Beller (SU)

nar. 1975, Le Loup Garou - Berezina, Arifmometer

Autor: Eva Holubcová, publikováno 2005; převzato z webu TB Diamond

Data:

Hnědák, nar. 8.2. 1975 v hřebčíně Labinskij v Rusku

Míry:

KVP - 172, KVH - 159, O.hr. - 185, O.hol.- 21.0

Kros:

Prince Rose x Gainsborough

Dostihová kariéra:

Jako dvouletý běhal v SSSR. Po importu do Československa běhal r, 1978 v barvách JZD Kunovice, trenér František Held; a v letech 1978 až 1981 v barvách JZD Slušovice, trenéři František Held a Václav Chaloupka.

Jako dvouletý:

Běhal v Moskvě.

Jako tříletý:

• 1. Cena Alágu (2200m)
• 1. Československé derby (2400m)
• 2. Cena Ovšisťa (II.odd., 1600m)
• 3. Cena mítinku (2400m)
• 3. St. Leger (2800, byl zraněný)
• 4. Cena tříletých hřebců (1800m, za Markem, Aromaticem a All Tiger)
• 5. Cena Mimoně (2200m)
• Neumístil se v Ceně cílové věže (2400m, šel jako favorit, ale doběhl až šestý)

Jako čtyřletý:

• 4. Cena SDR (2400m, proutí)
• Neumístil se v Ceně PP Motěšice (3200m, steeplechase).

Jako pětiletý:

Nestartoval.

Jako šestiletý:

Neumístil se v Ceně Calypsa (2600m), Ceně ONV Gottwaldow (2400m, proutí) a Ceně Svazu družstevních rolníků ČSSR (3200m, proutěnky)

Poznámky ke kariéře:

Byl to neúspěšný kůň, dovezen jako neperspektivní z SSSR. Jako tříletý byl poměrně nenápadný a neznámý do té doby, než se Beller objevil jako první v cíli Československého derby. To byl šok století, protože Beller byl zcela jasně nejhorším koněm v poli. Každopádně nebyl nikdy uznáván jako derby - vítěz a jeho následující kariéra to jen potvrdila.

Dostihový zpravodaj č. 1/1979 přinesl článek „Meteor číslo 13“ od Petra Feldsteina, ze kterého cituji:
"Dvě minuty po půl páté vyrazilo na pokyn startéra pole 17 koní z dvířek svých boxů. Za zvukové kulisy dusajících kopyt, vyvolávající iluzi westernového velkofilmu, se 12 hřebců a 5 klisen spolu se svými jezdci vydalo na 2.400 metrů dlouhou trať. Nejdříve to vypadalo na tvrdý boj hned od počátku, ale po chvíli zbyly rozpaky. Nikdo nechtěl do vedení, a tak se na čele, snad díky svému startovnímu číslu 1, objevil jeden z favoritů Meander s ž. Vlastimilem Smolíkem. První pozici, která na trati rozhodně není příliš výhodná, držel Meander až k distanci, všechno důležité se dělo za ním. A bylo vskutku co sledovat. Sapo nebyl evidentně ve své kůži, motal se až v druhé polovině houfu, Marko zápolil nejdřív úplně vzadu, pak se dral vpřed. Dobrou pozici, hned za Meanderem, si vydobyla Eliona a také všeobecně podceňovaný kůň s jezdcem v bílém dresu s červenými švy na rukávě - startovní číslo 13 Beller! Snad nikdo nemohl v těch okamžicích vědět, že na největší senzaci posledních let v Chuchli je dokonale „schystáno“. Přehlíženého syna Le Loup Garoua stále málokdo bral vážně, do cíle bylo ještě daleko, zato dcera stejného plemeníka a Bellerova polosestra Eliona stoupala s každým metrem tratě ve vážnosti. V lahovickém oblouku, poblíž stájí, kde byli koně vzdáleni coby kamenem dohodil od smutné Nanon, se Beller, bez ohledu na prognózy, bez ohledu na to, že s ním nikdo nepočítá, bez ohledu na to, že má ve svém sedle jezdce, který vyhrál za život jen dvakrát, zatímco třeba jezdci Meandera, Marka, Sapa zaznamenali jeden každý zhruba stonásobný počet vítězství, zkrátka bez ohledu na všechno, zřejmě rozhodl, že trůn vlastně Nanon vyklidila pro něj. Královna je mrtva (samozřejmě pouze pro dostihovou dráhu), ať žije král! A tím králem bude on, Beller! Před distancí zaútočil na Meandera a s lehkostí letícího ptáka překonal posledního soupeře stojícího na cestě jeho neočekávaného triumfu. Výrok cílového rozhodčího pak zněl lehce 4 1 a tak Bellerovi i jeho jezdci už mohlo být v závěrečných metrech jedno, co se děje za nimi."
Na Bellera byla výherní kvóta 770:10…

Zajímavosti:

Beller byl jako dvouletý zakoupen na podzim roku 1977 v Sovětském svazu, kde si ho vybrali zástupci JZD Slušovice. A co o něm soudil prof. Václav Michal? "Beller se mi líbil hned na první pohled. Nebyl sice moc velký, takový střední, ale zato dobře stavěný, zdravý."

Jeho jezdec mu říkal Bobíček.

Kariéra v chovu:

1986 - 1988 - JZD Slušovice

Připouštěl jen pár let a to klisny vlastního chovu JZD Slušovice, poté byl z chovu vyřazen. Beller dostal plejádu skvělých klisen dovezených z Irska a hlavně i v době, kdy nebyl licentován, takže Slušovice připouštěly špičkové klisny nelicentovaným (!) hřebcem. Samozřejmě, že jeho potomci z původově skvělých kobyl byli pak „neplnokrevní“.

Nejúspěšnější potomci: