Detvan

nar. 1949, Gradivo - Diva, Simson

Autor: Eva Holubcová, publikováno 2008; převzato z webu TB Diamond

Data:

Tm. hnědák, nar. 3.2.1949 v hřebčíně Napajedla

Míry:

KVP - 169, KVH - 160, O.hr. - 198, O.hol. - 20.2

Kros:

Fervor x St. Simon

Původ

Otec Gradivo má vlastní profil; matka Diva pochází z rodiny Danaide.
Pravý bratr druhého z Čs. Derby a plemeníka Diadéma.

Dostihová kariéra:

1951 - 1953 v barvách ČSŠM n.p. Gomba, trenér Jaroslav Houra.
Celkem 26 startů, osm vítězství. Výhry: 117 500 Kčs, 23 500 Zl. a 2000 M.

Jako dvouletý:

• 7 startů:
• 1. Simsonova cena
• 3x umístěn

Jako tříletý:

• 11 startů, 5 vítězství:
• 1. Cena košického vládního programu
• 1. Cena Práce
• 1. St. Leger
• 1. Cena Moskvy na Mezinárodním mítinku
• 1. Velká středoevropská cena na Mezinárodním mítinku
• 2. Grosser Preis der DDR (za Mamertusem)
• 3. Československé derby (za Hájkem a Peršanem)
• 3. Nagroda Derby (za Wizjerem a Cyprem)

Jako čtyřletý:

• 8 startů, 2 vítězství:
• 1. Cena vytrvalců
• 1. Cena Varšavy na Mezinárodním mítinku
• 3. Velká středoevropská cena
• Neumístěn Grosser Preis der DDR.

Zajímavosti:

Doslovný přepis článku "Detvanův příběh" od A. Jelínka

"Psal se rok 1952 a bylo před Derby. Trenér Jaroslav Houra připravoval pro tento dostih Detvana, tmavého hnědáka, kterého každý poznal podle hvězdy na čele, probělující nepravidelné lysiny a šňupky. Trenér se těšil na ten kousek bobkového listu z vavřínového věnce vítěze Čs. derby a posuzoval výsledky soupeřů. Jediný, koho si bude muset ohlídat je německý Goldenregen, který prý nemá v Berlíně konkurenci. Ovšem Goldenregenův jezdec příliš nezná chuchelskou dráhu, nemá tak bohaté jezdecké zkušenosti jako Detvanův žokej Havelka, a proto počítáno odshora dolů nebo odzdola nahoru, Detvan vycházel Hourovi jako jistý vítěz.

Detvan byl "friš" a Chuchle čekala na jeho vítězství. Soupeři však usilovali o jeho skalp. Trenér Celer, známý stratég, vymýšlel moment překvapení. Rozhodující role v něm dostali Peršan s jezdcem Šustou a Hájek s Mertou. Plán byl postaven na zkušenosti, že favorit hlídá favorita a třetí se může smát. Hned od startu šlo do tuhého. Tempo bylo ostré, koně i jezdci pracovali na plné obrátky podle přání trenérů. Celerův tah přišel v posledním oblouku. Šusta pobídl Peršana bičem, Merta s Hájkem šli do závěsu a pokusili se utéct. Havelka s Detvanem má místo u bariéry, před ním jede Hulán s K. Maškem a Detvan těžce hledá místo k nástupu. Diváci vstávají ze sedadel, sbor rozhodčích od cílové věže s překvapením sleduje, jak favorit nestačí tempu. Teprve v cílové rovince se Detvan dostává k útoku. Stačí už jen na třetí místo. Vítězí Hájek, Peršan je druhý. Obávaný Goldenregen je sice na štítě, ale co je to platné...

Před vážnicí poplácal trenér Houra Detvana po krku a zeptal se žokeje: "Proč jsi nešel dřív?". A dostal odpověď: "Nechtěl mi jít." Pár dní po Derby zabloudil Houra do vážnice ve chvíli, kdy se tam ostře dohadovali dva jezdci. "Nech ho, Jožko," obrátil se Houra na Kieryka, "copak ti něco udělal?" "Pane jo! Vy to nevíte? Mně neudělal nic, ale vám přece držel Detvana v roští!" To trenérovi stačilo. A jak to v dostihových kruzích bývá zvykem, nechal si informaci jen pro sebe.

Na československé koně čekala Varšava - Derby polské. Odcestovali tři reprezentanti: Hájek, Detvan a Silák, jehož nedávné čtvrté místo v Maďarském derby bylo značně ceněno. První jezdec československé reprezentace, Karel Havelka, byl proto určen pro Siláka, Hájek zůstal pro Mertu a na Detvana si trenér angažoval jezdce Boříka. Nikdo z této trojky však nevyhrál. Hájek měl nešťastný dostih a skončil šestý, Silák skončil v poli poražených, čest barev zachránil třetím místem Detvan. A na obzoru byl mezinárodní dostih v Berlíně - Cena presidenta NDR Wilhelma Piecka. Bořík přišel za Hourou s otázkou: "Mistře, necháš mi jezdit Detvana?" Trenér se na chvíli zamyslel a řekl: "Podívej. Já mám jako prvního jezdce Havelku. Záleží na něm. Jestli bude Detvan volný, tak máš slovo."

Houra slib dodržel. Havelka si pro Berlín vybral jednoho ze starších koní, Korteše. A Bořík se zřejmě rozhodl, že oslní hlavní město NDR a ukáže divákům, jak se v Československu jezdí. Připravil si pro tu dobu módní novinku - krátké třmeny, které nutí jezdce do "opičího sedu", a hned od startu rajtoval doslova v kleku. Chyběly mu pak síly do závěru a skončil druhý o krátkou hlavu za domácím Mamerinsem, čtyři délky před Goldenregenem a Kortéšem. Houra zachoval klid, jen v vzduchu mávl rukou: ten kůň má smůlu...

Znovu se přihlásila Varšava, tentokrát jako dějiště velkých dostihů Mezinárodního mítinku socialistických zemí. Významný dostih - Cena Moskvy. Na startu Hájek v sedle s žokejem Havelkou a Detvan s Boříkem. U sítě zlobí rumunský Grang, vyhazuje zadními a zasahuje Hájka do plece a Havelku do nohy. Otřesená dvojice stačí pak jen na šesté místo. V cílové rovince překvapil drtivým závěrem a bezpečným vítězstvím Detvan.

Dostih tedy neprokázal, kdo z dvou československých koní je lepší. Vedení výpravy to však chce vědět. A tak uspořádalo velký galop, kterému přihlíželo jen několik vyvolených odborníků. Byl to boj Detvana a Hájka, dvou krásných a ušlechtilých plnokrevných hřebců. Jak jeden, tak druhý mají ctižádost vůdce stáda. Ostatní koně se zúčastňují jen jako pomocníci. Mílař Moravan s žokejem Krištůfkem plní funkci vodiče a táhne za sebou v ostrém tempu oba soupeře. Dál přebírá péči o rychlost klisna Děva v sedle s J. Maškem a necelý kilometr před cílem přebírá štafetu rychlý dvouletý hřebec Lotar. Do cílové rovinky nastupují Hájek a Detvan hlava-hlava. Poslední síly a velký boj. Na pásce je Hájek o krk dříve než Detvan.

Žokej Havelka si má zvolit koně pro hlavní dostih mítinku - Velkou středoevropskou cenu. Rozhodl se pro Hájka.

Mezi diváky tohoto "tajného dostihu" byl i známý polský expert Ustinov. "Teď mi řekni," obrátil se na Houru, "kdo vyhraje pohár!"
"Já bych řek´, že to budeme my."
Ustinov znal Houru jako korektního, uvážlivého a dokonce trochu opatrného člověka. "To vím, že vy. Ale chtěl bych vědět, jestli to bude Hájek nebo Detvan?"
"Pro mne to bude Detvan," prohlásil Houra.
Ustinov se zasmál: "Vyhraje Hájek. Znám Havelku, ten má tady..." a poklepal si ukazováčkem na čelo.

Po pravdě řečeno, Ustinovo gesto bylo zcela oprávněné. Žokej Havelka si totiž spočítal, že má na Detvana více než třídélkový náskok. Stará praxe přepočítává kilovou zátěž na jednu koňskou délku: a jestliže Havelka vážil o tři kila více než Bořík, pak bylo jeho vítězství bezpečné. Jenomže Havelka nevěděl, že počítá s falešnými čísly. Houra s Boříkem totiž tajně dali Detvanovi pod sedlo přikrývku se zátěží šesti kilogramů olova. Prozradilo se to až s odstupem času a byl z toho reprezentační skandál. Ale ve Varšavě 1952 sedlal Houra svého Detvana pro Boříka.

Hudba hrála, diváci se mačkali u padocku a posuzovali šance jednotlivých koní. Trenér Houra zkontroloval, jestli Bořík nemá mimořádně krátké třmeny a pak pomohl jezdci do sedla. V této velké chvíli se Bořík sehnul dolů k trenérovi a pošeptal mu: "Mistře, teď ti musím říci, co jsem ti ještě neřek´. On Detvan nerad chodí v poli koní, já ho v cílové rovince vezmu ven od bariéry, aby měl před sebou volno. Tak ne, abys mi pak řek´, že jsem vybočil." Trenér kývl.

Konečně je tu cílová rovinka velkého dostihu. U bariéry je vládcem Hájek a vede bezpečně. Houra hledá Detvana. Není nikde! Cíl. První se v něm mihl bílý dres. Bořík! Trenér docela zapomněl, že půjde zvenčí. Tak - a je to tady!

Na podzim vítězí Detvan s Boříkem ve St. Leger, o rok později získává tato dvojice stuhu vítěze Ceny Varšavy. Tímto končí Detvanova dostihová kariéra: vážné zranění při tréninku, to je tečka.

Po létech se Detvan stal ozdobou hřebčína Napajedla. Dostal krásný box, vykládaný modřínovým dřevem a chodily se na něj dívat exkurze. Když na něj promluvil známý hlas, nastavil uši a několikrát se vesele šlehl ocasem do boků. V koňské mluvě to prý znamená: "Cítím se skvěle!"

Popis exteriéru

"Detvan byl tmavý hnědák s nepravidelnou hvězdou probíhající v nosní pruh a velkou šňupku, levou zadní nohu měl do půl holeně a pravou nad spěnku bílou. Zevnějškem to byl střední, spíše menší, zavalitý hřebec s rozměry 160, 190, 20.2 cm a váhou 590 kg. Měl větší, méně ušlechtilou, štičí hlavu s velkýma, jasnýma očima a rozkleslýma ušima. Krk měl vysoko nasazený s mohutným tukovým hřebenem, přecházejícím v masitý kohoutek a dlouhý, později měkký hřbet. Měl širokou, mohutnou, svalnatou, dokonce štěpenou záď, objemné, visuté břicho a neobyčejnou šířku v prsou. Kostru měl dostatečně silnou, fundament korektní s levým spěnkovým kloubem trvale nápadně a silně zduřelým. Postoj končetin měl jinak pravidelný, chod drobnější a kratší."
- Ing. F. Lerche

Kariéra v chovu:

V letech 1954 - 1976. Detvan byl synem Gradiva a vnukem Simsona, oba dva hřebci sehráli velmi výraznou úlohu v našem chovu, ale zároveň masivní rozšíření jejich krve znemožnilo Detvanovi rozvinout svoji kariéru v chovu. Měl velmi omezený výběr klisen a v Napajedlích stál vždy ve stínu Masise...

Původně byl zařazen do napajedelského hřebčína, tam usoudili, že ho nelze adekvátně využít, Detvan tedy byl poslán do Xaverova, kde stály nepříbuzné klisny, tam však nebyl využit. Odtud putoval do Hubic (Šamorín), kde sloužil jako prubíř a příležitostně zapustil klisny, které měly problém zabřeznout. Z těchto se mu za čtyři roky narodila jenom 4 hříbata (Něha, Heja, Bytčan a Hviezda).

Detvan se vrátil 9.1.1959 do Napajedel s tím, že se bude zřejmě vyřazovat z chovu (což by zřejmě znamenalo poslání na jatka). Po úspěších Hviezdy se rozhodlo jinak a Detvan v napajedelském chovu zůstal. Působil tam v letech 1959 až 1970. S ohledem na omezenost využití byl Detvan poté přeložen 16.9.1970 na Státní statek Mšeno a později do Veltrus, kde připouštěl do 10.11.1972.

Detvan nakonec skončil na několik posledních let svého života v zemském chovu, když byl zařazen do hřebčince v Tlumačově. Poté byl převezen do Napajedel, kam se vlastně vrátil zemřít. Dne 28.5. 1976 byl v Napajedlích humánně utracen injekcí.

V Napajedlích připustil celkem 215 klisen, z nich se mu narodilo celkem 115 hříbat (57 hřebečků a 58 klisniček).

Nejúspěšnější potomci:

Nejúspěšnější vnuci: