American Pharoah. Příběh Victory Gallopa měl šťastnější, i když zvláštní konec - po vítězství o pět délek ve Stephen Foster Handicapu G2 a o nos ve Whitney Handicapu G1 (a po BC Classic triumfu jakéhosi Cat Thiefa) se stal šampionem starších koní 1999.

Poslední hřebec se ani nestal šampionem, ani ho nedal v chovu, ale patřil k nejtřídovějším americkým koním přelomu tisíciletí. Captain Steve po Fly So Free, jeden z posledních velkých koní linie Teddy, byl z malé vítězky Sparkling Delite. Už jako dvouletý si připsal pět grupa zásahů, včetně vítězství v Breeders' Futurity G2 a Hollywood Futurity G1; jako tříletý si k Trojkoruně vyšlápl přes tři třetí místa v trialech, včetně Louisiana Derby G2 a Santa Anita Derby G1. V Kentucky Derby se dostal na čelo zhruba 400 metrů před cílem, ale propadl se na osmé místo za Fusaichi Pegasem; v těsném doběhu Preakness ho od druhého místa dělila hlava a krk. Namísto Belmont Stakes dostal Captain Steve listed rozcvičku a v červenci porazil začínajícího Tiznowa ve Swaps Stakes G1, načež o necelou délku prohrál Haskell Invitational s Dixie Union. Opět po lehčím triumfu v Kentucky Cup Classic G2 následoval v nabité sezóně Goodwood BC Handicap G2, kde se Captain Steve stal první obětí proslulé Tiznowovy vůle vítězit - dokázal se k němu přiblížit o hlavu, ale ani o fous víc. Počtákem listopadu se pak stal velkolepě zapomenutým třetím BC Classic 2000, tři délky za legendární bitvou Tiznow versus Giant's Causeway.

V tu dobu už Captain Steve už úspěšně závodil rok a půl, a opravdu špičkovou formu držel už přesně rok. A nepolevil ani na jaře: vítězství v Donn Handicapu G1 i Dubai World Cupu G1 nad výbornou japonskou klasičkou To the Victory; jen o půl délky ztracený Stephen Foster Handicap G2 s Guided Tour, jemuž dával deset liber, a po kolizi třetí místo v Hollywood Gold Cupu G1. Nakonec přece jen přišel letní pokles formy, ale hřebec stihl ještě třetí místo v San Diego Handicapu G2 a čtvrté v Pacific Classic G1. Captain Steve nebyl nikdy oslavován jako velký dostihový kůň, ale ve své době patři mezi nejlepší koně světa, a to by se zapomínat nemělo. A čistě pro zajímavost - jak by kdekoho napadlo v marvelovské éře, jeho jméno nemá nic společného se Stevem Rogersem, ale s nevědomým pokusem jeho majitele Mika Pegrama propašovat revolver letištní kontrolou v Louisvillu - a s následnou úspěšnou intervencí Boba Bafferta, čerstvého vítěze Derby se Silver Charmem, u místního kapitána Stevena Thomsona.

Poslední, už opravdu drobnou poznámku si zaslouží hřebec, který trochu vybočuje z řady, a sice Western Winter, syn Gone Westa z malé vítězky Chilly Hostess, narozený 1992. Je už dávno zapomenutým dvojnásobně G1 umístěným, a to z Carter Handicapu na 1400 metrů, a Metropolitan Handicapu na míli, v obou případech za kanadským šampionem Langfuhrem. Tolik americká část jeho života; jako plemeníka jej importovali Jihoafričané, pod jejichž vlajkou se stal trojnásobným šampionem plemeníků, otcem několika desítek G1 koní, a v neposlední řadě otcem šampiona mladých plemeníků What a Winter. Bez ohledu na Jižní Afriku, jako takový by v přehledu vnuků Vice Regenta neměl chybět.

Deputy Minister

Deputy Minister, který se stal nejen kanadským Koněm roku, ale i americkým šampionem dvouletých 1981 a kvalitním čtyřletkem, se po skončení dostihové kariéry nevrátil do Kanady, ale byl umístěn na marylandskou pobočku Windfields Farm. Po jejím zavření koncem 80. let byl Deputy Minister přesunut na kentuckou Brookdale Farm, kde působil po zbytek kariéry. Uhynul v roce 2004 na Ohio State University v důsledku maligního nádoru, ale k pohřbu byl převezen zpět na farmu.

Deputy Minister
CAN, 1979
Vice Regent
CAN, 1967
Northern Dancer CAN, 1961
Victoria Regina CAN, 1958
Mint Copy
CAN, 1970
Bunty's Flight CAN, 1953
Shakney USA, 1964
Stage Luck
USA, 1972
Stage Door Johnny
USA, 1965
Prince John USA, 1953
Peroxide Blonde USA, 1960
Take a Stand
USA, 1966
Amerigo GB, 1955
Self Control USA, 1955

První ročník se ovšem moc nepovedl, obsahoval jen duo kanadských hřebců Silver Deputy a Tejabo. Prvně jmenovaný byl z pouhých dvou startů vítězem kanadských Swynford Stakes G3 na 1300 metrů; druhý byl klasicky umístěným z Prince of Wales's Stakes, ale neměl třídu šampionů Regal Classic a Regal Intention. Jako starší pak byl slušným handicapovým mílařem. Vše ale zachránila Open Mind, klisna z druhého ročníku, a postupem času šampionka dvouletých klisen, vítězka klisní Trojkoruny a šampionka tříletých klisen. Open Mind celkem vyhrála 12 z 19 startů, včetně Breeders' Cupu pro dvouleté klisny; jako tříletá prohrála jen dva zásadní dostihy: Ruffian Handicap s legendární pětiletou šampionkou Bayakoa a čtyřletou Colonial Waters, jedničkovou vítězkou a neuvěřitelně 9x G1 umístěnou; druhá porážka přišla v BC Distaff, opět od Bayakoy a tříleté několikanásobné kalifornské G1 vítězky Gorgeous. Svého času Open Mind vyhrála 10 dostihů v řadě, z toho sedm G1; nezařadila se sice mezi americké legendy, ale mezi skutečné hvězdy tamního dostihového nebe zcela určitě ano.

Deputy Minister
CAN, 1979
Vice Regent
CAN, 1967
Northern Dancer CAN, 1961
Victoria Regina CAN, 1958
Mint Copy
CAN, 1970
Bunty's Flight CAN, 1953
Shakney USA, 1964
Obeah
USA, 1965
Cyane
USA, 1959
Turn-To IRE, 1951
Your Game USA, 1948
Book of Verse
USA, 1956
One Count USA, 1949
Persian Maid GB, 1947

Potomek Deputy Ministera ovšem při Breeders' Cupu 1989 vyhrál, a byla jím dvouletá Go For Wand, která ironií osudu Open Mind zcela zastínila. Na skóre na tom byly podobně, Go For Wand získala 10 vítězství ze 13 startů; rovněž i ona se stala šampionkou dvouletých i tříletých klisen. Prohrála ovšem Kentucky Oaks se Seaside Attraction, takže unikátní pocta klisní Trojkoruny zůstala pouze Open Mind. Mimoto Go For Wand vyhrála co mohla, včetně Mother Goose Stakes i Alabama Stakes; v Beldame Stakes porazila Colonial Waters, přemožitelku Open Mind z předchozího roku, a v Beaumont Stakes zase Trumpet's Blare, dceru Vice Regenta. I ona se nakonec postavila Bayakoe v další edici BC Distaff, a v souboji se starší klisnou nejen překvapivě udávala tempo, ale i odolávala jejímu náporu v cílové rovince. Sto metrů před cílem ukončil souboj i život mladší klisny pád; filmové záběry a fotografie dodnes patří k těm nejhorším v moderních dějinách turfu.

Dvě téměř neporazitelné šampionky ze dvou ročníků, to je požehnání pro kariéru jakéhokoliv plemeníka, třebaže po Go For Wand přišel další hubenější rok. V něm se jisté proslulosti dostalo Mane Ministerovi jako dosud jedinému hřebci, který přišel třetí ve všech dostizích americké Trojkoruny, ale už koncem sezóny přišel Salt Lake, na slovo vzatý dvouletek a nakonec vítěz Hopeful Stakes G1. Ve třech letech se Salt Lake vyprofiloval ve výborného sprintera, ovšem jako plemeník příliš neuspěl, když je známý spíš jako mateřský otec japonské vítězky klisní trojkoruny Apapane.

Ročník 1990 přinesl nevýrazného, ale luxusně rychlého středotraťaře Flag Down, který neuvěřitelným slalomem mezi kontinenty, třídami dostihů a občas i povrchy sice posbíral neuvěřitelných 23 skóre z grupa dostihů, ale kýženého G1 triumfu se nedočkal. Ve dvou z šesti jedničkových umístění k jeho poražení soupeři potřebovali rekordní časy, a sám Flag Down vyběhl traťový rekord Calderu 2:24.11 na 2400 metrů při porážce Meckeho ve W.L. Knight Handicapu. Mimo třetího místa z Jockey Club Gold Cupu G1 v rané americké kariéře zůstal nejhodnotnějším výkonem Flag Down BC Turf 1997, kde přišel třetí za Chief Bearhartem a Borgií.

Deputy Minister
CAN, 1979
Vice Regent
CAN, 1967
Northern Dancer CAN, 1961
Victoria Regina CAN, 1958
Mint Copy
CAN, 1970
Bunty's Flight CAN, 1953
Shakney USA, 1964
Sister Dot
USA, 1985
Secretariat
USA, 1970
Bold Ruler USA, 1954
Somethingroyal USA, 1952
Sword Game
USA, 1976
Damascus USA, 1964
Bill And I USA, 1965

Flag Down se ovšem na amerických drahách ani nepotkal s Dehere, o rok mladším vynikajícím dvouletkem. Dehere se stal teprve čtvrým koněm v historii, který "vymetl" všechny velké dostihy dvouletých v Saratoze, a k Hopeful Stakes G1 přidal ještě Champagne Stakes G1, a porážku od budoucího Koně roku Holy Bulla ve Futurity. Jako favorit BC Juvenile selhal na osmém místě, ale přesto byl zvolen šampionem dvouletých; než jeho kariéru ukončilo zranění, zvládl ve Fountain of Youth Stakes porazit jak budoucího vítěze Kentucky Derby Go For Gin, tak Ride the Rails, pozdějšího otec plemeníka Candy Ride.

Známým jménem se stala i Clear Mandate z dalšího ročníku, která ovšem do formy přicházela velmi pomalu jako čtyřletá; to získala Shuvee Handicap G1, ale po zbytek čtyř- a pětileté sezóny zůstala nevyrovnanou klisnou, schopnou přijít první stejně jako poslední. První eventualita zahrnovala ještě jedničkové Spinster Stakes a John A. Morris Handicap V chovu Clear Mandate proslula duem Newfoundland a Strong Mandate, druhým z Jockey Club Gold Cupu v prvním případě a vítězem Hopeful Stakes v druhém. Podobně známým (i nespolehlivým) koněm jako Clear Mandate byl i Victory Speech, jeden z předních tříletků sezóny 1996, vítěz Dwyer Stakes a třetí z Haskell Invitational G1 za Skip Awayem; o rok později vyhrál Strub Stakes G1.

Ročník 1994 bez přehánění vešel do dějin. Zahájil ho Open Forum dvěma trialovými triumfy v tehdy ještě listed Risen Star Stakes, a tehdy G3 Lafayette Stakes; jeho kariéra bohužel skončila ještě před Kentucky Derby, ale to už měli našlápnuto další TŘI hřebci. Touch Gold, přední kanadský dvouletek, si přes trialovou demolici Lexington Stakes osmi a půl délkami vyšlápl nejen na triumf v Belmont Stakes G1 nad Silver Charmem (jemuž zmařil Trojkorunu), ale i na Haskell Invitational nad spolehlivým Free Housem. Po zbytek kariéry se mu tolik nedařilo, ale to už štafetu převzal Deputy Commander: ještě druhý za Free Housem ve Swaps Stakes, ale už vítěz jak Super Derby, tak Travers Stakes, obou G1 dostihů. Ve Skip Awayově rekordním BC Classic sice nezvládl ani vzdáleně konkurovat famóznímu běloušovi, ale přivedl do cíle alespoň zbytek pole.

Deputy Minister
CAN, 1979
Vice Regent
CAN, 1967
Northern Dancer CAN, 1961
Victoria Regina CAN, 1958
Mint Copy
CAN, 1970
Bunty's Flight CAN, 1953
Shakney USA, 1964
Primal Force
USA, 1987
Blushing Groom
FR, 1974
Red God USA, 1954
Runaway Bride GB, 1962
Prime Prospect
USA, 1978
Mr. Prospector USA, 1970
Square Generation USA, 1969

V Travers Stakes navíc za Deputy Commanderem zůstal tohoroční vítěz Queen's Plate Awesome Again; hnědáka vyřadilo zranění ze Super Derby na podzimní část sezóny, ale vrátil se v oslňující formě jako čtyřletý, kdy neprohrál: od allowance debutu přes Stephen Foster Handicap G2, Whitney Handicap G1, dvě menší přípravné grupy, až po legendární souboj pěti šampionů, dvou klasiků a dvou G1 vítězů v BC Classic 1998 - z něhož Awesome Again vyšel o 3/4 délky jako vítěz.

Fantastickou tečku za ročníkem zpětně udělaly dcery Deputy Ministera: Rhythm of Life dala klasického vítěze Sarava, a Sherriff's Deputy nikoho menšího, než pozdějšího dvojnásobného šampiona a dvojnásobného Koně roku Curlina.

Další spanilou jízdu předvedla Keeper Hill, narozená rok po Awesome Again. Zúčastnila se čtrnácti (!) grade 1 dostihů a ve všech došla do pátého místa; v jedenácti z nich mezi třemi nejlepšími, a tři vyhrála, včetně Kentucky Oaks, kde porazila šampionku Banshee Breeze. Je však fér říci, že skóre zůstalo 2:1 pro druhou jmenovanou, a to včetně BC Distaffu, kde se obě tříletky, Banshee Breeze jako ta lepší, musely sklonit před pětiletou Escenou. V chovu se Keeper Hill mimo G3 syna Keep Up neprosadila, ale kuriózně zanechala jedinou dceru mezi řadou hřebců; ta má sama dvě dcery, a tak snad rodina ještě napodobí své úspěšné kolegy.

Když je řeč o chovných klisnách... Ročník 1996, tedy rok po Keeper Hill, přinesl prověřenou bojovnici Better Than Honour, která z osmi startů vždy přišla mezi třemi nejlepšími, a to včetně vítězství v Demoiselle Stakes G2, a umístění v Mother Goose Stakes i Acorn Stakes. O necelou dekádu později už byla Better Than Honour držitelkou prestižního ocenění Kentucky Broodmare of the Year (chovná klisna roku), a to za duo vítěz Belmont Stakes Jazil, a vítězka Kentucky Oaks, Belmont Stakes a šampionka tříletých klisen Rags to Riches.

Abychom byli upřímní, dlouhý zbytek kariéry se Deputy Ministerovi příliš nepovedl. Vše začalo ročníkem 1997 a tmavým hnědákem Impeachment, který se sice umístil třetí v Kentucky Derby za Fusaichi Pegasem i v Preakness za Red Bullet, ale historie tmavého hnědáka spokojeně pozapomněla, stejně jako hřebce Tribunal, polobratra o patnáct let staršího šampiona Chief's Crown, který patřil mezi jedničkové rivaly Koně roku Tiznowa. Stejně opomenutý zůstal jedničkový trávař Go Deputy, polobratr o devět let staršího Dare And Go, který navždy zůstane koněm, jenž šokoval celý svět ukončením Cigarovy rekordní série v Pacific Classic.

Deputy Minister připouštěl od roku 1984 do roku 2004, ale po Go Deputy z ročníku 2000 už nepřišlo doslovně nic - tedy v přímé linii. Z vnuků mezi mnoha jedničkovými koňmi přišel výborný Brazilec a úspěšný lokální plemeník Redattore, trávař Request For Parole, superšampion Curlin, skvělá Rags to Riches, ale také šampionka Halfbridled, vítěz Breeders' Cupu Tapizar, několikanásobný G1 vítěz a klasicky umístěný Frosted či šampionka Abel Tasman. Co jméno, to pojem americké dostihové scény posledních dvou dekád. My se pojďme ještě podívat na už poměrně nedávnou část historie, a sice syny Deputy Ministera, a faktický růst někdejší "linie dvou hřebců" v uznávanou americkou klasickou krev:

Synové Deputy Ministera v chovu

Větev Vice Regenta, jako lokální a svým způsobem velmi málo rozšířená krev, si detailnější profil zaslouží. Dle mého názoru to ale platí i pro část jejích modernějších hřebců. Mediální éra zachytila především úspěchy Ghostzappera a jeho synů, a pozornosti neušel ani jeho otec Awesome Again. Jak bude patrné z následujících řádků, zůstat jen u těchto jmen, a nezmínit poněkud opomenuté plemeníky, by byla obrovská škoda.

Silver Deputy

Deputy Minister
CAN, 1979
Vice Regent
CAN, 1967
Northern Dancer CAN, 1961
Victoria Regina CAN, 1958
Mint Copy
CAN, 1970
Bunty's Flight CAN, 1953
Shakney USA, 1964
Silver Valley
USA, 1979
Mr. Prospector
USA, 1970
Raise a Native USA, 1961
Gold Digger USA, 1962
Seven Valleys
USA, 1972
Road At Sea USA, 1964
Proud Pied USA, 1966

Jen malý kanadský G3 vítěz na 1300 metrů zahájil chovnou kariéru na ontarijské Windfields Farm, a posléze následoval Deputy Ministera na Brookdale Farm. Jeho první kanadský ročník - opět skromných 10 hříbat, většinou dcer - jako by opakoval historii, a nejen počtem: byla v něm i již zmíněná Deputy Jane West, vítězka Princess Elizabeth Stakes i Woodbine Oaks, a šampionka dvouletých i tříletých klisen. Pozornosti neunikly ani výborné sprinterky Early Blaze a Merry Deputy, obě prověřené a mnohonásobně úspěšné stakes klisny. Druhý ročník přinesl rovněž zmíněného Deputy Inxs, několikanásobného G3 vítěze, dvojnásobného šampiona sprinterů a nakonec i kanadského šampiona starších hřebců 1999. Upozornil na sebe ještě Tall In the Saddle, a to třetím místem v Plate Trial Stakes.

Šampionku přinesl i třetí ročník Silver Deputyho, a sice Scotzannu, pravnučku Viceregala. Už jako tříletá se vyprofilovala ve vynikající sprinterku, a stala se šampionkou obou kategorií; později během dalších čtyř let získala ještě řadu stakes i amerických G3 úspěchů. Ještě před ní se prosadil Saints Leader, velmi dobrý dvouletek.

Čtvrtý ročník narostl početně, a už budil pozornost i bez šampionů: Bartholomew Bandy i klisna Silver Joy, duo z rodin Nijinského a Mr. Prospectora, patřilo k předním dvouletkům, a Crown Attorney dokonce získal Cup And Saucer Stakes; během dlouhého zbytku dvouleté sezóny, trvající do prosince, jako by ztratil formu. Nabral ji včas pouze ke čtvrtému místu v poslední klasice, pozdně srpnových Breeders' Stakes; přes řadu prodejek se však vrátil jako výtečný starší kůň od čtyř do šesti let, prověřený G2 kůň, třetí z Woodbine Mile G1 za druhým z Breeders' Cupu Gerim, a soupeř Koně roku a breederscupového vítěze Chief Bearharta. Do čtveřice, pozdní klisnou byla i jeho vrstevnice Angel's Tearlet, vyhraněná sprinterka a mnohonásobná stakes vítězka a umístěná doma i ve Státech, nevyjímaje porážku od jedničkové vítězky Furlough v Honorable Miss Handicapu.

Jak už bylo řečeno, od sezóny 1994 se Silver Deputy přesunul do Kentucky, nicméně nezůstal odříznut od kanadského chovu, kde dal nejen předního dvouletka Gold Star Deputy, ale také šampionku dvouletých klisen Larkwhistle, druhou z Princess Elizabeth Stakes a dokonce třetí z amerických Adirondack Stakes G2 za šampionkou Storm Song. V americké části produkce se objevili prověřený G2 vítězný mílař Statesmanship a G2 umístěná sprinterka Tomorrows Sunshine. Z ročníku 1995 zazářil Archers Bay, vítěz Queen's Plate i Prince of Wales Stakes, a šampion tříletých v Kanadě; namísto snahy o zisk kanadské Trojkoruny byl menežován do Států, kde zcela neuspěl v letních dostizích včetně Travers Stakes. Po roční pauze však získal několik pěkných grupa umístění včetně Gulfstream Park Handicapu G1.

Silver Deputy
CAN, 1985
Deputy Minister
CAN, 1979
Vice Regent CAN, 1967
Mint Copy CAN, 1970
Silver Valley
USA, 1979
Mr. Prospector USA, 1970
Seven Valleys USA, 1972
Rokeby Rose
USA, 1977
Tom Rolfe
USA, 1962
Ribot GB, 1952
Pocahontas USA, 1955
Rokeby Venus
USA, 1970
Quadrangle USA, 1961
All Beautiful USA, 1959

Ročník 1996 přinesl vůbec největší hvězdu v produkci Silver Deputy, Baffertovu hnědku Silverbulletday, vítězku 15 z 23 startů s kontem přes tři miliony dolarů, a šampionku dvouletých i tříletých klisen. G1 triumfů zůstalo překvapivě málo, ale byly jimi BC Juvenile Fillies, Kentucky Oaks, Ashland Stakes, Alabama Stakes o devět délek, i Gazelle Handicap. Rovněž odvodila Belmont Stakes, ročník proslulý spíše zraněním Charismatika než vítězstvím Lemon Drop Kida. Jako favoritka BC Distaff zklamala šestým místem, po němž už nikdy zcela nenašla původní formu, a po třech nižších grupa umístěních byla stažena do chovu.

Měřeno obvyklými americkými standardy už Silver Deputy v dalších ročnících nedal pořádného koně, ale v ročníku 1999 přišla milionářka Bare Necessities, která se koncem tříleté sezóny vypracovala v klisnu solidní grupa úrovně, aby po následující dva roky, jako rivalka šampionky Azeri či vítězky BC Distaff Adoration, posbírala 11 umístění v grupa dostizích všech kategorií, nejlépe asi za superrychlou Star Parade v Santa Maria Handicapu G1. Dobrým koněm ročníku byl rovněž Iron Deputy, vítěz G2 Brooklyn Handicapu nad Volponim, vítězem předchozího ročníku BC Classic.

Ročník 2000 přinesl dva velmi zajímavé hřebce. Prvním se ukázal být Posse, dobře známý účastník menších stakes pro dvouleté a vítěz Kentucky BC Stakes v době, kdy tento grupa 3 dostih lákal výborná jména; později jako sprinter získal možná papírově lepší výsledky, než v reálu, včetně třetího místa za Ghostzapperem ve Vosburgh Stakes, bohužel o téměř osm délek. Lepší výkon patrně zaběhl v BC Sprint, kde přišel čtvrtý "jen" o pět délek. Bezpochyby třídovějším koněm však byl pozdnější Badge of Silver, hřebec, který jako neporažený získal trialové Risen Star Stakes deseti délkami v rekordu dostihu. V Louisiana Derby vypadal, že si bez problémů poradí s pozdějšími klasiky Funny Cide a Peace Rules, nicméně dislokované měkké patro ho připravilo o všechny šance a vynutilo si operaci dýchacích cest; krátce po návratu do tréninku jeho kariéru zbrzdila zlomenina hlezenní kosti. Vrátil se až v lednu čtyřleté sezóny, brilantním vítězstvím ve sprintu na 1200 metrů - a hned po dalším dostihu opět stál na osm měsíců. Vrátil se právě včas, aby svůj talent konečně potvrdil druhým místem ve výborně obsazené a skvostně rychlé Cigar Mile G1, jen délku a čtvrt za výtězným Lion Tamerem. Třebaže nadále jeho kariéru komplikoval zdravotní stav, zvládl se stát G2 vítězem na písku i trávě, druhým z dalšího ročníku Cigar Mile, a konečně i třetím v BC Mile 2006, v zuřivé bitce šesti koní, kde o krk porazil našeho plemeníka Sleeping Indian.

Ze slabšího ročníku 2001 si kanadský Silver Ticket obstaral jak vizitku druhého z Cup And Saucer Stakes, tak třetího z Breeders' Stakes a pozdějšího vítěze King Edward Handicapu G2, kde porazil šampiona Mobila. Podstatně větší pozornost ale získala o rok mladší Pool Land, vítězka Ruffian Handicapu G1 a formálně (byť daleko) třetí z Go For Wand Handicapu G1; jmenovat si zaslouží i Will He Shine, vítěz True North Handicapu G2 na 1200 metrů.

Ročník 2003 přinesl asi největší nálož graded potomků: to sice nebyl vítěz kanadských Clarendon Stakes Vibank, ale umístěný ze Summer Stakes i Grey BC Stakes Badge of Truth už ano; v Americe se na G3 úrovni umístila Gasia, dokonce na G2 syn šampionky Life's Magic Simon Pure, ale skutečným esem se ukázal Spring At Last, který na graded úrovni sice reálně odběhal šest měsíců, ale po druhých místech z Malibu Stakes G1, Strub Stakes G2 a vítězství v Godolphin Mile G2 triumfoval v Donn Handicapu G1.

Navázala Silver Knockers, třetí z Prioress Stakes G1 za výbornou Dream Rush, a druhá z G2 Forward Gal Stakes za šampionkou Forever Together. Ve zralém věku 20 let se pak Silver Deputy stal otcem vítěze Cup And Saucer Stakes a třetího z Coronation Futurity Deputiformera, stejně jako několikanásobného vítěze nižších grup J Be K; ročník však korunoval Pool Play, přední kanadský univerzál od míle do 2800 metrů, a do osmi let vítěz Hawthorne Gold Cupu G2 a dokonce i Stephen Foster Handicapu G1 nad několikanásobně G1 umístěným Mission Impazible.

Posledními ročníky Silver Deputy byly 2006 - 2008, slabší už i početně; v tom zcela posledním přišli ještě Joe Vann, vítěz trialového Illinois Derby G3, a Occasional View, kanadský G3 sprinter a G2 umístěný mílař z Autumn Stakes za šampionem Alpha Bettorem.

Proč tento sáhodlouhý výpis? Stejně jako Deputy Minister, i Silver Deputy se ukázal být talentovaným producentem klisen. Z vnuků Silver Deputyho na sebe nejprve upozornil El Corredor, vítěz Cigar Mile a před exportem do Turecka otec i děd několika G1 vítězů; jeho polobratr Roman Ruler se ukázal být nejen prověřeným G2 dvouletkem a pátým z BC Juvenile, ale také tříletkem klasického standardu, kterého z klasik vyřadily problémy s kopyty. Po letním návratu ukázal výbornou třídu vítězstvími v Dwyer Stakes G2 a Haskell Invitational G1, a třetím místem v Travers Stakes. V Americe nedoceněného hřebce a dokonce otce klasika Ruler On Ice importovali Argentinci, pod jejichž vlajkou je momentálně místním šampionem plemeníků mimo všechny ustanovené větve linie Mr. Prospector.

Mezi oba hřebce se vtěsnal Wiseman's Ferry, netradiční účastník menších lokálních derby a ne zcela špičkový tříletek, který se stal nesmrtelným díky synovi Wise Dan, několikanásobném šampionu a dvojnásobném americkém Koni roku 2012 a 2013. Šampionkou se stala i vnučka Silver Deputyho Groupie Doll, excelentní sprinterka a dvojnásobná vítězka Breeders' Cupu z let 2012 - 2013, kterou jistě má mnoho fanoušků ještě v čerstvé paměti. A konečně, krev Silver Deputyho nese, v tomto kontextu neuvěřitelně už ve čtvrté generaci, čerstvý šampion sprinterů a plemeník Mitole.

French Deputy

Deputy Minister
CAN, 1979
Vice Regent
CAN, 1967
Northern Dancer CAN, 1961
Victoria Regina CAN, 1958
Mint Copy
CAN, 1970
Bunty's Flight CAN, 1953
Shakney USA, 1964
Mitterand
USA, 1981
Hold Your Peace
USA, 1969
Speak John USA, 1958
Blue Moon USA, 1948
Laredo Lass
USA, 1971
Bold Ruler USA, 1954
Fortunate Isle USA, 1959

Dalším zásadním synem Deputy Ministera byl French Deputy, polobratr dvakrát G1 umístěné dvouletky i tříletky Princess Mitterand. Odběhl jen šest startů, z toho první čtyři vítězné, od listopadu dvouleté sezóny přes dva malé kalifornské jarní dostihy, až po strhující triumf v Jerome Handicapu o půl roku později. French Deputy tu vyhrál o čtyři délky v senzačním čase 1:33.53; nebývá už ovšem dodáváno, že Gary Stevens u této příležitosti musel navážit 50 kilo. Podobně rychlý přípravný allowance French Deputy prohrál o dvě délky, a v Cigarově suverénním BC Classic 1995 přišel třetí od konce, kolem 20 délek za vítězem. Přesto si French Deputy vybrala jako plemeníka slavná Three Chimneys Farm, ovšem dlužno dodat, že pokus nedopadl nejlépe, a French Deputy se stěhoval do Japonska hned po prvním ročníku tříletých, a to téměř současně se svým dvouletým synem Kurofune, viz níže. Je ovšem pravda, že ve French Deputy Japonci importovali velmi slušného jedničkového producenta a v Kurofune dokonce jednoho z předních plemeníků, svého času vicešampiona za King Kamehameha, ovšem to už je mimo rámec tohoto příběhu.

French Deputy
USA, 1992
Deputy Minister
CAN, 1979
Vice Regent CAN, 1967
Mint Copy CAN, 1970
Mitterand
USA, 1981
Hold Your Peace USA, 1969
Laredo Lass USA, 1971
Marshesseaux
USA, 1983
Dr. Blum
USA, 1977
Dr. Fager USA, 1964
Due Dilly USA, 1969
Loboette
USA, 1976
Good Counsel USA, 1968
Chanderelle USA, 1971

Jeho částí by ale měl být Left Bank, hřebec z prvního amerického ročníku French Deputy, který jako tříletý dosáhl "jen" na G3 triumf v Discovery Handicapu ve vyrovnaném rekordu dostihu. Jako starší se publiku představil jako hřebec neuvěřitelné síly, a jako čtyřletý z jedničkových dostihů ztratil pouze Forego Handicap na 1300 metrů; ve Vosburgh Stakes smetl pozdějšího vítěze BC Sprint Squirtle Squirt v čase 1:20.73, a v Cigar Mile porazil klasika Red Bulleta za 1:33.35 na míli. Jako čtyřletý získal, možná v očích některých nespravedlivě, titul amerického šampiona starších koní především za Whitney Handicap G1 nad skvělou konkurencí Street Cry, Lido Palace a Macho Uno, nevyjímaje traťový rekord; soudobým fanouškům však patrně mnohem více utkvěl v paměti jeho neuvěřitelný výkon v Tom Fool Handicapu G2, který získal šesti délkami, jen pod rukama Johna Velazqueze a v neuvěřitelném čase 1:20.17. Příběh nejrychlejšího koně Ameriky (a o tom v té době pochyboval málokdo) však skončil tragicky: jen týden po Whitney Handicapu přišla akutní operace břicha, a během rekonvalescence ho stál život kolikový záchvat. Left Bank byl posmrtně vyhlášen šampionem starších koní 2002, a posléze víceméně zapomenut; jeho někdejší dechberoucí brilantní rychlost už připomíná jen několik špatných videí na youtube.

Dlouho po odchodu Left Banka se ovšem přihodilo něco, s čímž asi nikdo moc nepočítal: stejně jako u předchozích hřebců, i vnukové French Deputy začali vyhrávat velké dostihy, a vedle "řadových" jedničkových koní se ve Státech blýskl třetí z Kentucky Derby za California Chrome Danza či argentinský Hi Happy, po spanilé kampani doma a titulu Koně roku vítěz amerických Man o'War Stakes G1. Mezi pravnuky French Deputy jsou například dvojnásobná G1 vítězka a druhá z BC Mile Got Stormy a nedávno "věčně umístěná," ale nepochybně třídová Mopotism. Vnukem French Deputy je i Visionaire, šampion mladých plemeníků Jižní Afriky z let 2015 a 2016.

Dehere

Třetím zásadním synem byl Dehere, a jeho chovná kariéra je velmi podobná kariérám obou bratrů, tedy s jednou výjimkou: Dehere skončil jako shuttle stallion, a těžko říci, nakolik to ovlivnilo jeho kariéru. V letech 1995 - 2000 pendloval mezi USA a Austrálií, přičemž z prvního ročníku se na G2 umístění v Remsen Stakes prosadil Millions, a až na G1 v Matron Stakes klisna Arrested Dreams. Lépe si vedl druhý ročník, jehož členem byl především vynikající mílař Graeme Hall, G2 umístěný dvouletek, vítěz Arkansas Derby G2 a Jim Dandy Stakes G2, a posléze soupeř již zmíněného Left Banka z Cigar Mile G1. Graeme Hall působil jako plemeník, a mimo jiné je dědem nedávné G1 vítězky Curaliny. Výborné jméno svého času měl i G2 umístěný sprinter Here's Zealous, zatímco poněkud opomenutý zůstal Millencolin, třetí z Futurity za Captain Steve a Graeme Hall, a později G1 a G2 umístěný za takovými jmény, jako Tiznow, More Than Ready a Caller One.

Dehere
USA, 1991
Deputy Minister
CAN, 1979
Vice Regent CAN, 1967
Mint Copy CAN, 1970
Sister Dot
USA, 1985
Secretariat USA, 1970
Sword Game USA, 1976
Felicita
USA, 1994
Rubiano
USA, 1987
Fappiano USA, 1977
Ruby Slippers USA, 1982
Grand Bonheur
USA, 1979
Blushing Groom FR, 1974
Director USA, 1965

Formálně G2 umístěným vytrvalcem byl Demeteor, ale největším jménem v produkci Dehere byla Take Charge Lady, G2 vítězná dvouletka a excelentní tříletka, šestinásobná grupa vítězka a po sérii zakončené vítězstvím v G1 Ashland Stakes vysoká favoritka Kentucky Oaks, které však o délku a čtvrt ztratila s Farda Amigou. Navzdory vítězství v G1 Spinster Stakes a umístění z G1 Gazelle Handicapu jí stejná klisna, v pouhých dalších dvou startech vítězka Alabama Stakes a druhá z BC Distaff, kde Take Charge Lady přišla až šestá, sebrala titul šampionky tříletých klisen. Jako starší měla Take Charge Lady ještě větší smůlu, protože se zařadila do stejné kategorie jako Azeri, úřadující Kůň roku a současná i budoucí šampionka starších klisen; s ní přímo ztratila Apple Blossom Handicap G1, a s výtečnou Sightseek zase Ogden Phipps Handicap. Třetí G1 triumf kariéry vybojovala Take Charge Lady až ve Spinster Stakes, ale vše si vynahradila v chovu, kde se stala další kentuckou chovnou klisnou roku s G1 vítězem a dvojnásobně umístěným Take Charge Indy, a vítězem Travers Stakes, druhým z BC Classic a šampionem tříletých hřebců Will Take Charge. Dcera Take Charge Lady jménem Charming přidala vítězku BC Juvenile Fillies G1 a šampionku dvouletých klisen Take Charge Brandi, trojnásobného G1 vítěze a začínajícího plemeníka Omaha Beach, a v Irsku G1 umístěného dvouletka Courage Under Fire.

Ročník 2000, nakonec poslední americký pro Dehere, přinesl talentovanou G2 umístěnou mílařku Belle of Perrintown, a dvouletka nižší grupové úrovně Outta Here. Následovala cesta do Japonska, odkud se však Dehere do Států vrátil, a sice o sedm let později. Překvapivě nijak neklesl zájem o něj: až do konce měl, stejně jako při "prvním" americkém působení, vyrovnané ročníky cca 50 hříbat. Překvapivě však klesla kvalita, přestože první ročník se uvedl skvěle: Beautician získala druhá místa v G1 Spinaway Stakes i BC Juvenile, a Decelerator posbírala pár G2 umístění do míle; třetí klisna Gleaming byla prověřenou stakes sprinterkou. Zbylé tři ročníky už neobsahovaly ale v podstatě nic, a pro rok 2011 se Dehere stěhoval do Turecka.

Jak bylo naznačeno, souběžně s americkým působením (a částečně též japonským) Dehere připouštěl v Austrálii, což je opět mimo rámec tématu "linie v Americe." Australská kariéra Dehere bude alespoň stručně uvedena níže, nicméně nás čeká ještě jedno zajímavé téma: Dehere jako mateřský otec. Stejně jako jeho bratři se osvědčil výborně: Candytuft, dcera z hned prvního ročníku, dala dvojnásobného vítěze BC Sprint, šampiona sprinterů 2007 a nadějného plemeníka Midnight Lute. Dalšími velkými jmény jsou vítěz Donn Handicapu Graydar, zmínění polobratři Will Take Charge a Take Charge Indy, nebo vítěz BC Dirt Mile City of Light.

Deputy Commander

Deputy Minister
CAN, 1979
Vice Regent
CAN, 1967
Northern Dancer CAN, 1961
Victoria Regina CAN, 1958
Mint Copy
CAN, 1970
Bunty's Flight CAN, 1953
Shakney USA, 1964
Anka Germania
IRE, 1982
Malinowski
USA, 1973
Sir Ivor USA, 1965
Best In Show USA, 1965
Affaire d'Amour
GB, 1974
Tudor Music GB, 1966
Fair Darling GB, 1965

Čtvrtým zásadním plemeníkem byl Deputy Commander, který připouštěl v letech 1999 - 2007; po téměř dva roky trvajících nespecifikovaných fyzických i neurologických problémech byl pro rapidní zhoršení stavu utracen v říjnu 2009, v pouhých patnácti letech. Začátek jeho kariéry přitom vypadal nadějně: přinesl G2 umístěnou dvouletku i třetí z Ashland Stakes G1 Holiday Lady, ale především duo Brancusi a Ten Most Wanted. Prvně jmenovaný zazářil v trialech, kde v San Felipe Stakes G2 přišel třetí za třídovým valachem Buddy Gil, a v Blue Grass Stakes dokonce druhý za pozdějším klasicky umístěným Peace Rules. Ten Most Wanted vyhrál Illinois Derby G2, ale došel podstatně dál: přes druhé místo v Belmont Stakes za Empire Makerem až k triumfům v letním Super Derby G2, a suverénní demolici Travers Stakes G1. Spolu s dvojnásobným klasikem Funny Cide narazili až ve velmi silném poli starších koní v BC Classic. Ten Most Wanted se v každém případě zdál být nadějným pokračovatelem Deputy Commandera, potažmo celé linie; v chovu však zklamal katastrofálním způsobem a svou životní pouť zakončil ve třinácti letech, dva měsíce po importu do Panamy.

Spolu s Ten Most Wanted fakticky skončila i úspěšná chovná kariéra Deputy Commandera. Ze zbylých ročníků nedokázal dát víc, než třetího z Hollywood Futurity G1 Roman Commander, vítěze Ohio Derby G2 Deputy Glitters, třetí ze Santa Barbara Handicapu G2 Sweet Belle, a paradoxně zcela zapomenutého čtyřikrát G2 umístěného specialistu na 1900 metrů Reporting For Duty. Kariéru Deputy Commandera uzavřel Active Duty vítězstvím v Coronation Futurity, což už ovšem byl víceméně jen výkřik do tmy.

Touch Gold

Deputy Minister
CAN, 1979
Vice Regent
CAN, 1967
Northern Dancer CAN, 1961
Victoria Regina CAN, 1958
Mint Copy
CAN, 1970
Bunty's Flight CAN, 1953
Shakney USA, 1964
Passing Mood
CAN, 1978
Buckpasser
USA, 1963
Tom Fool USA, 1949
Busanda USA, 1947
Cool Mood
CAN, 1966
Northern Dancer CAN, 1961
Happy Mood USA, 1951

Klasický vítěz Touch Gold, jinak polobratr kanadského vítěze Trojkoruny a Koně roku With Approval z linie Grey Sovereign, a blízký příbuzný dalšího vítěze Trojkoruny a Koně roku Izvestia, viz výše, strávil v americkém chovu 14 let se 74 stakes vítězi. První ročník Touch Golda přitom vzbudil senzaci: Composure se stala přední dvouletkou s triumfem v G2 Oak Leaf Stakes, a G1 umístěními z Hollywood Starlet i BC Juvenile Fillies za Storm Flag Flying; o rok později vyhrála dva jedničkové kalifornské trialy, než byla stažena do chovu pro zlomeninu sezamské kosti. Stejný ročník však obsahoval tři další trialové koně: druhého z Holy Bull Stakes Powerful Touch, vítěze Tampa Bay Derby Region of Merit, a především Midas Eyes, vítěz Swale Stakes G3 i Derby Trialu. Midas Eyes ovšem Trojkorunu neabsolvoval, a později se vyprofiloval v kvalitního sprintera a mílaře, vítěze Forego Handicapu G1 a umístěného z Malibu Stakes, Cigar Mile i Frank J. De Francis Memorial Dash, vše jedničkových dostihů. Midas Eyes působil v americkém chovu po čtyři sezóny, ale nedal významnějšího potomka. Abychom zakončili povídání o prvním ročníku Touch Golda, musíme zmínit ještě jedno jméno - nenápadného handicapového koně Seek Gold, který nejen získal druhé místo za budoucím vítězem BC Classic Saint Liamem v Clark Handicapu G2, ale o dva roky později také triumfoval, byť jako 90:1 outsider, ve Stephen Foster Handicapu G1.

Ještě druhý ročník vypadal velmi nadějně: nejprve přišel Medallist, oficiálně jen G2 vítěz, ale velmi rychlý kůň, který v Dwyer Stakes ustanovil traťový rekord časem 1:40.02 na 1700 metrů; o rok později v Carter Handicapu G1 prohrál o necelé dvě délky se superrychlým Forest Danger, který zaostal jen čtyři desetiny vteřiny za traťovým rekordem. Spolu s čtyřletým Medallistem začal vystrkovat růžky pozdní Mass Media, zaměřením rovněž sprinter a mílař, což je mezi staršími koňmi jedna z konkurenčně nejtvrdších kategorií. Mass Media se od října tříleté sezóny zúčastnil 14 graded dostihů, z toho devíti jedniček, a pouze dvakrát došel mimo tabuli; získal Forego Handicap G1, a další dvě jedničková umístění v Cigar Mile 2005 a Metropolitan Handicapu 2006.

Touch Goldův ročník 2002 přinesl ne méně než čtveřici grupa klisen, ovšem opět nejlépe tříletých. Eyes on Eddy prohnala vítězku Kentucky Oaks Summerly v G3 Silverbulletday Stakes, a Victory Lap získala formální G2 umístění v relativně slabém Lake Placid Handicapu; totéž se povedlo Take a Check, mnohonásobně stakes umístěné klisně, v Delaware Handicapu G2 za šampionkou Fleet Indian. Z ročníku 2003 překvapivě excelovali Kanaďané: vítězka Princess Elizabeth Stakes Sugar Swirl, která ovšem zdaleka nejlepší formy opět dosáhla ve čtyřech letech, kdy byla trojnásobnou americkou graded vítězkou a třetí z G1 Ballerina Stakes; mezitím si Royal Challenger připsal Breeders' Stakes, a díky diskvalifikaci Malakoffa i třetí místo v Prince of Wales' Stakes.

Další ročníky se ukázaly být víceméně labutí písní Touch Golda. 2004 přinesl tříletou trávovou mílařku Sharp Susan, spíše se štěstím umístěnou z Garden City Stakes G1; podobný typ kariéry měla i o rok mladší sprinterka Keep the Peace, devětkrát umístěná, ale nikdy vítězná v grupa dostizích, nejlépe v jedničkovém Princess Rooney Handicapu. A se štěstím na podobnou metu dosáhla Spritely na rozbahněné dráze Go For Wand Handicapu G1. Nic z toho, zejména u čtyřletých klisen, nebyly zcela oslnivé výsledky, a po sezóně 2009 začal dramaticky klesat zájem o Touch Golda, z původních průměrně osmdesáti klisen na čtyřicet, kolem roku 2012 už na dvacet, a později na několik hříbat v ročníku. Touch Goldovu éru prakticky uzavřela Touching Promise, spolehlivá stakes a G3 mílařka od tří do osmi let.

Stejně jako jeho polobratři se však Touch Gold začíná prosazovat jako mateřský otec: Flaming Heart je matkou druhého z Belmont Stakes Comissioner, druhého z BC Sprint Laughing Track, i bábou vítěze BC Classic Vino Rosso; podobně působivý záznam má o tři roky mladší Soothing Touch z vynikající rodiny Coup de Genie, matka čtyřnásobné G1 vítězky Emollient a třetího z Belmont Stakes Hofburga.

Pokračovatel linie: Awesome Again

Awesome Again, nepochybně nejtřídovější syn Deputy Ministera, si do chovu kromě vizitky zcela klasické výkonnosti přinesl rovněž famózní, byť neortodoxní původ: mateřskou linii Nasrullah skrz Blushing Grooma, a třetí linii Mr. Prospectora osobně, tedy kombinaci nabízející dostatečné možnosti doslovně s celým domácím spektrem amerických linií. Což je čistě teoretická zajímavost; prakticky došlo k jejímu naplnění hned v prvním ročníku, s hnědákem jménem Toccet, který mimo triumfů v Champagne Stakes G1 a Hollywood Futurity G1 uštědřil první životní porážku Empire Makerovi v Remsen Stakes. Toccet zklamal v BC Juvenile a později už se nikdy plně neprosadil, ale nahradil ho jiný hřebec.

Awesome Again
CAN, 1994
Deputy Minister
CAN, 1979
Vice Regent CAN, 1967
Mint Copy CAN, 1970
Primal Force
USA, 1987
Blushing Groom FR, 1974
Prime Prospect USA, 1978
Baby Zip
USA, 1991
Relaunch
USA, 1976
In Reality USA, 1964
Foggy Note USA, 1965
Thirty Zip
USA, 1983
Tri Jet USA, 1969
Sailaway USA, 1976

Ghostzapper, až do léta tříleté sezóny nenápadný allowance vítěz, vstoupil na grupovou scénu třetím místem o pouhé půl délky v King's Bishop Stakes G1, a po zbytek života neprohrál: přes Vosburgh Stakes G1, Tom Fool Handicap G1, Woodward Stakes G1 až po nesmrtelný BC Classic 2004. Triumf nad rivaly kalibru Roses In May (Dubai World Cup), Pleasantly Perfect (BC Classic, Dubai World Cup), Perfect Drift (devět G1 vítězství a umístění) a Azeri (trojnásobná šampionka a Kůň roku) doslovně vešel do dějin, titul Koně roku nevyjímaje, ač po něm se Ghostzapper, v kariéře s mnoha pauzami, vrátil ještě v triumfu v G1 Metropolitan Handicapu o rok později.

Zbytek příběhu Awesome Again už je poměrně dobře známý i mladším generacím: vítěz BC Juvenile Wilko, šampionka Ginger Punch a osminásobný G1 vítěz Game On Dude; v pozdějších letech produkce zrající jako víno pak G1 vítěz a bojovník o život Paynter, jeho úzký příbuzný a vítěz Preakness Stakes Oxbow, a do třetice jejich tříčtvrteční bratr, šestkrát G1 a klasicky umístěný Bravazo. Posledním velkým vítězem je (stále ještě jen zatím) Sir Winston, vítěz Belmont Stakes 2019. Mezi vnuky Awesome Again už se stihli objevit Keen Ice, nechvalně známý přemožitel American Pharoah z Travers Stakes, a daleko zásadněji Accelerate, nezpochybnitelný šampion starších koní sezóny 2018, a pro mnoho fanoušků jasná volba koně roku namísto skutečného držitele titulu, trojkorunovaného Justify.

Awesome Again byl po celoživotním působení na Adena Springs penzionován v únoru 2019. Od roku 2006 po jeho boku působil jeho syn Ghostzapper, svého času člen top 5 mladých amerických plemeníků a dnes dlouholetý člen elitní celoamerické dvacítky. Dosud je Ghostzapper otcem zhruba dvacítky G1 vítězů a umístěných, včetně americké šampionky sprinterek 2014 Judy the Beauty, vítěze Whitney Handicapu G1 a třikrát G1 umístěného Moreno, vítěze Queen's Plate, kanadského šampiona tříletých hřebců a druhého za Arrogate z Pegasus World Cupu Shaman Ghost, a vítězky Queen's Plate Holy Helena. A zcela v duchu "rodinné" tradice už dcery Ghostzappera z prvního ročníku potomků, Eltimaas a Stage Magic, stihly dát dva šampiony - Drefong a předevšímt trojkorunovaného Justify.

Schéma americké části větve Vice Regent

Větev Vice Regent mimo Ameriku

Northern Dancerova větev Vice Regent, třebaže formálně existuje přes 50 let, do dnešního dne zůstala téměř stoprocentně lokální americkou linií. Výjimky se dají spočítat na prstech rukou: primárně působení Deputy Ministerových synů Dehere v Austrálii a French Deputy v Japonsku. Další syn Key Deputy zanechal malou G1 stopu v Argentině, a hrstka grupa 1 Australanů nese vliv někdejšího předního kanadského dvouletka z rané Vice Regentovy kariéry New Regent, i později narozeného Archregent. Edgy Diplomat po Deputy Minister byl málo významným plemeníkem v Chile, a Salt Lake strávil část kariéry v Argentině. Některé z těchto počinů si zaslouží pár slov navíc, na prvním místě australská část produkce úspěšného Dehere.

K více než 20 let staré kariéře Dehere v Austrálii ovšem chybí přesná čísla. Přesto i tady byl Dehere relativně úspěšný, a to především jako producent klisen: zanechal vítězku prestižních Golden Slipper Stakes G1 a později Newmarket Handicapu G1 Belle du Jour, vítězku STC Coolmore Classic G1 Bollinger, vítězku Australasian Oaks G1 Invest, vítězku Tattersalls Tiary G1 Pear Tart, či vítězku VRC Oaks G1, vítězku či umístěnou z šestnácti grup a soupeřku Dundeela či Pierra Dear Demi. Další porci grupa 1 koní přidaly Dehereho australské dcery jako matky, a to včetně výtečné Youthful Presence, matky G1 vítězů Kidnapped a někdejšího rivala Winx jménem Hauraki, a G1 umístěného Academus.

Nejslavnějším koněm z Dehereho působení byl ale valach Defier, narozený 1997. Výbornou měl zejména sezónu 2002, kdy ztratil Cox Plate s o rok starším veteránem Northerlym; získal ale jedničkové AJC George Main Stakes G1 nad Sunline, i prestižní Queen Elizabeth Stakes; v AJC Warwick Stakes G2 zase porazil Lonhra. Další porážku mu naložil na záda v souboji o druhé místo Cox Plate 2003, ale jinak Lonhro vyhrál čtyři ze vzájemných střetnutí, včetně jedniček STC Darley Stakes, AJC George Main Stakes a BTC Doomben Cupu. Kariéru zakončil Defier jako sedmiletý, jako třetí z AJC All-Aged Stakes G1 a vítěz BTC Doomben Cupu G1. I když Defier nepatří mezi australské legendy kalibru svých soupeřů, je často vzpomínán a uznáván jako jejich výtečný rival.

Dalším cestovatelem byl French Deputy, jehož japonské potomstvo zahrnovalo vítězku místních 1000 Guineas a třetí z Oaks Reginettu, pozdní G1 vítěze Eishin Deputy a vytrvalce Admire Jupiter, či dlouholetého NAR grupa hřebce, vítěze JBC Classic i mezinárodního G1 Tokyo Daishoten Sound True. Rovněž mezi japonskými vnuky French Deputy se objevila řada jedničkových koní, a to včetně Makahiki, vítěz japonského derby 2016.

French Deputy
USA, 1992
Deputy Minister
CAN, 1979
Vice Regent CAN, 1967
Mint Copy CAN, 1970
Mitterand
USA, 1981
Hold Your Peace USA, 1969
Laredo Lass USA, 1971
Blue Avenue
USA, 1990
Classic Go Go
USA, 1978
Pago Pago AUS, 1960
Classic Perfection USA, 1972
Eliza Blue
USA, 1983
Icecapade USA, 1969
Corella USA, 1978

Jak bylo zmíněno, do Japonska byl dovezen i v USA narozený bělouš Kurofune po French Deputy. Dokonce ještě doma v Americe absolvoval první tréninkové krůčky; jako roček byl prodán za 70 tisíc, ale jako dvouletkovi v tréninku už mu stejná částka chyběla do půl milionů dolarů, a kupujícím byl Makoto Kaneko. Kurofune nebyl na dráze absolutní hvězdou, ale v sezóně 2001 získal NHK Mile Cup G1 i Japan Cup Dirt G1; druhý jmenovaný dostih dokonce ve světovém rekordu 2:05.90 na 2100 metrů. Po sezóně 2001 se stal šampionem koní na písku, a později úspěšným plemeníkem Shadai Stallion Station, s řadou G1 potomků. Nejvíce vynikli šampion dvouletých Fusaichi Richard, šampionka sprinterů i starších klisen Curren Chan, či dvojnásobně klasicky umístěná Whale Capture, jinak vítězka či umístěná z třinácti grupa dostihů. Stejně jako ostatní hřebci linie se i Kurofune zvolna profiluje jako úspěšný mateřský otec, zatím s klasicky umístěnými vnučkami Chrono Genesis, Ice Follies, Admire Miyabi a Lily Noble. Prvně jmenovaná vyhrála poslední dostih klisní Trojkoruny, neklasické Shuka Sho, a umístila se v obou tradičních klasikách, stejně jako později Lily Noble, předloňská soupeřka Almond Eye.

Závěrem si alespoň pár slov zaslouží Key Deputy, G3 umístěný sprinter po Deputy Minister, který působil jako plemeník v Argentině a zanechal vítěze 40 clásicos, a mezi nimi čtyři G1 vítěze. Tím nejlepším byl Todo Tango Key, vynikající sprinter a mnohonásobný grupa vítěz; vítěz Gran Premio Santiago Luro G1 ve dvou letech, vítěz G.P. de Alzaga Unzue na 1000 metrů ve třech letech, a umístěný ze čtyř dalších G1 dostihů na 1000, 1400 i 1600 metrů. Ač hřebec, bohužel se nestal plemeníkem. Další úspěšným potomkem byla mílařka Amy B Key, vítězka G.P. Polla de Potrancas G1 a druhá z dvou jedničkových dostihů na 2000 metrů; celkem zvítězila nebo se umístila v téměř dvaceti argentinských grupových dostizích.

Větev Více Regent v ČR

Deputy Minister
CAN, 1979
Vice Regent
CAN, 1967
Northern Dancer CAN, 1961
Victoria Regina CAN, 1958
Mint Copy
CAN, 1970
Bunty's Flight CAN, 1953
Shakney USA, 1964
Have a Nice
USA, 1977
Prince John
USA, 1953
Princequillo IRE, 1940
Not Afraid USA, 1948
Holy Terror
USA, 1965
Ambehaving USA, 1954
Venomous USA, 1953

Je to zvláštní, ale ke krvi Vice Regenta přišla i střední Evropa. Lví podíl na tom mají Poláci s importem plemeníka Five Star Camp, nar. 1985 po Deputy Minister z klisny po Prince John. Hřebec většinou výborných amerických linií měl ale sotva nějaké další předpoklady: byl dvojnásobným allowance vítězem, bídně osmým z Blue Grass Stakes, a koncem čtyřleté sezóny vymetal mimotabulové doběhy v prodejních dostizích. V polském chovu se Five Star Camp nijak zásadně neprosadil, a jeho daleko nejlepším potomkem byl Szarlatan z klisny po Euro Star, vítěz dvanácti a umístěný ze sedmnácti z celkových sedmatřiceti startů, včetně tří po sobě jdoucích triumfů v Nagrodě Prezesa Rady Ministrow, a umístění ze St. Leger. V sezóně 1996 byl Szarlatan polským Koněm roku, a později působil jako plemeník.

Přímo v ČR zanechal Five Star Camp relativně výraznou stopu. Prvním úspěšným potomkem byl Džentile, kterého František Holčák vypiplal nejdřív v šestkrát jedničkově vítězného středotraťaře, a později v úspěšného steeplera. Lepším koněm však byl slovenský Nagar v tréninku Ladislava Kubišty, vítěz Karpatské ceny ve dvou letech i Ceny trojročných žrebcov. Jako tříletý měl Nagar smůlu na německého Saitensohna, s nímž prohrál Starohájské kritérium i Slovenské derby; v tom českém zase neotřesitelně vládl Tribal Instinct. Nagar se konečně dočkal jako vítěz slovenského St. Legeru, a jako čtyřletý přidal ještě Velkou májovou cenu, třetí místo za Zagonem a Vapetou ve Velké ceně Slovenska, prohru o necelou délku s Our Majestikem v pražském Zlatém poháru, a prohru s Lisibilou v bratislavském.

V českém tréninku se po Džentilem objevili i Czerwony Mak, Honor a Jak Najslodzyj. Prvně jmenovaný byl úspěšným dvojkovým rovinářem sezón 2003 a 2004; poslední byl ve stejné době vítězem a mnohonásobně umístěným třetí kategorie. Honor v tréninku Václava Luky se stal oficiálně dvojkovým vítězem, ale postupně získal také čtvrté místo v listed Zlatém poháru, páté v NL Velké mostecké ceně, čtvrté v listed Ceně Paramo, a v sezóně 2007 dokonce dvě umístění v kvalifikacích na Velkou pardubickou, konkrétně za Klipem a Moning Letem.

Na českých drahách se objevili i vnuci Five Star Campa. Tím nejvýraznějším byl Szeryf po In Camera, v tréninku Radka Holčáka vítěz listed Ceny Paramo 2003. Známými jmény byly rovněž Sonoda po In Camera, umístěná a dvakrát tabulová z NL Memoriálu kpt. Poplera, a bělka Atura po Baby Bid, v ČR dvojková proutěnkářka, později v Meranu umístěná v Gd.3 Corsa Siepi dei 4 Anni. Speciální kapitolou pak je Amantka, která se sice neproslavila na dostihové dráze, ale v chovu Josefa Pšurného zanechala šestinásobnou dvojkovou vítězku Apinoa, a v I.kat. několikrát tabulového Aziaka.

Mimo potomstva Five Star Campa se v ČR objevily už jen náhodné importy. Vnukem Vice Regenta byl ruský Epolet, ještě koncem minulého tisíciletí účastník pardubických steeplů nejvyšší kategorie. Klasickou nadějí měl být další vnuk Manbearpig, ovšem po debaklu v Memoriálu prof. V. Michala a čtyřkových neúspěších byl stažen z dráhy. Co se týče produkce Deputy Ministera, milionářem v českém tréninku se stal Silver Regent, syn Silver Deputyho a někdější svěřenec Josefa Váni. Gd.2 umístěný steepler z Merana u nás přišel druhý v Ceně Vltavy za Roninem, a ovládl čtvrtou kvalifikaci ročníku 2013 nad Al Jazem a Moulou; jeho kariéru ukončil pád v srpnové kvalifikaci o rok později. Chuchli si zase osahal jeho paternitní polobratr Moral Duty, který ovšem zametl Velkou jarní i Červnový pohár, a víc se na dráze neukázal.

Krev Dehere se k nám dostala přes chovnou klisnu Stall Amor Celtic Dehere, a její dcerou byla Crazy For Life, bohužel stěží čtyřková klisna. Lepší perspektivu naznačil loni teprve čtyřletý Cesar d'Anjou, vnuk Awesome Again, který i přes pohyb v nejnižších kategoriích posbíral rovinové vítězství v Senici, dvě umístění z Brna a tbulové doběhy v Bratislavě i Pardubicích. Kariéru před sebou mají mladé importy, údajně dvouletý Terrazzinni, vnuk Awesome Again, a roční Si Si Klara, vnučka Touch Golda, čímž prozatím vliv linie na našem území končí.

Závěr

Všem, kteří dočetli až sem, musí být jasné, že větev Vice Regent má podstatně detailnější profil, než by si, vzhledem ke svému lokálnímu významu, asi zasloužila. Kromě fascinujícího příběhu kariéry Vice Regenta to má jeden zásadní důvod: celá větev Vice Regent může být jednou z linií budoucnosti.

Prvním náznakem můžou být kvality hřebců linie: Go For Wand, Silverbulletday, Left Bank, ale i Ghostzapper předváděli brilantní, špičkový dostihový talent v nejlepším slova smyslu. Druhým je fakt, že linie už je nyní početnější v elitní plnokrevné populaci, než "staré" a navíc evropské větve typu Nijinsky, Lyphard a Nureyev, a zle dotírá i na Sadler's Wellse. A necháme-li stranou excelentní kvality téměř všech hřebců linie jako producentů klisen, pak k dispozici jsou mimo stále aktivního Ghostzappera např. G1 producent Awesome of Course, teprve začínající kanadský šampion Shaman Ghost, už úspěšný mladý plemeník Paynter, i stále závodící přední dvouletek i kůň klasické třídy Bravazo, se štěstím budoucí plemeník. Na domácí americké scéně navíc větev Vice Regent zůstává ryzí klasickou alternativou k mnohem progresivnější a majoritní krvi Storm Cata, a rozhodně není bez zajímavosti, že Ghostzapper i Paynter jsou z klisen linie Man o'War, zatímco matka Shaman Ghost pochází z linie Teddy. Pro americký chov, důkladně prostoupený krví Mr. Prospectora i Nasrullaha, potažmo Seattle Slew, tak i ve čtvrté a páté generaci linie jde o krevně velmi zajímavé plemeníky.

Ať už budoucí vývoj linie povede jakýmkoliv směrem, díky vynikajícím kvalitám jejích hřebců jako mateřských otců je jisté, že se s ní v rodokmenech špičkových koní budeme setkávat ještě velmi dlouho. I proto je vhodné nepovažovat Vice Regenta jen za jakousi "okrajovou americkou krev," ale primárně za vynikající americký zdroj dostihového talentu.