Chovatelský zápisník

Schwarzgold

nar. 1937, Alchimist - Schwarzliesel, Oleander

Autor: Jana Němečková, foto: zobrazeno z webu Sporthorse Data, publikováno: 22. říjen 2022

Alchimist
GER, 1930
Herold
GER, 1917
Dark Ronald
IRE, 1905
Bay Ronald GB, 1893
Darkie GB, 1889
Hornisse
GER, 1908
Ard Patrick GB, 1899
Hortensia GB, 1891
Aversion
GER, 1914
Nuage
FR, 1907
Simonian GB, 1888
Nephte FR, 1903
Antwort
GER, 1907
Ard Patrick GB, 1899
Alveole GB, 1889
Schwarzliesel
GER, 1931
Oleander
GER, 1924
Prunus
GER, 1915
Dark Ronald IRE, 1905
Pomegranate GB, 1901
Orchidee
GDR, 1910
Galtee More IRE, 1894
Orseis GB, 1897
Schwarze Kutte
GB, 1920
Black Jester
GB, 1911
Polymelus GB, 1902
Absurdity GB, 1903
Raiment
GB, 1913
William the Third GB, 1898
Caparison GB, 1900

Německá rodina Schwarzgold má za sebou století existence a patří k těm, které proslavily německý chov po celém světě. Ne tak ovlivnily: je zajímavé, že rodina nikdy nedala dobrého plemeníka, a to i přes nespočet výborných hřebců na dráze. Jako mateřská krev si ale našla cestu do všech světových koutů a dodnes se jí výborně daří.

Schwarzgold ovšem nebyla zakladatelkou rodiny v Německu, jak naznačuje už její "domácí" původ. Do Německa byla importována už její bába Schwarze Kutte po vítězi St. Leger Black Jester z nenápadné matky Raiment, jež sama měla výborný původ s hřebci William the Third (Ascot Gold Cup), Sir Visto (Derby Stakes, St. Leger) a Bend Or (Derby Stakes, Champion Stakes atd.).

Hovoříme-li o původu Schwarzgold, kde velikáni německého chovu Alchimist a Oleander nepotřebují komentář, pak kromě zřetelného 3x4 inbreedingu na Dark Ronalda je v pozdějších generacích nápadné ještě prochování na St. Simona: Alchimist nesl tři jeho větve, Oleander dvě a poslední přidala sama Schwarze Kutte.

V německém chovu Schwarze Kutte zanechala pět známých hříbat, z toho tři klasiky: třetího z německé "Velké jarní" (Henkel-Rennen) Savonarolu, vítězku tehdejší Jarní ceny klisen (Kisasszony Rennen) Schwarzliesel a především skvělého Sturmvogela, vítěze Henkel-Rennen, německého derby a dalších předních dostihů. Stojí za zmínku, že Grosser Preis der Reichshauptstadt Sturmvogel ztratil s nikým menším než Corridou, dvojnásobnou vítězkou Prix de l'Arc de Triomphe.

Pravá sestra Sturmvogela jménem Schwarzdrossel se do této elitní společnosti zařadila teprve nedávno: její rodina bez větší pozornosti přežila neuvěřitelných devět generací, než dala klasicky umístěnou Schützenpost, současnou mladou matku.

Rodina Schwarzgold

Schwarzgold

Sturmvogel byl nepochybně skvělým koněm, ale věčnou slávu získala až Schwarzgold: trojnásobná klasická vítězka a dodnes považovaná za jednoho z nejlepších německých koní všech dob. Pro zajímavost, čtvrtou klasiku, německou Velkou jarní, Schwarzgold ztratila s Newou, kterou předtím porazila v Zukunfts-Rennen dvouletých.

Schwarzgold zanechala jen dvě hříbata a musela být utracena v pouhých 13 letech. Starší dcerou byla Schwarze Perle po francouzském vytrvalci Bubbles, jejíž rodina se v Německu udržela po několik generací, ale bez jakéhokoliv významu. Na přelomu tisíciletí však dala mnohonásobného grupa hřebce Soave, 2x umístěného ze sprinterské Goldene Peitsche Gr.2.

Mladší Schwarzblaurot v šesti startech prohrála jen dvakrát: elitní starty v Preis des Winterfavoriten s pozdějším vítězem St. Leger Asteriosem a Deutschen Stutenpreis s oaksistkou Erlenkind. V chovu se Schwarzblaurot osvědčila znamenitě a její dcery založily tři rozsáhlé, dodnes žijící a nesmírně úspěšné větve.

Než se podíváme na klasické i mezinárodní úspěchy rodiny, udělejme krátkou odbočku k teoretické čtvrté větvi nejmladší dcery Schwarzblaurot jménem Salome: k ní totiž směřuje rodina hnědky Saphira, která po importu do Československa založila dnes již čtyřgenerační rodinu několika klasických koní i šikovných steeplerů.

Klasické úspěchy v Německu

Celá rodina Schwarze Kutte - Schwarzgold vyhrála 17 klasických dostihů a získala dalších 31 umístění. Mimořádným ročníkem byl 1976, kdy si Swazi se Stuyvesantem rozdělili klasiky hřebců a Shantou se umístila v obou dostizích klisen; dvě klasická vítězství přinesl i ročník 1984 zásluhou Slenderelly a Soto-Grande. Ačkoliv na klasická vítězství jasně vede historická část rodiny, 40% všech klasických úspěchů rodina získala v posledních 22 letech oproti 70 letům historie. Je tedy jasné, že rodina v žádném případě neztrácí dech - spíše naopak.

Klasické úspěchy rodiny Schwarze Kutte - Schwarzgold

Kisasszony Rennen
Schwarzgold-Rennen
Deutschen 1000 Guineas
Henkel-RennenDeutsches DerbyPreis der DianaDeutsches St. Leger
1930Savonarola
1934SchwarzlieselSchwarzliesel
1935SturmvogelSturmvogel
1940SchwarzgoldSchwarzgoldSchwarzgoldSchwarzgold
1955Scheherezade
1964Sabera
1968Sayonara
1969SchöbrunnSchöbrunn
1971Sarto
1973ShebaShebaSebastiano
1976ShantouSwaziStuyvesantShantouStuyvesant
1981Sassika
1983Sheriff
1984SlenderellaSoto-GrandeSlenderella
1996Salonrolle
2001Stingray
Saldenschwinge
2002Tomori
2004SaldentigerinSword Roche
2007Scatina
2011Saltas
2012Cherry DanonSalomina
2014Saratino
2015Schützenpost
2016Savoir VivreSerienholde
Sarandia
2017Enjoy Vijay
2018Royal Youmzain
2022MyladySammarcoMylady

Mezinárodní úspěchy

S rodinou Schwarzgold je asi nejvýrazněji spojeno jméno anglického Derbyvítěze Slip Anchor. Jeho matka Sayonara byla umístěnou z německých Oaks a také matkou zmíněného vítěze Henkel-Rennen Swaziho. Většina jejích hříbat se narodila v Británii a Slip Anchor byl její posledním potomkem. Odběhl 9 startů a na dnešní poměry byla jeho kariéra skromná - kromě vítězství v Derby a předtím lingfieldském trialu získal Gr.3 umístění za čtyřletým Shernazarem a druhé místo v Champion Stakes za taktéž čtyřletou Pebbles. Přesto se Slip Anchor stal šampionem tříletých 1985 a Sayonařina část rodiny se později skvěle usadila v Austrálii.

Přímo v Evropě zafungovala lépe jiná krev, a to už před Slip Anchorem: Schönbrunn. Už pravnučka Schwarzgold stále z domácího chovu Gestüt Schlenderhahn se nejprve stala domácí dvojnásobnou klasičkou a poté vítězkou ve Francii; ceněnou Prix Foy sice nevyhrála, ale porazil ji tu stejný Lorenzaccio, který později porazil Nijinského v jeho posledním životním startu.

Schönbrunn dala jen čtyři známá hříbata, z nich stakes umístěného hřebce a dvě dcery. S jejich potomstvem přišly pravé žně rodiny v 80. letech. Nejprve Sagace vyhrál Prix de l'Arc de Triomphe - ve skutečnosti hned dvakrát, ale v ročníku 1985 byl diskvalifikován pro poškození Rainbow Questa. Tři roky poté jeho polobratr Star Lift získal klasickou Prix Royal Oak a později zapomenuté umístění v BC Turf.

A v mezičase se narodil ještě Steinlen: jen umístěný z malých stakes doma ve Francii se stal vynikajícím americkým trávařem. Jeho statistika se zastavila na neuvěřitelném skóre 45-20-10-7; výhry na téměř 3.3 milionu dolarů. Po nespočtu jedničkových skóre na americké scéně uzavřel fantastická 80. léta pro rodinu ziskem titulu amerického šampiona trávařů 1989.

Devadesátá léta přinesla jméno, které nebývá s rodinou "S" příliš spojováno: Zagreb. Tmavý hnědák v roce 1996 přinesl první irské derby tehdy téměř padesátiletému Dermotu Weldovi. Byl to ovšem jediný grupový úspěch 4x startujícího hřebce, který uzavřel kariéru propadem v cílovém rovince Arku z třetího místa na třinácté.

Na dalšího velkého vítěze čekala rodina Schwarzgold více než deset let, a znovu to byl potomek Schönbrunn: francouzská Stacelita, kobylka z německého krosu Monsun x Dashing Blade. Vítězka prestižního tria francouzských jedniček včetně Prix de Diane, umístěná z Anglie a nakonec i jedničková vítězka z USA zakončila kariéru jako americká šampionka trávařek 2011. Stacelita byla po Breeders' Cupu soukromě pořízena Teruya Yoshidou a v Japonsku započala nová kapitola rodiny, když jak dcera Soul Stirring, tak vnučka Stars on Earth se staly klasickými vítězkami.

Zdaleka ovšem nejde o první úspěch rodiny v Japonsku: počátkem 90. let sem byla dovezena málo nadějná Aghsan, březí po Caerleon. Narozená Biwa Heidi se nejen stala šampionkou dvouletých klisen, ale hlavně vynikající producentkou: matkou šesti grupových koní, z toho tří klasiků a dvou šampionek: šampionky dvouletých klisen Joie de Vivre a čtyřnásobné šampionky a Koně roku 2010 Buena Vista. Příběh má postskript: po dvouleté sezóně Biwa Heidi Japonci koupili i sestru její matky Aghsan. A ta dala japonskému chovu nejen klasika, ale i úspěšného plemeníka Manhattan Cafe.

Japonci rádi opakují, co funguje, a tak po Stacelitě putovala na východ další vítězka Oaks, tentokrát těch německých: v pěti startech jedenkrát poražená Salomina po Lomitas. Salomině je teprve třináct let, ale v Japonsku se jí daří fantasticky: zatím z šesti potomků všichni zvítězili, tři dosáhli stakes úrovně, Salacia se stala G1 umístěnou z velkých Arima Kinen a Salios dokonce klasicky umístěným z "Guineas" i derby. Přejme rodině štěstí i do dalších generací.

Nejmladší generace rodiny ve světě i Německu

Jak zaznělo, rodina je stále aktivní a úspěšná ve všech větvích. Větev Schönbrunn je dnes nejvíce úspěšná a roztroušená po světě; objevila se především s francouzským klasikem Olmedem z ročníku 2018 a nyní potomky Stacelity. Zmiňme ale také francouzského dvouletka Noble Truth, umístěného z Prix Jean-Luc Lagardere 2021 a letošného vítěze Jersey Stakes; tříletého Flaming Rib, překvapivého Gr.1 umístěného britského sprintera letošní sezóny; a v neposlední řadě tříletka Soldier Rising, Gr.1 umístěného trávaře v USA. Speciální zmínku si pak zaslouží Velox: v roce 2019 umístěný ve všech dostizích japonské trojkoruny. Největším domácím úspěchem posledních let je Sunny Queen, domácí Gr.2 rivalka Torquatora Tassa.

Větev Suleiky se objevila jak v Japonsku s Biwa Heidi, tak v Austrálii s potomky klisny Subterfuge. Do Japonska ale Němci prodali i oaksistky minulé dekády Salominu a Serienholde. Přesto rodina boduje i doma: Sammarco je letošním vítězem Deutsches Derby a jeho vrstevnice Mylady zařídila snovou sezónu rodiny dalšími dvěma klasickými umístěními, a to proti hřebcům i klisnám. See Hector se umístil v Preis des Winterfavoiten 2021 a letos před pětiměsíční pauzou ovládl klasické italské Premio Parioli.

Úspěšně nejslabší větev rodiny, Sabrina, nečelí zájmu zahraničních chovatelů. Stále dokázala v minulé dekádě dát klasicky umístěné Cherry Danon a Saratino i šikovného Siriuse, vítěze Grosser Preis von Berlin a mnohonásobného grupa hřebce ostříleného v mezinárodní konkurenci. Siriusova polosestra Strawberry je zodpovědná za poslední úspěchy rodiny: loňskou Gr.3 umístěnou Samou i lonského Zimního favorita Sea Bay. Ten vyhrál drtivě o devět délek, ale zároveň si v dostihu přivodil zranění, které ukončilo jeho kariéru a Sea Bay čeká pokus stát se prvním velkým plemeníkem rodiny.

Větev Salome, k níž směřuje naše Saphira a kterou jsem v článku prakticky nezmiňovala, zůstala velmi nevýrazná. Především proto, že Salome zanechala jedinou dceru Sauhatz a ta dcery dvě, přičemž Saphiru Němci prodali do ČSR. Na překážkách úspěšná Sappho však dostala v chovu velmi dobrou šanci a rodina překvapivě nabírá na kvalitě: od druhé z německého St. Legeru Sword Roche, přes Zimní královnu Swordhalf, až po její dcery: čtvrtou z německých Oaks (!) Sword Peinture a Gr.2 vítězku sezóny 2020 Satomi.

Celkově se dá říci, že rodině Schwarzgold se daří opravdu skvěle a nadějně ve všech větvích, a to je pro autora vždy velmi příjemný závěr.

Schéma rodiny

Sagace
Stacelita
Zagreb
Steinlen
Velox
Stuyvesant
Salomina
Salios
Sammarco
Sayonara
Hello Youmzain
Slip Anchor
Slenderella
Buena Vista
Manhattan Cafe
Shantou
Sirius
Sea Bay

Česká stopa rodiny

Nejprve využijme toho, že nejmladší členové rodiny Sappho, polosestry naší Saphiry, mají na webu pěknou fotodokumentaci: zleva Zimní královna Swordhalf, čtvrtá v Oaks Sword Peinture a přemožitelka Windstosse Satomi.

Swordhalf
Sword Peinture
Satomi

K rodině však patřili i tři koně známí z ČR, potažmo Slovenska. Chronologicky nejstarším byl Saitensohn po Monsun ze Saite, vítěz Slovenského derby 2001. V evropském měřítku byl Saitensohn "jen" listed umístěným z Ittlingen-Pokal a Grand Prix de Nantes; méně je známé, že byl později prodán do USA, kde se stal Gr.3 umístěným proutěnkářem.

Na českých drahách jsme mohli vidět ryzáka Saldenzar po Zinaad ze Saldengeiste, nar. 2004, který byl pravnukem zmíněné Saitensohnovy matky Saite. Saldenzar byl maďarským vítězem Trojkoruny, Koněm roku, umístěným z Kincsem díj, z Millenniumi díj, z našeho Zlatého poháru v památném souboji s Camillem a Tempeltänzerem... vypočítávat jeho úspěchy by trvalo dlouho, a tak jen dodejme, že po skončení kariéry Saldenzar připouštěl v maďarské Bábolně.

Třetí zmínka patří hnědáku Suestado po Monsun ze Suivi, nar. 2006. Suestado vyhrál německý derby-trial a stal se favoritem německého derby; po nešťastném průběhu už se na dostihové dráze neobjevil. Suestado má samostatný archivní profil zde na webu. Tady dodejme, že v ČR zanechal čtyři startující potomky, z nich zázrakem pátou v Ceně Masise I.kat. Surikatu.